Článek
Majitel zdejšího panství Jan mladší ze Žerotína před smrtí rozdělil panství mezi své dva syny. Nové panství Vízmberk zdědil mladší Přemek II. (1592 – 1652), ten postavil právě zámek Wiesenberg.
Roku 1651 Přemek II. pozval osadníky, aby obdělávali půdu nad částí panství Rejhotice. Vznikla zde osada pojmenovaná po svém zakladateli Přemyslov, dnes součást Loučné nad Desnou. V roce 1693 je v této osadě zmiňován Martin Klein, zdejší dědičný rychtář a předek Franze Kleina, nejvýznamnějšího rodáka z Loučné.
Syn majitele Přemek III. zemřel roku 1673, poté správu panství převzala jeho sestra Angelika Sybila Gallová a stala se poručnicí jeho nezletilých synů Maxmiliána Františka (1662 - 1706) a Jana Jáchyma (1667 – 1716). V té době byly na losinském panství v roce 1678 zahájeny čarodějnické procesy, největší u nás.
14 let trvající boj proti čarodějnictví připravil o život desítky obyvatel panství. Teprve roku 1689 přišla úleva s nástupem právě plnoletého Jana Jáchyma ze Žerotína, definitivně byly procesy zastaveny císařským nařízením z roku 1692.
Nejvýznamnější památkou dnešní Loučné nad Desnou je zámek z roku 1608 později upravovaný, se zámeckou kaplí z roku 1744.
Na fotografii je vstupní brána do přírodního parku, na kamenných podstavcích stojí vlevo litinová socha sv. Alžběty ze 2. poloviny 19. století a vpravo taktéž litinová plastika sv. Floriána ze stejné doby. Litina byla jedním z významných produktů Kleinových železáren. Obě sochy zde nechali instalovat Kleinové, v roce 2001 byly obě sochy odborně restaurovány.
Svatý Florián je ochráncem před požáry a patronem hasičů, svatá Alžběta Durynská symbolizuje dobročinnost a péči o chudé a nemocné. Její socha je totožná se sochou na nedaleké rodinné hrobce Kleinů, jejímž autorem byl rakouský sochař Christof Fidelis Kimmel.
U staré lípy za bránou se již v roce 2003 uvádí odhad stáří asi 600 let a obvod kmene 7,3 metru. V tom případě je lípa starší, než renesanční zámek z roku 1608 a pamatuje ještě jeho předchůdce, lovecký zámeček.
Žerotínové kvůli dluhům prodali zdejší panství se zámkem v roce 1770 velehradskému klášteru. Jeho opat provedl na zámku rozsáhlé úpravy. Přistavěl kapli zasvěcenou jemu milým slovanským věrozvěstům sv. Cyrilu a Metodějovi s malbami známého pozdně barokního moravského malíře Ignáce Raaba, člena velehradského kláštera. V roce 1773 založil nedaleko opat Filip vesnici nesoucí dodnes jeho jméno Filipová.
Tehdy již zámek obklopovala zahrada a soubor vrchnostenských zařízení – dvůr, pivovar, palírna, hostinec a mlýn.
V roce 1784 se zámecká kaple stala farním kostelem a zároveň v rámci reforem Josefa II. byl zrušen velehradský klášter.
V roce 1833 koupil panství významný moravský šlechtic Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle, ten reorganizoval a zvelebil sobotínské a petrovské hutě. Též se podílel na rozvoji zámeckého parku.
Úpravy v té době byly provedeny pod vedením stavebního a železničního podnikatele Františka Kleina, cestovatele a sběratele. V parku využil zkušenosti z doby působení v lichtenštejnské Lednici. Tehdy také hrabě Mitrovský na zámku uchovával rozsáhlou a vzácnou knihovnu a sbírku rukopisů hrabat Mitrovských, dnes v Archívu města Brna.
V roce 1844 získala zámek jedna z nejbohatších rodin na Moravě, bratři Kleinové. Ti získali obrovské jmění díky rozmachu sobotínských železáren. Kleinové okolo zámku založili přírodní park se vzácnými dřevinami. Na zámku shromáždili rozsáhlou sbírku obrazů, ta je dnes součástí obrazárny nedalekého velkolosinského zámku. Později byli Kleinové povýšeni do šlechtického stavu a ze zámku se stalo reprezentativní šlechtické sídlo. V roce 1945 byl velkostatek se zámkem zestátněn a započalo chátrání zámku a pustnutí parku.
