Článek
„Digitalizovali jsme vám přístup do bankovnictví, už žádné papíry, vše přehledně a kdykoliv z pohodlí domova!“ No super! Skáču do výšky jak postřelený zajíc. Stačí jen zřídit jméno a heslo, a protože má paměť není zrovna sloní, zapisuji si přihlašovací údaje do notýsku s pečlivostí Popelčina holoubka. Hned po údaji k registraci do několika mailů, e-shopů, sociálních sítí a dalších nezbytností. Počítačové labuti pak nutno zřídit i věrný přístup přes telefon. Nevadí, žiji digitálně, pluji s proudem! Děti navštěvují kroužky? Perfektní, posíláme vám e-přístup pro sledování absencí, omluvenek a požadavků. Rvu se s tím statečně jako lev. A máme tu další výzvu, školní systém na úkoly a omluvenky, už žádné notýsky. Jsem z toho už trochu jelen, a to se na scéně objevuje další otravný komár. Registrace do školní jídelny, to je taky jen na jedno kliknutí… Vše se samozřejmě musí neustále aktualizovat, protože hyeny, co kradou data, se plíží stálým krokem vpřed. Vycházíme vám vstříc, jízdenky si můžete zakoupit on-line. Jen taková maličkost, pro spárování platby s kartou musíte po každém dobití osobně do prodejny. A máme tu portál občana a apky místo občanky, řidičáku i zdravotního průkazu. Tečka. Pohledem vzteklé dogy pak obdaruji každého, kdo mi strká zákaznické karty se slovy o jednoduché registraci přes telefon. S vděčností postaršího psa prohlížím obyčejnou nástěnku ve školce o vstupném na pohádku, plesnivých ponožkách i zhoubných neštovicích. Až se jednoho krásného dne objeví papírek s obrázkem škodolibého baziliška. Ze zmatené včely stává se ve voleček zralý na porážku. „Osobní kontakt již nikdy více, přístupy vám zašleme emailem.“
