Článek
„Byl to kulturní šok.“ Tak vzpomíná na březen 1992 Tomáš Honzík. Muž, který v McDonald's začínal jako řadový zaměstnanec a uklízel chodník před restaurací. Dnes je franšízantem a vlastní několik poboček. Ale ten první den si pamatuje, jako by to bylo včera.
Abychom pochopili, proč se lidé tehdy stavěli do kilometrových front kvůli hamburgeru, musíme se vrátit do doby, kdy Československo se teprve probouzelo z komunismu. Od sametové revoluce uplynuly necelé dva a půl roku. Hranice se otevřely, do obchodů začalo proudit západní zboží, lidé poprvé cestovali do ciziny bez výjezdních doložek. Všechno, co přicházelo ze Západu, mělo kouzlo zakázaného ovoce.
Za komunismu znali Češi fast food jen v podobě bufetů, kde se jedl párek s hořčicí, chlebíčky nebo smažený sýr ve stoje u vysokých stolků. Hamburger? To bylo něco, co lidé viděli v amerických filmech a seriálech. Exotika. Symbol svobody a západního životního stylu. A najednou tu byl, na dosah, v samém srdci Prahy.
McDonald's do té doby pronikal za železnou oponu jen pomalu. V roce 1988 otevřel první restauraci v Budapešti, v lednu 1990 v Moskvě, kde se před restaurací na Puškinově náměstí stály obří fronty. A teď přišla na řadu Praha.
Praha na počátku devadesátých let žila neuvěřitelně rychlým tempem. Probíhala privatizace, vznikaly první soukromé firmy, do města proudili turisté i zahraniční investoři. Na Václavském náměstí se otevíraly směnárny, v ulicích se objevovaly první reklamní billboardy. Na trh vstupovaly západní značky jedna za druhou. A McDonald's byl ze všech nejviditelnější.
Výběr místa nebyl náhodný. Vodičkova ulice spojuje Václavské náměstí s Karlovým náměstím. Je to rušná tepna v samém centru města, kudy denně procházejí tisíce lidí. Pro první restauraci v zemi ideální výloha.
Přípravy trvaly měsíce. A firma nic nenechala náhodě. Někteří z budoucích manažerů a vedoucích směn odjeli na trénink do Kanady. „Někteří z těch, kteří dělali manažery a vedoucí směn, jeli předtím na trénink do Kanady,“ vzpomíná Tomáš Honzík. Museli se naučit všechno – od přípravy hranolků po zacházení se zákazníky. Pro lidi, kteří vyrůstali v socialistických restauracích, kde se na jídlo čekalo dlouho a obsluha byla často nevrlá, to byla úplně nová škola.
Pravidla byla přísná. Zákazník neměl ve frontě čekat déle než dvě minuty. Obsloužen měl být do jedné minuty. A jídlo muselo být vždycky čerstvé. Burger, který se nestihl prodat do deseti minut, šel do koše. U hranolků to bylo dokonce jen sedm minut. Pro lidi zvyklé na socialistické plýtvání i nedostatek to bylo něco nepochopitelného.
Restauraci bylo potřeba také vybavit a zásobit. Firma hledala české dodavatele surovin, kteří by splnili její přísné normy na kvalitu a hygienu. Pro mnohé tuzemské výrobce to byla první zkušenost s nadnárodním odběratelem a jeho nároky. Museli se naučit dodávat přesně, včas a v neměnné kvalitě.
Všechno muselo být připravené do posledního detailu. Pak přišel 20. březen 1992. A Praha zažila něco, co dosud neviděla.
Už ráno se ve Vodičkově ulici tvořila fronta. Rostla s každou hodinou. Lidé přicházeli z celé Prahy. Fronta se táhla stovky metrů daleko. Policie musela postavit zátarasy, aby zvládla obrovský nápor. Do restaurace pak lidé vcházeli po skupinkách. Slavnostního otevření se podle firmy zúčastnilo kolem tisíce lidí. Ale do konce dne jich restaurace obsloužila přes jedenáct tisíc. Číslo, které by závidělo leckteré fotbalové utkání.
