Článek
Vica Kerekes byla zrzka, jiná než ostatní děti. A ty se jí smály. „Jako malá jsem byla zrzavá, jiná než ostatní, děti se mi smály. Ale já jsem to brala s nadhledem. Už tehdy jsem se uměla mít ráda. Stála jsem před zrcadlem a říkala si – To jsem já. Pamatuju si, že zrcadlo nebylo mým nepřítelem, ale přítelem,“ vzpomínala.
Kdo by tehdy řekl, že ze zrzavé holky, kterou si děti dobíraly, bude jednou jedna z nejobdivovanějších hereček u nás? Že ji budou muži v Česku zbožňovat jako sexsymbol a ženy jí budou děkovat, že jim dodala odvahu? A že ona sama nad tím vším bude jen nechápavě kroutit hlavou?
„Stále nechápu, proč jsem v Čechách považována za sexuální symbol,“ řekla už před lety. A dodala: „Čeští diváci ani vlastně netuší, jak různorodé role či díla jsem natočila, znají mě jen z pohádek či sexy rolí.“
Kdo je tedy Vica Kerekes doopravdy?
Narodila se 28. března 1981 ve Fiľakově, malém městečku na jihu Slovenska kousek od maďarských hranic. Do rodiny, která patřila k početné maďarské menšině. Po otci sice měla zčásti slovenské kořeny, ale doma se mluvilo maďarsky a ona se odmalička cítila Maďarkou. Dodnes je její mateřštinou maďarština a ve slovenštině i češtině se jí občas připlete do řeči ten typický měkký přízvuk, který diváci tak milují.
„Vyrůstala jsem ve Fiľakově, což je sice městečko se silnou kulturní tradicí, ale spíš co se týče folklóru, lidových tanců a písniček nebo ochotnického divadla,“ popisovala své začátky. Kino ani velké divadlo tu nebylo. Jenže právě lidové tance, písničky a ochotníci byly pro malou Vicu prvním kontaktem s uměním.
Život v maďarské menšině na Slovensku ji naučil, že svět se dá vnímat ve více jazycích a z více stran zároveň. Doma jedna řeč, ve škole druhá, v televizi třetí. Pro malou holku to mohlo být matoucí, pro budoucí herečku to byla obrovská výhoda. Mezi kulturami se pohybuje přirozeně, jako by do každé z nich patřila.
Byla to temperamentní holka. A taková zůstala. „Když mluvíme, víc křičíme, jsme hlasitější… Prostě, když jsem nadšená, do něčeho ponořená, jsem emotivní,“ popisovala s humorem maďarskou povahu, kterou si nese v krvi.
Po střední škole se vydala do Bratislavy na Vysokou školu múzických umění. Studium herectví dokončila a vzápětí odešla do Budapešti, kde se snažila prosadit v maďarském divadle a filmu. Herectví si ji přitom podle jejích slov vybralo samo. „Povolání si mě vybralo, ne já je,“ říkala.
Na filmovém plátně debutovala v roce 2004 ve slovenském filmu Konečná stanica. A pak se to rozjelo. Natáčela v Maďarsku i na Slovensku, hrála v seriálech, ve filmech, v divadle. V roce 2010 získala cenu pro nejlepší herečku na Maďarském filmovém týdnu za film Ki/Be Tawaret. Slovenské diváky si podmanila v seriálu Odsúdené, kde ztvárnila jednu z vězeňkyň. Ale skutečný průlom přišel o rok později. V Česku.
V roce 2011 obsadil režisér Jiří Vejdělek mladou slovenskou herečku do své komedie Muži v naději. Bolek Polívka, Jiří Macháček, Petra Hřebíčková – a mezi nimi zrzavá kráska s maďarským přízvukem. Vica hrála Šarlotu, svůdnou milenku Ondřeje v podání Jiřího Macháčka, kterému jeho tchán radí, že trocha nevěry jeho nudnému manželství jen prospěje. A jedna scéna, ta na kulečníkovém stole, se stala slavnou. Muži v naději se staly jednou z nejúspěšnějších českých komedií vůbec a Vica Kerekes se přes noc proměnila v hvězdu.
