Článek
Román Zbabělci, který je o konci války začíná v hospodě a první novinka, kterou čtenář uslyší, zní, že revoluce se odkládá na neurčito. Oznamuje ji v náchodském Port Arthuru jeden z muzikantů jazzové kapely. Úvodní věta i samotný název knihy byly podle literárních historiků záměrně provokující a stejně pokračuje celý příběh. Vypravěč Danny Smiřický v květnu 1945 nepřemýšlí o tom, jak vyhnat Němce. Zajímá ho, jaké nohy má Irena a jestli mu to v kapele ladí se saxofony. Režim tohle podle Škvoreckého životopisce Michala Přibáně bral jako posměch.
Kostelec, kde se děj odehrává, je ve skutečnosti Náchod: město na řece pod zámkem, kousek od hranic. A Danny je z velké části autor sám. Stejně jako on byl Josef Škvorecký synem bankovního úředníka, miloval jazz a za války byl nuceně nasazen v továrně na letadla Messerschmitt.
V jednom se ale lišili. Danny v knize hraje na saxofon skvěle, jeho autor ne. „Hrál jsem hrozně špatně, tak jsem prostě začal o tom psát,“ přiznal Škvorecký v archivním rozhovoru pro rozhlas. Všechno, co Danny prožívá, prý zažil sám, jen se trochu vylepšil. „Danny je fotogeničtější člověk než já,“ dodal v dokumentu Gentleman Josef Škvorecký. Jeho žena Zdena Salivarová ho tam popsala jako ostýchavého, katolicky vychovaného kluka, který od čtrnácti nosil brýle a byl posedlý dívčím půvabem, ovšem ve vší počestnosti. Cynika ze sebe podle ní dělal jen v knihách.
„Nechal jsem je ležet v šupleti“
Příběh Zbabělců začal v červenci 1948 dopisem, který Škvorecký poslal své lásce. Psal v něm, že mu v hlavě uzrál starý, milovaný a pořád odkládaný námět o revoluci. Začal se prý modlit k Bohu, aby mu ho dovolil napsat. Bál se ale, že když začne hned, bude mít pořád před očima termín 1. srpna, kdy se musí pustit do učení, bude nervózní a napíše to špatně.
Nakonec se do psaní pustil v říjnu 1948 a román dopsal v září 1949. Psal ho pro Marii, svou náchodskou spolužačku, do které se tehdy beznadějně a trýznivě zamiloval. V únoru 1950 jí rukopis věnoval. V dedikaci ji nazval sluncem těch dávných dnů i svou inspirací a podepsal se přezdívkou, kterou ho oslovovali kamarádi: Errol. Marie se mezitím vdala za jejich spolužáka.
Román stál na skutečných událostech. Ve dnech 9. a 10. května 1945 se v Bělovsi u Náchoda, u staré celnice, odehrálo jedno z posledních válečných dramat kraje. Jednotky SS tam vraždily civilisty i odzbrojené rudoarmějce a po své porážce se samy staly obětí krvavé pomsty. Pamětníci vzpomínali, jak lidé vyšli vítat Rudou armádu a místo ní na tancích přijeli esesáci. Právě tohle Škvorecký ve Zbabělcích zčásti popsal.
Vydat takovou knihu v roce 1949 nepřicházelo v úvahu a Škvorecký to věděl. „Zbabělce jsem nechal ležet v šupleti skoro deset let,“ vysvětlil později. Politicky prý nebyl tak naivní, aby čekal, že mu ji v nejhorších stalinských letech někdo vydá. Jeho romány a povídky přitom kolovaly v rukopisech mezi pražskými intelektuály a on sám se zatím živil jako redaktor. Do roku 1958 to dotáhl až na zástupce šéfredaktora časopisu Světová literatura.
„Tak mu teda vydejte něco jiného“
Že Zbabělci nakonec vyšli, nebyla podle Michala Přibáně zásluha odvahy, ale zmatku. Kolem roku 1956 nabídl Škvorecký nakladatelství Československý spisovatel novelu Konec nylonového věku. Cenzura ji zatrhla jako pornografii.
Ředitel nakladatelství Ladislav Fikar se za mladého autora postavil a se šéfredaktorem vyrazil s jeho případem na kulturní oddělení ÚV KSČ. Tam podle Přibáně zřejmě někdo z nedbalosti prohodil větu, která rozhodla o všem: „Tak mu teda vydejte něco jiného.“ Škvorecký nabídl Zbabělce. Na cenzuře si nejspíš mysleli, že když rukopis přichází s požehnáním ústředního výboru, musel ho tam někdo číst. Nečetl ho nikdo.
Škvorecký tušil, že klidné to nebude. Pojistil se několika rozhovory, ve kterých se snažil vysvětlit, proč v knize chybí Rudá armáda a komunistický odboj. Počítal s tím, že ostatní výtky nějak ustojí.
V prosinci 1958 vyšli Zbabělci v nákladu 10 000 výtisků. A zpočátku to vypadalo dobře. Jiří Lederer ve Večerní Praze uznal, že Danny nezná stud a nic mu není svaté. Jiří Hájek v Literárních novinách měl výhrady. Vadilo mu třeba, že si Danny neodpustí krknout ani ve chvíli, kdy rádio hlásí, že hoří Praha. I on ale v autorovi cítil pronikavý talent.
