Poznejte jedinou absolutní monarchii v Evropě: Vatikán

Opravdu se dá o něm mluvit jako o volené absolutní monarchii?

Představte si, že si zvolíte jednoho státního představitele a je konec. On je tím, kdo nakonec rozhoduje o všem, co se bude ve vašem státě či království dít, a to doživotně. Takhle zhruba vypadá nejmenší stát na světě, Vatikán.

Role, kterou papež v Itálii sehrává, je v podstatě obdobou titulární funkce Pontifex maximus. Nejvyšší kněz a panovník v jednom. Naposledy byl v této funkci nejvýraznější Julius César, který byl v Římě svými druhy podle zavražděn. Na jeho smrti stejně jako na mučednické smrti Pavla a Petra Řím stojí.

Pojetí Vatikánu jako absolutní volené monarchie jsem si nevymyslel. Tento příběh je součástí historického diskurzu. V průběhu historie byl papež považován spíše za italského prince než za duchovního vůdce se zodpovědností za duchovní stav Evropy.

V době, kdy vliv byzantské církve na Itálii upadl, v situaci, kdy barbaři vyrabovali římskou říši, vzniklo politické vakuum, které zaplnil biskup římský, který se stal hlavní politickou autoritou v Itálii. Papežská aliance spolu s karolinskou monarchií sjednotila Západ politicky a duchovně kolem Říma. Africká církev, jediná s latinskou tradicí bez římského vměšování, se pod muslimskými nájezdy zhroutila. Anglosaské mise, které se konaly pod dohledem Říma, spojily Anglii na dlouhá staletí s autoritou Říma.

Papež se začal chovat v souladu s legendou, která vznikla v karolinském období. Apoštol Petr byl představován jako dveřník brány Boží. Jen on mohl určovat, kdo vejde či nevejde dovnitř. A to se týkalo všech jeho nástupců ve funkci.

K autoritě papeže také přispěla kolekce dokumentů, kde byly smíchány pravé a koncilní dokumenty s falešnými. Říká se jí Pseudoisidorské dekretálie. Podobně jako u nás Královédvorský rukopis byl zřejmě sestaven právníkem Hankou, tak tyto rukopisy byly sestaveny někdy v roce 850 pod dohledem jednoho franckého biskupa. Jméno tohoto výtečníka neznáme.

Kolekce obsahovala falšovanou historii papežských vztahů s jinými církvemi a falešné odkazy na takzvanou autoritu papeže nejstarších křesťanských časů. Tehdejší rádoby papežové, o kterých se dosud nevědělo vůbec nic, jsou zde vykresleni jako absolutní vládci nad jinými církvemi. Jeden z těchto falzifikovaných dokumentů jasně tvrdí, že papežská autorita je legitimním nástupcem té Petrovy. Papež se má stát naprosto suverénním zákonodárcem, jehož slovo platí nad všechny koncily. On je tím, kdo je konečným rozhodcem.

Papež Mikuláš I. Veliký tyto dekretálie použil ve snaze si zvýšit prestiž papežství a zajistit si absolutní moc nad církví. Odstranil díky tomu i nejvyšší klérus, všechny arcibiskupy, kteří mu odporovali.

Cesta k absolutnímu monarchovi, vládci Vatikánu, byla otevřena.

Občanů Vatikánu je opravdu jen pár stovek. Je to však malý stát jen na oko. Ve skutečnosti je to nástroj Svatého stolce k tomu, aby mohl ovládat svých 1,39 miliard věřících po celém světě. Svatý stolec označuje instituci papeže včetně administrativního aparátu, který jí pomáhá ve výkonu funkce, a zahrnuje římskou kurii.

Je to papež, který stojí zároveň v čele katolické církve i ve vedení Vatikánu. Vatikán je ve spojení se Svatým stolcem multidimenzionálním nástrojem. Jednoduše je to takový organizační pavouk, když to přirovnáme k těm různým finančním schématům, které jsou tak složité, že záměrně přesahují hranice vašeho pochopení. Jistě budete tušit, kam tím směřuji. Zdání mystéria, které může být jen pouhopouhým nepochopením reality. Tak třeba prý je latina mrtvý jazyk. Pchá…! Donedávna byly bankomaty ve Vatikánu pouze v latině.

Vatikán papežovi nespadl jen z nebe. Akt vzniku tohoto nejmenšího státu na světě je poměrně nedávný. Stalo se tak díky podpisu Lateránských smluv v roce 1929 mezi papežem Piem XI., bývalým horolezcem, a fašistickým diktátorem Benitem Mussolinim. Na základě tohoto aktu dostal papež výsostné území Città del Vaticano o ploše 44 hektarů. Se svými 764 obyvateli je to objektivně nejmenší stát na světě.

