Článek
Čeští senioři čelí chudobě, drahotě a nedůstojným podmínkám. Vláda přihlíží, jak inflace ukusuje z důchodů, zatímco daňové úlevy pro velké firmy a zbrojní zakázky dostávají přednost. S blížící se vlnou Husákových dětí a zhrouceným penzijním systémem je jasné, že bez radikální změny přerozdělování bohatství budou budoucí důchodci čelit ještě horším časům.
Senioři v České republice nemají důstojné stáří
Růst cen a nezájem vlády drtí ty nejzranitelnější – seniory. V době, kdy ceny potravin, energií, léků a služeb stoupají do závratných výšin, žijí mnozí čeští senioři na hranici přežití.
Místo klidného a důstojného stáří čelí existenční nejistotě, kdy každá koruna rozhoduje o tom, zda si mohou dovolit plnohodnotné jídlo, zaplatit nájem nebo koupit léky. Zatímco inflace neúprosně ukusuje z jejich omezených důchodů, asociální vláda zůstává pasivní!
Důstojnost nahrazuje boj o přežití
Mnoho seniorů si nemůže dovolit volnočasové aktivity, kulturu ani krátkou dovolenou – zůstávají izolovaní, často bez kontaktu s okolím a bez podpory. Zvlášť těžká je situace těch, kdo žijí sami nebo v odlehlých oblastech, kde chybí dostupná lékařská péče a sociální služby. Tam už nejde jen o kvalitu života, ale o základní lidskou důstojnost.
Ačkoliv vláda opakovaně slibovala, že se o seniory postará, realita je jiná. Návrhy na výraznější valorizaci důchodů se odkládají, podpora dostupného bydlení pro seniory zůstává v nedohlednu. Zatímco se řeší daňové úlevy pro velké firmy, ti, kteří celý život poctivě pracovali, jsou často odkázáni na pomoc rodiny – nebo úplně cizích lidí.
Aktivní stárnutí jako šance
Stárnutí nemusí znamenat úpadek, pokud stát i společnost vytvoří podmínky pro tzv. aktivní stárnutí. To znamená podporu prevence, zdravého životního stylu, celoživotního vzdělávání a možností zapojení do společenského i pracovního života. Aktivní senioři jsou méně závislí na zdravotní a sociální péči, což prospívá jim i celé společnosti.
Demografická krize a vlna Husákových dětí
Česká republika stojí na prahu zásadní demografické změny. Početná generace tzv. Husákových dětí postupně vstupuje do důchodového věku. To znamená nejen prudký nárůst počtu seniorů, ale i stále slabší přísun peněz od pracující části populace. Už dnes je jasné, že současný penzijní systém je oslabený a žádná z dosavadních důchodových reforem nepřinesla skutečné řešení.
Nedostatečná kapacita péče, rostoucí náklady a privatizace
Současně s tím roste tlak na pečovatelské domy, domovy důchodců a terénní služby, jejichž kapacita je už nyní nedostatečná. Přidejme k tomu dramatický růst nákladů na zdravotní a dlouhodobou péči a dostáváme se k situaci, kdy budoucí generace seniorů nebude mít zdaleka takové podmínky jako ta dnešní.
Situaci navíc zhoršuje vzrůstající tendence k privatizaci zdravotnictví – lázeňské péče, zavádění tzv. nadstandardů i dlouhodobé podfinancování pečovatelského sektoru. Je zřejmé, že horních „10 tisíc“ se to nedotkne – ale co budou dělat běžní důchodci s průměrným příjmem, nebo ti, kteří celý život pracovali za minimální mzdu? K tomu se přidává ještě jeden problém: porevoluční praxe „část příjmu na ruku“ a neplacení sociálních odvodů. Ti, kdo takto byli nuceni fungovat, dnes čekají na nepříjemné překvapení při výměru důchodu.
Stárnutí není problém. Selhání státu ano.
Pokud stát dokáže rozdávat daňové úlevy velkým korporacím a utrácet miliardy na zbrojení, ale nedokáže zajistit důstojné stáří lidem, kteří republiku poctivě vybudovali, pak je to vizitka asociální politiky. Nesmíme připustit, aby důchod znamenal bídu a strach. Je třeba systémově přerozdělovat bohatství – od těch, kteří mají nejvíc, k těm, kteří si zaslouží důstojný život.
Je načase říct: Stačilo!
Důstojné stáří nesmí být výsadou bohatých – musí to být právo každého. Pokud dokážeme budovat solidaritu mezi generacemi a posílit veřejné služby, můžeme stárnutí proměnit v příležitost, ne v hrozbu.
