Článek
Píše se září 1941 a situace v Protektorátu Čechy a Morava se mění. Německo několik měsíců válčí se Sovětským svazem. České země jsou pro říšské válečné hospodářství mimořádně důležité a zároveň sílí domácí odpor. Po napadení Sovětského svazu ožívá také komunistický odboj a přibývají sabotáže, ilegální tisk i další formy odporu.
V Berlíně sílí přesvědčení, že dosavadní způsob správy Protektorátu nestačí. Konstantinu von Neurathovi je osmašedesát let. Je to kariérní diplomat ze staré aristokratické školy, někdejší německý ministr zahraničí a muž, který je zvyklý na vyjednávání, protokol a pomalejší administrativní postup.
Jenže Hitler chce něco jiného. Dne 23. září 1941 si Neuratha povolá a oznámí mu, že není vůči českému odporu dost tvrdý. Zároveň mu sdělí, že do Protektorátu vyšle Reinharda Heydricha, šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, který má odpor zlomit.
Neurath se podle závěrů Norimberského tribunálu snaží Hitlera od Heydrichova nasazení odradit. Když neuspěje, nabízí rezignaci. Hitler ji nepřijme. Neurath proto 27. září nastoupí na dlouhodobou dovolenou a od té chvíle už funkci fakticky nevykonává. Formálně zůstane říšským protektorem až do srpna 1943.
A právě 27. září přijíždí do Prahy Reinhard Heydrich. Ještě téhož dne nechává Gestapo zatknout předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, který byl dlouhodobě napojen na domácí odboj i na prezidenta Edvarda Beneše v Londýně. Následující den je na značné části Protektorátu vyhlášeno stanné právo.
Rozbíhají se popravy. Mezi prvními zastřelenými jsou generálové Josef Bílý a Hugo Vojta. Heydrich během několika dní ukáže, proč ho Hitler poslal. A právě tento brutální kontrast vytvořil pozdější představu: Když s Heydrichem přišlo peklo, musel být Neurath před ním vlastně docela mírný.
Jenže „mírnější než Heydrich“ a „mírný“ nejsou totéž.
Kdo byl uhlazený baron z Württemberska?
Konstantin Hermann Karl von Neurath se narodil 2. února 1873 v Kleinbottwaru ve Württembersku do staré šlechtické rodiny. Vystudoval práva a na začátku 20. století vstoupil do diplomatických služeb Německého císařství.
Působil například v Londýně, Kodani a Římě. V letech 1930 až 1932 byl německým velvyslancem ve Velké Británii a v červnu 1932 se stal ministrem zahraničí ve vládě Franze von Papena.
Ve funkci zůstal i za Kurta von Schleichera. A pak přišel 30. leden 1933. Adolf Hitler se stal říšským kancléřem. Neurath zůstal ministrem zahraničí. Pro nový režim byl ideální tváří.
Nebyl křičícím stranickým fanatikem z pouličních bojů. Byl zkušeným aristokratickým diplomatem, který působil jako záruka kontinuity starého německého státu.
Jenže právě pod jeho vedením ministerstva zahraničí Německo vystoupilo ze Společnosti národů, obnovilo všeobecnou brannou povinnost, masivně zbrojilo a roku 1936 remilitarizovalo Porýní. Neurath Hitlerovu revizi versailleského uspořádání podporoval.
Nebylo to však tak, že by bezvýhradně podporoval úplně všechno. Když Hitler v listopadu 1937 před nejvyššími představiteli armády a diplomacie nastínil plány další expanze včetně násilného ovládnutí Rakouska a Československa, Neurath měl výhrady.
Nikoli proto, že by odmítal německou expanzi z morálních důvodů. Obával se především toho, že Německo ještě není na velkou válku proti Británii a Francii připravené. V únoru 1938 ho Hitler ve funkci ministra zahraničí nahradil mnohem agresivnějším Joachimem von Ribbentropem.
Neurath však z nacistického establishmentu nezmizel. Už roku 1937 obdržel zlatý stranický odznak NSDAP a čestnou hodnost SS-Gruppenführera. Později se stal dokonce SS-Obergruppenführerem. A Hitler pro něj měl ještě jeden mimořádně důležitý úkol.
První říšský protektor
Dne 15. března 1939 německá armáda obsadila české země. O den později Hitler vydal výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. A 18. března 1939 jmenoval Konstantina von Neuratha říšským protektorem. Státním tajemníkem se stal Karl Hermann Frank.
Neurath byl nejvyšším představitelem říšské moci v Protektorátu. Nebylo to tedy žádné reprezentativní místo starého diplomata bez skutečných pravomocí. Výnosy z dubna 1939 daly říšskému protektorovi mimořádně široké možnosti zasahovat do zákonodárství, výkonné moci i fungování protektorátních institucí.
Navenek samozřejmě zůstávala česká protektorátní vláda a státní prezident Emil Hácha. Skutečnou rozhodující moc ale držela německá okupační správa. A Neurath stál v jejím čele. Působil přitom úplně jinak než Heydrich. Neobklopoval se demonstrativně aureolou teroru a nebyl typickým představitelem mladé fanatické generace SS.
Dokázal se chovat uhlazeně a zachovával formální zdvořilost. Jenže pod touto fasádou se odehrával proces, který s nějakou „hodnou okupací“ neměl nic společného.
Jedním z nejjasnějších příkladů je protižidovská politika. Protektorátní vláda začala přijímat protižidovská opatření prakticky okamžitě po okupaci. Jenže okupační správa chtěla židovský majetek ovládat sama. Dne 21. června 1939 proto vydal říšský protektor Konstantin von Neurath vlastní nařízení o židovském majetku.
Právě v něm byla na území Protektorátu poprvé oficiálně použita rasová kritéria převzatá z norimberských zákonů pro určování toho, kdo je považován za Žida. Nařízení výrazně omezovalo nakládání s židovským majetkem a umožňovalo zavádět nucenou správu židovských podniků.
Ještě silněji se do historie zapsal podzim roku 1939. Dne 28. října vypukly při výročí vzniku Československa velké protinacistické demonstrace. Během zásahu byl smrtelně zraněn student medicíny Jan Opletal.
Jeho pohřeb 15. listopadu se změnil v další protinacistickou manifestaci. Neurath a Karl Hermann Frank poté odletěli do Berlína projednat situaci přímo s Hitlerem.
Rozhodnutí, které následovalo, bylo drastické. Hitler nařídil uzavřít české vysoké školy na tři roky. V časných ranních hodinách 17. listopadu vtrhly německé bezpečnostní složky do vysokoškolských kolejí. Devět představitelů studentského hnutí bylo bez soudu popraveno.
Přibližně 1 200 studentů bylo odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Vyhláška oznamující represivní opatření nesla Neurathovo jméno. Před Norimberským tribunálem později tvrdil, že nebyl o celé akci předem informován a že jeho podpis byl na vyhlášce použit bez jeho souhlasu.
Nejtvrdším důkazem toho, kam Neurathova politika skutečně směřovala, jsou dokumenty z roku 1940. Dne 31. srpna 1940 odeslal do Berlína memorandum o budoucnosti Protektorátu. Spolu s ním předal také memorandum svého státního tajemníka Karla Hermanna Franka.
Oba dokumenty řešily takzvanou „českou otázku“. A rozhodně nešlo o zachování českého národa v podobě, v jaké existoval před okupací. Plány počítaly s germanizací českých zemí. Část českého obyvatelstva měla být podle rasových a politických kritérií asimilována do německého národa.
Skupiny, které by germanizaci bránily – zejména významná část inteligence –, měly být odstraněny. Rozdíl mezi Neurathovým a Frankovým návrhem spočíval mimo jiné v metodách. Neurath uvažoval především o vysídlení odpůrců, zatímco Frank připouštěl i mnohem radikálnější „zvláštní zacházení“.
Hitler nakonec zvolil dlouhodobou germanizaci. Navenek měla být zachována fasáda protektorátní autonomie. Uvnitř měl ale proces pokračovat po mnoho let pod vedením úřadu říšského protektora. Tady už představa laskavého starého aristokrata přestává fungovat úplně.
Neurath mohl odmítat některé extrémnější návrhy. Mohl mít výhrady k tempu. Mohl se snažit jednotlivcům pomoci. Ale jeho vlastní představa budoucnosti českých zemí pořád znamenala zánik samostatné české politické existence a rozsáhlou germanizaci obyvatelstva.
Byl opravdu jiný než Heydrich?
Rozdíl existoval. A byl velký. Jen nebyl takový, jak se někdy vypráví. Reinhard Heydrich byl představitelem mnohem brutálnějšího, rychlejšího a otevřenějšího teroru. Po svém nástupu rozpoutal rozsáhlé zatýkání, popravy a deportace. Během prvního stanného práva byly vyneseny stovky rozsudků smrti a tisíce lidí skončily v koncentračních táborech.
Neurath naproti tomu preferoval stabilnější správu. Potřeboval, aby země fungovala. Aby továrny vyráběly. Aby česká společnost nebyla tak vyděšená a rozzuřená, že se začne hroutit výroba a správa. Právě to je důvod, proč mohl ve srovnání s Heydrichem působit „mírně“.
Neznamenalo to ale, že chtěl obnovit českou svobodu. Ani že odmítal germanizaci.
V roce 1941 začalo být Hitlerovi Neurathovo tempo málo. Po německém útoku na Sovětský svaz prudce vzrostl význam českého průmyslu. Zároveň rostla aktivita odboje. Po napadení Sovětského svazu se zaktivizoval do té doby oslabený komunistický odpor a přibyly sabotáže.
Hitler proto Neuratha odstavil a poslal Heydricha. Navíc existoval problém jménem Alois Eliáš. Protektorátní premiér nebyl pouhou loutkou okupantů. Udržoval kontakty s londýnskou vládou, podporoval odboj a finančně pomáhal rodinám pronásledovaných lidí. Německé bezpečnostní orgány ho už delší dobu sledovaly.
Reinhard Heydrich v Praze na konci září 1941. Vpravo Karl Hermann Frank, vlevo Horst Böhme. Heydrichův příchod znamenal okamžité zostření nacistického teroru v Protektorátu
A v den, kdy Heydrich přijel do Prahy, přišel konec. 27. září 1941 byl Eliáš zatčen Gestapem. O několik dní později ho nacistický Lidový soudní dvůr odsoudil k smrti. Rozsudek byl nejprve odložen a vykonán až po atentátu na Heydricha v červnu 1942.
Právě na této změně je rozdíl mezi oběma protektory vidět možná nejlépe. To, co Neurathův systém dlouho toleroval nebo nebyl schopen definitivně vyřešit, Heydrich řešil okamžitě-
Neurath už po 27. září 1941 Protektorát fakticky neřídil. Formálně však zůstal říšským protektorem. Po Heydrichově smrti zastupoval protektora Kurt Daluege. Teprve v srpnu 1943 Hitler Neurathovu rezignaci definitivně přijal a novým říšským protektorem se stal bývalý ministr vnitra Wilhelm Frick. Neurath se stáhl do Německa. Jeho politická kariéra prakticky skončila.
Starý diplomat v lavici obžalovaných
Po porážce nacistického Německa byl Konstantin von Neurath zatčen. V listopadu 1945 usedl v Norimberku mezi nejvyšší představitele Hitlerova režimu. Bylo mu přes sedmdesát let.
Vedle něj seděli Hermann Göring, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel a další muži, kteří stáli v čele Třetí říše. Neurath se bránil především tím, že byl konzervativním diplomatem staré školy a že se snažil nejhorší nacistické excesy brzdit.
Konstantin von Neurath s Hermannem Göringem během Norimberského procesu. Tribunál Neuratha uznal vinným ve všech čtyřech bodech obžaloby a odsoudil jej k patnácti letům vězení.
Nebyla to úplná lež. Skutečně se v některých situacích snažil postup režimu mírnit. Před válkou měl výhrady k příliš rychlé Hitlerově expanzi. V Protektorátu intervenoval za některé zatčené. A v září 1941 se snažil zabránit příchodu Heydricha.
Jenže proti tomu stála druhá strana jeho kariéry. Norimberský tribunál proto jeho obhajobu nepřijal. Konstantin von Neurath byl uznán vinným ve všech čtyřech bodech obžaloby: ze spiknutí, zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Dostal 15 let vězení.
Neurath skončil ve věznici Spandau v Berlíně. Celý patnáctiletý trest si ale neodseděl. V roce 1954 byl kvůli vážnému zdravotnímu stavu po přibližně osmi letech propuštěn. Vrátil se do rodného Württemberska. Zemřel v roce 1956, ve věku třiaosmdesáti let.
https://nuremberg.law.harvard.edu/transcripts/7-transcript-for-imt-trial-of-major-war-criminals?seq=17093
https://www.vhu.cz/en/muzea/ostatni-expozice/krypta/historie-operace-anthropoid/
https://www.vhu.cz/atentat-80-obdobi-prvniho-stanneho-prava-v-protektoratu-cechy-a-morava/
https://www.vhu.cz/exhibit/15-brezen-1939-okupace-zbytku-ceskoslovenska/
https://encyklopedie.praha2.cz/sites/default/files/publikace/panelova_vystava_v_tezkych_casech_1939-1945_compressed.pdf
https://deutsch.radio.cz/node/8593639/o-poradu
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/HEYDRICH_Reinhard_Tristan_Eugen_1904%E2%80%931942
https://www.britannica.com/biography/Konstantin-von-Neurath
https://en.wikipedia.org/wiki/Konstantin_von_Neurath