Věc se ještě komplikuje, teď dávejte dobrý pozor, ať se vám stát Vatikán nepoplete s papežským státem a samotným Římem.

Mussolini papeži Vatikán nedaroval z dobré vůle. Kněze a katolickou církev přímo nesnášel. Měl totiž špatné zkušenosti ze salesiánské školy, kterou navštěvoval jako dítě. Salesiáni nebyli na jeho tyranskou povahu zvědaví. Svatý stolec se přijetím suverenity nad Vatikánem vzdal nároku vlády nad Římem a všech svých původních území, které papežský stát spravoval. Papežský stát fungoval de facto od 8. století až do roku 1870. Jeho hlavním městem byl Řím a hlavou papež. Na mapě níže můžete vidět území, které spravoval.

Církevní historik Halas shrnuje význam státu Vatikán takto:

Pro Halase je stát Vatikán jedním z nástrojů papeže, který mu slouží k výkonu jeho „poslání jako hlavy katolické církve“.

Proto politika papeže = Svatého stolce není motivována jeho zájmy jako hlavy státu, ale zájmem hlavy katolických křesťanů. Primární je vazba duchovní, sekundární je sekulární, státnická.

Bez papeže a jeho poslání tedy Vatikán ztrácí smysl. Halas sebevědomě hlásí, že v blízké budoucnosti nevidí žádnou možnost změny, třeba toho, že papežská autorita a s ní Vatikán prostě zanikne:

Nuže, Sovětský svaz také hlásil, že tu bude na věčné časy. No, nepleťme do toho politiku, i když jak uvidíme později, o politice je to ve Vatikánu až v první řadě. Jedno z ponaučení, které nám poskytuje Vatikán, je to, že síla státu se neměří počtem lidí, ale počtem duchovních zdrojů. Mimochodem Vatikán stojí na bývalém pohanském věšteckém pahorku. Jeho název je odvozený z místního jména: Vaticanus Mons, Pahorek věštců.

A je to území, které bývalo pověstné svým velmi špatným suchým klimatem, to se moc nezměnilo.

Jsou to především zasloužilí církevní funkcionáři. Ti se však bez kuchařek, uklízeček a policistů také jako všichni smrtelníci neobejdou. Takže jsou ve Vatikánu dvě linie obyvatel. Potentáti a jejich služný ansámbl. Občanství mají kardinálové, kteří sídlí na území Říma. Pak ti, kteří jsou pro chod Vatikánu nezbytní. Další jsou ti, kteří to dostanou jako dárek od papeže. Poslední skupina jsou jejich děti. Nemyslím tím děti kardinálů, i když i tato možnost vás může snadno napadnout a neopustit.

Občanství také může tak snadno zaniknout, jak vzniklo. Pro manželku či manžela pozbyde platnosti, když je manželství rozvedeno či anulováno. Synové ztratí občanství ve věku 25 let (když se stanou římskými kardinály, dostanou jej zpět) a dívky, když se provdají. Zvláštní čachry s občanstvím, že.

Sice Vatikán oficiálně vzniknul až s Mussolinim, ale vhodné klima a prostředí pro papežský stát v Římě vytvořil již starý známý fanoušek synkretického křesťanství Konstantin (272-337 n. l.). Konstantin byl tak nadšený z toho, že ho křesťanský Bůh podpořil v bitvě, nebo tak si to alespoň vyložil, že daroval křesťanům značné pozemky a palác. Jednalo se o takzvaný Lateránský palác, v němž žili papežové po tisíc let. Palác ale není ve Vatikánu, je na jeho extravilánovém území v Římě.

Stejně tak Konstantin začal stavět obrovskou baziliku svatého Petra. Stavba trvala od roku 360 až do 380 n. l. Byla vystavěna blízko místa, kde byl apoštol Petr možná pohřben. Přesně na kopci vedle řeky Tibery na kopečku zvaném Vatikánský kopec.

Jak šel čas, papežové od doby Konstantina zmohutněli a začali toužit po moci. Ostatní panovníci jim začali dávat nádherné dary, za to se papežové stali vyjednavači o míru s barbarskými kmeny, které napadaly Řím. S papeži bylo zacházeno jako by byli na úrovni světských panovníků, králů a královen. V Itálii papežové vládli značnému území. Ostatně Itálie se nestala zemí, jak ji známe dnes, až do roku 1870. Do té doby byla rozdrobená mezi papeže, místní knížata a v neposlední řadě mezi državy nechvalně známých Habsburků.

