Svědkové Jehovovi a jejich proroctví konce světa

Zdá se, že těch předpovědí konce světa bylo v historii docela hodně. Možná to souvisí s tím, že lidé vždy tak nějak tušili, že se nechovají správně a nemohli se vzájemně vystát. Řešení jejich svárlivosti nebylo nablízku, a tak se domnívali, že jediné vysvobození z tohoto úskalí je učinit všem věcem konec.

Psal se rok 1033, přesně tisíc let po Kristově smrti. A to bylo zrovna datum, kdy se podle některých interpretací knihy Zjevení měl Bůh vložit do záležitostí lidstva. V Burgundsku v tehdejší Francii obyvatelstvo prožívalo smrtelný děs. V souvislosti s naplněním tohoto data se objevilo neobvyklé množství ničivých bouřek a hladomory. To vedlo k tomu, že mnoho lidí veřejně činilo pokání.

K předpovědím konce světa nebylo třeba nějaké konkrétní biblické datum. Řehoř I., který byl papežem od roku 590 do roku 604 našeho letopočtu, napsal v dopise jednomu evropskému panovníkovi: „Také si přejeme, aby bylo Vašemu Veličenstvu známo, že konec tohoto světa je již blízko a věčné Království Svatých se přiblížilo, protože jsme to poznali ze slov Všemohoucího Boha v Písmu Svatém.“

Za reformace to nebylo jiné, Martin Luther v 16. století věřil, že konec světa je bezprostředně blízko. Blížící se pohroma vás nemine, láteřil Luther.

William Miller, muž, kterému se připisuje založení adventistické církve, v 19. století predikoval, že Kristus se vrátí někdy mezi březnem 1843 a březnem 1844. Byli lidé, kteří mu uvěřili a chodili na vrcholky kopců s tím, že očekávali své nanebevzetí.

O několik desetiletí později začínal mladý nadšený biblický student Charles Taze Russell svou misionářskou dráhu. Založil malé společenství lidí, kteří se stali jednou z nejznámějších náboženských společenství v současnosti. A ti se pochopitelně příchodem Krista zabývali na prvním místě.

Od doby svého vzniku na konci 19. století tehdejší badatelé Bible, jak se svědkové Jehovovi nazývali, aktivně kázali příchod Božího králoství na zemi. Jejich představa byla taková, že Bůh zničí všechny současné politické systémy a nastolí svou vládu. Vycházeli přitom z výpočtů proroka Daniela o konci sedmi časů.

Co se stalo? Místo příchodu Božího království vypukla první světová válka. Tehdejší svědkové událost reinterpretovali s tím, že se jednalo o vyhnání Satana do okruhu země a ten zesílil svou zlovolnou aktivitu. Důsledkem toho byla první světová válka. K významné světové změně tehdy opravdu došlo, akorát ne k takové, k jaké si svědkové původně mysleli.

„Milióny dnes žijících nikdy nezemřou,“ hlásal tehdejší představitel svědků Jehovových Joseph Rutherford. Tuto tezi začal kázat ve svých veřejných kázáních od roku 1918. Představa byla taková, že v roce 1925 dojde ke vzkříšení patriarchů Abrahama, Izáka a Jákoba.

Ruthefordovy představy vyvolaly u řady svědků Jehovových takové vlny nadšení, že mnozí prodali svůj majetek, aby se mohli účastnit velkých mezinárodních sjezdů konaných po celé Americe. Prodali vše, co měli, a výsledek byl takový, že se předpověď nesplnila. Mnohé z nich to však od jejich víry neodradilo a dále pokračovali v kázání.

Rok 1975 byl podle svědků přelomový tím, že mělo podle určitého výpočtu vypršet 6 000 let od stvoření Adama. Literatura svědků Jehovových již byla tehdy obezřetnější, ale přesto v ní bylo naznačováno, že bychom se neměli divit případnému Božímu zásahu právě v roce 1975. Naděje věřících byly velké. Nakonec se znovu nesplnily.

Podle některých predikcí měl svět skončit v roce 2000, jmenovitě 5. května. Někteří lidé se přitom odvolávali na kalendářní systém Mayů a podobně. V tomto svědkové nehráli roli.

Svědkové Jehovovi čelili poměrné nepopularitě vždy, když nějaká jejich předpověď nevyšla. Někteří je proto označují za falešné proroky. Samotní svědkové Jehovovi své předpovědi zdůvodňují tak, že se jednalo o dychtivost po Ježíšově příchodu.

Samotný jejich zakladatel Russel v roce 1883 prohlásil, že nemá dar prorokování. O svých spisech svědkové říkají, že nejsou neomylné. V této věci dochází k jakémusi teologickému paradoxu, i když nejsou jejich spisy, jak sami říkají, bez chyby, jsou přesto považovány pro jejich členy za normativní. Kdo se s nimi odmítne ztotožnit, jde lidově řečeno z kola ven.

V současnosti se svědkové odvolávají na Ježíšův výrok, že o té hodině (apokalypsy) neví nikdo, kromě Otce. Zároveň svědkové počítají s tím, že dojde k jistým světovým událostem, které budou konec vyznačovat. Jedním z těchto vrcholových momentů je paradoxně masivní vyhlašování míru ve světě. Další bude podle nich útok na organizované náboženství a v ostatních krocích se již bude angažovat Bůh.

Narozdíl od jiných náboženství, jako je katolická církev, se myšlenkou bezprostředního konce světa svědkové aktivně zabývají. Někdy je prostě dobře, když nad lidmi visí Damoklův meč. Chovají se pak lépe, jako tomu bylo tehdy ve středověku.

Na druhou stranu je to opravdu hazardování s existencí druhých, když trváte na tom, aby přizpůsobili svůj život nějakému datumu, který si vycucáte z prstu. V této věci je ve světě daleko více náboženských skupin než svědkové Jehovovi, kteří získávají své stoupence právě vyhroceným důrazem na konec světa.

Bylo by dobré, kdyby konec světa přišel. Konec světa lží a přetvářky a falešných proroctví.

Zdroje:

The Watchtower. 15. December. 1896/306. Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania.

The Watchtower. January, 1883 . Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania.

The Watchtower. August, 1968. Why Are You Looking Forward to 1975? Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania.