Článek
Zatímco ve většině světa by něco takového působilo děsivě, v některých částech Indonésie jde o projev úcty, lásky a rodinné soudržnosti. Tradice známá jako Ma'nene patří k nejpodivnějším a zároveň nejdojemnějším zvykům na světě.
Když se řekne péče o zesnulé, většina lidí si představí hřbitov, květiny a tichou vzpomínku.
V horské oblasti Tana Toraja však panuje úplně jiný pohled na smrt.
Místní obyvatelé věří, že vztah s blízkými nekončí pohřbem. Právě proto jednou za několik let otevírají rodinné hrobky, vyzvedávají ostatky svých příbuzných a věnují jim péči, jako by byli stále součástí rodiny.
Tradice se nazývá Ma'nene, což lze volně přeložit jako „obřad péče o předky“.
Setkání s těmi, kteří odešli
Během obřadu rodiny vyjmou těla zesnulých z hrobek vytesaných do skal nebo uložených v rodinných mauzoleích.
Následuje pečlivé čištění.
Staré oblečení je nahrazeno novým, upraví se vlasy, někdy se opraví i poškozené části rakve. Poté příbuzní své zesnulé často vezmou na krátkou procházku vesnicí nebo se s nimi fotografují.
Pro cizince jde o šokující podívanou.
Pro místní je to ale okamžik setkání s členy rodiny, kteří sice zemřeli, ale nikdy nebyli zapomenuti.
Smrt jako součást života
Kultura etnika Torajů se od západního pohledu výrazně liší.
Smrt zde není náhlým koncem, ale spíše pokračováním cesty. Některé rodiny dokonce po určitou dobu považují zemřelého za „nemocného“ a nikoliv za mrtvého. Během této doby mu symbolicky nosí jídlo nebo s ním mluví.
Právě proto není Ma'nene vnímána jako něco morbidního.
Naopak. Je to připomínka rodinných vazeb, které mají přetrvat i po smrti.
Tradice, která fascinuje i děsí
Fotografie z Ma'nene pravidelně obletí světová média.
Na snímcích lze vidět zachovalá těla v nových oblecích, slunečních brýlích nebo tradičních oděvech, obklopená usmívajícími se příbuznými.
Zatímco někteří lidé považují tento zvyk za děsivý, jiní v něm vidí mimořádně silný projev úcty k rodinné historii.
A možná právě proto Ma'nene nepřestává fascinovat. Nutí nás totiž zamyslet se nad tím, jak rozdílně mohou kultury nahlížet na smrt, vzpomínky a rodinné pouto.
Kde končí zvláštnost a začíná úcta?
Z pohledu návštěvníka může být vykopávání mrtvých jednou z nejpodivnějších tradic na světě.
Pro obyvatele Torajské vysočiny je to však způsob, jak dát najevo, že ani čas, ani smrt nedokážou přerušit vztah mezi rodiči, dětmi a předky.
A právě v tom spočívá síla tradice Ma'nene – v přesvědčení, že rodina zůstává rodinou navždy.
Zajímavosti na závěr
- Obřad Ma'nene se obvykle koná jednou za několik let.
- Tradice je spojena s etnikem Torajů žijícím na ostrově Sulawesi.
- Některá těla jsou díky místním podmínkám a konzervaci překvapivě dobře zachována.
- Rodiny během obřadu často pořizují společné fotografie se zesnulými příbuznými.
- Tradice přitahuje antropology, dokumentaristy i turisty z celého světa.
Zdroje a další čtení
- Historie a kultura etnika Toraja
- Tradice Ma'nene v oblasti Tana Toraja
- Indonéské pohřební a posmrtné rituály
- Antropologické studie o vztahu ke smrti v jihovýchodní Asii
