Hlavní obsah

Dva propuštění vězni zabili za 26 hodin čtyři lidi, právě když Československo rušilo trest smrti

Foto: Autor: Kenyh Cevarom – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7522035

vrahové vraždili v uniformách Veřejné bezpečnosti

Na Nový rok 1990 otevřel Václav Havel brány věznic a na svobodu vyšly desetitisíce trestanců. Mezi nimi byli i dva muži, kteří se poznali ve sklárně v Minkovicích. O čtyři měsíce později zabili za jeden den strážného, taxikáře a dvě mladé dívky.

Článek

„Naše země nevzkvétá.“ Tuhle větu z novoročního projevu 1. ledna 1990 si pamatuje snad každý, kdo tehdy seděl u televize. Nový prezident Václav Havel v něm mluvil o zdevastované krajině, o morálce i o lidech, kterým komunisté zničili životy, a hned první den svého úřadu vyhlásil rozsáhlou amnestii. Z věznic, kde tehdy sedělo kolem jednatřiceti tisíc lidí, odešly v následujících týdnech asi dvě třetiny. Pro politické vězně a pro ty, kdo seděli za maličkosti, to byla nová svoboda. Jenže mezi propuštěnými byli i lidé, kteří na svobodu vůbec nepatřili.

Doma se o ní pak hádali v hospodách ještě dlouho, protože kriminalita v devadesátých letech prudce vyskočila. A nejhorší příklad toho, co se tehdy mohlo stát, se odehrál na začátku května na Plzeňsku. 2. května 1990 Federální shromáždění zrušilo trest smrti. Ve stejný den, kdy poslanci hlasovali, už měli za sebou první mrtvé dva muži z amnestie. Jmenovali se Josef Kott a Michael Kutílek.

Ochránce prezidenta Husáka a syn divadelníka

Josef Kott se narodil v prosinci 1957 v rodině plzeňského vědce, ale nejraději trávil dětství u prarodičů v malé vesničce Skupá na Rakovnicku, kde miloval psy. Po maturitě šel na vysokou školu Sboru národní bezpečnosti a sloužil u Pohraniční stráže v západních Čechách. Pak se dostal do Prahy, dokonce do ochranky prezidenta Gustáva Husáka, jenže podle vlastních slov ho otrávil zdejší kariérismus a vrátil se k pohraničníkům. Do vězení se dostal poprvé za krádež trezoru z kanceláře velitele. „Velitel praporu rozkrádal majetek, tak jsme mu chtěli udělat průser,“ vysvětluje to dnes sám. Dostal 34 měsíců a z armády letěl.

Pak se podruhé oženil, narodila se mu dcera a peníze nestačily. „Měl jsem manželku, které když jsem dal dva tisíce, v té době nemalé peníze, tak ona za týden neměla nic. Byl to neustálý kolotoč shánění peněz,“ hájí se Kott. V roce 1988 vykradl samoobsluhu a dostal pět let. Poslali ho do Minkovic na Liberecku, jedné z nejtvrdších věznic, kde vězni v nevětraných halách vyráběli sklo a často se popálili. Tam potkal o šest let staršího Michaela Kutílka. „Dřív to fungovalo tak, že když byli lidi z jednoho města, drželi pohromadě. Já byl Plzeňák, on taky, takže jsme se dali dohromady,“ vzpomíná Kott.

Kutílek byl syn divadelníka z Prahy a jako malý kluk hrál na klavír a chodil na tenis. Byl chytrý, jenže už ve škole okrádal spolužáky, a do svých čtyřiceti měl za sebou kolem dvaceti trestů. Soudní znalci ho později popsali jako polymorfního psychopata. Jeho nevlastní syn Daniel Nachtmann vzpomíná, jak jeho mámu zavezl za město, přivázal ke stromu a pořezal břitvou po tváři, a jak jednou, když si pro něj přišla policie, otevřel okno a vystrčil z něj ani ne ročního chlapečka. „Vzal malého Rudlu za nožičku a vystrčil ho z okna. Řekl, že jestli ho chtějí zatknout, pustí ho, že to bude na ně,“ říká Nachtmann.

Když policie přišla o pár dní později znovu, vzal prý Kutílek roubovací nůž a beze slova si před nimi přeřízl šlachu na noze. Podle pozdějších výpovědí mu Kott ve vězení slíbil, že ho naučí vydělávat peníze vraždou. Kott sám o minkovických plánech mluví ještě divočeji. „Věděl jsem, jak to funguje u ochranky prezidenta, takže jsem byl rozhodnutý, že až se někde objeví na tribuně, že je postřílím. Takhle jsem ten režim nenáviděl,“ tvrdí dnes. Pak přišel listopad 1989 a s ním i amnestie.

Policisté, kteří nebyli policisty

Kutílek vyšel z vězení díky amnestii hned 6. ledna 1990, necelý týden po prezidentově projevu, Kott o dva měsíce později, 1. března. Kott se vrátil do Skupé, staral se o dceru a podle svých slov opravoval, co se dalo. Pak se ale nechal bratrem zlákat k vykradení bytu, akce se nepovedla, a tak se schoval u Kutílka v Plzni. Tam podle svého vyprávění zažil, jak se Kutílek pohádal s přítelkyní a vyhodil ji z okna pátého patra. Zachytila se prý na šňůrách na prádlo. Ten jarní čas to pro Kutílek nebylo dost . V Plzni na ulici ubodal devatenáctiletého mladíka, a jeho vraha policie hledala marně celých osmnáct let.

Plán dvojice byl na první pohled jednoduchý. V uniformách Veřejné bezpečnosti obešli koncem dubna závod Stavební stroje v Nýřanech, kde Kott kdysi pracoval, a tvrdili, že jdou zkontrolovat služební pistole strážných. „Původně jsme chtěli udělat trezor. Přišli jsme v uniformách, on vytáhl zbraň a dal nám ji ke kontrole. My o ní vůbec nevěděli,“ říká Kott. Tři dny nato, v noci na 2. května, přijeli k závodu znovu, tentokrát limuzínou Tatra 613. Strážnému Františku Korbelovi řekli, že v dokladech k jeho pistoli našli nesrovnalost a zbraň mu musí zabavit.

Korbel ale prohlédl, že to nejsou skuteční policisté, a dostal kulku do hlavy. Kdo stiskl spoušť, si oba dodnes přehazují jako horký brambor. Kott tvrdí, že stál venku a slyšel výstřel, Kutílek naopak, že chladnokrevně střílel Kott. Korbelovo tělo našel kolega až při ranním střídání. „Nejzásadnějším nálezem při ohledání byla vystřelená nábojnice, která patřila do zásobníku pistole zastřeleného strážného,“ vzpomíná plzeňský kriminalista František Müller. Kott tvrdí, že byl v šoku: „Kopnul jsem do sebe půl lahve vodky a jeli jsme dál.“ Zastřelený Korbel byl důchodce, který hlídal vrátnici, a o dvě hodiny později byli mrtví další dva lidé.

Dvě šestnáctky na cestě na diskotéku

Ve Zbirohu u silnice stály dvě šestnáctileté kamarádky, Silvie Landová a Dita. Chtěly na diskotéku a kromě pár drobných u sebe neměly vůbec nic. Proč zrovna ony, na to dodnes nikdo neumí odpovědět. Když jim zastavilo auto, ve kterém seděl muž v uniformě Veřejné bezpečnosti, neměly sebemenší důvod se bát. Kott tvrdí, že se kvůli nim s Kutílkem hned pohádal, protože po tom, co se stalo v Nýřanech, nabírají do auta další svědky. Muži je odvezli do lesa u obce Líšná na Rokycansku, svázali jim ruce za zády a jednu po druhé ubodali. Silvie chodila na karate, prosila Kutílka, ať ji pustí, a on jí prý odpověděl, že už je pozdě. Kutílek později u výslechu mluvil o jakémsi „satanském rituálu“.

Kott i tady tvrdí, že zůstal opilý v autě a do lesa vůbec nešel. „Dodneška si vyčítám, že jsem nevylezl z auta a nešel se podívat, kam s těmi holkami šel. Byl jsem opilý a všude byla tma jak v pytli,“ říká. Kutílek se podle něj vrátil z lesa a začal bušit do volantu a vykřikovat „Tři nula!“. Kutílek vypověděl přesný opak, že první bodal Kott a jeho navedl, aby bodal zběsileji. Soudní znalci ale z ran na tělech dívek usoudili, že kdyby to dělal jen jeden, musel by nejméně třikrát změnit polohu. Vrahové byli téměř jistě dva.

