Článek
Rapotín se nachází nedaleko Šumperka a má asi 3300 obyvatel. Obec je známá sklárnou založenou zde v roce 1829, ta od roku 1958 vyráběla zejména osvětlovací tělesa, v roce 2008 však ukončila činnost. V roce 2021 bylo v bývalém areálu firmy založeno muzeum sklárny.
Na fotografii se pasou koně Jezdecké stáje Rapotín a právě u dřevěných krmelců požírají seno. Tato Jezdecká stáj působí v areálu Výzkumného ústavu pro chov skotu (VÚCHS) a nabízí výcvik jízdy na koních i ponících, vyjížďky, dětské kroužky a příměstské tábory.
Zejména mladí rybáři čekají na povel k zahájení odlovu ryb. Nejprve nechají odtéct to zelené na hladině, pravděpodobně okřehek, lidově žabinec, což jsou drobné plovoucí vodní rostlinky vytvářející souvislý zelený koberec. V tomto období velkého sucha nelze s jistotou vyloučit ani povlak z řas či sinic.
To zelené pomalu odtéká pod stavidlem a odlov může pomalu začít. V kádích už jsou přikryté sítí chovné ryby, například 14kilový kapr. Ten z času na čas vyskakuje ze svého vězení, ale síť mu nedovolí se osvobodit. Musí si ještě chvíli počkat na návrat do svého přirozeného prostředí. .
V Rapotíně je obecní menší oválný rybník s rybářskou chatkou poblíž VÚCHS. Nachází se za jeho areálem poblíž ulice Polní, kterou vede také cyklotrasa č. 6114.
Je potřeba ještě vylovit zbývající ryby, lidé z blízkého i dalekého okolí stále přichází a přijíždí si koupit nejen čerstvé ryby, ale také si dát rybí speciality z čerstvě ulovených ryb.
Od rybníka se vydáme pěšinou po louce k zadní části Resortu Červený dvůr. V místech dnešního trávníků za resortem zřejmě stál původní zámek ze 17. století, ten byl zbourán v 70. letech 20. století.
V roce 1673 zemřel majitel velkolosinského panství, tedy i Rapotína, Přemek III. ze Žerotína. V soupisu jeho tehdejšího majetku je zmiňována též stavba původního rapotínského zámečku.
Podzimní barvy spolu s oblohou vytváří zajímavé pozadí grilovacího areálu. Obloha s beránky, zde jde nejspíše o altocumulus – vyvýšenou kupu, tedy oblačnost tvořenou množstvím menších bílých až lehce šedých obláčků, místy uspořádaných do řad a vlnek, také se objevuje závojovitá oblačnost.
Na fotografii je ozdobný parkový můstek pravděpodobně ze železobetonu s kovovými výplněmi zábradlí. Můstek má mírně vyklenutou mostovku a zábradlí, jeho horní hrana sleduje mostní oblouk. Betonové sloupky a madla jsou doplněna kovovými výplněmi s motivy kruhů a křížení. Zaoblené krajní malé pilíře zdůrazňují vstupy na můstek a dávají mu zahradní, reprezentativní charakter.
Provedení můstku odkazuje jeho vybudování do první poloviny 20. století, časově by mohl souviset s úpravou tehdejšího bělidla na zahradu Oberleithnerova obytného sídla ve 30. letech.
Můstek vede přes náhon k elektrárně, nikoli přes hlavní koryto řeky Desné. Klidná voda a upravené břehy okolo Červeného dvora tomu odpovídají. Náhon byl rozšířen při stavbě elektrárny v roce 1927 na šest metrů.
Tato venkovní část Červeného dvora bezprostředně sousedící s náhonem vodní elektrárny hned vedle, se využívá pro společenské události, koncerty, letní kino a konají se zde také svatby a oslavy.
Tento zajímavý objekt zakoupila společnost Vila Republika s.r.o. na jaře 2023 za účelem jeho rekonstrukce a přeměny na apartmánový resort. Jednotlivé apartmány firma prodává soukromým zájemcům. Resort v historickém areálu Červeného dvora nabízí apartmánové ubytování s hotelovými službami, zázemí pro menší svatby, rodinné oslavy a firemní setkání. Rekonstrukce bude dokončena v lednu 2027.
Okolo Resortu Červený dvůr vede cyklotrasa č. 6114. Tato skupina cyklistů ještě využívá teplý a slunečný podzimní víkend k projížďce.
Na fotografii je pohled do nádvoří Resortu Červený dvůr. Vpravo je obytná část s apartmány a vchod současně do recepce a kavárny, ta byla uvedena do provozu letos v srpnu.
V levé části nádvoří je hospodářská budova a parkoviště pro návštěvníky.
Roku 1802 zde bratři Wagnerové ze Šumperka založili bělidlo a valchovnu. Další nájemce Gerhard Kunz přidal roku 1816 mandlovnu s apreturou, tedy provoz na konečnou úpravu tkanin. Zařízení poháněla voda přiváděná náhonem. Další majitel, Gustav Oberleithner, nechal ve 30. letech 20. století přestavět bělidlo na reprezentativní obytné sídlo, to již souvisí s dnešním resortem.
V roce 1943 byla dokončena přestavba na zotavovnu organizace NSV pro mladé německé dělnice. Od roku 1951 objekt sloužil výzkumu chovu skotu.
Na fotografii je dvorek kavárny skrytý za kamennou zídkou s vestavěnou historizující fontánkou.
Zkratka NSV znamenala Nationalsozialistische Volkswohlfahrt, česky Nacionálněsocialistická lidová péče. Byla to rozsáhlá sociální a pečovatelská organizace nacistické strany NSDAP, ta od roku 1933 působila po celém tehdejším Německu.
Provozovala například školky, poradny pro matky a děti, zdravotní a zotavovací zařízení a organizovala pomoc potřebným, za války také lidem postiženým bombardováním. Sociální péči samozřejmě spojovala s nacistickou propagandou a rasovým výběrem. Pomoc nebyla dostupná všem bez rozdílu, ale měla posilovat nacisty vymezené národní společenství.
V Červeném dvoře šlo o NSV Jungarbeiterinnen-Erholungsheim Rothenhof, tedy zotavovnu NSV pro mladé dělnice s kapacitou po přestavbě přes 80 osob. Dívky z Německa sem přijížděly na týdenní až čtrnáctidenní zotavovací pobyty, jak uvádí stránky resortu.
Prostor kavárny je současně snídaňovou jídelnou pro návštěvníky a obyvatele resortu.
Na fotografii je areál malé vodní elektrárny Červený dvůr navazující na bývalé textilní provozy. Je vidět nízké technické budovy s velkými průmyslovými okny, vyšší budova resortu je za nimi.
V roce 1927 bylo starší vodní dílo přestavěno na elektrárnu. Využilo náhon i části původního zařízení. Vodní kola nahradily Francisovy turbíny firmy Voith a generátory Českomoravské-Kolben Daněk. Zkušební provoz začal 1. dubna 1927. Ještě téhož roku přibyla další turbínová strojovna.
V 90. letech byla elektrárna zprivatizována, byly provedeny opravy náhonu a stavidel, poté výměna generátorů a rekonstrukce původních turbín v roce 2009.
Jedná se o historický energetický provoz. Oblouková okna levé budovy a velká dělená okna pravé strojovny jsou svědectvím toho, jak reprezentativně se dříve upravovaly i technické stavby.
Na fotografii je vidět právě probíhající Obnova koryta řeky Desné. Opravuje se 6 vybraných úseků říčního koryta. Čtyři z nich zahrnují opravy levého či pravého břehu. Součástí projektu je výstavba nové opěrné zdi plynule navazující na stávající opěrné konstrukce po obou stranách toku. Poslední část řeší odtěžení sedimentů z koryta po povodni z roku 2024 a vybudování stabilizačních pasů z lomového kamene sloužících k dlouhodobé stabilitě vodního toku. Investorem je Povodí Moravy.
Původní opěrná zeď se demoluje a vzniká nová plynule navazující na stávající z obou stran. Opěrná zeď je železobetonová konstrukce, její délka bude 31,5 m. Opravuje se také pomocí lomového kamene stávající opevnění a zvýšení svahu.
Na fotografii je vila Erna, známá jako Zámeček, vyfocená cestou na nádraží Vikýřovice. Přestože stojí již na druhém břehu Desné, tedy ve Vikýřovicích, má historickou vazbu na bělidlo v Rapotíně.
Vilu si totiž nechal postavit podnikatel Eduard Viereck, byla dokončena roku 1882. Viereck byl nájemcem velkého textilního závodu, bělidla, v Rapotíně, a než se přestěhoval do této vily, tam také bydlel. Již v 70. letech 19. století na tomto místě provozoval hospodářský dvorec, jehož součástí se nová reprezentativní vila stala. Erna se jmenovala jeho dcera.
Architektem vily byl vídeňský architekt Moritz Hinträger ve spolupráci s architektem Heinrichem Clausem. Hinträger též navrhl přestavbu obytné části Pavlínina dvora v nedalekém Šumperku pro Aloise Scholze, ta byla dokončena v roce 1876, dnes zde sídlí Vlastivědné muzeum.
Stavbu vily Erna vedl Max Hoffmann. Jedná se o novorenesanční vilu s prvky francouzské zámecké architektury – tedy s vysokou věžovou střechou, ozdobnými římsami, nárožní bosáží a trojúhelníkovým štítem nad oknem. Je možné, že při stavbě vily bylo využito starší, středověké kamenné zdivo a část sálu s valenou klenbou.
Po druhé světové válce získala vilu obec Vikýřovice, od roku 1953 je zde mateřská škola. Při rekonstrukci roku 2005 vznikla v suterénu galerie a keramická dílna.
Na fotografii je motorový vůz Českých drah 810 675‑9. Tento konkrétní vůz byl vyroben v roce 1982 ve Vagónce Studénka, je mu tedy právě 44 let. Vozy řady 810 byly určené pro méně vytížené místní tratě. Mají dvě nápravy, dieselový pohon, maximální rychlost 80 km/h a původně 55 míst k sezení. Je zde použitý motoru LIAZ a převodovky vycházejících z autobusové techniky, proto se jim také říká kolejový autobus.
Motoráček na fotografii jezdí o víkendech na trati Šumperk – Sobotín, má modrobílý nátěr a označení Olomouckého kraje. Může jezdit pod trolejí, elektřinu z vedení neodebírá, pohání jej vlastní dieselový motor. Motoráček jede ze Šumperka elektrifikovaným úsekem do Petrova nad Desnou, odtud pokračuje po trati bez trolejí do konečné v Sobotíně. Jeho dieselový pohon mu umožňuje zvládnout celou cestu bez přestupu cestujících.
Zdroje:
https://www.resortcervenydvur.cz/cs/
https://www.rapotin.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%BD_v%C5%AFz_810
