Článek
Když jsem poprvé stáhla Tinder, připadala jsem si jako dítě, které vstoupilo do herny v Las Vegas. Všude blikala světýlka, všude byla možnost „výhry“. Stačilo jedno gesto, swipe doprava, a před námi se mohla objevit láska, vášeň, nebo alespoň další muž se selfie v posilce. Bylo to jednoduché i svůdné. A stejně jako výherní automaty to bylo nekonečně opakovatelné.
Pak mě napadlo: co vlastně vypovídá o naší generaci, že trávíme hodiny taháním prstu po displeji?
Láska na jeden tah
Respondenti v průzkumu Pew Research Center uvádějí, že 53 % Američanů mladších 30 let někdy použilo online seznamku nebo randící aplikaci. To je víc než polovina celé mladé generace. A navíc, podle výzkumu publikovaného v PNAS je dnes online seznamování nejčastějším způsobem, jak se heterosexuální páry v USA seznamují, a překonalo tradiční cesty jako seznámení přes přátele. A v česku jsme na tom podle Atlasu Čechů dost podobně.
Paradox volby: když víc možností znamená méně radosti
Pamatujete si slavný jam experiment z roku 2000, kdy účastníkům nabídli buď šest, nebo čtyřiadvacet druhů džemů? Lidé s menší nabídkou si častěji džem koupili a byli s výběrem spokojenější, než ti s větším množstvím možností.
Platí to i v lásce na displeji. Tento efekt známý jako choice overload dokládá, že více profilů často znamená menší spokojenost s výběrem. Hledání partnera se mění v nekonečné přemítání a zpochybňování.
Proč je tak těžké přestat?
Psychologický mechanismus variable‑ratio reinforcement, kdy odměna přichází nepravidelně, vysvětluje, proč je swipe tak návykový. Přijdou drobné „výhry“ jako match, jindy nic. A právě nepředvídatelnost drží prst na obrazovce dál.
Tento mechanismus funguje podobně jako hazard a nové výzkumy potvrzují, že mobilní platformy využívají stejnou logiku, aby chování uživatelů udržely aktivní
A navíc, když láska připomíná katalog, chováme se jako spotřebitelé. Studie ukazují postupný nástup odmítavého mindsetu, kdy se zájem rozhodně neklesá, ale sílí sklon odmítat. Výběr partnera se stává odškrtáváním namísto hledáním spojení. Přemíra swipování tak může vést k úzkosti, zhoršení tělesného vnímání a poklesu sebevědomí. (The Washington Post)
Analýza dat z online seznamek ukazuje, že většina uživatelů cílí na profily „o čtvrtinu atraktivnější“ než jsou sami. Výsledkem je, že většina zpráv nikdy nezíská odpověď. Je to systém, kde odměnu získá jen málo těch, kdo aktivně posílají více „hraček“ do automatu.
Existuje cesta ven?
Některé aplikace reagují. Například seznamka Hinge testuje funkci Your Turn Limits, která omezuje počet neodpovězených konverzací. Cílem je povzbudit kvalitnější interakce místo množství
A co my? Můžeme si nastavit vlastní hranice – třeba limit na počet matchů týdně nebo vnímat aplikace jako prostředek, ne cíl. Protože randění není maraton tahů po displeji; je to hledání vztahu, který vydrží i po vypnutí telefonu.
Možná jsme první generace, která v lásce hraje s algoritmem místo s osudem. Ale možná je to jen moderní varianta té samé hry, kterou lidé hráli vždy – hledání blízkosti, riskování odmítnutí a naděje na výhru.
A možná ten nejdůležitější swipe není doprava ani doleva, ale směrem k sobě.
