Článek
U nás v České republice je dobrým zvykem ministrů financí a vlád zdanit všechno, např. zdanění práce patří k jednomu z nejvyšších zdanění na světě. Již nyní vláda operuje s téměř 50 % našeho bohatství, tedy s tím, co úhrnem zaplatíme na daních. Například průměrná hrubá mzda je zdaněna bezmála 40 % a z těchto zdaněných peněz si lidé kupují zboží a služby, které již ve své ceně obsahují daň z přidané hodnoty. Suma sumárum tedy lidé odevzdají státu téměř polovinu svého bohatství.
Pro kontext je potřeba si uvědomit, že stát nemá žádné vlastní peníze, a tak je vybírá na daních. Co stát nevybere, to nemůže přerozdělit. Daně platí lidé a firmy, které své příjmy získávají díky lidské práci. Co člověk nebo firma nevydělá, stát nemůže zdanit. Aby bylo daňové břemeno pro pracující trochu více snesitelné, existují daňové slevy. Na manžela/manželku, na dítě, na poplatníka. Slevy na dani fungují tak, že v ročním zúčtováním daně jsou zohledněny a vyplaceny na účet pracujícího společně se zdaněnou mzdou.
Ministr v rozhovoru pro Právo o optimalizaci veřejných financí uvedl:
„Základní pilíře, tzn. základní sleva na poplatníka a sleva na děti, zůstanou osvobozeny od daně, stejně tak důchody, nemocenské dávky. A to jsou samozřejmě dalece nejdražší položky v seznamu našich daňových výjimek.“
Oceňujeme, že ministr nebude danit slevu na dani. Nicméně není přesné, že to jsou daňově osvobozené položky. Slevy na dani již z principu danit nejdou. To, že je ministr použije jako příklad, kdy stát něco danit nebude, je neznalost daňového systému.
Pro optimalizaci veřejného rozpočtu doporučujeme konsolidovat vládní výdaje, zjednodušit přebujelou byrokracii a státní aparát, zbavit se nepotřebných úředníků, digitalizovat, zrušit nepotřebné úřady a také přijmou více imigrantů, kteří svou prací budou přispívat k růstu ekonomiky. V okamžiku, kdy k nám do České republiky přijdou lidé v produktivním věku, kteří budou pracovat a odvádět daně, nebude nutné řešit důchodovou reformu a pan ministr si nebude dělat ostudu neznalostí daňové problematiky.
---
Autor: Jana Galvis, analytička Liberálního institutu
