Skandál kolem bruselských nevládních organizací dále roste

Skandál kolem bruselských nevládních organizací dále roste. Evropská asociace daňových poplatníků (TAE) nyní podala oficiální stížnost proti bývalým komisařům EU Fransovi Timmermansovi a Virginijusovi Sinkevičiusovi, v níž oba obviňuje z netransparentního a možná i protiprávního přidělování finančních prostředků EU nevládním organizacím v letech 2019 až 2024. Tvrdí, že 7 miliard eur bylo přiděleno bez dostatečné kontroly a že tyto prostředky byly použity jak k ovlivňování Evropského parlamentu, tak k soudním sporům proti soukromým společnostem. Stížnosti byly podány u mnichovského státního zastupitelství a Evropské prokuratury (EPPO) v Lucemburku.

Podle nových odhalení, která vynesli na světlo poslanci Evropského parlamentu, by celková částka, kterou Evropská komise v letech 2019 až 2023 vynaložila na dotace pro celkem 37 000 evropských nevládních organizací a lobbistických skupin, mohla dokonce dosáhnout gigantické částky 17 miliard eur. Krajně pravicový europoslanecký klub Patriotů rovněž zveřejnil registr dotací, v němž jsou uvedeny organizace, které byly v letech 2019 až 2023 podporovány Evropskou komisí. Příznivci i odpůrci Patriotů budou muset připustit, že je naléhavě nutné zahájit vyšetřování.

V červnu již Evropský parlament hlasoval o zřízení zvláštní pracovní skupiny, která bude vyšetřovat a sledovat financování nevládních organizací. Evropská komise již dříve přiznala, že docházelo k „neoprávněným lobbistickým aktivitám“, které byly financovány z evropských peněz, zejména z takzvaného programu LIFE. Stalo se tak během předchozího funkčního období Evropské komise, kdy její viceprezident a hlavní hnací síla „zelené dohody“ EU byl nizozemský socialista Frans Timmermans.

Nová pracovní skupina bude disponovat speciálním personálem a prozkoumá tisíce stran smluv mezi nevládními organizacemi a Evropskou komisí. Iniciativa vzešla z naléhání Evropské lidové strany (EPP), jejíž členem je i nizozemský europoslanec Sander Smit, který zastupuje nizozemskou stranu farmářů BBB. Ten správně uvádí:

„Pravda musí vyjít najevo! Není na Komisi, která již má právo předkládat legislativní návrhy, aby pak záměrně ovlivňovala europoslance prostřednictvím stínové lobby nevládních organizací (NGO), které jsou financovány a zneužívány samotnou Evropskou komisí. […] Vláda práva se nevztahuje pouze na země EU, ale také na samotné instituce EU.“

Skutečnost, že není normální, aby vládní instituce pumpovala jmění daňových poplatníků do nejrůznějších nevládních organizací – nebo dokonce do médií – není v Bruselu vůbec samozřejmá. Většina think-tanků zaměřených na evropskou politiku – od Bruegelu po CEPS – je více či méně financována institucemi, o nichž se zamýšlejí. Buď přímo, prostřednictvím dotací a výběrových řízení Evropské komise, Evropského parlamentu nebo výzkumného fondu EU „Horizon Europe“, nebo nepřímo, prostřednictvím programů, partnerství nebo platforem podporovaných EU. Ve většině případů se nejedná o příležitostný zdroj příjmů, ale o strukturální, rozsáhlé financování. Skutečnost, že to podkopává důvěryhodnost příjemců, mnoho lidí v Bruselu ani nechápe.

Tajné lobbistické smlouvy

V posledních měsících se objevilo stále více podrobností o tom, jak Evropská komise finančně podporuje celý ekosystém nátlakových skupin a zřejmě také aktivně řídí jejich lobbistické aktivity. Německý deník Die Welt například odhalil, že „nevládní organizace (NGO) musely v rámci smluv lobbovat výměnou za finanční prostředky a například bojovat proti uhelným elektrárnám, pesticidům a dohodě o volném obchodu mezi Evropou a Jižní Amerikou (Mercosur)“. Stalo se tak v době, kdy se Evropská komise snažila konečně uzavřít tuto obchodní dohodu s latinskoamerickým obchodním blokem Mercosur.

Evropská komise však v reakci na to není ani zdaleka transparentní a zdá se, že se dokonce záměrně snaží zasít zmatek. Instituce nejprve odmítla s deníkem o článku hovořit. Poté, co byl článek v polovině června zveřejněn a, jak se dalo očekávat, vzbudil velkou pozornost, se však eurokraté cítili nuceni reagovat. Několik hodin po zveřejnění Komise uvedla: „Neexistují žádné tajné smlouvy s nevládními organizacemi,“ a dodala, že peníze jdou organizacím „na základě finančních dohod doplněných pracovními programy“.

Die Welt upřesňuje: „Podmínky se mohou lišit, ale ‚finanční dohody‘ a jejich přílohy – v tomto případě ‚pracovní programy‘, které Die Welt viděl – jsou smlouvy: právně závazné dokumenty podepsané dvěma stranami. Komise slibuje veřejné peníze a nevládní organizace uvedou, jak je chtějí utratit, včetně lobbingu. Obě části dohody jsou tedy písemně stanoveny: kolik peněz je poskytnuto a co je za to poskytnuto na oplátku.“

Jinými slovy, Evropská komise záměrně zamlžuje, co se děje.

Kromě toho jsou částky peněz určené nevládním organizacím skutečně uvedeny v registru transparentnosti EU, který je k dispozici online, ale obsah smluv zůstává veřejnosti skrytý. Podle Die Welt „občané nikdy nebyli informováni o tom, že environmentální organizace mají diskreditovat pesticidy a zastavit Mercosur“.

Noviny získaly přístup pouze proto, že „zaměstnanci jedné z institucí EU jim dokumenty ukázali na počítači, i když to neměli povoleno. Pokud by byla odhalena jejich totožnost, mohli by čelit právním důsledkům.“ Fotografování smluv není povoleno, i když Komise tvrdí, že nejsou tajné. Proč tedy tyto smlouvy nezveřejnit? Podle německých novinářů „stránky nelze tisknout ani prohledávat podle klíčových slov. Každých 30 minut zmizí a je nutné je znovu načíst. […] Dokumenty jsou přepsány vodoznakem, který na základě IP adresy počítače, z něhož byly otevřeny, ukazuje, kdo je otevřel.“

Pochybné praktiky

Máme to považovat za normální? V Evropském parlamentu hlasovali proti zřízení pracovní skupiny středoleví socialisté a demokraté, falešní „liberálové“ z Renew Europe, zelení a krajní levice. To vyvolává otázky ohledně jejich názoru na demokratickou kontrolu.

Mimochodem, Evropská komise a nevládní organizace sloužící jako soukromá lobbistická mašinérie eurokratů se nesnažily ovlivnit pouze Evropský parlament – na což již v roce 2023 upozornila nizozemská europoslankyně Esther de Lange. Pokusily se také tajně ovlivnit německou politiku. V roce 2020 německý parlament hlasoval pro postupné ukončení těžby uhlí do roku 2038. Podle úředníků EU to však nebylo dostatečné. Die Welt cituje z tajné dohody, kterou uzavřeli s nevládní organizací „Client Earth“:

Termín ukončení těžby uhlí do roku 2038 je neslučitelný s cílem Pařížské dohody omezit oteplení klimatu na 1,5 stupně a je proto příliš pozdě. […] V příštím roce budeme pokračovat v boji proti uhlí v Německu, abychom urychlili odklon země od uhlí.

Takové praktiky lze označit pouze za velmi problematické, zejména proto, že nejsou nové.

Již v roce 2017 vyzval evropský poslanec za CDU Markus Pieper Evropskou komisi, aby přestala podporovat nevládní organizace, které jednají v rozporu se „strategickými obchodními a bezpečnostními cíli“ EU. Zdá se zřejmé, že správní orgán, jako je Evropská komise, by se neměl zapojovat do lobbingu, ať už je to ve prospěch nebo proti vlastní politice.

Rostoucí kritika

Evropský účetní dvůr zveřejnil v dubnu kritickou zprávu o tomto problému. Odhalil, že v letech 2021 až 2023 EU utratila nejméně 7 miliard eur z různých fondů na 90 nevládních organizací zaměřených na environmentální politiku, migrační politiku nebo vědu. V této souvislosti je pozoruhodné zjištění, že podle Evropského účetního dvora „velká část finančních prostředků EU přidělených nevládním organizacím v přímé správě směřovala k malému počtu nevládních organizací. Z více než 4 400 nevládních organizací jich 30 obdrželo více než 40 % celkových prostředků v období 2014–2023 (tj. 3,3 miliardy eur).

Auditoři varovali, že údaje v jejich zprávě „je třeba interpretovat s opatrností, protože neexistuje spolehlivý přehled o finančních prostředcích EU vyplacených nevládním organizacím“, a vyjádřili lítost nad tím, že „tyto informace jsou zveřejňovány v různých systémech, na různých webových stránkách a v různých databázích, což vede k roztříštěnému přístupu, který brání transparentnosti a omezuje vhled do role nevládních organizací v tvorbě politik EU a provádění programů. Bez těchto informací je navíc obtížnější posoudit, zda jsou prostředky EU nadměrně soustředěny na malý počet nevládních organizací a zda je tato koncentrace v souladu s cíli politiky EU“.

