Článek
Margarita se narodila v listopadu 1992 v Serpuchově, průmyslovém městě na řece Naře zhruba osmdesát kilometrů jižně od Moskvy, kde se zná skoro každý s každým. Dmitrije Gračova potkávala už na chodbách školy, pořádně si ho ale všimla až na vyšší odborné, kam nastoupil po vojně. Pak to šlo rychle, jako u mnoha párů z ruských maloměst: na konci srpna 2012 svatba, před Vánoci první syn Dima a o necelé dva roky později druhý, Daniil. Zatímco Margarita doma přebalovala a dodělávala ekonomickou školu, Dmitrij přes den obsluhoval vysokozdvižný vozík a večery trávil nad skripty dálkového studia psychologie. Skoro nepil, nebyl hlučný a příbuzní na něm dlouho nic zvláštního neviděli.
Doma ale platila jeho pravidla. Znal hesla ke všem Margaritiným účtům i k e-mailu a pravidelně jí četl zprávy, a když si odpoledne lehl, celá rodina chodila po špičkách. Jedna ze svědkyň to později vyšetřovatelům popsala s odzbrojující samozřejmostí: s kamarádkami ven chodit mohla, manžel jí to přece dovoloval. Když Margarita po mateřské nastoupila do marketingu místních novin, začala víc vydělávat, poznávat nové lidi a lépe se oblékat. Od léta 2017 se Dmitrij doma skoro neukazoval a mluvil s ní jen úsečně. Na páté výročí svatby ještě na sociální síti VKontakte, ruské obdobě Facebooku, vtipkovala, že za pětačtyřicet let půjdou slavit zlatou, jenže v říjnu mu oznámila, že se chce rozvést. Odpověděl, že je mu to jedno
Jedno mu to nebylo. Jednou v noci uviděl na jejím zamčeném displeji zprávu od kolegy Olega, který se ptal, jestli je doma. Ve čtyři ráno ženu vzbudil a začal ji bít, za to, že konverzaci smazala, i za to, že chce odejít. Té noci jí také roztrhal pas, aby nemohla podat žádost o rozvod. Oleg přitom žádný milenec nebyl, spojovaly je jen stejně staré děti a jedno přezutí pneumatik. Ráno se Dmitrij odstěhoval ke své matce.
Nůž u krku a pak na manikúru
Klid vydržel jen pár dní. V pátek 10. listopadu ráno přijel, jak bylo domluveno, odvézt kluky do školky a Margaritu do kosmetického salonu. Jakmile si po rozloučení s dětmi sedla vedle něj, zamkl auto, vzal jí telefon a zamířil za město. Když se zeptala, kam jedou, vytáhl z kapsy na opěradle kuchyňský nůž a na polní cestě u lesa jí ho přiložil ke krku. „Přiznej se! Podvádíš mě, nebo ne?“ opakoval podle toho, jak to později vylíčila novinářům.
Přesvědčila ho, že ne, a pak se stalo něco skoro absurdního: odvezl ji na manikúru. Margarita dorazila o půl hodiny později, celá roztřesená, a své dlouholeté kosmetičce všechno vyklopila. Výpověď kosmetičky se o rok později stala jedním z klíčových důkazů u soudu. Druhý den událost ohlásila na policii její matka, novinářka, která místní policisty dobře znala. A Dmitrij všem příbuzným oznámil, že Margarita ruší oslavu svých pětadvacátých narozenin, protože jí v telefonu našel zprávy od jiného muže.
Oznámení putovalo k okrskáři, tedy policistovi, který v Rusku prověřuje drobnější případy ve svém rajonu, a tam usnulo. Margarita se mu nemohla dovolat, na služebně jí prý tvrdili, že je na dovolené. S Dmitrijem si nakonec promluvil po osmnácti dnech, po telefonu a takzvaně preventivně. V Česku přitom může policie násilníka už od roku 2007 vykázat z domova a zakázat mu kontakt s obětí, v Rusku nic podobného neexistuje dodnes.
Dmitrij mezitím ženu sledoval před prací i před domem a vystopoval i Olega, který mu u obchodního centra ukázal jejich zcela nevinné zprávy. Když synové onemocněli, vrátil se domů a příbuzní si oddechli. Pak ale uviděl další zprávu od Olega a přišel s nápadem jako z laciného seriálu: v inzerátech našel soukromého znalce a 1. prosince vezl ženu do Moskvy na detektor lži. Souhlasila, protože doufala, že ho čistý výsledek konečně uklidní.
Na výsledky nečekal se založenýma rukama. Ve stavebninách koupil stahovací pásky a sekeru, v lékárně škrtidla, obvazy a jód a všechno uložil do kufru auta. Pročítal, jak ošetřit úrazovou amputaci a zastavit krvácení, a v trestním zákoníku hledal polehčující okolnosti, protože za ublížení na zdraví hrozí mnohem méně než za vraždu. Výsledek testu přišel 6. prosince a u otázek na Olega stálo, že odpovědi jsou pravděpodobně nepravdivé, což Dmitrijovi stačilo. Polygrafista po zahájení vyšetřování zmizel i s podklady a nikdo ho už nenašel. Další dny byl Dmitrij milý a pozorný, a když nabídl, že ji v pondělí po školce hodí do práce, Margarita souhlasila.
„Nebudeš moje, budeš invalida“
Ráno 11. prosince se cestou stavili u Margaritiny matky pro tašku s dětskými věcmi. Margarita ji chtěla dát do kufru, Dmitrij to ale nedovolil a poslal ji hodit tašku dozadu, a proč, pochopila až o hodinu později. Místo k práci totiž zamířil na opačnou stranu, zamkl dveře a přidal plyn, takže skončili ve stejném lese jako před měsícem. Někdy toho rána ještě poslal příbuzným zprávu, že nemůže dál žít, když ho někdo klame.
V lese z ní strhl kabát, svázal jí ruce, zaškrtil paže škrtidly a odtáhl ji k pařezu. Když odmítla na něj ruce položit, pohrozil, že ji udeří tupou stranou sekery do hlavy, a tak si dřepla a odvrátila tvář. Udeřil nejméně desetkrát, a když se snažila odplazit, sekl ji i do nohy. Přitom opakoval větu, která se stala titulkem celé kauzy: „Nebudeš moje – budeš invalida.“ Všechno trvalo zhruba hodinu a půl a Margarita ani na okamžik neztratila vědomí. Pak ji odtáhl do auta a cestou do nemocnice jí měřil tep, ptal se, jestli ještě žije, a nahlas si pořád dokola opakoval, jaký je to adrenalin.
Do serpuchovské nemocnice přijeli v 9:56. Dmitrij vytáhl zakrvácenou ženu ze zadního sedadla, nechal ji ležet na dvoře a postavil vedle ní krabici od bot. Na příjmu pak zavolal, že venku mají pacientku a ať si pro ni dojdou. V krabici byly prsty a zbytky její pravé ruky.
Z nemocnice jel rovnou na policii a přiznal se. Policisté mu zprvu nevěřili, a tak je sám zavezl do lesa, kde našli useknutou levou ruku, sekeru, pásky a dámské hodinky rozseknuté jediným úderem na tři kusy. Pravou ruku už zachránit nešlo, levou ale policie stihla dopravit lékařům a Margaritu převezli do Moskvy. Operace trvala devět hodin, kost byla přeražená na osmi místech a chirurgové jí museli přišít i kůži a cévy. Primář nemocnice, v Rusku známý televizní lékař, prohlásil, že tak hrůzný případ za celou kariéru neviděl. Když se Margarita probrala, sotva mluvila a bratr od ní slyšel jen tiché poděkování.
„Protože ne nohy“
Dmitrij počítal s tím, že půjde jen o těžké ublížení na zdraví a nanejvýš deset let. Státní zastupitelství ale v listopadové i prosincové jízdě do lesa vidělo únos a případ převzal Vyšetřovací výbor, nejmocnější ruský vyšetřovací orgán. U výslechů se Dmitrij vyptával na paragrafy jako zkušený advokát, lítost neprojevil a tvrdil, že manžel vlastní ženu přece unést nemůže. Psychiatři ho uznali příčetným.
Když ho soud v září 2018 zbavil rodičovských práv, bránil se tím, že by tak přišel o polehčující okolnost. Z vazby posílal Margaritě dopisy s výhrůžkami smrtí a v jednom vzkazu napsal, že pokud na něj nepočká, usekne ruce jejím rodičům. Na otázku, proč to musely být zrovna ruce, prý odpověděl lakonicky: „Protože ne nohy.“
V listopadu 2018 dostal čtrnáct let v trestanecké kolonii s přísným režimem a měl Margaritě zaplatit přes dva miliony rublů, tehdy asi sedm set tisíc korun, na protézy a jako odškodné. V posledním slově prosil ženu a děti o odpuštění. Margarita řekla, že by si přála doživotí, protože jen to by ji a děti skutečně ochránilo. Okrskáře a jeho šéfa mezitím propustili a okrskář čelil stíhání pro nedbalost.
Z Německa si Margarita přivezla bionickou protézu pravé ruky, která reaguje na signály svalů v předloktí. Přišitá levá funguje asi na patnáct procent a víc už lékaři nezmůžou. „Nemůžu si stříhat nehty, zapínat malé knoflíčky ani obouvat děti,“ popsala svůj všední den. Protézu musí měnit každé dva tři roky, na tu poslední čekala kvůli sankcím rok a půl a sama by za ni zaplatila zhruba 1,6 milionu korun.
Spolu se třemi dalšími Ruskami, které policie nechala na holičkách, se obrátila na Evropský soud pro lidská práva. Ruské ministerstvo spravedlnosti tam tvrdilo, že domácí násilí není v zemi vážný problém. Soud v prosinci 2021 rozhodl opačně a rozsah násilí na ruských ženách označil za ohromující. Margaritě přiznal téměř 371 tisíc eur, přes devět milionů korun, což bylo v kauzách domácího násilí rekordní odškodné. Zákon o domácím násilí ale Rusko nepřijalo dodnes, mimo jiné proto, že proti němu vystupuje pravoslavná církev s tím, že by rozvracel rodiny.
Muž, který musel doložit trvalé bydliště
Po tom všem by se dalo čekat, že se Margarita mužům vyhne obloukem. V roce 2019 jí ale na sociální síti napsal Maxim Andrjuščenko, stavař a muzikant z Petrohradu, kterého uchvátila její odvaha. Byla tak nedůvěřivá, že po něm chtěla potvrzení a doklad o trvalém bydlišti, a později v televizi vyprávěla, že jí na prvním setkání slíbil, že nebude dotírat. „Lhal!“ Vzali se tajně v září 2019, ona v bílém overalu a místo zlatých prstenů si vybrali černé. Kluci mu začali říkat táto a celá rodina se odstěhovala do Petrohradu.
V lednu 2021 se z oběti stala moderátorka talk-show státní televize o lidech, kterým život zničil někdo blízký. Brzy nato oznámila třetí těhotenství a celý štáb byl přesvědčený, že čeká holčičku. Manžel do studia přinesl balon, z něhož se snesly růžové konfety, a Margarita čtyři měsíce mluvila na bříško jako na Jaroslavu. V šestatřicátém týdnu se ukázalo, že je to kluk, a tak stačilo umazat jedno písmeno a v srpnu 2021 se narodil Jaroslav. Na začátku roku 2024 s nadsázkou napsala, že bude dvojnásobnou Matkou draků jako ze Hry o trůny, protože nejstarší Dima se narodil v čínském roce draka a ve stejném znamení se mělo narodit i očekávané miminko.Tentokrát to byla opravdu holčička, Arina přišla na svět v květnu 2024.
Dnes žije Margarita s Maximem a čtyřmi dětmi v domě, který manžel postavil nedaleko Petrohradu. Dima závodně bruslí, Daniil hraje fotbal a oba pomáhají s malou Arinou. Vydělává hlavně na sociálních sítích, kde záměrně ukazuje fotky s protézou i bez ní, aby se o domácím násilí nepřestalo mluvit. Svůj příběh sepsala také v knize Šťastná bez rukou a podle ní vznikl seriál Sama vinovata?, v překladu Sama si za to může?, na kterém spolupracovala jako konzultantka.
Odškodné od Dmitrije nikdy nedostala. Trest mu formálně vyprší koncem roku 2031, ale Margarita se bojí, že na svobodě může být mnohem dřív. Ruská armáda od začátku války na Ukrajině verbuje vězně a slibuje jim za službu na frontě svobodu, a ona s jistotou neví, jestli její bývalý muž pořád sedí, protože z věznice jí na dotazy neodpovídají.
https://lenta.ru/articles/2018/11/15/hands/
https://zona.media/article/2017/12/14/ruki
https://zona.media/news/2018/03/02/serpuhov-293
https://www.rferl.org/a/russian-man-gets-14-years-in-prison-for-cutting-off-wife-s-hands/29602274.html
https://www.hrw.org/news/2018/02/14/law-not-side-russias-domestic-violence-victims
https://hudoc.echr.coe.int/?i=001-213869
https://aif.ru/society/people/pyat-let-schastya-kak-zhivet-margarita-gracheva-kotoroy-muzh-otrubil-ruki
https://news.ru/society/mozhet-osvoboditsya-i-ujti-na-svo-kak-zhivet-lishivshayasya-kistej-ruk-gracheva
