Článek
Dvacátého prvního srpna 1968 stála v tropickém horku přístavu v kubánské Havaně československá obchodní loď. Na palubě vládla dusná atmosféra nejen kvůli karibskému slunci, ale především kvůli zprávám, které z tisíce kilometrů vzdálené vlasti přenášelo rádio.
Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy, v ulicích Prahy umírali lidé pod pásy sovětských tanků a domov, kam se měli námořníci po měsících na moři vrátit, ze dne na den přestal existovat v dosavadní podobě. Mezi posádkou stál i mladý námořník Pavel Mišata. Během týdnů plavby přes rozbouřený Atlantik zpět k evropským břehům v něm uzrálo rozhodnutí, které znamenalo životní zlom: už nikdy se nevrátí do země pod sovětskou kuratelou.
Plán na útěk se nezrodil z romantického popudu. Byla to chladná, riskantní kalkulace provedená s přesností na vteřiny. Příležitost přišla v Kielském průplavu na severu Německa. V masivních betonových zdymadlech v Holtenau, kde se ocelový trup nákladní lodi na okamžik téměř dotýkal břehu a pomalu klesal spolu s vodní hladinou, Mišata nečekal na vyvázání lan ani na celníky.
Přelezl zábradlí, skočil na vlhký německý břeh a s pouhými dvaceti dolary v kapse a malým zavazadlem zmizel v ranní mlze. Zanechal za sebou dosavadní kariéru, přátele i rodinu. Začal příběh emigranta, který se přes jazykovou bariéru propracoval až na kapitánský můstek lodí v Kanadě.
Rádio v Havaně
Československá námořní plavba (ČNP) byla v šedesátých letech fenoménem, který ve vnitrozemském státě budil obrovský respekt i touhu po dobrodružství. Republika bez přístupu k moři vlastnila moderní flotilu obchodních lodí, které brázdily světové oceány pod československou vlajkou. Pro mladé muže představovala práce u námořní plavby jednu z mála možností, jak legálně vycestovat za železnou oponu, poznat cizí přístavy a vydělat si část platu v devizách. Byla to však práce vykoupená tvrdou kázní, měsíci odloučení a neustálým dohledem politických pracovníků i Státní bezpečnosti, která se snažila na lodích získávat informátory.
Když přišel 21. srpen 1968, kotvila část československé flotily v zahraničních vodách. Pro posádku lodi na Kubě, kde sloužil i námořník Mišata, to byl šok nebývalých rozměrů. Fidel Castro invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa veřejně podpořil, kubánská média převzala moskevský narativ o bratrské pomoci a českoslovenští námořníci se ocitli v absurdním postavení. Byli hosty v zemi, jejíž režim otevřeně tleskal okupaci jejich domova.
Zatímco kubánští dělníci nakládali do podpalubí třtinový cukr, na palubě lodi se vedly dramatické debaty. Posádka se rozdělila. Část námořníků a stranických funkcionářů opakovala fráze o nutnosti zachovat klid a vrátit se domů, mladší důstojníci a řadoví námořníci však prožívali bezmoc a vztek. Z krátkovlnného vysílání stanic BBC a Svobodná Evropa se dozvídali o střelbě u rozhlasu, o zatčení představitelů státu i o hrozbě čistek.
Mišata v té chvíli pochopil, že naděje na svobodu, kterou přineslo pražské jaro, je pohřbena. Věděl, že pokud se vrátí, hranice se znovu neprodyšně uzavřou a on zůstane uvězněn v normalizační šedi bez šance na svobodný život. Během dlouhé a tiché plavby přes Atlantik padlo definitivní rozhodnutí: uteče při první zastávce v evropských vodách.
Zdymadla v Kielu
Trasa lodi směřovala do Baltského moře, do polského přístavu Štětín, který sloužil jako důležitá základna naší flotily. Pro vplutí do Baltu měla loď proplout Kielským průplavem – téměř sto kilometrů dlouhou umělou vodní cestou, která protíná Šlesvicko-Holštýnsko a spojuje Severní moře s Baltským. Právě zde viděl Mišata svou jedinou šanci. Jakmile by loď překročila hranice teritoriálních vod Polska nebo východního Německa, jakýkoli pokus o útěk by znamenal riziko zatčení, deportace do Československa a mnohaletého trestu vězení za opuštění republiky.
Klíčovým místem se stala zdymadla v Holtenau na východním konci průplavu u Kielu. Zdymadla slouží k vyrovnání rozdílů hladin mezi průplavem a otevřeným mořem. Pro námořníka s bystrým okem to bylo ideální místo: loď zde musí zastavit, rychlost klesá na nulu a masivní trup se v komoře přiblíží k betonovému molu na vzdálenost menší než metr.