Naštěstí se konečně zdá, že se změna blíží. V loňském roce Evropská komise informovala zelené nevládní organizace, že již nebudou moci využívat finanční prostředky EU k lobbování u orgánů EU. V květnu pak Evropská komise oznámila, že odmítne financovat lobbistickou nebo advokační činnost nevládních organizací zaměřených konkrétně na zdravotní politiku z důvodu „rizika poškození dobré pověsti“ Evropské unie.

Nedávno Evropská komise také zaslala dopisy dvěma nevládním organizacím, Evropské síti pro prevenci kouření (ENSP) a Smoke Free Partnership (SFP), v nichž jim nařídila, aby přestaly s lobbistickou činností. Obě nevládní organizace dostávají značné finanční prostředky od Evropské komise a první z nich byla údajně kromě svých lobbistických aktivit úzce zapojena do legislativního procesu. Nevládní organizace SPF by tak od EU obdržela 95 000 EUR na projekt zaměřený na pořádání konferencí o „daních podporujících zdraví – na alkohol, tabák a nezdravé potraviny a nápoje – a na osvětu o tom, jak prosazovat tato opatření“.

Tento případ je dobrým příkladem toho, jak je Evropská komise zcela mimo realitu. Obě nevládní organizace se snaží potlačit všechny alternativy tabáku, i když členské státy EU, jako je Švédsko, které má výjimku z EU zákazu snusu, prokázaly, že taková paternalistická politika podkopává cíl „společnosti bez kouře“. Švédsko má dnes jednu z nejnižších mír kouření v Evropě a také mnohem nižší výskyt nemocí souvisejících s kouřením. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU má Švédsko o 44 % méně úmrtí souvisejících s tabákem, o 41 % nižší výskyt rakoviny plic a o 38 % méně úmrtí na rakovinu.

Příslušný evropský komisař Wopke Hoekstra však zastává velmi podobný názor jako paternalistické nevládní organizace. Usilovně prosazuje vyšší daně na tabák a tím se zaměřuje i na alternativy, zejména na vapování, přičemž zcela ignoruje úspěšný přístup Švédska. Během slyšení v Evropském parlamentu evropský komisař prohlásil: „Kouření zabíjí, vapování zabíjí“, čímž tyto dvě věci postavil na stejnou úroveň, i když podle britského ministerstva zdravotnictví „nejlepší odhady ukazují, že elektronické cigarety jsou o 95 % méně škodlivé pro zdraví než běžné cigarety“. Zdá se, že je běžnou praxí Evropské komise využívat peníze daňových poplatníků k najímání armády nevládních organizací, které lobují za nejrůznější politická rozhodnutí, která jsou často více inspirována instinkty než důkazy.

Klesající podpora nevládních organizací

Podle zpráv se některé členské státy EU s levicovými ministry snaží bránit pokusům o zrušení dotací pro nevládní organizace, které se zabývají lobbingem. Zejména ministři zdravotnictví Španělska, Slovinska a Belgie se údajně na zasedání Rady explicitně vyslovili pro financování nevládních organizací z prostředků EU. Nejdále zašel belgický socialistický ministr zdravotnictví Frank Vandenbroucke. Ten údajně prohlásil, že tyto organizace fungují jako „nezbytná protiváha tomu, co on považuje za rostoucí skupinu lobbistů financovaných průmyslem“. Jinými slovy, úkolem vlády by mělo být rozdělovat peníze zastáncům politických pozic, které jsou podle téže vlády v debatě nedostatečně zastoupeny.

Je možná příznačné, že jedna dotovaná nevládní organizace, „Evropská aliance pro veřejné zdraví“ (EPHA), nyní zvažuje prozkoumání „podpory od belgické vlády“ jako alternativu ke ztrátě dotací EU. Lidé jako Vandenbroucke budou pravděpodobně rádi rozdávat peníze jiných, ale je otázkou, zda si to belgický stát, který se potýká s finančními problémy, může dovolit. Lze někomu vyčítat, že to považuje za skandální?

Zásadně je samozřejmě obtížné, aby se nevládní organizace nezabývaly lobbingem. Zájmové skupiny organizují konference, provádějí studie a publikují názorové články. Na tom není nic špatného. Naopak, ať už jsou tyto skupiny levicové nebo ne, může to být cenným příspěvkem k společenské debatě.

Pokud však tyto aktivity ve velké míře financují politici, přestávají být tyto občanské skupiny odrazem toho, co se děje ve společnosti, a stávají se spíše prodlouženou rukou státního aparátu.

Nemělo by proto překvapovat, že i z tohoto důvodu veřejnost ztrácí důvěru v nevládní organizace. V roce 1999 Edelmanův barometr důvěry ukázal, že nevládní organizace jsou nejdůvěryhodnějšími institucemi na světě. O dvacet let později se větší důvěry těší společnosti. Co se zaseje, to se také sklidí.

---

Autor Pieter Cleppe, bruselský spolupracovník Institutu liberálních studií