Článek
Před třemi roky jsem si na hypotéku pořídila domek na vesnici, kam jsem se s rodinou přestěhovala. V listopadu 2021 jsem si nechala na tři roky zafixovat cenu dodávané elektřiny od našeho největšího dodavatele. Bylo to přesně v té době, kdy krachovali někteří jiní dodavatelé a mnoho lidí bylo kvůli tomu ve velkých problémech. Takže volba dodavatele byla tehdy jasná a i jím nabízená cena celkem ušla.
Za ty tři roky se stalo jen jednou, že bych měla v konečném vyúčtování přeplatek. To bylo vlastně jen ten první rok. I přestože mi zálohy dodavatel navýšil, tak jsem další rok měla nedoplatek téměř 3 tisíce korun. A zálohy se opět navýšily. Ale teď mi leží na stole roční vyúčtování za elektřinu s nedoplatkem přes 20 tisíc korun! Přitom spotřeba proudu nám nijak dramaticky nenarostla. A tak jsem začala porovnávat všechna tři vyúčtování a pročítat obchodní podmínky dodavatele elektřiny. Dokonce jsem několikrát volala na jejich infolinku. Zcela bez skrupulí mi bylo řečeno, že můj vysoký nedoplatek je tvořen především poplatky POZE, OZE, platbami za distribuci a dalšími. On už ten graf na první straně vyúčtování „hezky“ znázorňoval to, že téměř polovina z mého ročního vyúčtování je tvořena povinnými poplatky, které jsou dané státem. Slečna na infolince měla se mnou opravdu trpělivost a prošla se mnou celou fakturu a potvrdila mi mou prvotní domněnku, že s tím nic nenadělám - poplatky jsou určeny státem a některé se dokonce násobně navyšují podle spotřeby domácnosti.
Tak třeba onen poplatek se zkratkou POZE (platby za podporované zdroje) - loni ho stát domácnostem i firmám odpustil, letos mi spolu s dalšími regulovanými poplatky, které stanovuje stát, resp. Energetický regulační úřad nebo jiné orgány státní správy, udělal z vyúčtování černou noční můru. Nevím, proč máme jako zákazníci konkrétního dodavatele přispívat jiným subjektům na jejich byznys v solární, vodní, větrné… energetice. A leckdy se nejedná o malé ryby ve vodníčku energetiky podporovaných zdrojů. Kolem roku 2007 nastal boom solární energetiky a stát se zavázal dotovat tyto způsoby získávání elektrické energie. A tady už bych se nebála použít slovo energošmejdi. Mně totiž u dveří nikdy nezazvonil zaměstnanec méně či více známé firmy, která distribuuje elektřinu, jež by mi nabízel nevýhodné smlouvy na dodávky elektřiny. Mně se do domácnosti vloudil úplně jiný energošmějd. A nejen mně - nám všem. Je to stát, který v rámci energetického zákona chce po všech odběratelích platit nemalé částky za to, že jsme vlastně napojeni na elektrickou síť a chceme doma svítit, vařit apod. Už při pohledu na účtenku z obchodu kolikrát kroutím hlavou a říkám si, že za zdaněné peníze si udělám nákup pro rodinu, který mi stát opět nemalou částí zdaní. Ale poplatky prostřednictvím dodávek elektřiny mi rozum nebere už vůbec. Nejsem proti tomu, aby stát podporoval obnovitelné zdroje, ale ať si každý jednotlivec sám a dobrovolně zvolí, zda bude tyto zdroje elektrické energie podporovat také.
Mně jako laikovi to připadá dost zvláštně až podezřele. Často čteme nebo vidíme ve zprávách, jaké podvody se dějí na poli byznysu s energiemi, jak jsou do toho zapojeni politici nebo jejich „přátelé“. On už stačí jen fakt, co se děje s cenami skutečně spotřebované elektřiny - vyrobí se u nás, prodá se za hranice na burzu a my si ji pak kupujeme zpět nejdráž v celé Evropě.
Máme i velmi vysoké poplatky za distribuci. Slečna na zmiňované infolince mého distributora mi tyto poplatky vysvětlovala tak, že jde o platbu za (a teď cituji) „dráty a trubky, ve kterých běhá proud do našeho domu“. Dále dodala, že se z tohoto poplatku hradí i opravy na vedení, výstavby nových stožárů atd. po celé síti. Aha. Takže když půjdu do restaurace, na účtence se mi objeví i poplatek např. za nalakování židle, na které sedím, a pořízení sklenice, ze které piji? To by asi každý host kroutil hlavou. Tak proč stát dopustí a zákonem posvětí to, že jeden typ podnikatelů (v našem případě dodavatelé energií) si může účtovat poplatky za technologie a vybavení, které potřebuje ke svému podnikání, a jiný ne? Ano, onen provozovatel restaurace má jistě všechny své náklady na provoz podniku dobře propočítané a zohledněné v cenách za své služby. Proč to tedy neudělají i energopodnikatelé, aby koncoví zákazníci měli konkrétní představu o tom, kolik platí za spotřebovanou elektřinu včetně všech dalších nákladů? Tak jako v restauraci - kouknu do ceníku a vím, kolik zaplatím za jedno, dvě, tři… piva např.
Takhle to ve mně budí dojem, že ceníky dodavatelů energií jsou záměrně matoucí a již pohled na ně v člověku budí dojem, že se v nich nedá orientovat, natož z nich zjistit, kolik přesně zaplatí zákazník za rok v konečném vyúčtování. A tomuhle všemu stát přihlíží a tvoří zákony, které toto vše umožňují. Proč? Já nějaký názor mám a vy?
pozn.: zdroje informací:
https://www.kalkulator.cz/clanky/177/proc-plati-cesi-za-elektrinu-nejvice-z-cele-evropy? ze dne 22.11.2024
https://www.cenyenergie.cz/kolik-nas-stoji-podporovane-zdroje-energie-poze/#/promo-ele-mini ze dne 22.11.2024
https://www.penize.cz/nakupy/259853-ucet-za-elektrinu-za-co-vlastne-platime ze dne 22.11.2024