Muži v naději se v televizi opakují dodnes a pokaždé mají skvělou sledovanost. Hlášky z filmu zlidověly a kulečníková scéna se stala jednou z nejznámějších scén novodobého českého filmu. Vejdělek to tehdy trefil přesně – komedie o nevěře, manželství a mužské krizi středního věku oslovila diváky všech generací.
Jenže sláva má i odvrácenou stranu. Z Vici se pro mnoho lidí stala navždy „sexy Šarlota“. Nálepka, které se dlouho nemohla zbavit. Nabídky na podobné role se jen hrnuly – a ona začala odmítat. „V jistém období jsem dokonce sama sebe usadila na lavičku, protože mě nebaví hrát ty samé role,“ přiznala.
Odmítání podobných rolí ale neznamenalo, že jí vadí nahota před kamerou. „Ještě od nikoho jsem nechtěla více peněz za to, že se odhalím,“ řekla v rozhovoru. Pokud se jí role líbila, neřešila, zda se v ní postava svléká. Odmítla naopak casting, na který si měla přinést pěkné spodní prádlo. Rozčílilo ji, že se někdo zajímá jen o to, jak vypadá.
Přesto na Šarlotu nezanevřela. Ta role jí totiž přinesla i něco, co nečekala. Za Vicou chodí ženy a děkují jí. „Když ke mně přijdou ženy a poděkují, že jsem je inspirovala, že se staly odvážnějšími,“ to je podle ní na celé té roli nejkrásnější.
Vica Kerekes nikdy neskrývala, že ženskost bere jako sílu, ne jako něco, za co by se měla stydět. „Nikdy jsem necítila potřebu se za svou ženskost omlouvat nebo ji schovávat. Je to součást mé práce i mojí osobnosti,“ řekla. „Vždy jsem si stála za tím, že ženskost může být síla, ne jen prostředek.“
Tři jazyky
Po Mužích v naději natáčela Vica Kerekes dál ve třech zemích. Jazyky jsou pro ni obrovskou výhodou. Hraje maďarsky, slovensky, česky, anglicky i německy. „Když ovládáte několik jazyků, máte mnohem víc pracovních příležitostí,“ řekla. A její pracovní týden pak vypadá jako jízdní řád. „Dva dny v Plzni, čtyři dny v Tiských stěnách, pak přesun do Říčan na další natáčení,“ popisovala. Žádná stálá adresa, žádný stereotyp. „To rozhodnutí vést život, jaký vedu, jsem udělala už ve dvaceti, kdy jsem šla studovat herectví,“ vysvětlila.
Žánrovým snobstvím přitom netrpí. Komedie, pohádka, dobové drama, temný artový film – všechno jí je blízké. „Já hraju ráda všechno, vážně! Nevěřím, že diváky obohacují jen artové záležitosti,“ říká. A kam vlastně patří? „Cítím se dnes už nejspíš jako Evropanka.“ Za slovenský film Sedem dní hriechu získala v roce 2013 cenu pro nejlepší slovenskou herečku. Hrála v českých pohádkách, v životopisném dramatu Milada o Miladě Horákové – a právě tahle práce jí připomněla, jak snadno zapomínáme na minulost.
„Neumíme si představit, jaká byla doba, a žijeme strašně pohodlně,“ řekla tehdy. Objevila se také v mezinárodním filmu Resistance o mimovi Marcelu Marceauovi a za maďarský televizní film Tranzitidő dostala v roce 2017 Maďarskou filmovou cenu. V roce 2022 se s filmem Běžná selhání režisérky Cristiny Groșan, temnou vizí světa na pokraji kolapsu, dostala až na filmový festival v Benátkách. Tehdy otevřeně promluvila i o tom, co ji trápí na současném světě. „Přijde mi, že jsme si dlouho žili jako v ráji, nic nám nechybělo, jenomže jsme si toho dost nevážili a nestačilo nám to,“ řekla pro Aktuálně.cz. Netajila se ani kritikou tehdejší maďarské vlády, která podle ní pracovala se strachem lidí. Česko, Slovensko, Maďarsko – a všude na ni diváci chodí.
Jenže za úspěchy na plátně se skrývala i velká osobní bolest. S maďarským fotografem Csabou Víghem žila Vica šest let. V roce 2011, v době, kdy se jí v Česku otevírala kariéra, se vzali. Jenže manželství vydrželo jen devět měsíců. „S manželem se skoro nevídáme. Oba jsme pracovně vytížení. Někdy spolu nejsme i měsíc, ale pak si to vynahradíme,“ říkala ještě krátce po svatbě. Pak se všechno zhroutilo.
„Ale ze dne na den se mi to celé rozpadlo. Tehdy jsem pocítila, že jsem v jediném okamžiku ztratila minulost, přítomnost i budoucnost,“ vzpomínala později. Rozhodnutí o rozvodu prý udělali oba. A přesto to bylo k nevydržení.
Vica nikdy nikoho neobviňovala. Naopak. „Csaba je nadaný, talentovaný fotograf, který pro život potřeboval silnou ženskou podporu. V tom je typický muž. Já jsem se taky chtěla věnovat kariéře, tak jsem mu ji nedávala,“ vysvětlovala s obdivuhodnou upřímností. Rozchod byl podle ní tak dojemný, že se oba u soudu rozplakali.
Dnes už o tom mluví s nadhledem. „Když jsem se rozváděla, tak to strašně bolelo, ale říkala jsem si, že to je fakt správně,“ prozradila. A z té bolesti si odnesla životní lekci, kterou ráda opakuje: „Emocemi se nesmí šetřit, do vztahu je třeba dát všechno.“
Po rozvodu se Vica dlouho hledala. Lásku nakonec našla v Česku – několik let žila s tatérem Lukášem Musilem a Praha se pro ni na čas stala druhým domovem. „Baví mě začínat vždy znovu a znovu, proto jsem tady v Čechách,“ vysvětlovala tehdy. Bylo to další z jejích nových začátků v jiné zemi a jiném jazyce.
Vztahy pro ni nejsou přítěží, ale školou života. „Nejvíc se člověk dokáže vyvíjet, když má vztahy,“ říká. A nejde jen o partnerské vztahy – ale i o přátelství, rodinu, kolegy a studenty.
Vztahy podle ní nejsou jen o lásce, ale i o obdivu. „Vzájemný obdiv je pro vztah úplně klíčový. Když se s partnerem inspirujete navzájem, když si dokážete říct – Vypadáš nádherně,“ svěřila se. A přeje si, aby city uměli dávat najevo i muži. Zatímco ženy se podle ní už naučily žít svobodněji, muži to často ještě neumějí.
A co děti? Na tohle téma je Vica Kerekes velmi opatrná. „Rodina je důležitá, ale uvidíme, jestli budu mít svoje děťátko, nebo to děťátko adoptuji… ale to je též moje soukromí, o tom nechci mluvit,“ prozradila. Víc k tomu neřekla – a je to její právo. Ne všechno ze života hvězdy patří na titulní strany.
Kdo by čekal, že slavná herečka žije v luxusu, ten by se hodně divil. Vica Kerekes totiž patří k lidem, kteří se vědomě vzdali hromadění majetku. „Naozaj nič nevlastním,“ prohlásila v roce 2024 v pořadu slovenské veřejnoprávní televize. Nemá auto, nemá vlastní byt, bydlí v pronájmu. „Když vydělám peníze, kupuju si čas,“ vysvětlila svou filozofii.
