„Nemám ráda pondělky.“ Brenda tak vysvětlila, proč roku 1979 zabila dva muže a zranila osm dětí

Brenda Ann Spencerová se narodila 3. dubna 1962 v San Diegu jako nejmladší ze tří dětí. Rodiče se rozvedli, když jí bylo devět, a ona zůstala s otcem. Bydleli v domku na Lake Atlin Avenue ve čtvrti San Carlos, přímo naproti základní škole Grovera Clevelanda. Podle pozdějších popisů spala s otcem na jedné matraci na podlaze obýváku mezi prázdnými lahvemi. Byla drobná, měřila sto padesát sedm centimetrů a měla výrazně zrzavé vlasy.

Uměla dobře fotografovat a vyhrála první cenu v soutěži spolku na ochranu zvířat. Školu ale neměla ráda. Na střední škole Patricka Henryho se jí jeden učitel prý pořád ptal, jestli je vzhůru. O policistech mluvila jako o prasatech a říkala, že by nějakého ráda zastřelila. Několika známým se svěřila, že jednou udělá něco velkého, aby se dostala do televize.

Varovných signálů bylo víc. Začátkem roku 1978 upozornili lidé z ústavu pro problémové žáky, kam ji poslali kvůli záškoláctví, rodiče, že myslí na sebevraždu. V létě ji zatkli, protože rozstřílela okna právě té školy naproti a vloupala se do ní. Dostala podmínku a vrátila se do domu, z jehož oken na školu viděla.

V prosinci 1978 ji probační úředník poslal na psychiatrické vyšetření. Psychiatr doporučil, aby ji kvůli depresi přijali do nemocnice. Otec to odmítl podepsat. K Vánocům jí místo toho dal poloautomatickou pušku s puškohledem a pět set nábojů.

„Chtěla jsem rádio a dostala jsem pušku,“ řekla po letech. Na otázku, proč jí ji otec koupil, odpověděla: „Abych se zabila.“ Otec na pozdějších slyšeních popíral i její obvinění, že ji bil a zneužíval, a komise jim nevěřila, protože o nich předtím nikdy nemluvila. Jisté je jen to, že o pět týdnů později stála šestnáctiletá dívka s tou puškou u okna.

V pondělí 29. ledna 1979 krátce před půl devátou čekaly děti u brány, až ředitel Burton Wragg odemkne. Devítiletého Cama Millera právě vysadila matka. Uviděl, jak na parkovišti u keřů leží ředitel a školník, pak ucítil ostrou bolest a na chvíli omdlel. Kulka mu prošla zády a vyšla hrudníkem. Do budovy ho dovedla holčička od sousedů a pak dlouho ležel v jídelně, kde podle svých slov čekal na sanitku celou věčnost. Miller si dodnes myslí, že ho Brenda vybrala kvůli modré prošívané vestě, protože modrá byla její oblíbená barva.

Ředitel Wragg, třiapadesátiletý, pil zrovna kávu s učitelem Darylem Barnesem, když uslyšeli střelbu. Oba vyběhli ven a ředitele zasáhla kulka, když pomáhal dětem. Šestapadesátiletý školník Mike Suchar sloužil za druhé světové války u námořních ženistů a podle kolegy s ředitelem zrovna dobře nevycházel. Přesto za ním hned vyběhl a byl zastřelen, když táhl dítě do bezpečí. Barnes odtáhl dovnitř několik dětí a kulky ho minuly jen o kousek.

Devítiletou Mary Clarkovou trefila kulka do boku a ona to ani nevěděla. Ucítila jen krátkou bolest, než ji odvedli do jídelny, kde na pódiu krvácely další děti. Díru v zipu bundy našla až její matka. „Pamatuju si ten strach, kdy nevíte, co se děje. Nechápali jsme, proč na nás střílí,“ vzpomínala po čtyřiceti letech. Policista Robert Robb dostal zásah do krku hned, jak přijel, a přesto se snažil dostat k raněným. Jeho kolega Ted Kasinak zastavil popelářský vůz, který mířil přímo do místa střelby, a postavil ho na parkoviště jako štít. Za zhruba dvacet minut padlo třicet šest výstřelů a jedenáct z nich zasáhlo člověka.

V redakci San Diego Evening Tribune seděl politický reportér Steve Wiegand a napadlo ho zavolat do některého z domů kolem školy, jestli někdo něco neviděl. Vzal adresář, ve kterém byla telefonní čísla seřazená podle adres, a vytočil první dům naproti škole. K jeho překvapení to zvedla mladá dívka a představila se jako Brenda. Řekla, že viděla všechno, že střílí nějaká šestnáctiletá a že se střílí z čísla 6356 na Lake Atlin Avenue. „To není vaše adresa?“ zeptal se Wiegand. „Jasně, kdo myslíte, že to udělal?“ zasmála se a zavěsila.

Zavolal znovu a ona souhlasila, že si promluví. Potvrdila, že začala střílet v půl deváté z pušky, kterou dostala od otce k Vánocům. Wiegand mezitím vstal a mával na šéfa zpravodajství. „Já prostě nemám ráda pondělky. Máte rád pondělky? Udělala jsem to, abych si zpestřila den. Pondělky nemá rád nikdo,“ řekla mu podle jeho vzpomínek klidně, bez křiku a bez hysterie. Do světa pak věta šla ve zkrácené podobě: Nemám ráda pondělky, tohle ten den oživí. Policie redakci vzápětí vyzvala, ať uvolní linku. Wiegand o té střelbě už nikdy nenapsal ani řádek.

Dům obklíčila zásahová jednotka. Jeden ostřelovač ležel na střeše sousedního domu, druhý mířil na přední dveře z okna školní třídy a oba měli svolení střílet. Vyjednavač Paul Olson s Brendou celé hodiny telefonoval. Řekla mu, že děti, které se seběhly kolem raněných, vypadaly jako stádo krav, a že vyjde ven a bude střílet. Olson ji přemlouval, ať pušku vyhodí, a slíbil jí, že na ni bude čekat hamburger Whopper z Burger Kingu.

Kolem půl třetí odpoledne, po víc než šesti hodinách, vyšla. Na zem položila pušku, vzduchovku a krabice s náboji. V domě jich policisté našli ještě asi dvě stě. Brenda pak tvrdila, že byla opilá a pod vlivem drog, ale testy, které jí udělali hned po zatčení, nic nenašly. Státní zástupce Richard Sachs později připomínal, že trefovala lidi na pětačtyřicet metrů se smrtící přesností, a tak nestřílí nikdo, kdo je mimo sebe. Burton Wragg a Mike Suchar byli mrtví, osm dětí a policista Robb přežili.

Irský zpěvák Bob Geldof byl tou dobou se skupinou Boomtown Rats na propagační cestě po Americe. Dával zrovna rozhovor v univerzitním rádiu v Atlantě, když vedle něj dálnopis vychrlil zprávu ze San Diega. Cestou do hotelu ho napadl verš o křemíkovém čipu v její hlavě, který se přepnul na přetížení. „Byl to dokonale nesmyslný čin a tohle byl dokonale nesmyslný důvod. Tak jsem možná napsal dokonale nesmyslnou píseň. Nebyl to pokus vydělat na tragédii,“ vysvětloval později.

Původně ji chtěli dát jen na B-stranu singlu. Poprvé ji kapela zahrála 27. února 1979 jako přídavek na svém prvním americkém koncertě v klubu Roxy v Pacific Beach, tedy v San Diegu, necelý měsíc po střelbě. Vyšla 13. července a čtyři týdny vedla britskou hitparádu, byla první i v Irsku, Austrálii a Jižní Africe. V Americe se dostala jen na 73. místo. V Británii píseň dostala dvě ceny Ivora Novella a Geldof teprve v roce 2019 po sporu uznal jako spoluautora klávesistu Johnnieho Fingerse. Rodina Spencerových se snažila její vydání v USA zakázat, ale neuspěla, a některá rádia v San Diegu ji odmítla hrát.

Brendu obžalovali jako dospělou a ona se přiznala ke dvěma vraždám a útoku smrtící zbraní. Čtvrtého dubna 1980, den po osmnáctých narozeninách, dostala dva souběžné tresty od pětadvaceti let po doživotí. Devět dní předtím se její otec oženil se sedmnáctiletou dívkou, se kterou Brenda sdílela celu v ústavu pro mladistvé. Manželka od něj později odešla, on zemřel v roce 2016 ve věku sedmaosmdesáti let. Ve vězení Brendě lékaři zjistili epilepsii a poškození spánkového laloku po pádu z kola. Opravovala tam elektroniku.

