Článek
Začneme malým ohlédnutím do minulosti. Patříte-li mezi milovníky historie, bude vám znít povědomě jméno Sir Francis Bacon. Tento neuvěřitelně činorodý anglický šlechtic se kromě politiky a filozofie věnoval i vědeckému výzkumu a praktickým experimentům. V roce 1623 publikoval přelomovou práci De Augmentis Scientiarum[1] o pokroku ve vědě, kde se zabývá také tématem lidské dlouhověkosti. Jako vůbec první učenec zformuloval zásadní myšlenku: stáří je nemoc, kterou se musíme naučit léčit. Dnes, o více než 400 let později, mu do určité míry dáváme za pravdu.
Dlouhověkost je o kvalitě života, nikoli o počtu přežitých let
Longevity neboli dlouhověkost patří mezi témata, která v posledních letech patří nejen mezi nejvyhledávanější, ale hlavně mezi ta nejzajímavější. A nám se chce jedním dechem dodat – konečně! Po staletích bizarních pokusů, během kterých se lidstvo pokoušelo najít způsob, jak si prodloužit život[2], se nám totiž otevírají možnosti, jak tento pradávný sen realizovat. Ze všeho nejdříve si ovšem musíme udělat pořádek v pojmech. Co vlastně znamená výraz dlouhověkost? Je to jen prostý součet nadprůměrného počtu roků od narození po ukončení života? Čistě matematicky vzato ano, ale o to nám rozhodně nejde. Mluvíme-li tedy o dlouhověkosti, máme na mysli dlouhý a plnohodnotný život v přiměřeném zdraví a vitalitě. K čemu by nám bylo žít do 120 let, kdybychom byli poslední čtvrtinu života trvale upoutáni na lůžko a odkázáni na pomoc ostatních? Mnohem více než o samotné číslo jde o kvalitu života. Někteří odborníci v této souvislosti hovoří o rozdílu mezi tzv. chronologickým věkem (tedy věkem dle rodného listu) a metabolickým věkem.
Na roku narození záleží méně, než byste mysleli
Pro dlouhověkost není podstatné, v jakém roce jsme se narodili. Za mnohem důležitější bychom měli považovat náš metabolický věk. Ten totiž ukazuje skutečné zdraví našich vnitřních orgánů a sděluje, do jaké míry jsou opotřebované[3]. Rozdíl mezi těmito dvěma údaji se pak může významně lišit, a to někdy až o desítky let. Platí tedy známé úsloví, že věk je jenom číslo. To, jak jsme mladí či staří, je definováno nikoli údaji v občanském průkazu, ale zdravím našeho organismu. V této souvislosti můžete také zaslechnout anglické výrazy „lifespan“ pro chronologický věk a „healthspan“ pro orgánový věk čili život ve zdraví. A právě tam směřujeme. Ano, chceme žít dlouho. Ale život si chceme užívat naplno.
Je pravda, že stačí zdravě jíst?
Aby mohl lidský organismus fungovat, potřebuje dvě zásadní věci. Musí přijímat kyslík a živiny. A právě u příjmu živin se zastavíme. Existují tři základní makroživiny – bílkoviny, sacharidy a tuky. Všechny by měly být zastoupeny ve správném poměru a v množství odpovídajícímu našim kalorickým potřebám. Jak všichni víme, stravovat bychom se měli zdravě. Jenže co to vlastně znamená? Pokud si odpovíte, že to přece znamená konzumovat potraviny plné živin, vitamínů a minerálů, máte pravdu. Potíž je v tom, že dnešní potraviny těchto látek rozhodně plné nejsou. Domnívat se tedy, že tělo snadno dostane z běžně dostupných potravin, co potřebuje, je pouhá iluze. Je to mýtus, který opakovaně slyšíme ve sdělovacích prostředcích, v reklamách a bohužel občas i z úst lékařů. A jak dobře víme, některé mýty je obtížné vyvracet. Vzpomeňte si na ten o vysokém obsahu železa ve špenátu, který se objevil koncem 19.století a přetrval 100 let. Šlo o naprosto banální matematickou chybu, vzniklou posunem desetinné čárky, která pak z obyčejného špenátu po několik generací mylně dělala super-potravinu. Problém s domnělým přínosem špenátu je ovšem spíš úsměvný a prakticky nenapáchal žádné škody, což se bohužel nedá říci o opakovaném tvrzení, že zdravá a pestrá strava nám bohatě stačí. Jedná se jen o zbožné přání, které bylo mnohokrát vyvráceno vědci i odborníky.
