Článek
Historie stavby Mlýna Reitendorf sahá do roku 1860, kdy na pravém břehu říčky Losinky postavil Anton Heinisch hospodářské stavení. Záhy, tedy v roce 1866, začal s přestavbou statku. Postavil místnost pro vodní kolo, tzv. lednici, a osadil do ní technickou novinku, Ponceletovo vodní kolo. V přízemí vybudoval mlýnici, podkroví obývali mlynářští pomocníci.
Cestou z nádraží k bývalému vodnímu mlýnu míjíme tuto poněkud zanedbanou zahrádku s poněkud zanedbanou dřevěnou chatičkou. Na její fasádě jsou na provázku pověšeny kukuřičné klasy, již bez žlutých zrn, zřejmě určené jako krmítko pro okololetící hladové ptáčky.
Mlýn Reitendorf stojí na úpatí tohoto kopce u říčky Losinky.
Po mostku přes Losinku přicházíme do prostoru bývalého vodního mlýna. Vlevo je vidět oddělená i barvou fasády přístavba, kde probíhala dřevařská výroba. Dnes si zde majitelé vybudovali pohodlné bydlení. Vpravo je vyšší historický objekt bývalého vodního mlýna.
Majitelé plánují uvedení historické budovy vodního mlýna co nejvíc do původního stavu. Zatím proběhly konzultace s místním restaurátorem, panem Tomíčkem, který má již na svědomí úpravy několika historických objektů v regionu.
Hospodářská krize roku 1929 připravila malé mlýny o zakázky. Poslední zdejší majitel Richard Dressler budovy pronajal truhlářskému mistru Josefu Schönovi, ten mlýn přestavěl na strojní truhlárnu využívající vodní sílu k pohonu strojů. V dalších letech nájemce přistavěl dnes již neexistující dřevěnou stodolu a nízkou zděnou budovu pro plynový generátor a motor na dřevoplyn, ten vidíme vlevo s komínkem. Rapotínské vodní kolo definitivně utichlo na konci 40. let po znárodnění majetku.
Přivítáme se s majiteli a prohlídka mlýna Reitendorf začíná. Od naší loňské návštěvy mají nové repasovené krásně barevné vstupní dveře, ty sehnali přes internet na Jesenicku.
Vstupujeme do chodby s původními dřevěnými stropními trámy, z ní je vpravo vchod do nové přírodovědné učebny určené k přednáškám zejména pro školní třídy. Vlevo vedou dveře k historickému pohonu mlýna.
Jean Victor Poncelet (1788–1867) byl francouzský vojenský inženýr, v roce 1826 vymyslel vodní kolo na spodní vodu se zvýšeným nátokem a lopatkami zahnutými ve tvaru logaritmické spirály. Touto úpravou kola zvýšil jeho výkon s 65% účinností, to je srovnatelné s účinností dnešních turbín obdobných parametrů.
Po roční práci na náhonu a jeho napuštění vodou přichází na řadu restaurování tohoto dřevěného vodního kola, které je památkově chráněno. Pronikající světlo v pozadí označuje zachovaný prostor odtoku vody od vodního kola.
Tudy musí docela táhnout, že? ptám se paní majitelky.
No, to jo, když tam otevřeme dveře, tak je to sakra poznat, okamžitě reaguje.
Rapotínské vodní kolo typu Poncelet má průměr 394 cm, vodu na něj hnalo 24 zahnutých dubových lopatek 173 cm širokých. Z prostoru tzv. lednice do strojovny prostupuje dřevěná horizontální hřídel s osazeným vodním kolem. Původní převodové mechanismy, transmise z roku 1928, tvoří litinová kola s habrovými palci, litinové pastorky a dřevěné a litinové řemenice.
Autentická podoba a skutečnost, že se zařízení zachovalo in situ, tj. v místě samém, dělají z části této stavby unikátní technickou památku, ta je ojedinělá svého druhu v České republice. Historický pohon byl v roce 2020 prohlášen za movitou kulturní památku.
Sestupujeme do vyklizeného a opraveného náhodu po žebříku. Světlými kameny jsou zpevněny a doplněny břehy náhonu. Tmavé kameny jsou původní. Vpravo dole jsou betonové desky, za nimi se skrývá původní otvor pro přítok vody k vodnímu kolu.
Před námi je stavidlo a za ním prostor odtoku vody z náhonu zpět do říčky Losinky. Možná, že se časem spolku Nemeleme podaří zprovoznit přítok vody k vodnímu kolu a její původní odtok.
Pokračování tělesa náhonu od bývalého vodního mlýna. Vlevo jsou tmavší původní kameny, vpravo světlé kameny svítící novotou.
Putujeme k začátku náhonu, odkud přiteče voda z Losinky k bývalému vodnímu mlýnu Reitendorf.
Dočkali jsme se, hurááá. Voda proudí. Naštěstí před dvěma dny vydatně zapršelo, a tak se hladina Losinky zvedla, jinak by naplnění náhonu trvalo velmi dlouho vzhledem k extrémně nízké hladině vodních toků v Česku po letošním extrémně suchém létě. Vpravo na fotografii je vidět tok Losinky.
Během napouštění jsme vylovili mníka jednovousého, viz akvárium. Majitel mlýna také zachránil od utopení malého slepýše.
Mník jednovousý (Lota lota) je velmi zajímavá ryba, právě jsme v Losince zaznamenali pozoruhodného obyvatele našich vod. Je příbuzný mořských tresek, přesto žije celý život ve sladké vodě. Má jediný výrazný vous uprostřed brady, podle toho je pojmenován. Protáhlé tělo a mramorované zbarvení mu pomáhají splývat se dnem.
Miluje chlad a rozmnožuje se v zimě, zpravidla v prosinci a lednu. Většina ryb naopak v zimě omezuje aktivitu, mník právě ožívá. Je to noční lovec, přes den se ukrývá pod břehy, mezi kameny a kořeny. Živí se larvami vodního hmyzu, korýši a menšími rybami.
Pro Losinku je jeho výskyt příznivá zpráva, vyhovuje mu totiž chladná, dobře okysličená voda s dostatkem úkrytů. Samotný nález ovšem nedokazuje čistotu celého toku, s podzimním ochlazením také jeho aktivita roste.
Mník je jediná sladkovodní treskovitá ryba žijící v chladných řekách a jezerech Evropy, Asie i Severní Ameriky, všichni jeho příbuzní obývají moře.
Tady zatím náhon končí a voda z něj se tudy vrací do souběžně tekoucí Losinky, její hladina je zde již o několik metrů níže oproti hladině vody v náhonu.
Přátelé rapotínského mlýna v roce 2019 založili spolek Nemeleme, z. s., ten působí v oblasti kultury, životního prostředí, vzdělávání a v dalších odvětvích především v regionu Sudet.
Navázali spolupráci s dalšími partnery, získali podporu obce Rapotín k představení nové památky veřejnosti a dále podporu z fondu pro bilaterální vztahy v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021 pro projekt Oživení rapotínského mlýna Reitendorf.
Zdroje:
Informace od majitelů bývalého vodního mlýna
Informační tabule
https://www.nemeleme.cz/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=nemeleme&utm_campaign=firmy.cz-13230856
