Článek
Když se tehdejší důstojník Robert Shumaker 11. února 1965 katapultoval ze svého zasaženého F-8 Crusaderu, představoval si vojenskou slávu nejspíš trochu jinak než jako dopad se zlomeným obratlem. Protiletadlová palba poškodila jeho letoun nad Severním Vietnamem, padák se mu otevřel jen několik metrů nad zemí a při tvrdém dopadu utrpěl kompresní zlomeninu páteře. Asi hodinu se ještě ukrýval, potom ho našli a zajali. Stal se teprve druhým americkým námořním letcem zajatým během války ve Vietnamu.
Vítězní komunisté ho po cestě přes několik míst převezli do Hanoje, do koloniální věznice Hỏa Lò, kterou v roce 1896 postavili Francouzi pro vietnamské vězně a odpůrce koloniální vlády. Za francouzské éry tu skutečně fungovalo i popraviště a dnes je mezi dochovanými exponáty známá také gilotina.
Byla to ponurá věznice s mizernými hygienickými podmínkami a špatnou stravou. Shumaker zde strávil první měsíce téměř úplně izolovaný. Právě on patřil mezi první zajatce, kteří začali věznici ironicky říkat „Hanoi Hilton“ – podle luxusního hotelového řetězce, s nímž zdejší poměry samozřejmě neměly společného vůbec nic.
Bachaři Shumakera nejprve šoupli samotného do cely. Žádný parťák, žádný normální rozhovor, jen otvor ve dveřích a každodenní cesta s nádobou sloužící jako latrína. Severovietnamští vyšetřovatelé navíc zajatce nutili k propagandistickým vystoupením a prohlášením a neposlušnost trestali. Shumaker během téměř osmiletého zajetí prošel opakovaným mučením, dlouhými obdobími izolace a dalšími fyzickými tresty.
Jenže Shumaker se zbláznit nehodlal. Místo rezignace pozoroval při cestách s nádobou okolí. Asi po třech měsících zahlédl poprvé dalšího amerického zajatce.
Žijeme, vy troubové!
Pro Shumakera to byl hotový zázrak. Na chodbě je další Američan! Jenže jak na něj promluvit, když byla komunikace mezi zajatci zakázaná a její odhalení mohlo znamenat tvrdý trest?
Americký stíhač se zachoval jako hrdina laciného špionážního braku. Z rozlitého inkoustu a vody si připravil provizorní barvu a na kus toaletního papíru napsal: „Vítejte v hotelu Hilton, pokud toto přečtete, poškrábejte se příště na uchu“ Papírek nechal na místě, kam chodili vězni vyprazdňovat své nádoby.
Při další cestě pozoroval Shumaker škvírou, co se stane. Muž zprávu skutečně našel a při odchodu se podrbal na uchu. Kontakt byl navázán a budoucí Hanoi Hilton měl dalšího obyvatele.
Pak udělalo vedení lágru chybu, která měla pro americké zajatce obrovský význam: kvůli rostoucímu počtu vězňů dostal Shumaker tři spoluvězně. V červnu 1965 se v jedné cele ocitli Robert Shumaker, Carlyle „Smitty“ Harris, Phillip Butler a Robert Peel. Chlapi věděli, že společné bydlení nemusí trvat dlouho. Potřebovali způsob, jak spolu mluvit, až je zase rozdělí.
A právě Harris si vzpomněl na jednoduchý klepací kód, o kterém kdysi slyšel v souvislosti s válečnými zajatci a vojenským výcvikem. Čtveřice ho společně upravila pro podmínky věznice a začala používat. Shumaker jako jeden z nejaktivnějších organizátorů komunikace pomohl systém šířit mezi další zajatce. Během několika měsíců z něj vznikla komunikační síť, díky které spolu mohli Američané udržovat kontakt i přes betonové stěny.
Telegraf z chrchlání a plivanců
Geniálnost celého nápadu spočívala v tom, že to nebyla žádná složitá Morseovka s tečkami a čárkami, které se přes beton špatně rozlišovaly. Použili jednoduchou mřížku pět krát pět. Pět řádků, pět sloupců. Aby se do pětadvaceti polí vešla celá anglická abeceda, písmena C a K sdílela stejné políčko.
Fungovalo to jako souřadnice na papíře. První série ťuknutí znamenala číslo řádku, krátká pauza, druhá série číslo sloupce.
- Chcete poslat písmeno B? První řádek, druhý sloupec: ťuk... ťuk-ťuk.
- Chcete poslat H? Druhý řádek, třetí sloupec: ťuk-ťuk... ťuk-ťuk-ťuk.
Když bachaři vězně zase rozházeli do jednotlivých cel, rozjela se party. Američané klepali na stěny, kovové předměty používali k zesílení zvuku a systém postupně naučili nové zajatce. Už v létě 1965 znala kód velká část amerických vězňů.
A tak přišel další majstrštyk. Když bylo obyčejné klepání příliš nebezpečné, vězni dokázali stejnou číselnou logiku převést do dalších zvuků. Používali zametání, pokašlávání, pohyby předměty a dokonce zvláštní „hlasovou“ variantu kódu:
- Jednička bylo popotáhnutí nosem.
