Článek
Ve čtyři hodiny ráno 18. října 2009 zazvonil na policejní služebně v alsaských Mylhúzách telefon. Anonymní hlas oznámil, ať policisté zajdou do ulice rue du Tilleul naproti celnici, kousek od soudní budovy, že tam najdou svázaného muže. Dvě hlídky za železnou bránou na dvorku mezi činžáky opravdu našly staršího pána se svázanýma rukama i nohama, s roubíkem v ústech a zraněním na hlavě. Když mu roubík vyndali, nejdřív se nezeptal, kde je, ani nezačal volat o pomoc. „Za tím je Bamberski,“ řekl. Muž na zemi se jmenoval Dieter Krombach a bylo mu čtyřiasedmdesát let.
Windsurfing na Bodamském jezeře
Kalinka Bamberská se narodila v srpnu 1967 v Casablance francouzským rodičům. Bylo jí skoro patnáct, měla blond ofinu, modré oči a byla to ukecaná, sportovní holka. Přes týden bydlela na francouzském internátu ve Freiburgu a víkendy a prázdniny trávila u matky a jejího nového manžela v Lindau. Je to ostrovní městečko na Bodamském jezeře, kde se potkává Německo, Rakousko a Švýcarsko. Německy skoro neuměla a stýskalo se jí. Po prázdninách se měla vrátit k tátovi do vesnice Pechbusque nad Toulouse.
V pátek 9. července 1982 strávila den na windsurfu a v pět se vrátila domů unavená. Podle jejího nevlastního otce, sedmačtyřicetiletého kardiologa Dietera Krombacha, si Kalinka po návratu domů stěžovala, že jí není dobře. Krombach později uvedl, že jí před večeří píchl do žíly přípravek Kobalt-Ferrlecit se železem a kobaltem. Rodině tvrdil, že se po něm rychleji opálí. Později mluvil o léčbě chudokrevnosti. V půl osmé se večeřelo, Kalinka šla brzy spát a ve deset vstala pro sklenici vody. Podle Krombacha si pak četla až do půlnoci, kdy jí řekl, ať zhasne.
Ráno před desátou sešel Krombach v jezdeckém oblečení dolů, protože se chystal na projížďku po kopcích. Kalinku našel v posteli na pravém boku, mrtvou a už ztuhlou. Podle vlastních slov ji zkoušel oživit a píchl jí lék rovnou do srdce a další dva do nohou. Pitva později určila smrt mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno. Soudní lékař označil injekce do ztuhlého těla za podivné až groteskní. Lékař, který přijel konstatovat smrt, na Krombachovo přání nezavolal policii a tělo odvezli rovnou do márnice.
Paní Krombachová
V půl jedenácté zazvonil telefon v Pechbusque. Bývalá žena Danielle oznámila Andrému Bamberskému, že jejich dcera je mrtvá. Krombach měl dvě teorie: úpal po dni na slunci, nebo pozdní následek otřesu mozku po autonehodě v Maroku před osmi lety. Bamberski letěl do Curychu a v noci jel půjčeným autem k jezeru pod Alpami. V neděli ráno v márnici ležela Kalinka v šuplíku v bílých ponožkách a červené noční košili, ve které šla spát. Byla podle něj radostí jeho života. Pohřbili ji na hřbitově za kostelem v Pechbusque a Krombachovi přijeli a působili stejně zdrceně jako on.
Ti dva muži se znali dlouho. Bamberski se narodil v roce 1937 na severu Francie polským rodičům a válku prožil jako malý chlapec v Polsku. Stal se z něj účetní a finanční ředitel velké firmy v Casablance. Krombach přežil jako devítiletý bombardování Drážďan, vystudoval medicínu a v Casablance pracoval jako lékař německého konzulátu. V roce 1974 bydlely obě rodiny ve stejné ulici a děti chodily do stejné školy. Právě tam začal Krombach románek s Danielle.
