Článek
Bylo 20. prosince 1914, pět dní před Vánocemi. Hlídka v rakousko-uherském válečném přístavu Pula na Jadranu si všimla, že se na hladině podivně kymácejí bóje a víří voda. Velitel jedné z pobřežních baterií, poručík Bohumil Kubišta, dlouho neváhal a nařídil palbu. Pod hladinou se ukrývala francouzská ponorka Curie. Měla proniknout do přístavu a potopit největší rakouské lodě. Prorazila první protiponorkovou síť, ale uvízla v druhé. Když se po pěti hodinách vynořila, čekala ji palba z pobřeží.
Ponorka přišla o periskop a byla těžce poškozená. Posádka ji opustila a potopila, dva námořníci zahynuli, těžce zraněný velitel a ostatní skončili v zajetí. Zbytek války strávili Francouzi v zajateckém táboře v Milovicích, kousek od Prahy. Rakousko ponorku vyzvedlo, opravilo a pod jménem U 14 s ní pak Georg von Trapp, otec slavné rodiny ze Za zvuků hudby, potápěl spojenecké lodě. Poručík Kubišta dostal podle svých životopisců Leopoldův řád. Jenže v Praze ho za to odsoudili. Byl to totiž malíř.
Dítě bez otce
Bohumil Kubišta se narodil 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové. Jeho matce Marii bylo třiadvacet a nebyla vdaná. Kdo byl jeho otec, se nikdy nedozvěděl a trápilo ho to. Matka se později vdala a odstěhovala do nedalekých Zdechovic. Kluk z chudé rodiny vynikal v matematice, deskriptivní geometrii a kreslení. Se spolužáky se ale moc nekamarádil. Učitelé nakonec přemluvili rodinu, aby ho poslala na gymnázium do Hradce Králové. Nejbližší přítel Jan Zrzavý o něm později řekl: „Těžko získával přátele.“
Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze vydržel jen rok. Veřejně tam opravil profesora deskriptivní geometrie a ten si na něj stěžoval u vedení školy. Přešel na Akademii výtvarných umění, ale i tam se pohádal s profesorem Vlahem Bukovacem a odešel. S autoritami vycházel špatně. Kritik F. X. Šalda o jeho obrazech napsal: „Málo poezie, málo literatury, ale mnoho smyslu pro matematiku.“ Zrzavý to řekl jinak: „Byl to rozený vůdce. Měl to v hlavě srovnané jako nikdo z nás.“
Zlom přišel v roce 1905. Spolek Mánes v Praze vystavil 80 obrazů a 40 grafik Edvarda Muncha a pro mladé malíře to byl zásadní zážitek. O dva roky později založil Kubišta s Emilem Fillou, Antonínem Procházkou a dalšími skupinu Osma. Na její první výstavě měl třináct obrazů, Filla sedm. Pak odjel do Florencie a do Paříže. Viděl Cézanna, Van Gogha, Picassa a Braqua. Všiml si ho Kandinskij a básníka Guillauma Apollinaira pobavilo, že se mladý Čech jmenuje skoro stejně jako nový umělecký směr.
Uznání ale nikoho nenasytí. Kubišta chodil v ošuntělém oblečení a neměl peníze. Domů napsal žádost o půjčku a zmínil se v ní o sebevraždě. Pak se vrátil do Prahy. Ještě v Paříži v roce 1910 namaloval obraz Kuřák, podle historiků první český obraz s náznaky kubismu.
Zbičován v kavárně Union
Kubišta nebyl jen malíř. Psal o umění a nebral si servítky. V časopise Přehled napsal v prosinci 1911 o krajinářích Kalvodovi a Ullmannovi, že na jejich skicách je „jen několik čmáranců nanesených štětcem na podmalované plátno“. Malíř Josef Ullmann si ho pak našel v pražské kavárně Union. „To jste vy, kdo psal ten článek do Přehledu?“ zeptal se. A pak ho zbil improvizovaným bičem, údajně vyrobeným z psího vodítka. Soud Ullmanna potrestal pokutou 30 korun a k tomu musel zaplatit 60 korun soudních výloh.
V roce 1912 namaloval Kubišta jeden ze svých nejslavnějších obrazů, Svatého Šebestiána. Světec probodaný šípy má jeho vlastní rysy. Je to umělec, kterého nikdo nechápe a kterého jeho doba umučila. Obrazy se pořád neprodávaly. Na rozdíl od Filly nenašel téměř žádné kupce. Jediným stálým mecenášem byl strýc Oldřich. Ten ale peníze neměl neomezné. Kubišta si sám spočítal, kam ho jeho cesta dovedla. „Kdybych byl svoji píli a svoje schopnosti věnoval studiu techniky, byl bych nyní inženýrem nebo jiným velkým pánem,“ napsal.