- Dvojka bylo zakašlání.
- Trojka bylo odkašlání v krku.
- Čtyřka hlubší zachrchlání.
- Pětka plivnutí.
Když tedy vězeň nemohl klepat do stěny, mohl určitou kombinaci zakódovat úplně jiným zvukem. Komunikovalo se při zametání chodby, práci, kašlání nebo jemným ťukáním, které mělo splynout s běžným hlukem věznice.
Z obávané věznice byla najednou podzemní telegrafní ústředna. Jeden z bývalých zajatců později přirovnal zvuk celého bloku k doupěti splašených datlů. Neposílaly se jen informace o výsleších a dozorcích. Přes zeď proudily vtipy, zprávy, modlitby, povzbuzení i pravidla, jak se při výsleších chovat. Právě schopnost zůstat ve spojení pomáhala izolovaným mužům udržet vojenskou hierarchii i vlastní příčetnost.
Tři roky v samotce a železech
Jenže takhle obrovskou síť nešlo provozovat bez rizika. Severovietnamští dozorci věděli, že zajatci tajně komunikují, a opakovaně se snažili síť narušit. Nešlo přitom jen o samotný kód – problémem byli především důstojníci, kteří organizovali odpor, předávali ostatním pokyny a odmítali spolupracovat při propagandě.
Následovaly tvrdé tresty, bití, svazování, bolestivé polohy a dlouhá období v železech. Jedenáct mužů, které Vietnamci považovali za mimořádně nebezpečné vůdce odporu, nakonec oddělili od ostatních. Patřili mezi ně Robert Shumaker, James Stockdale, Jeremiah Denton, Sam Johnson, George Coker a další. Vězni této skupině později říkali Alcatraz Eleven.
Byli převezeni do zvláštního zařízení přezdívaného Alcatraz nedaleko Hỏa Lò. Tam čekal na Shumakera trest, který by spolehlivě odrovnal většinu lidí: téměř tři roky izolace.
Nebyla to absolutní tma. Cely měly zhruba tři krát devět stop, tedy přibližně necelý metr na 2,7 metru, neměly okna a uvnitř nepřetržitě svítila elektrická žárovka. Muži trávili dlouhé hodiny a noci v železech na nohou a komunikace s ostatními byla přísně zakázaná. Právě nepřerušované světlo, izolace a nemožnost normálního kontaktu se světem byly součástí psychického tlaku.
Jenže Shumaker měl tuhý kořínek. Aby si zachoval zdravý rozum, zaměstnával hlavu vzpomínkami a technickými problémy. Během samotky si například v duchu detailně navrhoval dům, ve kterém chtěl po návratu žít. A kdykoliv byla možnost obejít zákaz komunikace, zajatci dál hledali způsoby, jak si dát najevo, že za zdí pořád někdo je.
Celé tohle vietnamské peklo pro Roberta Shumakera skončilo 12. února 1973 během operace Homecoming. V zajetí strávil osm let a jeden den. Zhubl přibližně na 57 kilogramů. Po návratu ale pokračoval v námořnictvu, získal doktorát z elektrotechniky, pracoval na vývoji přesně naváděných zbraní, stal se superintendentem Naval Postgraduate School a kariéru zakončil v hodnosti kontradmirála.
A jak dopadl samotný slavný „Hanoi Hilton“?
V roce 1993 začala přestavba areálu. Přibližně čtyři pětiny původní věznice byly odstraněny a na jejich místě vznikl komplex Hanoi Towers – kanceláře a výšková budova Somerset Grand Hanoi se servisovanými apartmány. Zhruba pětina původního areálu zůstala zachována jako historická památka a muzeum Hỏa Lò. Návštěvníci tam dodnes vidí původní části věznice, dobové předměty, rekonstrukce cel i expozice věnované americkým zajatcům.
https://www.history.navy.mil/browse-by-topic/wars-conflicts-and-operations/prisoner-of-war/robert-h-shumaker.html
https://news.va.gov/99698/robert-shumaker-an-extended-stay-at-the-hanoi-hilton/
https://www.smithsonianmag.com/smithsonian-institution/indomitable-spirit-american-pows-lives-these-vietnam-prison-keepsakes-180968193/
https://americanhistory.si.edu/explore/exhibitions/price-of-freedom/online/vietnam/american-pows-vietnam
https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/films/honor/
https://www.washingtonpost.com/archive/lifestyle/tv/2000/11/12/the-real-survivors/d591e004-37a0-461b-a9d5-bd661c01d483/
https://www.cbsnews.com/news/hanks-touts-nam-documentary/
https://usna.edu/NewsCenter/2023/01/Vietnam_POWs_Pass_on_Wisdom_to_USNA_Audience.php
https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_H._Shumaker
https://en.wikipedia.org/wiki/Alcatraz_Gang
https://en.wikipedia.org/wiki/Tap_code
https://thekojonnamdishow.org/shows/2014-02-04/alcatraz-11-vietnams-defiant-pows/