Riziko však bylo obrovské. V Holtenau navíc probíhala celní a pasová kontrola, všude se pohybovali němečtí dělníci a lodivodi. Pokud by Mišata zaváhal a spadl do vody mezi betonovou zeď a ocelový kolos, mohl být rozdrcen.
V okamžiku, kdy loď vplula do komory a začala klesat, využil Mišata krátké chvíle k útěku. Měl na sobě civilní šaty, v kapse doklady, malou tašku a hotovost našetřenou z diet – přesně dvacet amerických dolarů. Přistoupil k bočnímu zábradlí, počkal na optimální výšku paluby vůči hraně zdymadla a skočil.
Neohlížel se, nezastavoval. Rychlým krokem opustil technický prostor zdymadel, prošel kolem skladů a zamířil do ulic ranního Kielu. Za zády nechal dunění motorů, svou kajutu i všechno, co dosud vybudoval. Dvacet dolarů v kapse představovalo celý jeho majetek.
Tento dramatický moment by zapadl v propadlišti dějin jako jeden z tisíců bezejmenných emigrantských příběhů roku 1968, nebýt systematické práce muzejního pracovníka Aloise Běloty. Bělota, dlouholetý pracovník děčínského muzea a přední znalec historie labské i námořní plavby, zasvětil život mapování osudů českých lodníků a námořníků. Mišatovo osobní svědectví zaznamenal v roce 2018 a zveřejnil je v roce 2022.
V Mnichově měl Mišata známé, kteří představovali opěrný bod po útěku. Stál před otázkou, co dál. Měl jedinou zásadní výhodu: odborné vzdělání a praxi na moři. Nechtěl zůstat v Evropě, kde byla sovětská hrozba stále příliš blízko. Z nabízených možností si vybral zemi, která v té době otevírala dveře a nabízela nový začátek – Kanadu.
Tvrdá škola v kanadské Arktidě
Kanada přijala po srpnu 1968 téměř dvanáct tisíc československých uprchlíků. Většina z nich byli vzdělaní lidé – lékaři, inženýři, vědci a technici. Přesto začátky v nové zemi nebyly jednoduché. Imigrační úřady sice poskytly základní podporu, ale na trhu práce musel každý prokázat své schopnosti sám.
Když Mišata přistál na kanadské půdě, stál před ním dvojí úkol: rychle zvládnout angličtinu a získat kvalifikaci pro službu v kanadské lodní dopravě. Kanadský námořní systém patřil k nejkonzervativnějším na světě. Z námořníka na československém Blaníku se v Kanadě postupně stával důstojník a kapitán. Pokud chtěl Mišata stát na kapitánském můstku, musel složit náročné odborné zkoušky.
Začal pracovat v kanadské lodní dopravě. Velkou část své nové kariéry spojil se specifickým prostředím: s plavbou v kanadské Arktidě, na Velkém jezeře a v oblasti řeky Mackenzie. Tento rozsáhlý vodní systém představuje důležitou dopravní cestu kanadského severu, pro lodníky je však tvrdou školou. Na jezerech panují na podzim extrémní bouře srovnatelné s oceánskými orkány, v zimě teploty padají hluboko pod nulu a trupy lodí ohrožuje led. Plavba v úzkých a mělkých vodách navíc vyžaduje podstatně přesnější manévrování než plavba po širém moři.
Mišata prokázal neobyčejnou profesionalitu a chladnokrevnost, které získal ještě během služby na československých lodích.Z řadového důstojníka se stal prvním důstojníkem a po letech tvrdé práce konečně dosáhl vrcholu: získal plnou kanadskou kapitánskou licenci Master Mariner pro neomezenou plavbu.
Po celá sedmdesátá a osmdesátá léta zůstával se svou původní vlastí v kontaktu jen minimálně. Korespondence s rodinou byla cenzurována, telefonáty byly drahé a nebezpečné. Mišata v Kanadě zapustil kořeny, založil rodinu a stal se kanadským občanem. Na léta strávená pod československou námořní vlajkou však nezapomněl.
Když se po listopadu 1989 železná opona zhroutila, otevřela se cesta k návratu. Bývalí emigranti byli rehabilitováni a jejich tresty zrušeny. V roce 2018 pak vyprávěl kapitán Mišata o svém útěku Aloisi Bělotovi.
https://www.idnes.cz/technet/technika/cesi-na-vlnach-oceanu-serial-lode-moreplavci.A220803_185006_tec_technika_erp
https://www.maritimejobs.com/resumes/resume/captain-273103
https://www.kop-kiel.de/en/attractions/holtenau-locks/
https://mzv.gov.cz/ottawa/cz/vzajemne_vztahy/vztahy_mezi_cr_a_kanadou/stucna_historie_cesko_kanadskych_vztahu.html
https://namorniplavba.cz/cnp/881.html
https://pier21.ca/research/immigration-history/prague-spring-refugees
https://refuge.journals.yorku.ca/index.php/refuge/article/view/40660
