Článek
Rozhovor Oty Klempíře s Čestmírem Strakatým nebyl zajímavý jen tím, co v něm zaznělo.
Mnohem zajímavější bylo, jak Klempíř reagoval ve chvíli, kdy mu moderátor připomněl jeho vlastní rozpory, změny postojů a výroky lidí z jeho politického okolí.
Proto jsem nechal umělou inteligenci rozebrat jeho způsob komunikace, práci s kritikou, emocemi a loajalitou ke straně Motoristé sobě.
Výsledek podle mě dobře vysvětluje, proč může být tento typ politika nebezpečnější, než na první pohled vypadá.
Klempíř umí každému obratu vytvořit příběh
Oto Klempíř je mimořádně verbálně schopný člověk.
Umí mluvit barvitě, přesvědčivě a lidsky. Když vysvětluje vlastní jednání, vždy nabízí širší kontext, emoci nebo příběh.
Jenže právě tady začíná problém.
Když je konfrontován s tím, že dříve říkal něco jiného, málokdy zazní jednoduché:
„Změnil jsem názor.“
Místo toho přichází vysvětlení.
Změnila se situace.
Byl to koaliční kompromis.
Šlo o emoci.
Byla to nadsázka.
Program nepsal on.
Předtím někdo zaútočil na jeho rodinu.
Jednotlivě mohou být tato vysvětlení oprávněná. Dohromady ale vytvářejí vzorec.
Klempíř je velmi schopný dodatečně vystavět verzi událostí, ve které zůstává morálně konzistentní, i když se jeho postoje nebo chování výrazně posunuly.
A čím inteligentnější člověk je, tím lépe dokáže podobné vysvětlení vytvořit nejen pro ostatní, ale i sám pro sebe.
Kritiku neprožívá jen jako nesouhlas
Z rozhovoru je patrné, že Klempíř velmi silně vnímá odmítnutí ze strany lidí, mezi které dříve patřil.
Nejde jen o to, že s ním někdo nesouhlasí politicky.
On to popisuje jako vyobcování, zradu a osobní útok.
To je důležité, protože jeho vztah k Motoristům zřejmě nestojí jen na programu. Stojí také na pocitu, že ho tato nová skupina přijala ve chvíli, kdy ho jeho původní prostředí odmítlo.
Klempíř původně tvrdil, že chce Motoristy kultivovat.
V rozhovoru ale sám připouští, že nakonec spíš oni nasměrovali jeho.
To je možná nejdůležitější moment celého rozhovoru.
Naši mají kontext. Ostatní nesou vinu
U lidí z vlastního politického okolí je Klempíř mimořádně shovívavý.
Hrubý výrok může být vtip.
Provokace může být nadsázka.
Agresivita může být nezkušenost.
Překročení hranice může být důsledkem tlaku.
U kritiků ale podobnou míru pochopení nenabízí.
Tam jsou slova skutečným útokem. Tam je odpovědnost jasná. Tam se humor a kontext rychle vytrácejí.
Vzniká jednoduché pravidlo:
Naši mají důvody. Ti druzí mají vinu.
Takové uvažování je běžné. V politice je ale mimořádně nebezpečné.
Člověk postupně přestává posuzovat samotné jednání a začne ho hodnotit podle toho, kdo ho provedl.
Stejná věta je jednou nepřijatelná a podruhé jen špatně pochopený humor.
Strakatý ho dostává přesně tam, kde je nejslabší
Čestmír Strakatý v rozhovoru postupuje jednoduše.
Připomene dřívější výrok.
Porovná ho se současným postojem.
A zeptá se, jak jdou tyto dvě věci dohromady.
Když Klempíř odpoví široce, Strakatý ho vrátí zpět k otázce.
Právě tím získává v rozhovoru převahu.
Klempíř umí skvěle vyprávět příběhy, ale Strakatý ho nutí odpovídat na konkrétní rozpory. A čím přesněji se ptá, tím emotivněji Klempíř reaguje.
Ve chvíli, kdy se cítí zahnaný do kouta, začíná být podrážděný, vztahovačný a útočný.
A právě tehdy o sobě prozrazuje nejvíc.
Proč může být pro Motoristy tak cenný
Klempíř na mě nepůsobí jako fanatický ideolog.
A právě proto může být pro Motoristy mimořádně užitečný.
Hrubší politik něco řekne.
Klempíř vysvětlí, že šlo o nadsázku.
Strana zaútočí na instituci.
Klempíř to převede do jazyka reformy, vyváženosti a zdravého rozumu.
Někdo z jeho okolí překročí hranici.
Klempíř nabídne emoci, kontext a polehčující okolnosti.
Není hlavním beranidlem.
Je člověkem, který dokáže následky úderu vysvětlit tak, aby působily přijatelně.
A to může být v politice mnohem účinnější než otevřená agresivita.
Skutečné nebezpečí nezačíná zákazem
Demokracie se obvykle nerozpadá jedním rozhodnutím.
Začíná to drobnými posuny.
Urážka je označena za humor.
Kritik za aktivistu.
Novinář za nepřítele.
Nezávislá instituce za překážku.
Politický tlak za snahu o vyváženost.
A každý další krok už působí o něco normálněji než ten předchozí.
Právě tady může být Klempíř nebezpečný.
Ne proto, že by působil jako extremista.
Ale protože jako extremista nepůsobí vůbec.
Je inteligentní, kultivovaný, kreativní a umí věci pojmenovat způsobem, který zní rozumně.
Dokáže dát tvrdším krokům lidskou tvář.
Dokáže omluvit vlastní tábor.
Dokáže rozpustit odpovědnost v příběhu.
A nakonec může přesvědčit veřejnost, že se vlastně nic zásadního nestalo.
Možná přesvědčí i sám sebe.
Možná přesvědčí i sám