Účastníci prohlídky zámku si prohlíží nádvoří barokní části zámku z dnes již prosklených arkád.
Kleinové se mimo jiné podíleli na stavbě slavné horské železnice přes Semmering dnes v Rakousku. Jejím projektantem byl Carl Ritter von Ghega (1802–1860). Železnici stavělo až 20 tisíc dělníků v letech 1848–1854, je to dodnes průkopnické dílo železničního stavitelství.
Trať má asi 41 kilometrů a spojuje Gloggnitz a Mürzzuschlag. Ghega vedl železnici náročným horským terénem pomocí tunelů, viaduktů a oblouků. Od roku 1998 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Firma bratří Kleinů stavěla tři úseky této dráhy, dvě byly mimořádně náročné, a to vrcholový tunel dlouhý 1 430 metrů a úsek ve skalní stěně Weinzettelu se třemi tunely propojenými galeriemi.
Na zámku po mnoha letech devastace zůstalo zachováno jen málo původního vybavení. Na fotografii je část dochovaných dřevěných parket v tzv. indiánském sále.
Na stropě indiánského sálu, viz níže, je hlavně ornamentální výzdoba. Tu tvoří rostlinné úponky, stáčené volutové ornamenty a souměrně uspořádané ozdobné rámy, provedené v bílé a růžovohnědé barvě. Po obvodu stropu jsou pásy vytvářející dojem bohatého rámování. Styl odpovídá úpravám interiérů v 19. století. Na stropě je vidět dřevěný podklad pod omítkou, tedy konstrukci stropu a rozsah ztráty jeho původního povrchu.
Na fotografii je tzv. indiánský sál, název dostal podle tapet původně pokrývajících jeho stěny. Tapety zobrazovaly boje mezi indiány a španělskými kolonizátory a byly vyrobeny v proslulé manufaktuře Jeana Zubera v alsaském Rixheimu. Dnes jsou zde jen jejich zbytky, na stěně vpravo. Sál je v prvním patře barokní části zámku a byl takto vyzdoben asi už kolem roku 1840 za hraběte Antonína Bedřicha Mitrovského.
Po zestátnění bylo vnitřní vybavení zámku přemístěno do depozitářů velkolosinského zámku. Od roku 1969 zde probíhaly rekonstrukce, jejichž účelem bylo přizpůsobit zámek pro nápravné zařízení určené k převýchově mladistvých dívek. Mnohé z nich pracovaly ve sklárně v Rapotíně.
Po roce 1989 začala rekonstruovat zámek obec s potomky rodiny Kleinů, měl zde vzniknout hotel s hotelovou školou. Bohužel k realizaci tohoto záměru nedošlo. Od roku 2009 je zámek v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný.
Původní jádro zámku tvoří podélná čtyřkřídlá renesanční budova s uzavřeným nádvořím. K ní přiléhá trojkřídlá barokní přístavba s věžemi na nárožích průčelí směrem do parku, její součástí je kaple s pětibokým kněžištěm. Nádvoří barokní části zámku obklopují dnes již zasklené arkády. Většina místností v přízemí je zaklenuta valenými klenbami. Prostory v patře mají stropy ploché.
Na fotografii je jedna z místností v přízemí, ve kterých jsou jsou zachovány klenby.
Na klenbě bývalé jídelny se dodnes zachovaly a byly restaurovány dvě původní stropní fresky.
Pohled do nádvoří barokní části zámku s nárožními věžičkami a čerstvě opravenou fasádou.
Na fotografii je nástěnná pískovcová kašna s chrličem ve zdi nádvoří renesanční části zámku. Má zajímavou výzdobu viditelnou i přes značné poškození.
Chrlič je tvořen maskaronem - plastickou, šklebící se mužskou tváří s vousy, mušlí nad čelem a otevřenými ústy. Zajímavostí je, že obličej má zavřené levé oko. Ústy maskaronu vytékala voda do nádrže pod ní.
