Článek
Když se u vás projeví alergie na laktózu, není to nic tragického, jak se na první pohled zdá. Samozřejmě je to u každého jiné, ale já už si zvykla. Některé chutě nahradím, jiné zastoupím bezlaktózovou variantou. Příjemně mě překvapili v Německu, kde jsem si bez následků pochutnala třeba i na zmrzlině a takzvaná varianta „vegan“ je zde naprosto běžná v každé cukrárně. To u nás je situace o dost odlišnější. Kdykoliv zmíním, že bych si dala kávu, jediná, která se mi na stůl dostane, je černá ochucená voda. Maximálně se sójovým mlékem.
O to příjemnější bylo mé překvapení, když jsme se s rodinou vydali do cukrárny oslavit narozeniny jednoho z potomků a na cedulce stálo úhledným písmem „bezlaktózová káva“. Nejspíše vyhlášený podnik, chytili jsme poslední stůl. Sice byl posetý kapkami kávy z předchozích objednávek, ale to jsme obsluze ihned nahlásili a pak už jen čekali, až si budeme moci objednat. Po téměř čtvrthodině přiběhla k našemu stolku dívčina, věkově bych hádala na 15, zřejmě pomáhající své mamince a ptala se na objednávku. S úsměvem jsme jí sdělili, že nemáme z čeho vybírat a že bychom rádi utřeli ten stůl. „Jo!“ Dívčina se polekala a rychle odběhla. Po dalších pěti minutách se vrátila s meníčky. „A nějaký ten hadr na stůl, prosíme?“ „Jo! Já si vezmu objednávky a pak to přijdu utřít.“ Děti si objednaly zmrzlinové poháry, zbytek rodiny dortíčky a na mě zbylo jen to bezlaktózové kafe. „Opravdu je bezlaktózové?“ Tu se dívčina hrdě narovnala a s přednesem mistra pronesla: „Samozřejmě!“ Každou kávu vám uděláme bez laktózy!“ „Takže třeba i Vídeň?“, ptám se v očekávaní mé dlouho zapovězené lahůdky. „Samozřejmě!“ „A ta šlehačka na té kávě bude taky bez laktózy?“ Tu dívčina zbledla a odběhla. Za další čtvrthodinu se vrátila s bolestným výrazem ve tváři, že bohužel ne. Tak jsem si objednala ledovou kávu, o které mě slečna ujistila, že bude zaručeně bezlaktózová. Aspoň, že to zase nebude jen „černá voda“. Po další dlouhé době čekání přinesla (zřejmě maminka, protože slečna už se mě bála) mé ledové kafe – krásnou čepičku ze šlehačky zdobily pestré zmrzlinové kopečky. „Jste si jistá, že je to bez laktózy?“, ptám se už zadržujíc výbuch smíchu. Paní suverénně (zřejmě čerstvě po absolvování kurzu asertivity) pronesla: „Já vám osobně ručím za to, že ta káva je bez laktózy!“ „A ta zmrzlina také?“ ptám se. Paní ztichla, možná i přestala dýchat, po chvíli vzala kávu a my jen pozorovali, jak ji vyčerpaně, ale s obrovskou razancí, za pultíkem hodila do koše i s tou sklenicí. Za chvíli přišla s obarvenou černou vodou, ve které plavaly kostky ledu. Jako omluvu nabídla zmrzlinové poháry pro děti. „Ty už jsme si objednali asi před půlhodinou, ale děkujeme.“ Paní by zřejmě nejraději zalezla pod zem, a možná i na druhý konec zeměkoule, když jsme jí ještě připomněli ten „hadr“.
Nebudu dále napínat, děti se dočkaly, stůl hadru nakonec také a já až doma zjistila, že ta káva byla sice ledová, ale rozhodně ne bez laktózy.