Když se Bamberští vrátili do Francie, oznámila mu žena, že našla práci v Nice a přes týden tam bude bydlet. Bamberski ji jednou v neděli večer sledoval. Místo na Nice zamířila do garáže činžáku v Toulouse a zůstala tam celý týden. Domovník mu na otázku odpověděl, že ano, to je paní Krombachová. Následoval rozvod, Danielle si Krombacha v roce 1977 vzala a od roku 1980 s nimi v Lindau žily i obě děti.
Krombach měl za sebou i temnější kapitolu. Jeho první žena Monika zemřela v roce 1969 ve čtyřiadvaceti letech, pár hodin poté, co jí podle výpovědi její matky píchl injekci. Úřady jako příčinu uvedly krevní sraženinu v mozku. Prokurátor podezření později prověřoval, k obžalobě ale nedošlo.
Přišel její čas
Na podzim 1982 přišel Bamberskému konečně překlad pitevní zprávy a z toho, co četl, se mu zatočila hlava. Pitvu dělal soudní lékař za přítomnosti policejního komisaře, prokurátora a, proti všem zvyklostem, samotného Krombacha. Na pravé paži byl čerstvý vpich. Na genitáliích byla krev, uvnitř vazká bělavě nazelenalá látka a tkáň byla natržená. Toxikologické testy nikdo neudělal a nikdo nezjišťoval, jestli dívka byla panna. Jako příčinu smrti lékař uvedl, že není známa, a místní prokuratura věc ještě v srpnu odložila.
Bamberski zavolal bývalé ženě a zeptal se na výsledky testů. Za dva dny mu řekla, že žádné nebyly. Nechápal, že lékaře a matku tři měsíce po smrti dítěte nezajímá, proč zemřelo. „Kalinka zemřela, protože přišel její čas,“ odpověděla mu podle jeho vzpomínek Danielle. Bamberski si tehdy poprvé řekl to, čemu pak věřil celý život. Krombach podle něj Kalinku znásilnil a pak ji zabil injekcí, aby mlčela.
Pod tlakem jeho právníků prozkoumal vzorky v roce 1983 mnichovský soudní lékař Wolfgang Spann. Kobalt-Ferrlecit podle něj byl nebezpečný a na opalování naprosto k ničemu. Kalinka po injekci nejspíš upadla do šoku, ztratila vědomí a udusila se vlastními zvratky, a to téměř okamžitě. Krombach tedy o čase mezi injekcí a smrtí nemluvil pravdu. Jistotu ale posudek nepřinesl, a tak prokurátor vyšetřování znovu uzavřel a mnichovský generální prokurátor ho podpořil.
Dva tisíce letáků
Rok po Kalinčině smrti přijel Bamberski do Lindau, zrovna když město slavilo pivní slavnosti. S brašnou přes rameno obcházel nábřeží, zahrádky a hospody a rozdal dva tisíce letáků s dceřinou fotkou. „Obyvatelé Lindau! Měli byste vědět, že ve vašem městě žije vrah Dieter Krombach. Znásilnil a zavraždil mou dceru 10. července 1982,“ stálo na nich. Odpoledne ho zastavily Krombachovy děti z prvního manželství s dvěma policisty. Zatkli ho za pomluvu a narušování veřejného pořádku, strávil den ve vazbě a musel složit kauci dva tisíce marek. Pak ho v nepřítomnosti odsoudili k vysoké pokutě, takže se pět let vyhýbal Německu, než pokuta vypršela.
Další rána přišla v roce 1985. Bamberski prosadil, aby francouzské úřady dceru exhumovaly. Ukázalo se, že jí při pitvě genitálie odstranili celé a že je žádná z německých laboratoří nedokáže najít. Mnichovský lékař navíc z neznámých důvodů vyhodil zkumavky s její krví. Zda byla Kalinka znásilněna, už tak nemohl nikdo s jistotou prokázat. Bamberski začal mluvit o spiknutí. Důkaz, že někdo Krombacha kryl, se nikdy nenašel. Novináři, kteří případ zkoumali, spíš mluví o lajdácké práci, úřední setrvačnosti a o tom, že se Němcům nelíbilo, jak se jim do vyšetřování plete cizinec.
Patnáct let bez obžalovaného
Ve Francii se případu ujali jinak. Tři pařížští patologové v roce 1988 z dochovaných vzorků usoudili, že Kalinka zemřela brutálně, v hlubokém bezvědomí, a téměř okamžitě po injekci. V roce 1993 padla obžaloba z úmyslného zabití. Německo Krombacha odmítlo zatknout. A tak ho 9. března 1995 pařížský porotní soud odsoudil v nepřítomnosti na patnáct let za úmyslné násilí s následkem smrti. Bylo to vítězství jen na papíře.
Proč ho Němci nevydali? Jejich ústava nedovolovala vydávat vlastní občany do ciziny. Změnu přinesl až evropský zatýkací rozkaz od roku 2004, o kterém pak v roce 2006 rozhodoval i náš Ústavní soud. Jenže když Francie v roce 2004 o Krombacha znovu požádala, Německo zase odmítlo. Odvolalo se na zásadu, že nikoho nelze soudit dvakrát za totéž, a jeho prokurátoři přece případ už jednou uzavřeli.
Krombach si mezitím žil po svém. Vlastnil plachetnici v jachtklubu v Lindau, jezdil na koni, střídal milenky a oženil se počtvrté. V roce 2001 mu navíc vyhověl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Soud v nepřítomnosti bez obhájce podle něj porušil právo na spravedlivý proces, a tak mu Francie musela zaplatit sto tisíc franků. Muž, kterého Bamberski považoval za vraha své dcery, dostal od Francie peníze.
V únoru 1997 přišla do Krombachovy ordinace v Lindau na vyšetření žaludku šestnáctiletá pacientka. Asistentka byla na obědě a lékař dívce píchl do žíly uspávací látku. Když se probrala, ležel na ní nahý a ona se nemohla pohnout. Doma všechno řekla rodičům, a protože laboratoř našla jeho sperma, nebylo co zapírat. Soud v Kemptenu mu v říjnu 1997 vyměřil dva roky, ale s podmínkou, protože byl dosud bezúhonný a v obci vážený. Lékařskou licenci odevzdal. Před soudem demonstrovalo šest žen, které tvrdily, že je uspal a znásilnil také.
Krombach se k tomu vyjádřil v jediném televizním rozhovoru, který kdy o činu poskytl. „Neřekla ano, ale ani neřekla ne. Kdo mlčí, jako by souhlasil, říkalo se ve starém Římě,“ prohlásil. O Bamberském řekl, že je to blázen. Ten za ním pak zajel až ke dveřím domu u jezera. Řekl mu do očí, že ho jednou dostane před francouzský soud a že nepřestane. Krombach mu odpověděl, že mu jde jen o pomstu, a zabouchl.
Jsem Slovan
V roce 1999 dal Bamberski výpověď v práci a pronásledování se začal věnovat naplno. Najímal soukromé detektivy, sledoval Krombacha při každém stěhování a rozdával jeho fotky po celnicích a policejních stanicích v Rakousku a ve Švýcarsku. Doufal, že ho někdo zatkne, až překročí hranici. Někde ho vyhodili jako blázna, jinde fotky založili. Na přelomu tisíciletí to málem vyšlo, když Krombacha v rakouském vlaku poznal policista. Po třech týdnech ve vazbě ho ale rakouský soudce pustil.
„Všichni přátelé i rodina, i můj vlastní otec, mi říkali, ať toho nechám. Ale já jsem Slovan a Slované jsou citliví. Pořád jsem brečel, když jsem myslel na Kalinku,“ vyprávěl novináři Joshuovi Hammerovi. Oporu měl jen v družce, která se shodou okolností jmenovala stejně jako jeho bývalá žena, Danielle, i když s ní neměla nic společného. A ve sdružení Spravedlnost pro Kalinku, které založili sousedé a které mělo nakonec skoro tisíc členů.
