Článek
Ve čtvrtek 23. listopadu 1905 se v malé betonové stanici za slovenským kostelem v pensylvánském Wilkes-Barre tísnilo skoro sto mužů a jedna žena. Byli mezi nimi finančníci z Filadelfie, profesor fyziky z Pensylvánské univerzity, novináři, kněží a korvetní kapitán Samuel Robison, kterého poslalo americké námořnictvo. Stanice stála mezi dvěma dřevěnými věžemi a dráty do ní vedly oknem, podlahou i stropem. Pět minut před druhou se domácí farář podíval z okna, jestli se nemění počasí, a nasadil si sluchátka. Přesně ve dvě telegrafista Gideon Shadle přepnul velký vypínač a místnost naplnil ostrý praskot. Záblesky elektřiny, které začaly přeskakovat, přihlížející vylekaly.
Přes třicet kilometrů odtud, ve Scrantonu, seděl u stejného páru věží operátor Tommy Murphy se sluchátky na uších a psacím strojem před sebou. Vedle něj seděl biskup Michael Hoban. První zprávu napsal starosta Wilkes-Barre Fred Kirkendall a neodpustil si narážku na místní politiku: „Wilkes-Barre a otec Murgaš posílají nejlepší přání vám a naší zdravé dceři, slečně Scrantonové. Od posledních voleb jsou dráty mašinérie přestřiženy, a tak vám tuto zprávu posíláme bez nich.“ Scrantonský starosta Alex Connell poslal blahopřání nejpřednějšímu vynálezci jejich mateřského města a připojil přání: „Kéž žije dost dlouho, aby sklidil všechno, na co má právo.“
To přání se nesplnilo. Za pár měsíců ležely scrantonské věže na zemi a farář, kterému Američané říkali Father Murgas, se k velkým pokusům už nikdy nevrátil. Jmenoval se Jozef Murgaš a místo teček a čárek Morseovy abecedy posílal do vzduchu dva tóny.
Obraz, kvůli kterému musel pryč
Narodil se 17. února 1864 v Tajově u Banské Bystrice v rodině chudých rolníků. Na gymnáziu v Banské Bystrici víc kreslil a kutil s elektrickými hračkami, než by si přála jeho zbožná matka. Podle jeho životopisce to považovala za mrhání časem a otcovými těžce vydělanými penězi. VV šestnácti nastoupil do kněžského semináře v Bratislavě. O dva roky později přešel do Ostřihomi, kde si se svolením představeného zařídil v podkroví malou laboratoř. Jeho malířského nadání si všiml i Dominik Skuteczký, jeden z nejznámějších malířů tehdejších Uher.
Na kněze ho vysvětili 10. listopadu 1888 a biskup ho poslal studovat malířství do Budapešti a pak na akademii do Mnichova. Mezitím dělal kaplana po slovenských vesnicích a v každém kostele po sobě nechal obraz. Svatý Jiří, kterého namaloval v Lopeji, visí na hlavním oltáři dodnes. Do Uher se ale nehodil. Byl zapálený slovenský vlastenec v době, kdy se ze Slováků měli stát Maďaři, a s biskupským sekretariátem se dostával do sporů.
Když mu kamarád Matej Jankola, slovenský kněz v Pensylvánii, napsal, že by v Americe mohl Bohu sloužit lépe, Murgaš neváhal. Šestého dubna 1896 vystoupil v Americe.
Wilkes-Barre leží v antracitové pánvi a slovenští horníci si tam s Jankolou začali stavět dřevěný kostel. Murgaš ho dokončil a v listopadu 1896 ho vysvětili. O rok později přibyla fara a škola pro osmdesát dětí. Farnost dlužila sedmnáct tisíc dolarů, což byla pro přistěhovalce z dolů závratná suma, ale do tří let zbylo splatit jen šestnáct set. Když měl farář dluh pod kontrolou, vrátil se k elektřině.
Začátkem roku 1898 si zařídil laboratoř ve sklepě fary, pak v místnosti nad pracovnou a nakonec v boudě na dvoře, před kterou stál patnáctimetrový stožár s jediným drátem. Farníci se prý ptali, kde je pan farář, a dostávali pořád stejnou odpověď: v budce. Většinu součástek si vyráběl sám. Jeho přítel Nicholas Bielik, redaktor slovenského týdeníku Bratstvo, vyprávěl, jak Murgaš šest měsíců vrtal otvor do třiceticentimetrového kusu skla. Když mu hotovou trubici ukazoval, ozvalo se cinknutí a sklo prasklo. Farář ze sebe podle Bielika vychrlil takovou salvu nadávek, že by host nejradši utekl, a pak se rozzářil: „Viděl jste někdy krásnější květinu, než jakou připomínají ty praskliny?“
V červnu 1904 za ním přijel reportér listu The Saint Paul Globe. Popsal pokoj ve druhém patře fary přeplněný cívkami, bateriemi, sklenicemi a trubicemi a nad ním na půdě měděné koule a spleť drátů. Farář měl roční příjem nanejvýš dva tisíce dolarů a skoro polovinu dával na pokusy. Reportér ho popsal jako hladce oholeného muže se širokou hlavou a bystrýma očima. „Neumím moc anglicky, kromě technické angličtiny,“ omluvil se Murgaš a pustil se do výkladu.
V Morseově abecedě trvá čárka déle než tečka. Murgaš oba znaky rozlišoval výškou tónu. Vysílač posílal rádiové impulzy a operátor je na druhém konci slyšel ve sluchátku jako dva různě vysoké tóny. Jeden znamenal tečku a druhý čárku. Operátor na druhé straně je slyšel v obyčejném telefonním sluchátku. „Do, do, fa, fa,“ zabručel farář novináři, aby to předvedl, a dodal, že jeho systém je těsnopis telegrafie. Přihlášku k patentu podal 2. října 1903 a 10. května 1904 dostal dva patenty.
Na souši se tehdy bezdrátová telegrafie moc neosvědčila. Guglielmo Marconi sice v roce 1901 poslal signál přes Atlantik. Boston Herald ale v září 1902 po zkouškách mezi Washingtonem a Annapolisem napsal, že pro pozemní účely je naprosto zbytečná. O půl roku později otiskl New York Herald zprávu, že farář z Wilkes-Barre má systém, který považuje za lepší než Marconiho. Na otázku, jak daleko jeho tóny doletí, pokrčil Murgaš před reportérem z Globe rameny: „Přes oceán. Bude to chtít výše postavenou vysílací stanici a víc energie, to je vše.“
Věže, kterým nikdo nerozuměl
Patenty přilákaly spekulanty a nejlepší nabídku dala skupina filadelfských podnikatelů v čele s plukovníkem Josephem Stokesem. Ve smlouvě ze září 1904 slíbili 12 641 dolarů na pozemky, stanice a dva páry věží. Po úspěšném veřejném testu měl farář dostat šest tisíc v hotovosti a deset tisíc akcií. Vydávat je měla Universal Aether Telegraph Company, kterou podnikatelé založili ve Washingtonu s kapitálem deset milionů dolarů. Murgaš už v červnu prozradil reportérovi, co s penězi udělá: pomůže založit školu, kde budou farní děti učit řádové sestry, a zbytek dá na přístroje.
Věže rostly zároveň ve Wilkes-Barre hned za kostelem a na nejvyšším místě Scrantonu. Každou dvojici tvořily dva stožáry, které ve třiceti metrech spojovala lávka a ve čtyřiceti pěti plošina, a nahoře je nastavovaly smrkové tyče. Celkem měřily přes šedesát metrů a podle Palickara to byly první takové věže v Americe. Lidé netušili, k čemu jsou. Kolem scrantonských vedl elektrický plot s cedulí Nebezpečí.
Největší potíž nepřišla od hor mezi městy, ale od tramvají. Celou trasu kopírovala rychlodráha Laurel Line a kolem scrantonské stanice dokonce opisovala kruh. Měřicí přístroj na anténě podle odborného časopisu Electrical World chvílemi vyskakoval ze stupnice. Murgaš proto několikrát přestavoval transformátory, než našel ladění, přes které rušení neprošlo. Ve čtvrtek 27. dubna 1905 proběhla neveřejná zkouška. Ve Scrantonu nejdřív slyšeli jen slabý zvuk, pak dorazila zpráva „Úspěch vynálezci“ a Murphy na farářovu prosbu odpověděl latinským „Gloria in excelsis Deo“.
V noci na 3. září 1905 vítr ulomil stožáry na věži ve Wilkes-Barre. Oprava stála přes tisíc dolarů a Murgaš vinil špatné ukotvení. Mezitím, 10. srpna, přijel do města prezident Theodore Roosevelt na sjezd katolických abstinentů. Podle Palickara si přál vidět farářovu laboratoř a slíbil vládní podporu.
Pár měsíců po testu se nad Scrantonem ve čtyři ráno rozpoutala bouře. Věže několik hodin děsily sousedy, pak se zřítily, a ty ve Wilkes-Barre byly vážně poškozené. Stokes a dva ředitelé mezitím zemřeli a námořnictvo, které už utratilo velké peníze za cizí zařízení, Murgašův systém nepřevzalo. Zbytek vedení nové věže stavět nechtěl. Noviny raději psaly o farářově podzemním telegrafu, pro který prý firma vyvrtá dvě míle hluboké díry v New Yorku a v Londýně. Po roce 1911 firma zmizela z filadelfského adresáře. V prosinci 1916 jí Murgaš přepsal některé patenty i svých deset tisíc akcií.
Jeho jméno se mezitím dostalo do soudní síně. Správci firmy vynálezce Reginalda Fessendena žalovali provozovatele bezdrátové stanice v Sayville na Long Islandu kvůli údajnému porušení dvou patentů na bezdrátovou signalizaci. Soudce Julius Mayer žalobu v lednu 1916 zamítl a Murgaše uvedl mezi staršími řešeními v pasáži, kde zmiňuje i Teslu.
Milion pro Masaryka
Pak přišla válka a farář, který kdysi kvůli vlastenectví odešel z Uher, se vrhl do politiky. Působil ve Slovenské lize v Americe a za války se stal členem tamní Československé národní rady. Pomáhal organizovat sbírku na vznik společného státu a sám do ní přispěl. Cílem byl milion dolarů. Ústřední sbírka podle vyúčtování do května 1920 vynesla přes 640 tisíc dolarů a některé krajanské obce vybíraly peníze samostatně. Podle Palickara do ní dal pět tisíc dolarů ze svého. Dohodu, kterou krajanské spolky v Pittsburghu datovaly 30. května 1918, sepsal Tomáš Garrigue Masaryk a Murgaš patřil k jejím signatářům. Stálo v ní, že Slovensko bude mít vlastní správu, svůj sněm a své soudy.
V květnu 1920 přijel Murgaš do Československa. Dne 18. června ho Masaryk přijal spolu s dalšími členy delegace. Mluvili o zřízení pokusné laboratoře pro bezdrátovou telegrafii. Poslanec Ján Janček navrhoval, aby Murgaše zaměstnalo ministerstvo obrany a pověřilo ho zaváděním jeho vynálezu v armádě. Z plánu sešlo a v srpnu se Murgaš vrátil do Wilkes-Barre.
Masarykovi zůstal věrný, i když se slib slovenského sněmu nesplnil. Stoupenci Andreje Hlinky mu nadávali do čechoslováků a s částí krajanů i kněží se rozešel ve zlém. Jedním z jeho odpůrců byl právě Palickar, který tehdy psal do novin na Hlinkovu podporu. V září 1926 za Murgašem přišel na faru, že by rád sepsal jeho životopis. Farář ho poznal a řekl mu, že člověku, který hájí Hlinku, nebude prokazovat zdvořilosti. Podanou ruku nepřijal a otočil se. Když mu v roce 1928 přivezl úředník československého vyslanectví na poslední chvíli medaili za zásluhy o republiku, faráře to podle Palickara spíš rozladilo.
Poslední roky trávil Murgaš na rybách u jezer Silkworth a Harveys, maloval krajiny a kouřil doutníky z tabáku, který si sám vypěstoval na zahradě. Staral se o sbírku motýlů, která měla přes devět tisíc kusů, a v roce 1925 ještě postavil novou školu pro 550 dětí. Desátého května 1929 se vrátil z jezera se slušným úlovkem. Druhý den ráno odsloužil mši, hospodyni řekl, že je mu strašně slabo, a šel si lehnout. Když nepřišel k obědu, našli ho mrtvého a lékař usoudil na infarkt. Na pohřeb přišly tisíce lidí a smuteční hosty vezlo na hřbitov v Dallasu dvaadvacet tramvají.
Murgašův rodný dům
V závěti odkázal slovenské farní škole své elektrické přístroje, stroje, nástroje a celé vybavení laboratoře. Do školy se nikdy nedostaly a nikdo neví, kde skončily. Motýly zdědila škola také. Když je Palickar v roce 1943 hledal, našel v malém pokoji rozbité rámečky, protože děti si nejhezčí kusy odnášely domů. Zbylých asi šest tisíc převzala v roce 1948 King's College ve Wilkes-Barre, kde dnes má Murgaš vlastní pamětní místnost. Za druhé světové války po něm Američané pojmenovali loď a v Praze nese jeho jméno ulice v Krči.
V listopadu 2025, sto dvacet let po testu, se starostové Wilkes-Barre a Scrantonu znovu spojili přes amatérské rádio a přečetli si tytéž zprávy jako jejich předchůdci. Akci připravil radioklub, který nese Murgašovo jméno, spolu s King's College a univerzitou ve Scrantonu.
https://www.wvia.org/news/local/2025-11-13/sending-a-message-scranton-wilkes-barre-to-cemeinventor-priest
https://www.timesleader.com/news/1724509
https://murgasarc.org/FatherJosephMurgasHistory.html
https://www.mat.savba.sk/MATEMATICI/matematici.php?cislo=150
https://www.jozefmurgas.sk/jozef-murgas-pamiatka
https://www.studypool.com/documents/11893915/palickar-stephen-j-rev-joseph-murgas-priest-scientist-his-musical-wireless-telegraphy-and-the-first-radio
https://earlyradiohistory.us/sec007.htm
https://earlyradiohistory.us/1905mu.htm
https://earlyradiohistory.us/1905mur.htm
https://earlyradiohistory.us/1906murg.htm
https://patents.google.com/patent/US759825
https://patents.google.com/patent/US759826
https://hallapproved.com/ny/cases/federal/district/1916/8814157/
https://mzv.gov.cz/bratislava/cz/aktuality/archiv/x2018/sto_let_pittsburske_dohody.html