Když shromáždíte hodně bohatství, musíte se o něj přirozeně začít bát. Papežové nehleděli na Ježíšovo napomenutí, že mají dbát více o poklady v nebi než na zemi, a podle toho to taky vypadalo. Kristus své následovníky varoval, že poklady na zemi může sežrat rez a vzít vám je zloději, a to se přesně začalo dít. Díky nájezdům na Řím a oblast Vatikánu, kde si papežové shromažďovali bohatství, jehož část dodnes chodí okukovat tisíce turistů, museli začít kolem Vatikánu stavět zeď. Vatikán se stal regulérní pevností, která měla věže s otvory pro střílny a vojenskou posádku.

V roce 1305 byl Řím natolik horkou půdou, že se papež Klement V. raději odstěhoval do jižní Francie, kde žil pod ochranou krále. Po dalších sedmdesát let žili papežové ve Francii. Když se vrátili, našli město v hrůzném stavu. K tomu všemu byl ještě Lateránský palác vypálen. Bylo jasné, že muselo dojít k přestavbě Říma. Naštěstí se znovu začalo hrnout bohatství, také z různých kreativních mezinárodních projektů, jako byl prodej odpustků. A tak započala renovace starých budov a stavba nových.

Papež Mikuláš V. (1397 - 1455) zažil dobytí Konstantinopole a rozvrácení byzantské křesťanské říše Osmany, ale to mu nezabránilo v tom, aby si tak trochu nezahrál na developera na svém vlastním písečku. Přivedl do Říma nové umělce a stavitele a rozhodnul taky některé velmi vážné věci. Třeba to, že Petrovu baziliku zkrátka zboří a nechá na stejném místě postavit novou. Nuže, jak řekl, tak se stalo. Daleko později, než to mohl sám ovlivnit. Základní kámen nové baziliky byl položen v roce 1506. Trvalo 120 let, než se postavila, a během té doby se vystřídalo devatenáct papežů. V jednu dobu na přestavbě pracoval slavný ital Michelangelo. Vyzdobil kupoli baziliky náměty za pomoci různých umělců a architektů.

Do roku 1481 byla postavena nová kaple vedle staré katedrály. Nazvali ji podle tehdejšího papeže, který ji postavil, Sixtinská.

Ano, je to právě ta kaple, kde se kolegium kardinálů schází k volbě nového papeže. A ta bude možná brzo. Nebo to bude vše ještě jinak. Uvidíme.

Vatikán vyrostl v jednu velkou pokladnici, jejíž udržení záviselo na tom, že se papežové převážně starali o to, aby s nimi byli panovníci spokojení. Nikdo nechtěl riskovat, že by některý z panovníků vtrhl na území Vatikánu a začal tam rabovat. A přesně to se stalo. V roce 1870 do Vatikánu napochodovala italská armáda. Itálie se konečně po mnoha staletích dala dohromady a její noví leadeři chtěli, aby se Řím stal italským hlavním městem. Jenomže ho ovládali papežové. Takže bylo nutné vzít jim žezlo. Nová italská vláda nabídla papežovi, že si může nechat vatikánské město, které již bylo opevněno od starých časů. Papež Pius IX odmítl a zalígroval se ve Vatikánu, ze kterého již do konce života raději nevystrčil ani patu. Mimochodem jeho pontifikát vatikánského vězně, jak se sám označoval, trval nejdéle ze všech papežů. 32 let.

Nakonec to byl papež Pius XI, který měl rozum a s Mussolinim se domluvil. Další příběh už znáte.

Heslo papeže Pia XI. bylo „Pax Christi in regno Christi“, což přeloženo znamená „Pokoj Kristův v království Kristově“ a ten si opravdu zařídil.

U Vatikánu vždy záleželo na tom, jaká osobnost jej vede. Bohužel zažil za svou historii mnohé činovníky zapletené do zločinů, postižené hrabivostí i s rukama od krve. I to je realita Vatikánu.

Když si totiž církev začne hrát na světskou moc, překročí tím limity, které jí byly dány buď samotným Bohem a lidmi, kteří jí věří v tom, že je duchovně vede tím správným směrem.

Zdroje:

Thomas F.X. Noble .The Republic of St. Peter. The birth of the papal state. 1984. University of Pennsylvania Press.

HALAS, F. X. (2004). Fenomén Vatikán. 1. vydání. Brno: CDK. ISBN 80-7325-034-9.

Anthony Rhodes. The Vatican in the Age of the Dictators. 1973.