Článek
Lidská tvář, zmenšená na velikost pěsti, s dlouhými černými vlasy, zašitými rty a očima zavřenýma navždy. Kůže je tmavá, téměř černá, a přesto jsou na ní stále vidět rysy člověka, který kdysi žil. Generace návštěvníků evropských a amerických muzeí se nad takovými vitrínami otřásaly hrůzou i fascinací. Pro většinu z nich byla tsantsa symbolem divošství, důkazem, že někde daleko v pralese žijí lidé, kteří si dělají trofeje z hlav svých nepřátel.
Jenže tsantsa nikdy nebyla jen trofejí. Pro národy, které ji vyráběly, byla posvátným předmětem s přesně daným smyslem. A to, co z ní udělalo atrakci pro bílé cestovatele, je příběh o tom, jak evropská zvědavost a touha po exotice změnily starobylý rituál v obchod, který stál životy. Ten obchod v jiné podobě nezmizel dodnes.
Duch, který se chce mstít
Scvrklé hlavy jsou doloženy jen na jediném místě světa, v severozápadní Amazonii na pomezí dnešního Ekvádoru a Peru. Vyráběly je jívarské národy, k nimž patří Šuarové, Ačuarové, Huambisové a Aguarunové, přičemž rituálně je spojována především s národem Šuarů. Tradice podle historiků sahá nejméně do šestnáctého století. Šuarové podnikali nájezdy na sousední kmeny, mimo jiné na Ačuary, a hlavy zabitých nepřátel si odnášeli.
Smysl celého rituálu vycházel ze šuarské víry v duše. Šuarové věřili v několik duchovních sil a jednou z nich byl muisak, mstivý duch, který se po násilné smrti člověka snaží pomstít jeho vraždu. Pokud by se mu to podařilo, mohl zabít vítěze nebo jeho rodinu. Zmenšení hlavy mělo muisaka uvěznit a zabránit mu, aby svou pomstu vykonal. Zašité rty měly ducha zadržet uvnitř. Tsantsa tak nebyla především ozdobou nebo výhružkou, ale ochranou.
Rituál zmenšování byl dlouhý a složitý. Z hlavy se opatrně odstranila lebka, kůže se vyvařila ve vodě s rostlinnými přísadami a pak se postupně sušila horkými kameny a pískem, které se vkládaly dovnitř. Tvar obličeje se přitom pečlivě udržoval, aby si hlava zachovala lidské rysy. Nakonec se kůže potřela popelem ze dřevěného uhlí. Celý proces trval dny a provázely ho obřady.
Po vyrobení tsantsy následovaly slavnosti, které podle britské badatelky Frances Larsonové mohly trvat i roky. Síla duše poraženého nepřítele se v nich podle víry přenášela na ženy a rodinu bojovníka.
Na konci devatenáctého století začali Ekvádor a Peru zaplavovat Evropané a Američané. Hledali kaučuk a chininovou kůru, ze které se vyráběl lék proti malárii, a s nimi do pralesa přišli obchodníci, misionáři a dobrodruzi. Zprávy o scvrklých hlavách se rychle rozšířily a v Evropě a Americe vznikla poptávka. Sběratelé, muzea a bohatí cestovatelé chtěli mít tsantsu ve své sbírce.
Šuarové za hlavy dostávali to, co potřebovali nejvíc: střelné zbraně. Obvykle jednu zbraň za jednu hlavu. Podle dostupných zpráv počet zabitých v regionu prudce vzrostl. Poptávka zvenčí proměnila posvátný rituál ve výdělečnou činnost.
Ceny rostly. Kolem roku 1910 stála tsantsa zhruba jednu peruánskou zlatou libru, v roce 1919 se v Panamě prodávala za pět liber a ve třicátých letech kolem pětadvaceti dolarů. Ještě na začátku padesátých let inzerovaly londýnské noviny tsantsu za dvě stě padesát dolarů. Peru a Ekvádor nakonec obchod se scvrklými hlavami zakázaly a začaly spolupracovat na jeho potírání. Prodeje ale pokračovaly ještě dlouho.
Opice, lenochodi a mrtví z márnice
Kde je poptávka a vysoká cena, objeví se i padělatelé. Tsantsy se brzy začaly vyrábět i mimo území Šuarů a jejich výrobci se o žádné duchy nestarali. V Kolumbii a Panamě vznikaly padělky z hlav opic a lenochodů, z kozí kůže, ze dřeva, pryskyřice i kaučuku. Některé z nich byly ale ještě morbidnější. Podle řady zpráv se k výrobě používaly i hlavy nevyzvednutých mrtvých z márnic, i když historici tuto praxi stále zkoumají.
Výsledkem je, že dnes nikdo pořádně neví, kolik tsants ve sbírkách je skutečných. Badatelka Kate Duncanová v roce 2001 odhadla, že „zhruba osmdesát procent tsants v soukromých a muzejních sbírkách jsou podvrhy“ .
Rozlišit pravou tsantsu od falešné je dnes úkolem pro vědce. Tým z kanadské Western University zkoumal tsantsu z muzea v Chatham-Kentu pomocí počítačové tomografie a mikro-CT a zjistil, že je sice z lidských ostatků, ale nejspíš nevznikla při obřadu. Napovídaly tomu moderní nit a příliš přesné stehy.
Ještě nedávno byly tsantsy hvězdami muzejních expozic. Slavné Pitt Rivers Museum v Oxfordu je desítky let vystavovalo ve vitríně nazvané Zacházení s mrtvými nepřáteli. V roce 2020 je ale po tříletém etickém přezkoumání stáhlo z výstavy spolu s dalšími lidskými ostatky. Celkem šlo o sto dvacet předmětů, muzeum přitom ve sbírkách drží na dva tisíce osm set lidských ostatků.
Šuarové a Ačuarové dnes tsantsy považují za posvátné a říkají, že je jejich předkové prodávali, aniž by plně chápali důsledky. Muzeum s nimi od roku 2017 spolupracuje na projektu Tsantsa spolu s univerzitou San Francisco de Quito. V roce 2023 podepsalo memorandum s pěti šuarskými federacemi. Van Broekhovenová ví o sto sedmdesáti dvou tsantsách v evropských a amerických muzeích, většinou uložených v depozitářích.
Zatímco muzea tsantsy schovávají a vracejí, trh s nimi žije dál. V říjnu 2024 měla aukční síň The Swan v anglickém Tetsworthu nabídnout v aukci kuriozit tsantsu z osmnáctého století, kterou dříve vlastnil zakladatel Playboye Hugh Hefner. Odhadní cena činila dvacet až pětadvacet tisíc liber.
Na internetu se mezitím dál prodávají repliky z kůže a zvířecích kožešin pro turisty a milovníky morbidních kuriozit. Pod nimi se v nejasném šedém pásmu pohybují předměty, u kterých nikdo nedokáže s jistotou říct, z čeho jsou. Poptávka, která kdysi rozpoutala obchod se zbraněmi za hlavy, tak úplně nezmizela. Jen změnila podobu.
https://en.wikipedia.org/wiki/Shrunken_head
https://albertaviews.ca/a-shrunken-head-in-the-family/
https://www.inverse.com/innovation/x-ray-shrunken-heads-tsantsa
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0270305
https://people.com/movies/shrunken-head-used-film-wise-bloods-revealed-to-be-real-made-from-human-tissue/
https://www.museumsassociation.org/museums-journal/news/2020/09/pitt-rivers-museum-removes-shrunken-heads-from-display-after-ethical-review/
https://www.museumsassociation.org/museums-journal/news/2025/10/shuar-people-seek-repatriation-of-shrunken-heads-in-uk-collections/
https://www.prm.ox.ac.uk/proyecto-tsantsa
https://kesq.com/entertainment/cnn-style/2024/10/09/auction-house-withdraws-shrunken-heads-and-other-human-remains-from-sale-following-outcry/