„Doneste je ihned k zvěrolékaři!“
Zlom přišel na Nový rok. Literární noviny se v anketě ptaly spisovatelů, která česká nebo slovenská kniha je nejvíc zaujala, a 1. ledna 1959 odpovědi otiskly. O Zbabělcích psalo několik autorů a jejich verdikty se nemohly lišit víc.
Básník Jan Skácel připustil, že hrdinové možná neunesou všechny vnitřní monology, které jim autor přisoudil. Knížka sama ale podle něj zbabělá není, protože Škvorecký zná život a neopisuje ho z knih a z novin. O kus dál přirovnal národní umělec Karel Nový autora ke kotěti, chytrému a protřelému, ale nebezpečně napadenému prašivinou. A radil udělat to, co podle něj zanedbala redakční rada nakladatelství: „Doneste je ihned k zvěrolékaři!“ prohlásil.
K zvěrolékaři se kotě nedostalo. Přišlo něco horšího. Do dvou týdnů se tón tisku obrátil a podle Přibáně dostaly redakce příkaz kladné ohlasy netisknout. Rudé právo otisklo kritiku nazvanou Červivé ovoce, podle které byl autor cynický fotograf, jemuž není nic svaté.
Večerní Praha se od Ledererovy recenze, kterou sama otiskla, veřejně distancovala. V rozhlase knihu osobně zkritizoval i prezident Antonín Novotný. A režim nařídil stáhnout Zbabělce z knihkupectví a tvářit se, že nikdy nevyšli.
A autor? Ten si podle svých slov tehdy nebyl jistý, jestli je kniha vůbec dobrá, protože nic podobného předtím nikdo nenapsal. O tom, jestli se jednou dočká uznání, prý vůbec neuvažoval. „Když se spustila kritická kanonáda, to jsem měl jiné starosti,“ vzpomínal po pětačtyřiceti letech.
Ty starosti měly brzy konkrétní podobu. Na konferenci Svazu československých spisovatelů na začátku března 1959 zazněl nad románem definitivní odsudek a v Československém spisovateli začalo velké uklízení. Odvolali celé vedení a propustili několik redaktorů. Mezi vyhozenými byl i ředitel Fikar. Věta „tak mu teda vydejte něco jiného“, kterou si odnesl z ústředního výboru, ho stála místo.
„Možná že mě chtěl spíš potrestat“
Nejlepší reklamu nakonec Zbabělcům udělali jejich kritici. Negativní posudek v oficiálním tisku podle Přibáně fungoval jako automatické doporučení, a to už koncem padesátých let. Kniha začala rezonovat hned, jak vyšla první ideologická recenze.
Ozvěna dolehla i za hranice. Ferdinand Peroutka věnoval Zbabělcům koncem léta 1959 na Svobodné Evropě rovnou tři pořady. Danny pro něj byl obrazem generace, kterou podle něj nedostane snadno na svou stranu ani demokracie, ani komunismus. „Část mládeže zřejmě sedí se založenýma rukama a naslouchá saxofonu,“ konstatoval Peroutka. Taková mládež si podle něj klade vlastní podmínky a tou hlavní je upřímnost. Přemluvit se nedá, jen přesvědčit. Doma se román vrátil do knihkupectví v roce 1964, ovšem až poté, co ho Škvorecký musel upravit.
V roce 1968 už napsal Škvorecký s Milošem Formanem nástin filmového scénáře. Pak přijely tanky. Oba odešli za hranice a film nikdy nevznikl. Škvorecký se se ženou usadil v Torontu, kde spolu založili exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Doma jeho knihy na dvacet let znovu zmizely z pultů. Číst se ale nepřestaly.
Josef Škvorecký zemřel 3. ledna 2012 v Torontu. Jeho první román se do původní podoby vrátil ještě za jeho života. Edice z roku 1998 obnovila text prvního vydání z roku 1958 a Škvorecký ho pak určil jako závazný pro všechna další vydání. Kotě, které mělo v lednu 1959 jít okamžitě k zvěrolékaři, tak dnes vychází přesně v té podobě, v jaké ho tehdy kritici odsoudili.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-stolety-skvorecky-neprejme-si-mu-zase-plne-porozumet-rika-historik-261471
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-skvoreckeho-pratele-po-sedesati-letech-40171880
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-tomas-mazal-holky-a-muzika-37459
https://plus.rozhlas.cz/tankovy-prapor-i-zbabelci-museli-nejdriv-projit-cenzurou-skvorecky-bojoval-o-8650536
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/klicperovo-divadlo-ukazuje-skvoreckeho-zbabelce-na-konci-50-let-podrazdili-kritiky-26092
https://edicee.ucl.cas.cz/data/antologie/zdejin/3/edicni_poznamka.pdf
https://edicee.ucl.cas.cz/data/antologie/zdejin/3/rybak.pdf
https://edicee.ucl.cas.cz/data/antologie/zdejin/3/vohryzek.pdf