Šéf první české pobočky Karel Suk vzpomínal, že ho ten nápor zaskočil. „V den otevření prvního McDonaldu v Česku přišlo snad tisíc lidí,“ řekl o slavnostních chvílích při otevírání. Do večera jich ale bylo mnohonásobně víc.
Na otevření nechyběly ani známé tváře, kvůli kterým se k restauraci sbíhali i fotografové a novináři. Mezi pozvanými hosty byli herci Josef Abrhám a Jiří Bartoška, dorazila zpěvačka Lenka Filipová. A nechyběla ani velvyslankyně Spojených států v Československu. Žena, kterou celý svět znal jako dětskou filmovou hvězdu – Shirley Templeová. Bývalá kudrnatá holčička z hollywoodských filmů třicátých let byla od roku 1989 americkou velvyslankyní v Praze a zažila tu i sametovou revoluci.
Kdo jiný by měl lépe otevírat první americký hamburger v zemi? Shirley Templeová měla k Praze zvláštní vztah. V srpnu 1968 se v Praze shodou okolností ocitla ve chvíli, kdy do země vtrhla vojska Varšavské smlouvy. A o dvacet let později sledovala jako velvyslankyně pád komunismu. Otevření McDonald's pro ni muselo být symbolickou tečkou za proměnou, kterou viděla na vlastní oči.
Co se vlastně tehdy prodávalo? Nabídka byla skromnější než dnes. Pět druhů burgerů, hranolky, zmrzlina se třemi polevami, mléčné koktejly ve třech příchutích a jablečná taštička. K pití Coca-Cola, Fanta, Sprite a překapávaná káva. Dvojitý cheeseburger se tehdy prodával pod českým názvem. Žádné nuggety, žádný Happy Meal, žádné snídaně.
A ceny? Hamburger stál 19 korun, cheeseburger 21 korun, hranolky od 12 do 25 korun. A Big Mac, slavná dvoupatrová houska se dvěma plátky masa a speciální omáčkou, stál 48 tehdy ještě československých korun. Na dnešní poměry pár drobných. Jenže tehdy to bylo hodně. Průměrná hrubá měsíční mzda v roce 1992 činila 4 644 Kčs. Jeden burger tak stál skoro tolik jako celé menu v obyčejné restauraci.
Pro mnoho rodin byl proto Big Mac svátečním jídlem. Na „Mekáč“, jak lidé restauraci brzy začali přezdívat, se chodilo jako na výlet. Děti tam brali rodiče jako odměnu za dobré vysvědčení, páry tam chodily na rande, studenti si tam dávali sraz. Hamburger nebyl jen jídlo. Byl to zážitek.
Na otevření se přijela podívat i Česká televize. Už v září 1992 odvysílala dokument o prvním českém McDonald's, ve kterém se ptala mladých zaměstnanců, jaký smysl v práci u fastfoodu vidí. Pro tehdejší diváky to byla fascinující sonda do úplně neznámého světa. Mladí lidé v uniformách, kteří se usmívají na zákazníky a pracují v přesném rytmu – to bylo pro Čechy zvyklé na socialistické služby skoro jako z jiné planety.
Pro zaměstnance to byl úplně nový svět. Uniformy, přesné postupy, úsměvy, rychlost. Nic z toho za socialismu neznali. „Přišlo něco, co tu do té doby nebylo. Přišel opravdový kapitalismus,“ vzpomíná Tomáš Honzík. Kultura práce byla úplně jiná než ta, kterou znali z podniků za komunismu. Rychlost, úsměv a čistota byly povinné. Zákazník byl král.
A úspěch byl obrovský. Po první restauraci následovaly další pražské pobočky. Ta na Florenci otevřela 26. února 1993. V roce 1993 se McDonald's rozšířil do Ostravy, jako první město mimo Prahu. Otevření tam doprovázel orchestr a mažoretky. Ostravané se na nový podnik těšili stejně jako Pražané o rok dřív. Fast food se z pražské kuriozity stával celostátním fenoménem. Ve stejném roce vznikl na dálnici D1 u Velkého Meziříčí první drive-thru, kde si řidiči mohli objednat jídlo přímo z auta. Pro Čechy další novinka, kterou do té doby znali jen z filmů.
Nová místa pro pobočky vybírala firma sama. „Jezdilo se po republice a vyhledávaly se vhodné lokality,“ vzpomíná Honzík. A „Mekáče“ postupně vyrůstaly ve všech větších městech. V roce 1995 přišla další změna. Karel Suk, který první restauraci od začátku vedl, se stal prvním českým franšízantem. Převzal provoz právě ve Vodičkově ulici. Ve stejném roce dorazil do Česka Happy Meal, dětské menu s hračkou. O dva roky později přibyly kuřecí nuggety.
Od roku 2000 provozují většinu českých restaurací franšízanti. Lidé, kteří si podnik koupí a vedou ho pod značkou McDonald's. Než se jím ale někdo stane, musí absolvovat roční stáž v provozu. Projít všemi pozicemi, od pokladny po kuchyni. Tak jako kdysi Tomáš Honzík, který začínal s koštětem na chodníku. Jeho příběh je vlastně příběhem celé generace. Mladí lidé, kteří na začátku devadesátých let nastoupili na brigádu do „Mekáče“, se postupně vypracovali na vedoucí směn, manažery a někteří až na majitele restaurací. Pro mnohé z nich byl McDonald's první školou kapitalismu.
Příběh celé značky přitom začal v Kalifornii. V roce 1940 otevřeli bratři Dick a Mac McDonaldové v San Bernardinu malou restauraci. Brzy přišli na systém, jak obsloužit co nejvíc lidí rychle a za málo peněz. Omezili nabídku, zavedli pásovou výrobu a zjednodušili obsluhu. Byl to začátek éry rychlého občerstvení.
McDonald's má v Česku i zvláštní historickou souvislost. Ray Kroc, muž, který z malého podniku bratří McDonaldů vybudoval celosvětové impérium, měl české kořeny. Jeho rodiče pocházeli z Plzeňska, z obce Stupno. Ray, narozený v roce 1902, byl obchodníkem, který prodával stroje na mléčné koktejly. Na jedné obchodní cestě narazil na restauraci bratří McDonaldů a byl unesený tím, jak rychle a dobře dokáží obsloužit tolik lidí. V roce 1955 od nich koupil franšízu a začal otevírat vlastní restaurace. O pár let později koupil celou firmu za 2,7 milionu dolarů. Zavedl přísné hygienické standardy, důraz na kvalitu a rychlou obsluhu. A když v roce 1984 zemřel, jeho majetek se odhadoval na 600 milionů dolarů. V obci Stupno proto v roce 2002 odhalili pamětní desku věnovanou jeho rodině.
Postupně se změnila i nabídka. Od roku 2007 nabízí McDonald's snídaně, v roce 2009 otevřel první McCafé v Průhonicích u Prahy. Přibyly saláty, wrapy, kávové speciality. V roce 2015 se v Praze na Jižní spojce objevily první dotykové kiosky, u kterých si zákazníci objednávají sami. Od roku 2016 se do prémiových burgerů používá jen české hovězí maso. A jedna věc se nezměnila. Big Mac váží pořád 216 gramů.
https://special.forbes.cz/30ke30
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-proste-fenomen/781684/unikatni-retro-jak-fungovaly-prvni-ceske-mcdonald-s.html
https://www.vitalia.cz/clanky/na-otevreni-prvniho-mcdonald-s-stalo-frontu-jedenact-tisic-lidi/
https://www.toprecepty.cz/clanky/2756-mekac-pred-30-lety-silene-fronty-hamburger-za-19-korun-a-bartoska-na-slavnostnim-otevreni-vzpominate/
https://www.mcdonalds.cz/o-nas/historie-hodnoty-a-lide/
https://www2.mediaguru.cz/mcdonald-s-je-v-cesku-30-let-letos-otevre-110-restauraci
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/nejen-hamburgery-ale-i-symbol-pred-25-lety-otevrel-prvni-cesky-mcdonald-s-101275
https://www.respekt.cz/tydenik/2022/12/chut-kapitalismu
https://archiv.hn.cz/c1-55096870-uspech-firmy-zaridil-syn-ceskych-emigrantu
https://www.mcdonalds.cz/o-nas/pro-media/mcdonald-s-otevrel-brany-v-kutne-hore/
