Článek
„Když děláte ekonomický výzkum, máte tři části (myšlenku, data, model) – můžeme o nich přemýšlet jako o míčkách, které chci pořád držet ve vzduchu, když s nimi žongluji – a jednou z nich je myšlenka. Musím začít s tím: O jakou jde otázku? Co je důležité?“ říká Claudia Goldinová, laureátka Nobelovy ceny za ekonomii v úvodu videa o svém výzkumu.
Narodila se před 77 lety v newyorském Bronxu. Odmala toužila být vědkyní, nejprve ji uchvátila archeologie, poté mikrobiologie. Když měla ve druhém ročníku na Cornellu semestr ekonomie, byla fascinována svým profesorem, „který s naprostým potěšením využíval ekonomii k odhalování skrytých pravd“. Svoji dizertaci na Chicagské univerzitě napsala o otroctví v jižanské ekonomice.
Na rozdíl od běžných moderních ekonomů svoji práci nevystavěla na stahování datasetů z webů statistických úřadů, ale datasety si přímo vytvářela. Stopováním se vydala na jih USA, kde nahlížela do záznamů v archivech, a u archivářek přespávala (to bylo mnoho desetiletí před vynalezením couchsurfingu), údajně nevědíc, že mohla přespat v hotelu, který by jí univerzita proplatila.
Výsledkem jejího terénního výzkumu, jenž kulminoval v roce 1990 její průlomovou knihou Understanding the Gender Gap: An Economic History of American Women, bylo opravení našich představ o tom, jak v 19. století fungovaly ženy na trhu práce. Zjistila např., že i když ženy měly v archivech často uvedené zaměstnání pouze jako „manželka“, nebyly zcela vyřazeny z trhu práce. Skutečnost je taková, že nebylo neobvyklé, aby ženy pracovaly vedle svých manželů v zemědělství nebo v různých formách rodinného podnikání.
Zásadním zjištěním Goldinové bylo, že participace žen na trhu práce neroste s ekonomickým růstem, jak si mysleli ekonomové, když se dívali na data pouze za dvacáté století. V 19. století byla situace opačná, s ekonomickým růstem a industrializací mohly ženy, jež se starají doma o děti, méně participovat na trhu práce. K obratu došlo právě až ve dvacátém století, na které se do té doby soustředila veškerá pozornost. Křivka participace žen na trhu práce tak má tvar U.
Participace žen na trhu práce – křivka ve tvaru U
Křivku obdobného tvaru můžeme najít nejen v historii pracovních trhů dalších zemí, ale i u dalších fenoménů (příjmová nerovnost, emise, produkce oceli apod.).
Nazíráno dnešníma očima je pro nás často nepochopitelné, jak byly ženy v minulosti diskriminovány. Volit mohou (u nás stejně jako v USA) od roku 1920. Potraty byly (a kupodivu dodnes jsou) často zakazovány. Bankovní účet si mohly ženy v USA bez souhlasu manžela otevřít až v roce 1974. Je jasné, že čím více jsou ženy takto diskriminovány, tím horší je jejich situace na pracovním trhu.
Dlouhodobým faktem bylo, že ženy nemohly efektivně plánovat založení rodiny, protože neexistovala orálně podávaná antikoncepce. Pokud tak žena měla několik dětí hned po vysoké škole, lehce se mohlo stát, že nastoupila do pracovního procesu více než deset let poté, co si zvolila svoje vysokoškolské zaměření. Goldinová se spoluautorem a manželem Lawrencem Katzem publikovala paper, který využil rozdílů v decentralizovaných Spojených státech (24 států zakazovalo prodej antikoncepce, jiné ho povolovaly pouze vdaným ženám). Státy, ve kterých byl prodej antikoncepce legální dříve, zaznamenaly rychlejší nástup žen na trh práce. (Připomeňme, že jde o stejnou metodu, jakou jsme probírali u Nobelovy ceny 2021.) Nejde tolik o snížení počtu dětí, které ženy mají, ale o lepší načasování jejich početí a narození.
Rozdíl ve mzdách na trhu práce přetrvává dodnes. Dle výzkumu Goldinové je však primárním zdrojem tohoto rozdílu stále péče o děti. Ženy mají téměř stejné mzdy jako muži až do prvního dítěte. Z biologických, ale i společenských důvodů od tohoto okamžiku tráví žena s dítětem doma více času než muž, takže rozdíl ve mzdě zrcadlí jednak méně let zkušeností ženy a jednak vyšší riziko, že bude doma s nemocným potomkem.
Goldinová je teprve třetí laureátkou této ceny, dalších 90 laureátů byli muži. O začínající participaci žen na Nobelově ceně za ekonomii se zasloužily Elinor Ostromová v roce 2009, Esther Duflová v roce 2019 a nyní Claudia Goldinová v roce 2023, ta „za prohloubení našich znalostí o výsledcích žen na trhu práce“. Ekonomie je – především na amerických univerzitách – stále oborem dominantně mužským, takže i když laureátek asi bude přibývat, i nadále bude Nobelova cena za ekonomii doménou především mužů. V roce 2014 Goldinová zahájila program Undergraduate Women in Economics, který má mladé ženy motivovat ke studiu ekonomie.
Vyzdvihnout bychom měli také udělení ceny za hospodářské dějiny. Když se totiž ekonomové zabývají historickými fenomény (včetně těch exkluzivně ekonomických), docházejí často k diametrálně odlišným závěrům než historikové. Hospodářské dějiny jsou fascinující obor, avšak mj. z důvodu nesnadné dostupnosti dat také podreprezentovaný.
Goldinová stále učí a její studenti si nemohou vynachválit její přátelskost – např. je bere venčit svého labradora. A je také stále aktivní ekonomickou výzkumnicí. Dnes vyšel její nejnovější paper s příhodným názvem Why Women Won. Sebedoporučující.
---
Autor Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
