Článek
Je pátek 23. června 2023. Napětí mezi šéfem wagnerovců a ruským ministerstvem obrany, v jehož čele stál Sergej Šojgu, a náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem bublalo pod povrchem už měsíce. Prigožin, opojený brutálními úspěchy svých mužů při dobývání ukrajinského Bachmutu, nešetřil vulgárními výpady vůči armádnímu vedení. Obviňoval ho z neschopnosti, korupce a záměrného odpírání munice jeho žoldnéřům.
Zápletka vyvrcholila v noci, kdy Prigožin obvinil pravidelné ruské síly z raketového útoků na týlové tábory wagnerovců, při němž mělo zahynout velké množství jeho mužů. Reakce byla blesková a šokující. Vyzval k „pochodu spravedlnosti“, tvrdil, že má k dispozici zhruba 25 tisíc mužů, a jeho těžce vyzbrojené jednotky bez většího odporu vstoupily z okupovaného ukrajinského území do Ruska a obsadily klíčové vojenské objekty v Rostovu na Donu, včetně velitelství Jižního vojenského okruhu.
V sobotu ráno 24. června 2023 se kolony wagnerovců vydaly na sever po dálnici M4 směrem k Moskvě. Ruská armáda nebyla schopna – a do značné míry ani ochotna – klást efektivní ozbrojený odpor. Velení v Kremlu zachvátila bezbřehá panika. Některá letadla spojovaná s ruskými podnikateli a nejméně jedním vysokým státním představitelem opouštěla moskevská letiště a Vladimir Putin vystoupil s mimořádným televizním projevem, v němž Prigožinovo počínání označil za „zradu“, „ránu do zad“ a zopakoval chmurné paralely s rokem 1917, kdy vnitřní sváry rozvrátily celé ruské impérium a přinesly bolševický převrat.
Celý svět sledoval s napětím blížící se střet. Kolony žoldnéřů postupovaly Voroněžskou oblastí a překonaly stovky kilometrů, přičemž sestřelily několik vojenských vrtulníků a specializované komunikační letadlo vzdušných sil. Dojezd do moskevských ulic se zdál být pouhou otázkou několika hodin.
Lukašenkova dohoda a konec tažení
Když už se zdálo, že Moskvu čeká krvavé obléhání, pouliční boje a reálná hrozba občanské války, přišel 24. června v pozdních večerních hodinách neuvěřitelný zvrat. Jevgenij Prigožin nečekaně oznámil zastavení postupu. Vydal rozkaz k návratu svých těžkých kolon do polních táborů, aby prý předešel prolití ruské krve.
Zákulisním vyjednavačem, který v posledním kritickém okamžiku odvrátil katastrofu, se stal běloruský diktátor Alexandr Lukašenko. Podle oficiálně zveřejněných informací uzavřeli Kreml a Prigožin dohodu zprostředkovanou Minskem. Její podmínky vypadaly na první pohled velkoryse: trestní řízení proti Prigožinovi mělo být zastaveno a účastníci vzpoury neměli být stíháni, samotní žoldáci následně dostali na vybranou – buď podepsat standardní smlouvu s ministerstvem obrany, odejít do Běloruska, nebo se vrátit k civilnímu životu. A Prigožin měl odjet do Běloruska, kde měl nalézt bezpečí.
Pro Vladimira Putina to byla sice nezbytná záchranná brzda, ale zároveň velká a veřejná potupa. V ruském politickém systému, kde se nekompromisní síla a absolutní loajalita berou jako základní předpoklad politického přežití, byl muž, který ohrozil samotné základy režimu, oficiálně označen za zrádce – a přesto mu bylo umožněno odejít bez okamžitého trestu.
Odborníci na Kreml tehdy hned varovali: Vladimir Putin nezapomíná a neodpouští. Dohoda působila jako rozsudek smrti podepsaný neviditelným inkoustem, přestože šéf wagnerovců se zpočátku choval, jako by vyhrál sázku nad celým státem.
Kreml otevírá dveře
To, co vyšlo najevo v červenci 2023, popíralo veškeré zákony politické logiky, moci a spravedlnosti v Rusku. Přesně 29. června 2023 – pouhých pět dní po ukončení největší ozbrojené vzpoury za Putinovy vlády – se Jevgenij Prigožin objevil přímo v srdci moci, v Moskvě.
Kreml posléze potvrdil šokující a nepochopitelnou zprávu: Vladimir Putin si šéfa wagnerovců pozval do sídla moci. Setkání v moskevském Kremlu trvalo tři hodiny a pozváno na ně bylo 35 lidí, včetně samotného Prigožina a velitelů Wagnerovy skupiny. Podle prezidentského mluvčího Dmitrije Peskova prezident vyslechl vysvětlení velitelů, předložil jim své hodnocení jejich bojové činnosti při invazi na Ukrajinu i červnové vzpoury a nabídl další možnosti zaměstnání a bojového nasazení.
Jak si toto setkání vysvětlit? Putin potřeboval wagnerovce udržet pohromadě. Jejich zkušenosti z krutých bojů na Ukrajině a zejména v afrických zemích, kde chránili klíčové ruské ekonomické a politické zájmy (od Mali po Středoafrickou republiku), byly pro Kreml stěžejní. Putin navíc potřeboval ukázat vnitřnímu publiku i znepokojeným elitám, že situaci má pevně pod kontrolou a že dokáže „zrádce“ pragmaticky integrovat zpět do systému.
Pro Prigožina to však byl fatální moment nebezpečného sebeklamu. Schůzka v Kremlu v něm zřejmě probudila falešný pocit neohroženosti. Uvěřil tomu, že je pro ruský stát natolik nepostradatelný, že si může dovolit cokoliv. Dál se svobodně pohyboval mezi Moskvou, Petrohradem a Běloruskem, řešil logistiku svých afrických misí, objevil se v zákulisí rusko-afrického summitu a spravoval své impérium s bezstarostností člověka, který uvěřil vlastní výjimečnosti.
Ticho před bouří
Během července a srpna 2023 žil Prigožin hektickým životem. Navzdory dohodě o odchodu do Běloruska byl k vidění v Rusku, kde se scházel se svými obchodními partnery, řešil lukrativní kontrakty na těžbu nerostů v Africe a kontroloval sklady a technické zázemí. Objevilo se dokonce video, zřejmě natočené na africkém kontinentu, v němž sebevědomě hovoří o tom, že wagnerovci dělají Rusko ještě větším na všech světových kontinentech.
Navenek se zdálo, že se wagnerovské impérium vrací k předchozímu normálu. Uvnitř ruského bezpečnostního aparátu a tajných služeb však mezitím podle pozdějších zpráv médií probíhala příprava na nemilosrdnou pomstu. Zatímco ruský stát usiloval o převzetí kontroly nad strukturami wagnerovců a jejich zahraničními operacemi, kolem samotného Prigožina se pomalu stahovala neprostupná smyčka.
Jeho veřejné vystupování a dřívější ostrá kritika ministerstva obrany sice po vzpouře utichly, ale jeho samotná přítomnost v ruském veřejném prostoru byla pro Kreml trvalou připomínkou vlastní slabosti a ponížení. Diktatura totiž neodpouští ponížení na veřejnosti. Každý den, kdy Prigožin dýchal vzduch na svobodě a volně cestoval po zemi, byl pro Putinův režim živoucím důkazem systémového selhání.
Odsouzený muž si však odmítal připustit hrozbu. Spoléhal na to, že jeho nejlepším pojištěním je loajalita tisíců ozbrojených mužů a složitá pavučina afrických kontaktů.
23. srpen 2023
Středa 23. srpen 2023 začala pro Jevgenije Prigožina jako každá jiná rutinní pracovní cesta. Spolu se svými nejvěrnějšími spolupracovníky – včetně spoluzakladatele wagnerovců Dmitrije Utkina zvaného „Wagner“, jenž byl skutečným vojenským mozkem skupiny, a logistického šéfa Valerije Čekalova – nastoupil na moskevském letišti Šeremetěvo do soukromého proudového letadla Embraer Legacy 600. Cílem letu bylo jeho domovské město, Petrohrad.
Let probíhal bez zjevných technických problémů až do pozdního odpoledne. Krátce po 18. hodině místního času se letadlo nacházelo nad Tverskou oblastí nedaleko malé vesnice Kuženkino, severozápadně od Moskvy.
Svědci na zemi nečekaně uslyšeli hlasitou ránu. V zápětí letadlo prudce ztratilo výšku, začalo rotovat a jeho části se oddělily ještě ve vzduchu. Hořící trosky se s třeskem zřítily k zemi poblíž zalesněné oblasti nedaleko lidských obydlí. Na palubě bylo celkem deset lidí – sedm cestujících a tři členové posádky. Nikdo z nich neměl ani ten nejmenší náznak šance přežít.
Záchranné složky na místě neštěstí rychle vyprostily ohořelá a zmasakrovaná těla. Mezi oběťmi byl i Jevgenij Prigožin. Ruské úřady sice provedly genetické testy, které úmrtí krátce nato oficiálně potvrdily, ale spekulace o tom, zda šlo o nehodu, sestřelení vlastní armádní protileteckou obranou, nebo vnitřní nálož, okamžitě zaplnily světová média.
Podle předběžného hodnocení amerických zpravodajských služeb, o němž informovala agentura AP, pád letadla způsobila úmyslná exploze. Podezření na atentát spojený s ruským státním aparátem bylo silné, veřejně doložený závěr o přímém pokynu z nejvyšších pater Kremlu však zveřejněn nebyl. Deník The Wall Street Journal později s odvoláním na západní zpravodajské zdroje a bývalého ruského zpravodajce popsal verzi s náloží umístěnou pod křídlem letadla. Šlo však o zpravodajskou rekonstrukci, nikoli o veřejně ověřený výsledek vyšetřování.
Reakce Kreml
Reakce Vladimira Putina na smrt muže, který byl jeho dlouholetým blízkým spojencem a posléze smrtelným zrádcem, byla dokonale chladná a vypočítavá. Následujícího dne v televizním vystoupení vyjádřil upřímnou soustrast rodinám všech obětí a Prigožina označil za „člověka s těžkým osudem“, který v životě udělal „vážné chyby“, ale zároveň dosáhl potřebných výsledků pro společnou věc.
Byla to typická kremelská tečka: formální lítost, pragmatické zhodnocení zásluh a naprosté vymazání politické hrozby. Wagnerova skupina jako samostatné Prigožinovo mocenské impérium byla v následujících měsících zásadně oslabena, část jejích struktur a bojovníků přešla pod kontrolu ruského ministerstva obrany, ale pod původním názvem pokračovala zejména v některých afrických zemích.
https://www.investing.com/news/world-news/russias-mercenary-revolt-how-it-evolved-3112415
https://www.dawn.com/news/1761498
https://www.investing.com/news/world-news/kremlin-says-mercenary-chief-prigozhin-met-putin-after-rebellion-3122379
https://www.lemonde.fr/en/le-monde-africa/article/2024/08/23/putin-builds-on-prigozhin-s-foundations-in-africa_6720461_124.html
https://www.investing.com/news/stock-market-news/villagers-hear-bang-then-see-prigozhin-plane-plummet-to-the-ground-3160772
https://apnews.com/article/382515214f691e47daa2e3635d64e612
https://apnews.com/article/2c77567908c73e538f9f1c76ae406f8f
https://www.tovima.com/wsj/how-putins-right-hand-man-took-out-prigozhin/
https://www.investing.com/news/world-news/investigators-trawl-site-of-plane-crash-believed-to-have-killed-wagner-boss-prigozhin-3160609
https://uk.investing.com/news/world-news/what-happens-to-wagner-mercenary-group-after-prigozhin-plane-crash-3134350