Ráno odvezl Kutílek Kotta zpátky do Skupé. Za pouhých šest hodin byli mrtví tři lidé. Kott tvrdí, že celý den doma nevěděl, co dělat, a staral se o dceru. Pak přijel Kutílek a chtěl, aby jeli do Prahy. Kottův tehdy třináctiletý synovec Pavel prý z půdy viděl, jak se pohádali, a slyšel Kutílka vyhrožovat, že Kottovi zabije dceru, když s ním nepojede. Soud mu ale o mnoho let později neuvěřil.

Taxikář a Brit na odpočívadle

V Praze chtěli přepadnout jednu zámožnou ženu, jenže to nevyšlo, a tak si 3. května zavolali taxi. Taxikáře zastřelili ranou do zátylku a okradli o pár tisíc korun, a kdo střílel, je opět otázka, na kterou má každý z nich jinou odpověď. Pak vyrazili zpátky po dálnici na Plzeň. Na odpočívadle u motorestu Tři sudy u Kařezu odpočíval ve svém kamionu britský řidič. Kutílek, pořád v policejní uniformě, šel k řidiči, oslovil ho a z bezprostřední blízkosti ho střelil do hlavy.

U soudu se pak hájil, že ho vůbec nechtěl zabít, jen mu prý chtěl prostřelit tvář. Brit měl obrovské štěstí. Kulka ho nezabila, jiný kamioňák ho odvezl do nemocnice, a při rekognici pak poznal Kutílka. Balistici zjistili, že ho střelila stejná pistole, jakou zastřelili strážného v Nýřanech i taxikáře v Praze. Za necelých 26 hodin byli čtyři lidé mrtví a pátý s kulkou v hlavě. K soudu už britský řidič nepřijel. Podle pozdějších zpráv zůstal po zranění doživotně postižený.

Vyšetřovatelům mezitím v Nýřanech padlo do oka jméno Josef Kott na seznamu bývalých zaměstnanců závodu, a svědci z „kontroly zbraní“ si dobře pamatovali obličeje falešných policistů. „V tu chvíli se začala rýsovat podoba pachatelů, takže vyšetřovatelé věděli, že jsou na správné cestě. Popis totiž odpovídal Kottovi,“ vysvětluje kriminalista Müller. Když si pro něj přišli, mluvil prý jako kniha. „Všechno jsem jim řekl. Jak se to stalo s vrátným, o stopařkách, o kterých jsem nevěděl, jestli ještě žijí, i o taxikáři. Prostě všechno,“ tvrdí dnes Kott. Svou vinu ale nikdy nepřiznal. Kutílek se naopak ke všemu přiznal, a přitom všechno svaloval na mladšího kumpána.

Proces se táhl pět let. Kutílek nezapíral a říkal, že si trest zaslouží a do vězení jde právem. Bránil se jen proti doživotí, protože v době činu byl podle něj nejvyšším možným trestem čtvrt století vězení, a tvrdil, že si je znalci navíc spletli. Soudní znalci přitom oba popsali bez okolků: jeden byl podle nich agresivní sadista, druhý polymorfní psychopat. Kutílek neuspěl. Krajský soud v Plzni je na doživotí odsoudil poprvé už v říjnu 1991, a po odvolání a novém projednání znovu v roce 1995. Kutílka k soudu pokaždé vodila ozbrojená eskorta jako zvlášť nebezpečného vězně. Podle rozsudku byl Kott vrahem všech čtyř obětí a Kutílek postřelil britského řidiče.

Dopis Havlovi a pařez v lese

Silviina maminka Blanka Landová napsala po vraždě dcery dopis na Hrad. Prosila prezidenta Havla, aby trest smrti obnovil. „Prezidentská kancelář mi odpověděla, že nechápe, jak můžu být tak bezcitná, vždyť přece i takoví lidé jako Kutílek a Kott mají právo na život,“ vzpomínala o mnoho let později. Ta věta ji bolela skoro stejně jako to všechno ostatní.

