„Snažíte se mě svést, že ano?“ Anne Bancroft bylo v Absolventovi 35, Hoffman byl jen o 6 let mladší

Mike Nichols při přípravě Absolventa neměl jednoduchou práci. Paní Robinsonová nebyla jen klasickou hollywoodskou femme fatale. Byla znuděnou ženou z dobře situované rodiny, uvězněnou v manželství a životě, který už dávno přestal naplňovat její někdejší ambice.

Nichols původně uvažoval o řadě výrazně starších hereček. Jeho prvním favoritem měla být Jeanne Moreau, mezi dalšími zvažovanými jmény byly Doris Day, Ava Gardner, Patricia Neal, Deborah Kerr nebo Ingrid Bergman.

Nakonec však roli získala Anne Bancroft. A věkově se tím celý příběh stal skoro absurdním. Anne se narodila 17. září 1931. Dustin Hoffman 8. srpna 1937. Když začalo natáčení, bylo jí pětatřicet, jemu devětadvacet. Přesto na plátně skutečně působí jako žena z úplně jiné generace.

Pomáhal kostým, účes, způsob nasvícení a především její herecký projev. Bancroft dala paní Robinsonové zkušenost, tvrdost a životní únavu, zatímco Hoffman dokázal z třicátníka vytvořit nervózního mladíka, který jako by právě včera opustil školní lavici. Výsledek fungoval tak dokonale, že se nad skutečným věkem herců většina diváků nikdy nepozastavila.

Ještě kurióznější byla filmová rodina Robinsonových. Katharine Ross, představitelce Elaine, bylo v době premiéry sedmadvacet let. Její filmová matka byla tedy jen něco přes osm let starší.

Dustin Hoffman přitom nebyl vůbec samozřejmou volbou. Pro roli Benjamina se hledal typ dobře vypadajícího mladíka z bohaté kalifornské rodiny. Uvažovalo se například o Robertu Redfordovi. Nichols nakonec zvolil newyorského divadelního herce, který svou vizáží představám hollywoodského romantického hrdiny zrovna neodpovídal.

A právě proto fungoval. Hoffmanův Benjamin je nervózní, nejistý, neohrabaný a prakticky neustále vypadá, jako by nevěděl, co má dělat s rukama. Vedle Bancroft působí ještě bezbranněji.

Z jejich prvního střetu pak vznikla jedna z nejslavnějších vět amerického filmu:

„Paní Robinsonová, snažíte se mě svést, že ano?“

Bancroft ji nehraje jako jednoduchou nymfomanku. Za jejím sarkasmem a chladnou sebejistotou je cítit frustrace, alkohol, dávno pohřbené sny a vztek na život, který se nevyvíjel tak, jak kdysi očekávala. Benjamin postupně zjistí, že studovala umění. Pak otěhotněla. Následovala svatba. A někde mezi tím se její vlastní život zastavil.

K filmu se váže ještě jeden slavný podvod.

Na ikonickém plakátu stojí Dustin Hoffman a v popředí záběru se táhne dlouhá ženská noha v černé punčoše.

Celá desetiletí ji diváci automaticky spojovali s Anne Bancroft. Jenže nebyla její. Patřila tehdy začínající modelce Lindě Gray, která se o mnoho let později proslavila jako Sue Ellen Ewingová v seriálu Dallas. Za pózování údajně dostala 25 dolarů.

Gray však nebyla, jak se někdy tvrdí, Bancroftovou dublérkou v samotné filmové scéně. Bancroft byla původně připravena požadovanou nahotu natočit, ale v den natáčení si to rozmyslela. Pro několik krátkých záběrů proto produkce skutečně použila dublérku – ale nebyla to Linda Gray.

Anne Bancroft se přitom narodila velmi daleko od světa bohatých kalifornských předměstí paní Robinsonové. Na svět přišla 17. září 1931 v Bronxu jako Anna Maria Louisa Italiano.

Její rodina měla italské kořeny. Otec Michael pracoval jako střihač střihových vzorů v oděvním průmyslu, matka Mildred jako telefonistka. Divadelní tradici doma neměli, ale talentované dítě bylo podle vzpomínek rodiny prakticky od začátku posedlé vystupováním.

Anne vystudovala American Academy of Dramatic Arts a prošla další hereckou průpravou v New Yorku. Nejdříve pracovala v televizi pod jménem Anne Marno. Pak si jí všiml Hollywood. Při přechodu k filmu přišla i změna jména. Anna Italiano podle hollywoodských měřítek počátku padesátých let zněla příliš Italsky.

Dostala seznam možností. Vybrala si Bancroft. Později vysvětlovala, že jí jméno připadalo důstojné.

Filmový debut přitom vůbec nebyl špatný. V psychologickém thrilleru Don't Bother to Knock z roku 1952 hrála po boku Richarda Widmarka a Marilyn Monroe. Jenže místo velkých dramatických úloh následovala série rolí, které Bancroft příliš neuspokojovaly.