Svoboda je pro ni důležitější než majetek. „Pro mě je důležité, abych neměla pocit, že musím pracovat, protože musím zaplatit svoje životní náklady,“ řekla. A přiznala i myšlenku, která mnohé překvapila: „Skoro každý den myslím na to, že ležím na té posteli a už mám jen posledních pět minut a odcházím.“ Ne ze smutku, ale proto, aby si uvědomila, na čem v životě opravdu záleží.
Místo toho našla jinou vášeň – učení. V Budapešti vede kurzy filmového herectví a se studenty pracuje na tom, aby byli před kamerou sami sebou. „Tím, že učím v Budapešti kurzy filmového herectví, častokrát se setkávám se studenty, kteří nemají žádné herecké předpoklady,“ popisovala. Ani to ji ale neodradí – hledá v lidech autenticitu, ne dokonalost.
A pak je tu zahrada. Kdo by si představil sexy Šarlotu, jak se v montérkách hrabe v hlíně? Jenže přesně to Vica Kerekes miluje nejvíc. „Mám doma džungli rostlin. Miluju hrabat se v hlíně, starat se o něco živého. To je pro mě terapie,“ svěřila se. Herecký svět je podle ní plný lidí, kteří ztratili kontakt s realitou. A ona si ten kontakt hlídá. „Když hodně pracuju, mám pocit, že se vznáším někde ve vzduchu a pak potřebuju cítit, že jsem doslova na zemi. Vrátit se k realitě, k obyčejné fyzické práci. Země a nebe se musí spojit,“ vysvětlovala.
Žila v Budapešti, v Praze, dnes tráví čas i v Rakousku. Ten neustálý pohyb mezi zeměmi ji naučil pokoře. „Každý den si uvědomuju, že jsem jen malinkým elementem celého světa,“ říká. Kde je doma? „Domov pro mě asi už navždycky zůstane jenom konkrétním místem, kde zapustím kořeny,“ řekla. A doslova je zapouští – do květináčů a záhonů, které si všude, kde žije, kolem sebe vytváří.
Letos v březnu oslavila Vica Kerekes pětačtyřicáté narozeniny. Věk ji netrápí, i když filmový průmysl na herečky po čtyřicítce není příliš laskavý. „Když má herečka kolem pětačtyřiceti, čeká se, že bude hrát hlavně matky. Už jsem ale zažila, že mi řekli, že jsem na matku moc mladá,“ smála se. Jednou prý měla hrát mámu devatenáctiletého syna – a produkce jí oznámila, že s kolegyní, která hrála její dceru, vypadají jako sestry.
https://www.kafe.cz/galerie/vica-kerekes-20190523.html
https://www.e15.cz/magazin/film-dokaze-vytahnout-z-temnoty-ale-jeden-zanr-na-to-nestaci-i-proto-zadnymi-neopovrhuji-rika-vica-kerekes-1425709
https://www.dobrenoviny.sk/c/228200/autenticita-je-najvacsia-erotika-vica-kerekes-uz-nechce-plnit-predstavy-okolia-planuje-velku-zmenu
https://www.dobrenoviny.sk/c/222759/na-sude-si-spolu-s-manzelom-poplakala-vicu-kerekes-rozvod-naucil-ze-na-tomto-svete-nie-je-nic-iste
https://www.blesk.cz/clanek/bijak-filmove-hvezdy/157934/vica-kerekes-jeste-se-svliknu-nekolikrat.html
https://www.stvr.sk/televizia/program/15363/444006
https://zeny.iprima.cz/celebrity/vica-kerekes-rodina-je-dulezita-bud-budu-mit-svoje-dite-nebo-ho-adoptuji
https://magazin.aktualne.cz/celebrity/vica-kerekes-cesti-muzi-ti-to-s-zenami-to-prilis-neumi/r~35770322b59d11e3b4c00025900fea04/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/12976728037-bezna-selhani/
https://www.pravda.sk/koktail/z-obrazovky/clanok/655062-vica-kerekes-neviem-ci-chcem-hrat-az-do-smrti
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vica_Kerekes