Zemědělství podřízené jedinému ukazateli – zisku
Abychom uvedli věci na pravou míru – rozhodně vám doporučujeme správně se stravovat, ale to samo o sobě nestačí. V běžných potravinách jednoduše není dostatek pro tělo nezbytných látek. Proč tomu tak je? Jedná se o celý soubor civilizačních vlivů, které mají společného jmenovatele – přechod od zemědělství přírodního k zemědělství chemickému. Jedná se o industriální přístup, podtržený degradací půdy, a odklon od principu pěstování plodin dle udržitelnosti a biologického přínosu k principu zisku. Lapidárně řečeno – celé zemědělství, s výjimkou ekologických farem, je dnes založeno výhradně na jednom jediném principu. Ano, hádáte správně. Aby se na něm co nejvíce vydělávalo. Průmyslové velkochovy, systematické přetěžování zemědělské půdy, nadužívání syntetických hnojiv, herbicidů či pesticidů, to jsou už jenom vrcholky celé pyramidy. A teď si držte klobouky. Podle velké metaanalýzy[4]zveřejněné v roce 2024 v prestižní National Library of Medicine[5], která shrnula poznatky zjištěné v celkem 365 předchozích odborných studiích, se množství živin v potravinách od počátku 20.století exponenciálně snížilo, a to až o 80 %! Situace se navíc nadále bezprecedentním tempem zhoršuje. Co z toho vyplývá? Jíst jakkoli zdravě nestačí. Lidské tělo z potravin nemůže získat dostatečné množství živin, vitamínů, minerálů a dalších nezbytných látek zkrátka proto, že jich je v potravinách zoufale málo. Panice ale propadat nemusíte. Řešení totiž existuje. Než si ale povíme jaké, zkusme se společně podívat na proces stárnutí.
Kdy začínáme stárnout?
Proces fyziologické degradace lidského těla začíná překvapivě brzy, u průměrně zdravých mužů a žen už okolo 30 roku života. To ale neznamená, že tento skrytý proces hned registrujeme. Vůbec ne. Jedeme jako auto na setrvačník a trvá nám velmi dlouho, než si začneme všímat prvních projevů poukazujících na změny ve fungování organismu. V první fázi je totiž považujeme spíš za nahodilosti, lokální obtíže vzniklé konkrétní situací. Obvykle se uchýlíme k určitému a velmi pochopitelnému sebeklamu, např. včera jsem to přehnal s prací na zahradě, tenisem, fotbálkem, blbnutím s dětmi, tréninkem, jídlem, pitím, ponocováním … Sami si zkuste vzpomenout, jaké vysvětlení jste v takových situacích hledali. Nepatříte-li mezi 5,7 % světové populace, která trpí některou z forem úzkostné obavy z nemoci[6], dříve obecně nazývanou hypochondrie, máte prostě přirozenou tendenci své obtíže bagatelizovat a nepřipisovat jim žádný větší význam. Nutno říct, že zcela logicky. Náš mozek v každé situaci nejdříve hledá rychlé a snadné vysvětlení založené na předchozích zkušenostech. Než tedy připustíme kauzální spojitost mezi zhoršeným zdravotním stavem a věkem, zabere to obvykle pěkných pár let. Podle známé a hojně medializované studie[7]vědců z Katedry Genetiky University ve Stanfordu nás ve věku 44 a 60 let naplno zasáhnou dvě postupné vlny biomolekulárních změn, které bychom mohli popsat jako stárnutí. Teď ale přijde překvapení. Připraveni?
Mozek jako hlavní rozhodčí
Jako všechny procesy v našem těle, také orgánové změny se dějí v přímé návaznosti na to, jak se s nimi popere náš mozek. Pokud je bez odporu přijme, jednoduše zestárneme. Bude-li ale mozek přesvědčen, že je ještě brzo, pak tyto nevítané procesy odmítne. Když ho zároveň podpoříme dostatečným pohybem, stravou, suplementací a zvýšeným důrazem na prevenci nemocí, rychlost našeho stárnutí se zpomalí. Vážně. Mozek totiž dokáže divy. Takže nevěšte hlavy a neposlouchejte nikoho, kdo vám tvrdí, že v určitém věku musíte přijmout fakt, že tělo nebude fungovat správně. Poraženecký přístup je chyba. Odmítněte! Vzdorujte! Víte přece, že věk je jenom číslo. Chceme dosáhnout dlouhověkosti! Přesvědčte sami sebe i váš mozek, že na stárnutí máte ještě dost času. Jde to. Uvidíte.
Dnešních 50 je dřívějších 30
Porovnáme-li požadavky, které byly kladeny na ženy a muže v období první republiky s dnešní dobou, nelze si nevšimnout, že svět se zásadně změnil. S trochou nadsázky bychom mohli prohlásit, že tehdejších třicet je dnešních padesát. A platí to v mnoha ohledech. Být třicátník patřící ke střední třídě dříve znamenalo vést usedlý život, mít důstojné vystupování, oblékat se konzervativně, příliš se nesmát, hýbat se s rozvahou a předávat své zkušenosti mladším. A nyní si to porovnejte s dnešními třicátníky. Pořádný rozdíl, že? Co z toho lze vyvodit? Nejspíš to, že v dnešní době si nemůžeme dovolit stárnout příliš rychle. Longevity tak už přestává být jenom snem hrstky vyvolených. Stává se potřebou, téměř nutností, a to takřka pro každého z nás. Jsou na nás totiž kladeny extrémní nároky, a to po stránce fyzické, mentální, pracovní i společenské. Musíme se vyrovnávat se skutečně enormním tlakem a abychom ho mohli se ctí zvládnout, potřebujeme být psychicky odolní a co nejdéle zdraví.
Přestaňte stárnout!
Jak už víme, strava je základním a pro většinu z nás také jediným zdrojem získávání živin a dalších pro tělo důležitých látek. Také už jsme si řekli, že pouze zdravě jíst nám bohužel nestačí. Platí to obzvlášť v případě, že už to je nějaký ten pátek od doby, kdy jsme překonali Kristova léta. Znáte ten pocit, když se při obdržení pozvánky na třídní sraz divíte, kolik že už je to let od maturity? „To přece není možný!“, říkáte si. Ale ano, možné to je. Čas je totiž potvora. Utíká rychleji, než by se nám líbilo. S tím souvisí i fakt, že některé specifické látky, a to hlavně takové, které jsou důležité pro dlouhověkost, naše tělo postupně přestává vytvářet, s produkováním dalších pak skončí úplně. Naše těla jsou tak biologicky naprogramována už od doby prvních hommo sapiens. Vlivem vědeckého pokroku, zejména v oblasti moderní medicíny, jsme sice významně prodloužili průměrný věk dožití. Je však nutno dodat, že pozdního věku se obvykle nedožíváme v plném zdraví a dobré formě. Důvodem je fakt, že naše těla jsou konstrukčně, tedy biologicky a mechanicky připravena vydržet plnou zátěž jen do přibližně 30 až 40 let. Poté se začne výrazněji zpomalovat metabolismus, vznikají první lokální a následně i chronické záněty vnitřních orgánů a pohybový aparát přepne na nižší rychlost. Zhoršené reakce vykazují i některé kognitivní funkce, například krátkodobá paměť. Je to však nevyhnutelné? Můžeme s tím něco udělat? Rozhodně ano.
Je pro dosažení longevity nezbytná suplementace?
Asi už vás napadlo, že musí existovat způsob, jak doplnit látky, které tělu chybí. Je to tak. Hovoříme o suplementaci prostřednictvím nutraceutických doplňků stravy. Nejedná se o léky, ale o pečlivě vybraně přírodní substance, jako jsou vitamíny, minerály, aminokyseliny a další bioaktivní složky, které mají jediný účel. Umožnit tělu šetrnou, a přitom efektivní formou doplnit přesně ty látky, které mu chybí, a to kvůli postupujícímu věku, nedostatečně výživné stravě, oxidačnímu stresu či vlivu všudypřítomných toxinů. Díky řízené suplementaci dokážeme poskytnout tělu šanci, aby fungovalo déle, aktivněji a vitálněji. Dosáhnout kýžené longevity – tedy dlouhověkosti, bez podpory vhodně zvolené kombinace doplňků stravy není nemožné. Jen je to méně pravděpodobné. Zvažte proto zařazení suplementace do své každodenní rutiny. Má to smysl.
Libor Václavík
[1]https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=nnc1.1000353906&seq=18
[2]https://www.washingtonpost.com/history/2022/05/01/immortality-gilgamesh-bezos-thiel/
[3]https://www.healthline.com/health/exercise-fitness/metabolic-age
[4]https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10969708/#sec2-foods-13-00877
[5] www.nih.com
[6]https://med.stanford.edu/news/all-news/2024/08/massive-biomolecular-shifts-occur-in-our-40s-and-60s–stanford-m.html
[7] https://www.nature.com/articles/s43587-024-00692-2