Krombach mezitím zmizel z Lindau a stěhoval se každého půl roku. V roce 2006 ho prozradila náhoda. Pacientka v durynském Rödentalu přišla k lékaři, místo kterého ordinoval podivný zástupce. Večer si jeho jméno vyhledala na internetu a našla dokument o Kalince. Vyšetřování pak ukázalo, že Krombach bez licence zaskakoval ve dvaceti osmi ordinacích a nemocnicích po celém Německu. Ukazoval fotokopii diplomu s tím, že originál mu ukradli, a pojišťovnám vyúčtoval skoro tři sta tisíc eur. Psychiatři ho popsali jako chronického lháře a narcise, který se cítí být nad zákonem. Dostal dva roky a čtyři měsíce a v létě 2008 byl zase venku.
Na podzim 2009 se Bamberski dozvěděl, že Krombach znovu ordinuje a že se chystá do Afriky. Navíc se obával, že v roce 2012 se případ promlčí. Kdyby lékař zmizel na jiném kontinentu, byl by konec. Bamberski se ubytoval v hotelu v rakouském Bregenzu na druhém břehu jezera, pár minut od Scheideggu, kde Krombach bydlel. O únosu prý mluvil skoro s kýmkoli, s číšníky i s hotelovým personálem. Jeden rakouský detektiv mu rovnou řekl, že do toho nejde.
Pak mu do pokoje zavolal neznámý muž. „Můžu vám pomoct ho přestěhovat. Můžu ho převézt do Francie,“ řekl anglicky. Druhý den se sešli na lavičce v parku. Anton Krasniqi byl Kosovan kolem čtyřicítky s delšími vlasy, podle pozdější soudní reportáže s vizáží hardrockera z osmdesátek. Spojkou byla rakouská novinářka, která o Kalince psala a která byla Antonova švagrová. Za akci si řekl o dvacet tisíc eur, prý jen na výdaje, protože to dělá z humanitárních důvodů. Spolu pak zajeli do Scheideggu a Bamberski mu ukázal terasu, kde Krombach dělával ranní rozcvičku. Anton ho poslal domů, ať čeká na telefon.
Rue du Tilleul
V sobotu 17. října ve deset večer zavolala Bamberskému žena s výrazným německým přízvukem, ať je připravený na Mylhúzy. O pět hodin později se ozvala znovu, že Krombach je na místě a ať zavolá policii. Bamberski vytočil noční službu a představil se jako otec Kalinky, kterou Krombach podle něj znásilnil a zavraždil. Policista mu řekl, že stejnou informaci mu před chvílí nahlásila nějaká žena. Za dvacet minut volal zpátky. „Našli jsme ho. A je ve špatném stavu,“ oznámil mu.
Ve Scheideggu mezitím soused našel na ulici rozbité brýle, boty a krev. Tři muži, Kosovan, Gruzínec a Rus, Krombacha zmlátili, svázali, dali mu roubík a hodili ho na podlahu auta mezi sedadla. Pak s ním ujeli přes dvě stě kilometrů, přes hranici do Francie. Na místě únosu policie našla telefonní účet se jménem Krasniqi. Bamberského zatkli a dva dny a dvě noci vyslýchali. V trezoru jeho rakouského hotelu ležely připravené peníze.
Krombachovi právníci žádali, aby ho Francie okamžitě vrátila domů. Soud ale rozhodl, že soukromý čin jednotlivce nemůže zastavit stát, a Krombach putoval do pařížského vězení.
V říjnu 2011 seděl šestasedmdesátiletý Krombach v pařížském Justičním paláci za neprůstřelným sklem a vedle něj stál hasič se zdravotnickým výcvikem pro případ, že by mu selhalo srdce. Jeho obhájce se ptal, jestli si lidé mohou brát spravedlnost do vlastních rukou. Soud ale slyšel nové posudky. Pět francouzských profesorů medicíny v roce 2010 určilo, že poranění vzniklo za života a že tekutina byla sperma. Metodami, které v osmdesátých letech neexistovaly, našli v tkáních Kalinčiných plic a srdce silné sedativum. Dívka tedy tu noc dostala něco na uspání. Svědčily i tři Němky, které Krombach v ordinaci uspal a znásilnil.
Nejvíc ale zaskočila Danielle. Léta muže hájila, teď ho u soudu popsala jako svůdce, kterého lákaly dospívající dívky. Vzpomněla si, že se ráno po Kalinčině smrti probudila až v devět, mnohem později než obvykle, a dnes si myslí, že jí manžel dal prášky na spaní. Přiznala, že se devětadvacet let na nic neptala. „Chci znát celou pravdu,“ řekla. Krombach na konci procesu přísahal, že Kalince nikdy neublížil.
Večer 22. října 2011 vynesli porotci verdikt: vinen úmyslným násilím s následkem smrti, patnáct let vězení. O znásilnění ve výroku nepadlo ani slovo. Krombachova dcera ho s uplakanýma očima vzala přes sklo za ruku, zatímco Bamberski v sále objímal družku. „Všechno, co jsem udělal, bylo kvůli tomuhle. Konečně budu moct truchlit,“ řekl novinářům.
Odvolací soud v prosinci 2012 trest potvrdil. Krombach si stěžoval i ve Štrasburku, že ho soudili dvakrát za totéž, ale tentokrát neuspěl. V červnu 2014 stál před soudem v Mylhúzách Bamberski. Dostal rok podmíněně, dva únosci po roce natvrdo. U soudu přiznal, že tehdy zpanikařil a ztratil hlavu. Novináři Hammerovi o dva roky dřív řekl něco jiného. „Nelituju toho. Udělal jsem omeletu, ale musel jsem rozbít vejce,“ prohlásil.
Za mřížemi Krombach nezemřel. V únoru 2020 ho kvůli vážné srdeční chorobě propustili z vězení a 12. září 2020 zemřel v domově důchodců v severním Německu, bylo mu pětaosmdesát let. Z patnácti let si odseděl zhruba deset.
Příběh mezitím dávno žil vlastním životem. V roce 2016 ho režisér Vincent Garenq zfilmoval jako Spravedlnost pro mou dceru, Bamberského v něm hraje Daniel Auteuil a Krombacha Sebastian Koch. V roce 2022 o případu natočil dokument i Netflix.
Bamberski chodil za dcerou na hřbitov za kostelem v Pechbusque několikrát do měsíce. Po pařížském verdiktu tam prý položil na prostou žulovou desku květiny a sklonil se k ní. „Kalinko, vidíš? Slíbil jsem ti spravedlnost. Teď můžeš odpočívat v pokoji,“ řekl jí.
https://magazine.atavist.com/2012/the-kalinka-affair
https://www.theguardian.com/world/2010/oct/24/thirty-year-search-justice
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/francouz-nechal-unest-udajneho-vraha-sve-dcery-190974
https://www.ladepeche.fr/article/2009/10/22/699133-affaire-kalinka-interview-de-son-pere-andre-bamberski.html
https://www.lemonde.fr/societe/article/2011/10/21/quinze-ans-de-prison-requis-contre-dieter-krombach_1592166_3224.html
https://www.leparisien.fr/archives/quinze-ans-de-reclusion-pour-le-docteur-krombach-23-10-2011-1681241.php
https://www.leparisien.fr/faits-divers/meurtre-de-kalinka-le-dr-krombach-condamne-en-appel-a-15-ans-de-prison-20-12-2012-2423381.php
https://www.tf1info.fr/justice-faits-divers/affaire-kalinka-bamberski-condamne-a-un-an-de-prison-avec-sursis-1137083.html
https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-59211
https://hudoc.echr.coe.int/eng-press?i=003-6045813-7770996
https://www.zeit.de/news/2020-11/27/fall-um-tote-kalinka-verurteilter-stiefvater-gestorben
https://www.academie-cinema.org/films/au-nom-de-ma-fille/-38759/
https://www.ladepeche.fr/2022/07/20/haute-garonne-netflix-met-en-ligne-le-documentaire-dedie-a-laffaire-bamberski-10444331.php
