Článek
Proč ses rozhodla vyměnit kariéru v korporátu, vysokou manažerskou pozici, a jít na volnou nohu? A v jakém oboru jsi vlastně působila?
Působila jsem v marketingu ve velkých korporátech téměř 20 let. Byla to skvělá zkušenost, spousta zajímavých projektů, ale v jednom okamžiku mě to jednoduše přestalo bavit. Vždycky jsem potřebovala v práci cítit smysl a ten se mi postupně vytratil. Nakonec jsem se rozhodla jít vlastní cestou, zkusit něco nového. Vím, že to není nic výjimečného, kolem mě spousta čtyřicátníků radikálně mění obor nebo začínají podnikat. Myslím, že taková změna je skvělá, je dobré otevřít se novým věcem. Mně to opravdu prospělo a zpětně jsem si říkala, že jsem to měla udělat o rok dva dřív a neotálet tak dlouho.
Práce v korporátu, to jsou openspacy, vysoké podpatky a kostýmky, důležitá jednání a obchodní schůzky a také odpovídající příjem. Bylo těžké rozhodnout se tenhle svět velkého byznysu opustit?
Vůbec ne. Opouštěla jsem ho v okamžiku, kdy mě už vůbec nebavil, byla jsem přesycená, vadilo mi vyplňování tabulek, trávení spousty času na poradách a neustálé prezentování. Potřebovala jsem z toho ven a vyzkoušet něco nového, svobodnějšího a hlavně smysluplnějšího. Ale ty podpatky a šaty či sukně mi zůstaly dodnes, nosím je do školy i na schůzky s klienty a pořád mě baví.
Psaní knih je individuální záležitost, sedíš sama v pracovně, ticho, žádní lidé, žádné termíny, žádný kolektiv… Necítíš se osamělá?
Kdybych jenom psala, určitě bych se osamělá cítila. Já musím být pořád mezi lidmi. Naštěstí chodím skoro každý den jezdit na koních, kde potkávám lidi, a ještě učím v Ústavu pro ekonomiku a management při VŠCHT a pár hodin týdně i na Karlově univerzitě. Jsem v kontaktu se studenty, musím neustále komunikovat, a tak pro mě není problém jeden dva dny v týdnu jenom sedět za počítačem a psát.
Tvá první kniha Sedm a půl roku je o rozchodu, hlavní hrdinku Lindu opustí přítel kvůli o hodně mladší holce. Jsi ve věku, kdy se tohle stává možná i tvým kamarádkám, inspirovala ses skutečným příběhem?
Ano, inspirovala jsem se skutečným příběhem, který mi kdysi vyprávěla kamarádka. A je to přesně, jak říkáš. Když jsem knihu psala, myslela jsem, že píšu výjimečný příběh jednoho vztahu a emotivního rozchodu. Poté, co kniha vyšla, mi začaly čtenářky psát, že něco úplně stejného nebo podobného zažily. Dnes už vím, že takový příběh bohužel zažívá spousta žen po čtyřicítce a dokonce i mladší ženy se v knize najdou.
Ve většině případů jsou to muži, kteří odcházejí od partnerek ve „středním věku“, protože si našli mladší. Ale je to pro ně skutečně výhra?
Co vidím kolem sebe, málokdy je to výhra, i když na začátku to tak, minimálně pro toho muže a jeho kamarády, vypadá. Spousta mužů v tomhle věku se potřebuje ujistit, že jsou stále zajímaví, atraktivní a že ještě „můžou“. Mladší partnerka jim to na chvíli dá, většinou to ale brzy přestane fungovat. Kolem sebe mám mnohem šťastnější páry, jejichž děti odešly z domu, ony ustály nějaké ty krize a teď si spolu užívají: cestují, pijou kávu na terase, čtou si na gauči a tiše si rozumí. Ti, kteří mají po padesátce mladou ženu a dítě, jedou druhé životní kolo a jen málokdy to ve výsledku ocení.
Najdeme v Lindině příběhu i něco z tvého vlastního života?
Určitě. Linda má moji povahu, i když já bych určitě nikomu tři šance nedávala. Má také dva koně, se kterými závodí a popis tréninků a závodů vychází z mých vlastních zkušeností. A také má dvě skvělé kamarádky, se kterými všechno sdílí a o lecčem diskutuje. Já to mám taky tak, pro mě je přátelství velmi důležité a moje kamarádky mi hodně pomáhají i při psaní a vydávání knih.
Vím, že píšeš už další knihu, naznačíš, o čem bude?
Druhá kniha bude také o rozchodu, tentokráte ještě mnohem těžším. Popisuje desetiletý vztah s narcisem a velmi náročný rozchod, ve kterém figurují i malé děti. Přesto bude zase napsaná s nadhledem. Snažím se hledat humor, kde jen to jde, podívat se na věci realisticky a v každé situaci najít něco pozitivního. Přestože kniha nebude pokračováním Sedmi a půl roku (na to si budete muset ještě chvilku počkat), setkáte se v ní i s postavami z této knihy. Hlavní hrdinkou bude totiž Lindina kamarádka, a tak se její osud proplétá s Lindiným a ostatními hrdiny první knihy.
Hlavním tématem tvé literární tvorby jsou partnerské vztahy a hlavní hrdinkou je vždy žena. Sama máš patnáctiletou dceru. Jakou radu nebo rady jí jednou dáš, až se začne rozhlížet po partnerovi?
Já se jí určitě budu snažit udělit plno rad, ale jsem si víceméně stoprocentně jistá, že si vše udělá po svém. Zaprvé je paličatá a zadruhé si každý musí projít nějakým vztahovým vývojem sám. Kdybychom ve třiceti věděly to, co v padesáti, všechno by bylo mnohem jednodušší. Budu jí jenom držet palce, ať potká někoho vyrovnaného, s kým vybuduje pevný vztah plný porozumění a lásky.
