Článek
Spisovatelka Eva Střihavková mi už svými předchozími knihami dokázala, že píše skvěle. Má docela široký záběr. Od historických románů přes cestopisy až po společenskou prózu. Dýchejza mě a Seznam Evelíny B. mě před časem nadchly. Když jsem viděla, že vydala novou knihu s názvem Můry, věděla jsem, že si ji budu chtít přečíst. Očekávání jsem měla vysoká. Hodně vysoká. Jestli je autorka splnila se dozvíte v recenzi.
Kryštof a Ida. Dva malí sourozenci, kteří žijí s maminkou. Ta je na ně sama. Pracuje v porcelánce, kde maluje hrnečky, talíře a další porcelán. Jednoho dne maminka řekne se slzami v očích, že se celá situace vyřeší. Jaká, to Kryštůfek netuší. Je malý a sestřička ještě menší. Maminka mu ale důrazně klade na srdce, že se nikdo nikdy nesmí dozvědět, že teď budou doma sami. Musí odejít, prostě musí. Na chvilku, ale vrátí se, opravdu. A zmizí…Kryštůfek si maminčina slova zapamatuje a dělá vše možné, aby se nikdo nedozvěděl, že žijí v bytě bez dozoru. Netuší, jestli se maminka vrátí za den, dva, týden…stará se o sestřičku jak jen to jde. Vymýšlí si všemožné odpovědi na otázky sousedů, prodavačů a dalších lidí z okolí, kde mají maminku. Hlavně nic neprozradit! Ač jsou děti malé, mají obrovský strach, že se mamince něco stalo. Už je pryč moc dlouho. Dny plynou jeden za druhým a okolí si všímá víc a víc…
Tohle byl neuvěřitelně emotivní příběh. Tolik toužíte dětem pomoci, tolik je litujete, zároveň obdivujete, jak je Kryštůfek šikovný, chytrý a jak se snaží. Stále to jsou však děti a vy tušíte, že tohle nemůže dopadnout dobře. Druhá polovina knihy je z pozdějšího Kryštofova věku, kdy vypráví o těžkém dospívání v zařízení, které mu sice dalo střechu nad hlavou, ale ne lásku, ne pochopení a pocit, že je chtěný.
Zahořkl. Poslední část knihy je z dob, kdy je Kryštof dospělý a rekapituluje svůj život. Vše na co máte otázky, se vám zodpoví.
Můry jsem přečetla opravdu jedním dechem. Je to příběh o nezlomné dětské síle, odvaze, ale i o sourozenecké lásce, to celé zahaleno v tématu těžkého dospívání. Přiznám se, že jsem konec hltala stránku po stránce, protože to je emoční smršť, která mi poskládala jednotlivé dílky příběhu dohromady. Po dočtení jsem si zhluboka oddychla a musela jsem o celém příběhu přemýšlet. O tom, jak ty děti bojovaly, kdo vše o určitých věcech věděl a jak málo stačí k tomu, aby se lidský osud změnil. Pochopení pro matku dětí jsem ale nenašla. Můry jsou příběhem, který ve vás bude rezonovat.
Kniha vyšla u Naše nakladatelství v edici Kontrast. Má 294 stran a já vám ji doporučuji všemi deseti.
Prožijete spousty emocí, budete nechápavě vrtět hlavou, budete slzet, budete nadávat, budete se pousmívat. Splnila kniha tedy má očekávání? Mnohonásobně!