V létě 1985 zpíval Geldof tuhle píseň na stadionu Wembley na koncertu Live Aid, který uspořádal pro hladovějící v Africe. Po verši, že dnešní lekce je, jak umřít, se dvacet vteřin odmlčel a dav tleskal. Později přiznal, že psaní písně lituje, protože Brendu proslavil. Tvrdil, že mu napsala, jak je ráda, že ji proslavil, ona to ale popírá. V roce 1989 zastřelil muž pět dětí na škole ve Stocktonu, která se shodou okolností také jmenovala po Groveru Clevelandovi. Christy Buellová, jedna z dětí ze San Carlos, tehdy novinářům řekla, že ji ty titulky šokovaly a zdrtily.

Na slyšení o podmínečném propuštění v roce 1993 řekla, že doufala, že ji policie zastřelí. V roce 2001 řekla: „S každou střelbou na školu mám pocit, že jsem za ni zčásti zodpovědná. Co když dostali nápad ode mě?“ Téhož roku, dvaadvacet let po pondělku v San Carlos, stál pod palbou střelce na střední škole Granite Hills učitel Dan Barnes, syn Daryla Barnese. Střelec ho minul, stejně jako kdysi jeho otce.

Wraggova vdova Kathe a dcera Penny dávaly komisi před každým slyšením najevo, že jsou proti propuštění. Obě už zemřely. Jedna z vnuček se o tom, co se dědečkovi stalo, pořádně dozvěděla až na vysoké škole z Googlu. Druhá vnučka, Haley Wragg, se jako dítě bála, že si pro ni Brenda přijde, kdyby ji pustili.

Škola Grovera Clevelanda zavřela kvůli úbytku dětí v roce 1983 a v roce 2018 ji zbourali. Na jejím místě stojí rodinné domy a pamětní deska ředitele a školníka je na rohu ulic Lake Atlin a Lake Angela. Dvacátého prvního února 2025 zamítla komise Brendě propuštění pošesté, přestože nové kalifornské zákony myslí na odsouzené, kteří byli při činu mladiství, i na vězně starší padesáti let.

Obětem napsala dopis: „Nikdy mě nenapadlo, že byste mohli zemřít nebo že se někomu něco stane.“ Cam Miller, kterému je dnes přes padesát, komisi řekl: „Rozhodla se lovit lidi, protože se nudila.“ O další propuštění může požádat v roce 2028.

https://www.latimes.com/local/lanow/la-me-ln-san-diego-shooting-anniversary-20190130-story.html

https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1979/01/30/2-die-in-sniper-fire-at-school/4f87c6db-da3d-43e2-ae42-4ff80bdd307e/

https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1979/01/31/classmates-say-alleged-sniper-seemed-lonely-friendless-girl/54e24de0-c539-46e3-9518-8e1f488d7c52/

https://www.washingtonpost.com/archive/lifestyle/1999/04/23/echoes-of-a-different-schoolyard/b94d62b6-fcd6-4392-935b-7f9f085d3c33/

https://wildbluepress.com/i-dont-like-mondays-n-leigh-hunt-true-crime/

https://www.sandiegoreader.com/news/2005/oct/06/no-honor/

https://schoolshooters.info/sites/default/files/Spencer_Parole_Hearing_2009.pdf

https://schoolshooters.info/sites/default/files/spencer_contradictions.pdf

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1989-01-19-me-1202-story.html

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2001-apr-18-me-52390-story.html

https://www.10news.com/news/local-news/brenda-spencer-who-shot-11-people-at-a-san-diego-school-in-79-denied-parole

https://www.cdcr.ca.gov/bph/2025/02/26/week-of-february-17-february-21-2025/

https://www.hotpress.com/music/on-this-day-in-1979-the-boomtown-rats-released-i-dont-like-mondays-as-the-lead-single-from-the-fine-art-of-surfacing-22979559

https://www.officialcharts.com/songs/boomtown-rats-i-dont-like-mondays/

https://www.rte.ie/entertainment/2019/0125/1025616-bob-geldof-and-johnnie-fingers-reach-settlement/

https://www.youtube.com/watch?v=UoImfDhiQkE

https://www.o2universum.cz/koncert-the-boomtown-rats-ktery-se-mel-konat-15-kvetna-2025-v-o2-universu-byl-zrusen/