Nejrychlejší žena světa se s ostatními nesprchovala. Tajemství Stelly Walshové odhalila až pitva

Čtvrtého prosince 1980 měla devětašedesátiletá Stella Walshová dobrou náladu. Příští týden měly do Clevelandu přijet polské basketbalistky na zápas s místní univerzitou. Pomohla ho domluvit a starosta ji pověřil, aby hráčkám jeho jménem předala klíč od města. Večer se nerozloučila s osmdesátičtyřletou matkou, která ležela doma upoutaná na lůžko, a odjela do obchodního domu Uncle Bill's koupit stužky v polských barvách. Na parkovišti k ní přistoupili mladíci, jeden z nich s revolverem. Walshová byla i ve svém věku pořád silná a pokusila se mu zbraň vytrhnout. Kulka jí prošla břichem a přetrhla tepnu v pánvi. Lupiči utekli a v kapse kalhot jí nechali peníze, které hledali.

Policista, který v obchodě dělal ostrahu, ji našel ležet tváří k zemi. Když ji otočil, spadla jí z hlavy paruka a on ji poznal. Nejbližší sanitka měla píchlé kolo, a tak ji do nemocnice vzdálené necelý kilometr odvezlo policejní auto. Zemřela na operačním sále. V soupisu jejích věcí stálo 248 dolarů a 17 centů, olympijský prsten z roku 1932 a vycpávky do podprsenky. „Včera večer byla zavražděna jedna z velkých žen sportu,“ oznámil druhý den divákům CBS legendární moderátor Walter Cronkite.

Narodila se 3. dubna 1911 ve vesnici Wierzchownia na severu dnešního Polska. V kostele ji pokřtili jako Stefanii, sama ale později uváděla jméno Stanisława. V roce 1912, když jí ještě nebyl ani rok a půl, odplula s matkou z Brém do Baltimoru za otcem, který dostal práci v ocelárně v Clevelandu. Rodina se usadila ve čtvrti Slavic Village, kde se mluvilo víc polsky než anglicky. Matka podle sčítání lidu neuměla číst ani psát. Doma dívce říkali Stasia, a z toho vzniklo americké jméno Stella.

Talent na běh se ukázal brzy. V sedmnácti vyhrála rozběh v kvalifikaci na olympijské hry v Amsterdamu, startovat ale nemohla, protože neměla americké občanství. Inspirovalo ji, že v Amsterdamu vyhrála hod diskem Polka Halina Konopacká, a přidala se k polskému sportovnímu spolku Sokol. Železniční společnost New York Central jí dala místo úřednice, ve skutečnosti pak dělala reklamu jejím rychlým vlakům.

V lednu 1930 vytvořila v newyorské Madison Square Garden světový rekord na padesát yardů. Šestnáct tisíc diváků jí tleskalo pět minut. Jako první žena dostala trofej pro nejlepšího závodníka celého mítinku a další ženě se to podařilo až o sedmačtyřicet let později.

V září 1930 přijela do Prahy na III. světové hry žen, které se konaly na stadionu na Letné. Před patnácti až dvaceti tisíci diváky vyhrála běh na 60, 100 i 200 metrů a se štafetou Polska přidala bronz. Domů si odvezla plakety, obraz, medailon a tři broušené křišťálové poháry. Pak ji ve Varšavě uvítali jako hvězdu, hrabě Zamoyski ji vzal na svůj zámek a polská vláda ji přemlouvala, aby zůstala a závodila za Polsko. Odmítla, chtěla běhat za Ameriku. Darů měla tolik, že jí je britští novináři pomáhali nosit na zaoceánský parník.

Na jaře 1932 se chystala složit přísahu a stát se Američankou, aby mohla v Los Angeles startovat za USA. Železnice ale kvůli krizi zrušila její oddělení a Walshová přišla o práci. Starosta Clevelandu jí nabídl místo na městském úřadě pro sport, americký atletický svaz ji ale varoval, že by tím přišla o amatérský status a olympijské hry. Cestou k soudu, kde měla přísahat, dostala telegram a přísahu odmítla. Za pár dní vyšlo najevo, že nastoupila na polský konzulát v New Yorku a poběží za Polsko.

Americký tisk zuřil a Los Angeles Times v titulku žádaly, aby dostala zákaz startu. Ona sama řekla jen: „Běžím za Polsko, protože jsem Polka.“ Třetí den her vyhrála před pětapadesáti tisíci diváky běh na sto metrů v bílém baretu, těsně před Kanaďankou Hildou Strikeovou, a vyrovnala světový rekord 11,9 sekundy. Ten den ještě skončila šestá v hodu diskem.

Losangeleské noviny psaly o „mužném kroku té silné panny“ a manažer kanadského týmu o „velké, statné Polce s mužskou postavou“. Walshová ze stadionu zmizela hned po závodě, bez spoluhráček. Spávala s tretrami pod polštářem. Polsko ji přivítalo davy v přístavu v Gdyni a dostala Zlatý záslužný kříž. Čtyřikrát vyhrála anketu o nejpopulárnějšího polského sportovce. Když se ji v září 1936 pokusil na jednom varšavském náměstí okrást zloděj, sama ho chytila.

V březnu 1935 nastoupila v St. Louis proti sedmnáctileté farmářské dívce Helen Stephensové z Missouri. Ta měla na sobě vypůjčené tepláky a tretry spolužáka a byl to první závod jejího života. Stephensová vyhrála. Walshová protestovala, že soupeřka předběhla start a že ji okradli. Stephensová se novinářů jen zeptala: „Stella kdo?“ Doma přitom měla na zdi fotku Walshové a podle svých slov do ní každý den píchala špendlíky.

Odvetu svedly v roce 1936 na olympiádě v Berlíně před sto tisíci diváky na rozbahněné dráze. Stephensová opět vyhrála a Walshová skončila druhá. Polský list Kurier Poranny pak napsal, že Stephensová je muž a že Walshová by vyhrála, kdyby běžela jen proti ženám. Kdo tu fámu vypustil, se nikdy nezjistilo. Němci přitom Stephensovou prohlédli už před závodem. Šéf amerického olympijského výboru Avery Brundage potom navrhl, aby lékaři prohlédli každou ženu, která chce startovat na olympiádě. Myšlenka povinných kontrol pohlaví ve sportu tak vzešla z fámy, kterou rozšířil polský tisk. Walshová by takovou prohlídkou sama nikdy neprošla.

Podobné spekulace tehdy provázely i atletku z Brna. Zdena Koubková v roce 1934 vyhrála na světových hrách žen v Londýně, kde startovala i Walshová, běh na 800 metrů ve světovém rekordu. Britský novinář tehdy napsal, že některé závodnice se hodí spíš do kalhot než do sukní. Koubková byla stejně jako Walshová intersexuální a v roce 1936 podstoupila operaci. Poté žil pod jménem Zdeněk Koubek. Jeho rekordy pak z tabulek vyškrtli.

Po Berlíně se Walshová vrátila do Ameriky a závodila dál, i když už byla na sprinterku stará. V pětatřiceti běžela sto yardů rychleji než v devatenácti, ve čtyřiceti získala poslední americký titul ve skoku do dálky a ve třiačtyřiceti popáté vyhrála americké mistrovství v pětiboji. Celkem získala jedenačtyřicet amerických titulů a podle svého životopisce vytvořila dvacet světových rekordů. Novinářka ji nazvala nestárnoucím zázrakem. V roce 1947 konečně dostala americké občanství a nazvala ho nejkrásnějším vánočním dárkem, jaký kdy dostala.

Snila o olympiádě za Ameriku, pravidla ale zakazovala reprezentovat dvě země. V roce 1956 udělal mezinárodní olympijský výbor výjimku pro ženy, které změnily občanství sňatkem. Dva týdny před americkou kvalifikací se pětačtyřicetiletá Walshová v Las Vegas provdala za o dvanáct let mladšího Harryho Olsona. Manželství vydrželo pár týdnů. V kvalifikaci na dvě stě metrů doběhla v rozběhu třetí a celkově byla dvanáctá z patnácti. Se slzami v očích pak novinářům oznámila, že je to konec.

V šedesátých letech se vrátila k rodičům do malého domku v Clevelandu a dělala barmanku. V šestapadesáti vyzvala na závod sportovního redaktora deníku Plain Dealer Dana Coughlina, který byl o polovinu mladší. On přišel v kostkovaných šortkách s cigaretou v ruce, ona v závodním dresu. Dala mu deset yardů náskok a prohrála. „To byla kvalifikace. Postoupil jste do finále,“ oznámila mu. Ve finále mu náskok nedala a vyhrála. Pak ho prý v baru přepila.

Stáří k ní laskavé nebylo. Kvůli nemoci jí vypadaly vlasy, nosila platinovou paruku a obočí si malovala. Při jednom přepadení v sedmdesátých letech jí kdosi ocelovou trubkou rozbil obličej. Starosta Dennis Kucinich jí dal místo na městském úřadě, kde organizovala sport pro děti za 10 400 dolarů ročně, což bylo nejvíc, kolik kdy vydělávala. Trénovala děti zadarmo a vozila je na závody ve starém oldsmobilu s roztrhanými sedačkami.

U vraždy je pitva povinná. Tři dny po smrti Walshové zavolal detektiv mladému reportérovi clevelandské televize WKYC Tomu Beresovi, že olympijská vítězka měla mužské pohlavní orgány. Ve vedení stanice se strhla hádka. Někteří redaktoři varovali, že Cleveland má po Krakově jednu z největších polských komunit na světě a že by se to vysílat nemělo. Rozhodl generální ředitel, kterému vadilo, že stanice je ve sledovanosti poslední ze tří. V předvečer pohřbu Beres zprávu odvysílal. Konkurenční stanice WEWS ji druhý den dotáhla upoutávkou „Stella was a fella“, tedy zhruba „Stella byl chlap“.

Okresní koroner Samuel Gerber výsledky pitvy dlouho odmítal zveřejnit. Novinářům řekl jen to, co považoval za podstatné. Připomněl Johna Lennona, kterého v New Yorku zastřelili čtyři dny po ní. „John Lennon byl znám jako muž a byl zabit a pitván jako muž. Rodný list Stelly Walshové říká, že byla žena. Byla známá jako žena a úmrtní list říká, že byla žena,“ prohlásil. Televize ho zažalovala a soud mu dal dva týdny. Pitevní zprávu zveřejnil 23. ledna 1981, výsledky rozboru chromozomů o pár týdnů později.

Walshová měla nevyvinutý mužský pohlavní orgán a malá varlata, neměla žádné ženské vnitřní orgány a nikdy neměla menstruaci. Většina jejích buněk nesla mužské chromozomy XY, část buněk ale jen jeden chromozom X. Takové míšení vzniká chybou při dělení buněk na samém začátku těhotenství. Byla to intersexuální osoba, tedy člověk, jehož tělo neodpovídá úplně mužskému ani ženskému vzoru. V kolonce pohlaví nechal Gerber prázdné místo a později k výsledkům připsal: „Společensky, kulturně i právně byla Stella Walshová 69 let přijímána jako žena. Žila a zemřela jako žena.“

Polská čtvrť to přijala s klidem. Dennis Kucinich, bývalý starosta, který ve Slavic Village vyrůstal, připomíná polské rčení, že soudí Bůh, ne lidé. „Byla to naše Stella a lidé ji měli rádi,“ říká.

Jinde tak smířliví nebyli. Hilda Strikeová, kterou Walshová porazila v Los Angeles, prohlásila, že to byl podle ní muž, a její vnoučata žádala, aby jí dodatečně přiznali zlato. Mezinárodní olympijský výbor v roce 1981 napsal, že dnes by Walshová startovat nemohla, ale pravidla porušit nechtěla a o porušení nevěděla, a medaile jí nechal. Americký atletický svaz v roce 1991 potvrdil všechny její rekordy a omluvil se za nepodložená obvinění, která poškodila její památku. Nejvíc ale rezonovala slova Helen Stephensové, kterou polský tisk v roce 1936 označil za muže. „Vzít jí medaile by byla podlost. Možná měla vrozenou vadu, ale nebyla to její vina,“ řekla v třiasedmdesáti letech.

Vrahy chytili až v roce 1983. Koronerův úřad požádal, aby se Stellin život znovu nerozebíral u soudu. Oba mladíci proto přistoupili na dohodu o vině a dostali patnáct let až doživotí, respektive šest až pětadvacet let. Zlatá medaile z Los Angeles mezitím zmizela. Walshová ji darovala sportovní nadaci, která zanikla, a dnes nikdo neví, kde je. Zůstal po ní jen prostý náhrobek na clevelandském hřbitově s nápisem, který jí nikdo nevzal: olympijská vítězka.

https://longreads.com/2016/08/18/the-life-and-murder-of-stella-walsh-intersex-olympic-champion-2/

https://olimpijski.pl/olimpijczycy/stanislawa-wlasc-stefania-walasiewicz-olson/

https://www.usatf.org/athlete-bios/stella-walsh

https://www.olympedia.org/athletes/74664

https://case.edu/ech/articles/w/walsh-walasiewicz-stella-stanislawa

https://case.edu/ech/articles/s/stella-walsh-controversy

https://www.upi.com/Archives/1981/02/11/Coroners-report-says-Stella-Walsh-lived-and-died-a-woman/3764350715600/

https://worldathletics.org/athletes/poland/stanislawa-walasiewicz-14557987