Článek
Když stavitelé někdy ve druhé polovině 14. století vybírali místo pro budoucí Engelsburg, využili mimořádně výhodnou polohu. Hrad vyrostl na osamoceném strmém skalním ostrohu, který výrazně převyšuje okolní terén. Jeho zakladateli byli pravděpodobně Hrabišici z Rýzmburka a první bezpečná písemná zmínka pochází z roku 1402, kdy se podle hradu psal Boreš z Oseka.
Andělská Hora proto hrála v neklidných staletích významnou roli. Po smrti Oldřicha Zajíce z Házmburka připadla králi, za husitských válek se jí kolem roku 1429 zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic a vytvořil z ní opěrný bod pro své výpady do okolí. Hrad později několikrát změnil majitele a v roce 1468 ho dokonce dobylo královské vojsko. Poškození se opravovalo a v 15. a 16. století následovaly další přestavby.
Skutečně ničivý zásah ale přišel až během třicetileté války, která proměnila velkou část českých zemí v bojiště.
Švédská vizitka: vyrabovat, vypálit a odejít
Třicetiletá válka byla pro české země katastrofou. Armády jednotlivých mocností procházely krajinou, vybíraly kontribuce, zabavovaly zásoby a při bojích ničily města, vesnice i šlechtická sídla.
V roce 1635 dorazili Švédové také k Andělské Hoře.
Podrobnosti samotného útoku nejsou dochovány tak přesně, abychom mohli rekonstruovat rozmístění děl nebo průběh obléhání hodinu po hodině. Jisté je, že Švédové hrad dobyli, vydrancovali a vypálili. Pro stavbu, která už od konce 16. století přestávala sloužit jako hlavní rezidence majitelů panství, to byl mimořádně těžký úder.
V kronikách to v té chvíli mohlo vypadat na jasnou tečku. Jenže Andělská Hora měla tuhý kořínek.
Panství v té době patřilo Černínům z Chudenic. Heřman Černín koupil Andělskou Horu roku 1622, ale rod už nesídlil pravidelně na nepohodlném středověkém hradě. Správním a rezidenčním centrem panství se stal nedaleký Kysibel, dnešní Stružná.
Po švédském útoku byl hrad udržován už jen omezeně. Na počátku padesátých let 17. století však za Jana Černína proběhly opravy a některé pozdější stavební zásahy směřovaly ke zlepšení obytných částí.
Ještě roku 1681 popsal Bohuslav Balbín Andělskou Horu jako zčásti obyvatelnou. To je důležitý detail: po švédském útoku tedy hrad nezmizel ani se okamžitě neproměnil v dnešní zříceninu.
Hrad tak přežil do počátku osmnáctého století v jakémsi mezistavu – poškozený, částečně opravený a stále alespoň zčásti použitelný. Pak přišel požár, který jeho osud definitivně změnil.
Let hořícího šindele z roku 1718
Psal se rok 1718. V městečku Andělská Hora pod hradem vypukl rozsáhlý požár. V tehdejší zástavbě, kde bylo množství dřevěných konstrukcí a střech krytých šindelem, dokázal podobný oheň napáchat během krátké doby obrovské škody.
Plameny zachvátily městečko a požár se nakonec přenesl také na hrad vysoko nad ním. Právě způsob, jakým se to mělo stát, dal vzniknout příběhu, který se s Andělskou Horou vypráví dodnes.
Hrad stál na výrazném skalním ostrohu přibližně sto metrů nad okolním terénem. Přímé přeskočení plamenů ze střech v městečku nahoru proto nebylo samozřejmé. Oheň ale mohl přenášet vítr společně s hořícími kusy lehké střešní krytiny.
Podle tradičního výkladu, který dodnes uvádí i obec Andělská Hora a oficiální turistické materiály Karlovarska, vítr vymrštil z hořícího městečka žhavý šindel. Ten měl dopadnout na střechu hradu a zapálit ji.
Jakmile se oheň dostal na střechy a další dřevěné části hradu, bylo jeho hašení na vysoko položeném skalním ostrohu mimořádně obtížné. Požár způsobil takové škody, že už Andělská Hora nebyla obnovena jako obyvatelný hrad.
Zmizely střechy a velká část dřevěných konstrukcí, zatímco kamenné obvodové zdi zůstaly stát. Právě jejich torza dnes vytvářejí charakteristickou siluetu Andělské Hory.
Po požáru se s rozsáhlou obnovou hradu nepočítalo. Pro správu panství už dávno existovalo pohodlnější sídlo v Kysibelu a středověká pevnost na obtížně přístupné skále ztratila původní význam. Roku 1718 proto končí historie Andělské Hory jako fungujícího hradu.
V dalších generacích stavba pozvolna chátrala a kámen z pustého hradu byl využíván také při stavbách v městečku. Později se ale na ruinu začalo pohlížet úplně jinak – jako na romantickou památku. Už v 18. a 19. století se stala oblíbeným cílem lázeňských hostů z Karlových Varů a v roce 1786 ji navštívil i Johann Wolfgang Goethe. Koncem 19. století pak začaly práce na zajišťování a konzervaci zbytků hradu.
https://www.hrady.cz/hrad-andelska-hora/texty?tid=5473
https://isad.npu.cz/hrad-andelska-hora-4097
https://www.geopark.cz/andelska-hora-2
https://www.andelskahora.cz/obec/informace-o-obci/pamatky/zricenina-hradu-engelsburg/
https://www.andelskahora.cz/obec/informace-o-obci/pamatky/zricenina-hradu-engelsburg/strucna-historie/
https://www.karlovyvary.cz/cs/zriceniny-hradu-andelska-hora
https://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/hrad-andelska-hora-engelsburg
https://moravskoslezsky.kraj.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=118502&lng=6&menu=16
https://www.turistika.cz/mista/andelska-hora/detail
https://www.karlovy-vary.cz/cz/vylety/andelska-hora