Pod hlavou byla nádrž ve tvaru velké mušle s odtokovým otvorem ve dně. Okraj nádrže zdobila profilovaná římsa s perlovcem, což je ornament připomínající řadu drobných korálků. Doufejme, že kašna bude v rámci probíhající rekonstrukce opravena a nadále bude zdobit tento klenot v jesenické vesnici.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje, původně barokní soukromá zámecká kaple, je dnes farním kostelem s úpravami z 19. století provedenými Kleiny. Původní kapli nechal upravit a rozšířit na farní kostel v roce 1774 velehradský opat cisterciáků Filip Martin Zuri. Zasvěcení Cyrilu a Metodějovi bylo tehdy ve zdejším převážně německém prostředí neobvyklé. Věřící tedy již nemuseli docházet na bohoslužby do vzdálených Velkých Losin.
Obraz na hlavním oltáři představuje sv. Cyrila a Metoděje. Původní obrazy vytvořil slavný moravský malíř Ignác Raab, později je nahradila díla opavského malíře Rudolfa Templera. Kleinové pořídili nový hlavní oltář, původní byl převezen do dřevěného kostelíku v Klepáčově. Po stranách oltáře stojí vlevo Nejsvětější Srdce Ježíšovo a vpravo Panna Marie lurdská z roku 1894.
Kazatelna na fotografii má bohatě zdobené řečniště, zlacené ornamenty a stříšku zakončenou postavou s trumpetou. Pod stříškou je holubice v paprscích, symbol Ducha svatého. Stříška pomáhala směrovat hlas kazatele do lodi.
Dřevěné varhany na fotografii zde byly instalovány roku 1908 a vyrobila je firma Josef Kolbe z Pekařova. Nové kostelní lavice jsou z roku 1910.
Zajímavé stropy jsou plastické, je to iluzivní malba napodobující štuky z roku 1847. Nad varhany je uprostřed paprsků trojúhelník, také symbol Nejsvětější Trojice. V kostele je též křížová cesta od Johanna Müllera z Jánského Vrchu z roku 1894.
Tento kostel má dnes pronajatý katolická církev za 1 korunu ročně a konají se zde každou neděli bohoslužby.
Průčelí barokní části zámku z konce 17. století směřuje do anglického, tedy přírodního parku, jehož oprava byla provedena nedávno za přispění Norských fondů.
Vlevo bývaly zámecké sklepy na uskladnění nejen vína, ale také potravin. Dnes zde sídlí vzácní netopýři.
Členitý strop schodiště do ledovny pod betonovými deskami s oblibou využívají chladnomilné druhy netopýrů. Také v zámeckém parku či na půdě zámku žije až 14 druhů těchto zajímavých živočichů.
Rybník v parku s fontánou se sochou Neptuna znovu vytvořenou podle staré fotografie.
U památkově chráněné brány stojí litinová socha rytíře Rolanda, ten byl vojevůdcem Karla Velikého a zahynul roku 778 v Pyrenejích. Proslavil jej středověký hrdinský epos Píseň o Rolandovi. Je zosobněním rytířské statečnosti a věrnosti. Sochy Rolandů v evropských městech představovují symbol městských práv.
Zde je rytíř v bohatě zdobené zbroji a plášti, pravou ruku má na hrudi, levá ruka přidržuje žerď. Toto je gesto věrnosti či přísahy.
Přírodně krajinářský zámecký park patří svým architektonickým řešením a botanickou hodnotou k nejkvalitnějším v kraji. Okolo je ohradní zeď a vstupní pseudogotická litinová brána z poloviny 19. století. Poznávacím znakem jsou její původní zdobené novogotické litinové sloupy.
Na bráně jsou dodnes zachovány iniciály GK – Gebrüder Klein, tedy bratři Kleinové. Dříve byl v bráně zakomponovaný erb Kleinů, motiv čtyř spojených rukou, dodnes jsou zachovány hornické znaky, mlátek a želízko.
Zdroje:
www.napude.sousednetopyr.cz
https://www.loucna-nad-desnou.cz/historie/ds-1049/p1=5336
https://cs.wikipedia.org/wiki/Horsk%C3%A1_dr%C3%A1ha_Semmering