V roce 1913 se rozhodl. Jednoroční vojenskou službu už měl za sebou. Teď se do armády vrátil, tentokrát jako aktivní důstojník dělostřelectva. Byla to jistota, plat a konec dluhů. Plánoval, že po pár letech odejde a bude malovat bez starostí. „Budu již brzy všeho zbaven a pak vydechnu volněji,“ psal. Strýci postupně splácel, co mu dlužil. Malíř, kterého pražská umělecká scéna neuměla uživit, vyměnil štětce za zaměřovače dělostřelectva.
Rok nato vypukla válka. Pula byla hlavní základnou rakousko-uherského válečného loďstva a stala se terčem nepřítele. Kubišta velel jedné z pobřežních baterií. Vojenská služba se mu zpočátku nelíbila. Naučil se ale podřídit kázni a zachovat si vnitřní svobodu. Na malování mu zbývalo málo času. A pak přišel ten prosincový den, kdy se v přístavu rozhoupaly bóje.
Po zásahu proti ponorce Curie se jeho jméno objevilo v oslavných článcích promonarchistických deníků. Pro pražskou bohému to byla rána. Čeští modernisté milovali Paříž a Francii brali jako vlast moderního umění. A jeden z nich teď stál v rakouské uniformě u palby na francouzskou loď. Josef Čapek ho podle životopisců nazval Rakušákem, který ničí francouzskou kulturu. Přítel Jan Zrzavý se na něj zlobil. Kubišta podle Vojenského historického ústavu přišel i o členství ve spolku Mánes.
Sám to viděl jinak. Necítil se ani tak Čechem jako spíš kosmopolitou. A vojákem byl stejně důkladně, jako byl malířem. „Kdybych byl ševcem, snažil bych se dělat co nejlepší boty, když jsem byl důstojníkem, dělal jsem dobrého vojáka,“ řekl později malíři Vincenci Benešovi. Válku strávil u Jadranu. Se Zrzavým, se kterým se před válkou intenzivně stýkal, se za celé ty roky viděl jen dvakrát a psal mu dopisy plné úcty. Proslavil se jako voják, přitom chtěl být uznáván jako malíř.
Konec
Na podzim 1918 se monarchie rozpadala. Kubišta přijel do Prahy 27. října. Druhý den, kdy vznikla Československá republika, byl s přáteli Janem Zrzavým a Václavem Špálou mezi davy na Václavském náměstí. Rakouský důstojník, kterého kolegové nazývali zrádcem, slavil s nimi. Podle Vojenského historického ústavu patřil k prvním, kdo slíbili věrnost nové republice. Přihlásil se do československé armády. Měl naspořené peníze a doufal, že teď konečně bude moct v klidu malovat.
A byl zamilovaný. Muž, o kterém přátelé říkali, že těžko získává přátele, najednou projevil potřebu lásky a něhy. Zamiloval se do sedmnáctileté Zdeňky Janderové. Válka skončila, republika vznikla a život, který celé roky odkládal, mohl konečně začít. Se Zrzavým se viděl ještě jednou, pár dní po konci války. Bylo to jejich poslední setkání. Prahou už v té době táhla nemoc, která zabila víc lidí než celá válka.
Kubišta se nakazil španělskou chřipkou. Nemoc ho oslabila a přidal se k ní zápal plic. Zemřel 27. listopadu 1918 ve vojenské nemocnici v Praze. Bylo mu 34 let. Nedožil se ani měsíce svobodné republiky. Kubištu převezli domů na východ Čech. Pohřbili ho na hřbitově v Kuklenách u Hradce Králové.
Náhrobek mu vytvořil sochař František Bílek. Pod reliéf truchlící múzy vytesal nápis: „Obsáhnout život silným tahem.“ Za života Kubišta skoro nic neprodal. V roce 2015 se jeho obraz Žena s kočárkem vydražil za téměř 14 milionů korun. A muž, kterého pražští malíři kvůli ponorce Curie prohlásili za zrádce, se dočkal zastání od přítele, který se na něj tehdy zlobil. Posmrtnou výstavu mu v roce 1920 uspořádal Jan Zrzavý.
https://www.vhu.cz/proklety-cesky-malir-a-pribeh-ponorky-curie/
https://dvojka.rozhlas.cz/smrt-ve-vlnach-jaderskeho-more-aneb-potopil-cesky-malir-bohumil-kubista-9117103
https://dvojka.rozhlas.cz/1147-schuzka-usiluj-o-neco-vic-nez-co-jsi-a-nez-co-delas-7942654
https://dvojka.rozhlas.cz/1148-schuzka-kubista-kubista-7942657
https://zpravy.tiscali.cz/jan-krtitel-ceske-moderny-ktery-zemrel-prilis-mlady-321257
https://muo.cz/sbirky/bohumil-kubista/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/bohumil-kubista-svaty-sebestian-263025
https://www.zdravotnickydenik.cz/2025/10/davy-oslavovaly-vznik-republiky-jini-bojovali-se-smrtici-chripkou/