V lese u Líšné, kde Silvie a Dita zemřely, nechala postavit pomníček a chodí tam pravidelně dodnes. Je tam prý hrobové ticho, šumí jen vítr ve stromech. „Sednu si na pařez, povídám si s ní a brečím,“ řekla novinářům Blesku. Psychiatr Jan Cimický k tomu pro Blesk vysvětlil, že lidé s diagnózami, jaké měli Kott a Kutílek, nemají v podstatě žádné zábrany ani výčitky svědomí a udělají to, co je v tu chvíli napadne. Pro maminku, která přišla o dceru kvůli pár drobným v kapse a jízdě na diskotéku, to ale žádná úleva není.

V roce 2006 Kutílek najednou soudu oznámil, že vraždil jen on sám a Kott s tím nemá nic společného. Soud obnovu procesu zamítl, protože nové důkazy nebyly. O dva roky později se policie z dopisu zachyceného ve věznici dozvěděla o té osmnáct let staré vraždě mladíka v Plzni, a Kutílek se k ní u výslechu přiznal. Potrestat ho za ni už nešlo, čin byl promlčený. 15. března 2017 Kutílek ve vězení zemřel, bylo mu šestašedesát let. Silviina maminka mu podle Blesku vzkázala do pekla, že doufá, že před smrtí trpěl.

Josef Kott podal v roce 2022 další žádost o obnovu procesu. Jako nového svědka přivedl synovce Pavla, který měl potvrdit, že ho Kutílek k cestě do Prahy donutil. „Obžalovaný pouze opakoval svoji obhajobu z původního líčení. Svědek Pavel Kott je pro soud osobou nevěrohodnou,“ řekla předsedkyně senátu Lucie Bočková a žádost zamítla. Pavel Kott přitom soudu vylíčil, co prý jako třináctiletý kluk viděl z půdy: „Hádali se. Josef mu říkal, že to posral, že šli udělat peníze. Odmítal s tím mužem už někam jet. On pak na něj namířil pistoli a říkal mu, že s ním prostě pojede.“

Proč to neřekl už v devadesátých letech? Otec mu to prý zakázal, aby to neublížilo rodině, a před smrtí mu řekl, že to byla chyba. Soud mu přesto nevěřil, i proto, že sám synovec měl osm záznamů v trestním rejstříku a šest odsouzení v Německu. Kott sám u soudu namítal, že proces stál jen na tom, co řekl Kutílek, kterému soudy věřily, i když měl mnohem bohatší kriminální minulost, a že z něj znalci udělali sexuálního devianta. Testy DNA, které by podle něj prokázaly, že na místech činu nebyl, se prý nikdy nedělaly.

Kott dnes sedí ve věznici v Horním Slavkově, je mu osmašedesát a za mřížemi strávil 36 let, tedy víc než polovinu života. Chystá se se svým případem ke Štrasburku. „Všichni mě vnímají jako pachatele a cokoliv řeknu, berou jako lež,“ stěžuje si. A pak dodá větu, kterou by od něj člověk možná nečekal: „Nejvíc si vyčítám, že umřely ty holky. Sehrál v tom roli alkohol. Byl jsem mladší, blbější a lituju toho. Omluva na to ale nestačí.“ V tom má pravdu.


https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kott_a_Michael_Kutílek

https://cnn.iprima.cz/za-26-hodin-se-pokusili-o-pet-vrazd-cokoliv-reknu-berou-jako-lez-tvrdi-kott-365866

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/458089/matka-zabite-dcery-se-silvinkou-si-chodim-povidat.html

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-seriovy-vrah-kott-se-obnovy-procesu-nedockal-soud-neuveril-vypovedi-jeho-synovce-40392008

https://www.novinky.cz/krimi/clanek/dozivotne-odsouzeny-muz-priznal-po18-letech-patou-vrazdu-40194172

https://advokatnidenik.cz/2022/02/04/dozivotne-odsouzeny-chce-obnovu-procesu-inspiroval-ho-uspech-dalsiho-cecha-u-eslp/

https://en.wikipedia.org/wiki/Josef_Kott_and_Michael_Kutílek

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz