Ke statusu umělce: reálně umělci nic nedostanou, až na výsměch státu

Za a) se stalo, status se bude zavádět, ale za b) už ne.

Poslaneckou sněmovnou prošel 22. 1. 2025 návrh na novelu zákona č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a míří do Senátu. Jelikož je jejím přijetím podmíněno čerpání finančních prostředků z EU v rámci Národního plánu obnovy, je schválení senátem i prezidentem téměř jisté. Tato novela zavádí do českého prostředí tzv. status umělce. Pro umělce ale žádnou změnu (k lepšímu) nepřináší.

Stručně ke statusu umělce pro ty, co se s tímto pojmem ještě nesetkali: Do registru umělců se budou moci registrovat ti, kteří splní podmínku §9b novely, tedy budou uměleckou činnost vykonávat alespoň 24 měsíců v období 3 let bezprostředně před žádostí o zápis (tento fakt by se měl dokládat například smlouvami).

A hned zde narážíme na určitý problém vymezení skupiny umělců, respektive pracovníků v kultuře (protože návrh myslí i na techniky, zvukaře, osvětlovače, kostymérky a další): trochu se zapomnělo na absolventy škol. Pokud nebudou „produkovat“ již během studia, které je, dle mých informací, minimálně v oblasti výkonných umělců (tedy herci, tanečníci, hudebníci – ti, které můžete někde „vidět“) velmi časově náročné a na práci často nezbývá čas ani energie, budou v průběhu prvních dvou let po dostudování ve vzduchoprázdnu, nebo minimálně ne v registru. V podobné situaci se teoreticky mohou vyskytnout i ženy na mateřské/rodičovské dovolené (pozor, pokud uměleckou činnost přestanete vykonávat a zapomenete se odregistrovat, nebo obecně uvedete nějaké nepravdivé informace při registraci, hrozí vám pokuta ve výši až 20 000 Kč).

Registr umělců sám o sobě nic neslibuje a nedává. Prostě jste v nějakém registru, za zápis do něhož jste zaplatili 1 000 Kč, a tím to hasne. Teoreticky, v budoucnu, kdyby nastala nějaká podobná situace jako s COVID-19, šlo by na základě registru rychle vyhledat lidi, kteří potřebují pomoc a tuto pomoc efektivně zacílit. To pokládám za kladné, nicméně ne dostačující.

Na základě toho, že jste v registru umělců, můžete získat stipendium buď na tvůrčí nebo studijní účely. Než přišla tato novela, mohl si o toto stipendium požádat každý mladší 35 let maximálně 2× za život (přiřazení požadovaných finančních prostředků pak posuzovala komise na základě dodaných podkladů a plánů daného žadatele). Novelou se výše zmíněné podmínky ruší (kromě posuzování projektu komisí, tento bod samozřejmě zůstává), avšak zavádí se nové:

Z výše uvedeného seznamu podmínek lze rychle vyvodit, že to automaticky vyřazuje: studenty, lidi cca 2 roky po dokončení studia, kohokoli, kdo se uměním neživí téměř naplno (např. překladatelé a spisovatelé mají velmi specifický způsob práce a výdělku a nejspíš je to z tohoto diskvalifikuje), zřejmě matky na mateřské/rodičovské dovolené a cca 2 roky po ní, a seznam by nejspíše mohl pokračovat.

V médiích (například tady, tady) se často objevovala informace, že status umělce přijde státní rozpočet na 126 milionů korun ročně na rozdělovaných stipendiích (mezi přibližně 1400 umělců – což je cca 90 000 Kč/osoba). Toto číslo je správné, je z důvodové zprávy. Samo Ministerstvo kultury (dále jen „MK“ ) v dubnu ale říkalo, že „Prozatím pracujeme s částkou cca 130 mil Kč ročně, která je pojata jako částka maximalistická.“

Částka kolem 130 mil. Kč v médiích i v diskuzích podle mě byla vnímána jako náklady navíc (které se navíc opravdu přerozdělí). A to podle mě není pravda. MK doteď stipendijní program na základě zákona č. 203/2006 Sb. mělo, jen za jiných podmínek (pro připomínku max. věk žadatele 35 let a max. 2× za život) a přerozdělování financí v rámci stipendií plánuje nadále provádět prostřednictvím tohoto programu, jak uvedlo 13.6.2024 na svých stránkách:„Poskytování stipendií bude i nadále realizováno ve stávajícím dotačním titulu – Program poskytování příspěvku na tvůrčí a studijní a účely.“ Ty náklady tedy budou podle mě přibližně stejné (možná o něco vyšší, jelikož by se teoreticky mohl zvýšit objem žadatelů o ty starší 35 let – na druhou stranu, nebude o ně moct požádat student). Mimochodem, ze stipendijního programu bylo v r. 2023 podpořeno celkem 38 projektů a čerpalo se „závratných“ 6,43 mil. Kč (zde), v r. 2024 to byl stejný počet projektů a částka 4,32 mil. Kč (zde). Obavy o vyčerpání alokované částky ve výši 126 mil. Kč si tedy nedělám. Možná se ale samozřejmě pletu a dojde k rapidnímu nárůstu čerpaných stipendií.

Nejen že jsem (přirozeně) nespokojena s tím, jak status umělce dopadl. Tedy jako nějaký registr, bez jakéhokoli dalšího přesahu (který mohl mít – podívejme se do zahraničí – Německo, Francie, Belgie, Švédsko, Španělsko,… Takže to mimochodem stačilo jen „opsat“ podle systému státu, který by se nám líbil nejvíce). Jako ekonomka to vnímám i jako absolutně neefektivní investici. V souvislosti se statusem umělce se udělalo hodně práce, vzniklo 16 výzkumných prací, které byly z MK dotovány (necelých 4,7 mil. Kč, pravda v rámci státního rozpočtu prakticky drobné) a které měly sloužit jako podklad pro tvorbu statusu umělce. Představuji si, že pracovníci MK tyto projekty pročítali, vyhodnocovali, tedy další náklady, pak se to řešilo na vládě, v Poslanecké sněmovně, psala se důvodová zpráva,… A za tři roky práce jsme dostali registr umělců a stipendijní program, který už je a ke kterému se jen změnily podmínky.

Když si pročítám diskuze pod těmi pár články, které proběhly v posledním roce a půl médii, je mi jasné, že status umělce je navíc silně nepochopen veřejností (a občas i médii). Veřejnost nabyla dojmu, že na základě statusu umělce umělci něco dostanou. Zaprvé, to není pravda (viz výše). A zadruhé, i kdyby, oni by si to zasloužili.

Pojďme se podívat na pár faktů, proč je status umělce potřeba, proč je umělce potřeba chránit, tedy ne chránit, ale narovnat jejich často nelidské pracovní podmínky a proč si zaslouží podporu – finanční ale i jinou (např. právní úpravu pracovních podmínek). Níže pár faktů, které lze nalézt v publikaci od Institutu umění – Divadelní ústav (IDU) s názvem Status umělce Příspěvky k diskuzi (J. Návratová, P. Petrová, E. Žáková a kol. 2022), která je volně dostupná na internetu:

Nebo věděli jste například, že?:

Jeden osobní příběh – přítel, který je profesionální tanečník, si na začátku května loňského roku v průběhu představení zlomil palec a vyfasoval sádru (v konečném důsledku na 6 (!) týdnů). Květen byl jeden z jeho nejsilnějších měsíců, co se týče představení v daném roce, sezónnost a nárazovost je absolutně běžná (a představení ho přirozeně živí, protože jak již víte, za nastudování toho člověk tolik nedostane), na květen bylo plánováno 17 představení. Odehrál jedno a během toho druhého si zlomil palec. Na červen byly plánována pouze 3 představení, z toho všechna v první polovině měsíce, kdy stále disponoval sádrou na ruce. Nakonec odehrál 6 z 20 plánovaných představení. Ano, počítáte správně, z toho 4 se sádrou. V Národním divadle mu na sádru natáhli punčochu v tělové barvě, aby tolik nesvítila, choreografie se upravila, Aničku Fialovou v představeních nezvedal, tak jako vždycky, a bylo. Kdyby byl zaměstnanec, dostal by plnění z pojištění zaměstnavatele na pracovní úrazy a k tomu 60 % svých měsíčních příjmů po dobu pracovní neschopnosti. Takhle dostal zkoušku navíc kvůli úpravě choreografie, pulzující bolest ve zlomeném palci, který neměl tak úplně klidový režim, a 14 zrušených představení, která se nikdy nenahradila.

Závěrem mi dovolte pár citací z důvodové zprávy ke statusu umělce a má vyjádření k těmto citacím s lehkým citovým zabarvením.

„S cílem posilovat zvláštní postavení kultury ve společnosti, napomáhat jejímu rozvoji a podporovat kvalitní kulturní prostředí se z podnětu odborné veřejnosti znovu otevřela otázka další formy podpory kultury zaměřené na současnou uměleckou tvorbu.“
-Překlad: Zařadili jsme si to do Národního plánu obnovy, dostali na to peníze z EU a když to teď nezavedeme, budeme muset ty peníze vracet (což otevřeně přiznal i pan poslanec Pavel Svoboda (TOP09) na zasedání Poslanecké sněmovny dne 22.1.2025).

„V České republice není v současné době dostatečně především právně ukotveno postavení umělců nemajících pracovněprávní vztah, v jehož rámci vykonávají uměleckou činnost,“
-A tak to i zůstane.

„Dále chybí náležitě efektivní nástroj finanční podpory i pro výkonné umělce, kteří se nemohou plně věnovat své umělecké profesi, čímž se zvýší právní jistota těchto osob, které mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení“
-A tak to i zůstane. Necháme stipendijní program na tvůrčí nebo studijní účely, jen si o něj teď budou moct zažádat jen ti, kdo jsou registrovaní v registru umělců a splňují ještě další podmínky. Podpora se tedy nijak nemění. Ne, pardon, mění. Okruh žadatelů se možná zúží kvůli vyřazení studentů (kteří podle mě tvořili velkou část žadatelů o tvůrčí i studijní stipendia).

„Nicméně určitou regulaci umožňující alespoň částečně eliminovat negativní specifika postavení umělce obsahují právní řády většiny evropských zemí.“
-Ten náš to ale nebude.

„Jde vlastně o to, že umělec vykonávající uměleckou, tvůrčí nebo související činnost po stanovenou dobu (24 měsíců v období posledních 3 let) bude moci požádat Ministerstvo kultury o udělení statusu umělce. S udělením budou spojeny dále pojednané výhody.“
-Tedy tvůrčí nebo studijní stipendium, viz výše. Jestli to nazývat výhodou, to nevím.

Nejsem umělkyně, jsem inženýrka ekonomie. Mám jen jednoho umělce doma, díky němuž se posledních pět let dost intenzivně pohybuji v prostředí tanečních umělců a divadelních herců, nicméně díky své profesi toto prostředí dokážu přirozeně vnímat z toho ekonomicko-pracovního pohledu. Přišla jsem do kontaktu s IDU, který dělal pro status umělce studie. Vím, že se na MK pořádaly kulaté stoly. Vím, že MK mělo k dispozici data a informace od zástupců jednotlivých uměleckých sfér. Vím, že toho bylo dost na to, aby status vznikl v takové formě, kterou by aspoň částečně naplnil očekávání kulturní obce a také důvody zmíněné v důvodové zprávě. Ale bohužel. Máme „status umělce“, který umělcům nic nedává a naštvaný zbytek veřejnosti (alespoň dle komentářů pod články věnující se dané problematice), který má pocit, že umělci něco víc dostávají. A také vládu, která nakrmila vlka (možná, uvidíme co na to EU), i když koza zůstala celá.