Westerny. Dobrodružné filmy. Kriminálky. Historické snímky. A také jeden z filmů, který později působil ve srovnání s jejím budoucím Oscarem skoro neuvěřitelně.

V roce 1954 vznikl trojrozměrný thriller Gorilla at Large. Děj se odehrává v zábavním parku a kolem obří gorily jménem Goliath se začne rozvíjet série podezřelých událostí a zločinů. Bancroft hrála Laverne, artistku vystupující na visuté hrazdě.

Film se do dějin velké kinematografie rozhodně nezapsal. Pro herečku, která měla výrazně vyšší ambice, se podobné zakázky postupně stávaly zdrojem frustrace.

Později své tehdejší rozpoložení charakterizovala mnohem méně romanticky, než jak její začátky někdy líčí životopisci: cítila, že jde z hlediska sebeúcty a důstojnosti stále dolů. V roce 1957 se proto vrátila do New Yorku. A tohle rozhodnutí změnilo všechno.

V New Yorku našla herecké prostředí, po kterém toužila. Studovala mimo jiné v Actors Studiu a soustředila se na divadlo. V roce 1958 přišla její broadwayská premiéra ve hře Williama Gibsona Two for the Seesaw. Po boku Henryho Fondy hrála Gittel Mosca.

A okamžitě se dostavil úspěch. Za svůj broadwayský debut získala cenu Tony za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli v činohře. Dívka, která byla v Hollywoodu jednou z mnoha smluvních hereček, se během jediného večera stala respektovaným jménem newyorského divadla. Skutečný zlom však měl teprve přijít.

William Gibson napsal také hru The Miracle Worker – Divotvůrkyně. Příběh vycházel ze skutečného života Helen Kellerové, která jako malé dítě po nemoci přišla o zrak i sluch, a její učitelky Annie Sullivanové. Do role Annie byla obsazena Anne Bancroft.

Helen hrála Patty Duke. Obě herečky musely každý večer absolvovat mimořádně fyzické představení. Jejich střety nebyly uhlazenými konverzačními scénami. Sullivanová se snaží proniknout k dítěti, které nerozumí jazyku ani pravidlům okolního světa, a jejich vzájemný boj je místy téměř zápasem. Broadway byla uchvácena.

V roce 1960 získala Bancroft za Annie Sullivanovou svého druhého Tonyho, tentokrát už v hlavní herecké kategorii. A následoval návrat do Hollywoodu. Tentokrát už za úplně jiných podmínek.

V roce 1962 vznikla filmová verze Divotvůrkyně. Režíroval ji Arthur Penn a před kamerou se znovu setkaly Anne Bancroft a Patty Duke. Film uspěl. A 8. dubna 1963 zaznělo na udílení Cen Akademie jméno, které by pár let předtím čekal málokdo.

Anne Bancroft. Získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Ve stejné kategorii přitom soupeřila například s Bette Davis, Katharine Hepburn nebo Geraldine Page. Patty Duke vyhrála Oscara za vedlejší roli.

Další mimořádný výkon následoval v britském dramatu The Pumpkin Eater z roku 1964. Scénář napsal Harold Pinter podle románu Penelope Mortimerové a Bancroft dostala roli Jo Armitageové, ženy procházející bolestivou manželskou a osobní krizí.

Na festivalu v Cannes získala cenu pro nejlepší herečku, a to jednomyslným rozhodnutím poroty. Za stejný film následovala další nominace na Oscara.

Absolvent měl americkou premiéru v prosinci 1967. Rozpočet činil přibližně tři miliony dolarů. V Severní Americe nakonec film utržil přes 104 milionů a stal se nejvýdělečnějším filmem uvedeným v roce 1967.

Dustin Hoffman se prakticky přes noc stal hvězdou. Mike Nichols získal Oscara za režii. A Anne Bancroft obdržela třetí oscarovou nominaci. Jenže paní Robinsonová začala žít vlastním životem. Její jméno se stalo kulturní zkratkou. Stačilo říct „Mrs. Robinson“ a člověk okamžitě věděl, o jaký typ ženy jde.

Pro herečku to byla pocta i past zároveň. Po Absolventovi nenatočila další celovečerní film přibližně pět let. Jedním z důvodů bylo právě to, že neměla zájem hrát další variace na sexuálně agresivní ženy středního věku, které jí úspěch filmu začal nabízet.

Časem ji skutečně začalo rozčilovat, že celý její mimořádný životopis veřejnost redukuje na jedinou roli. Ještě v roce 2003, téměř čtyři desetiletí po premiéře Absolventa, se nad tím pozastavovala.

Překvapovalo ji, že má za sebou tolik práce, z níž část sama považovala za velmi dobrou, a lidé stále mluví především o paní Robinsonové místo například o Divotvůrkyni.

„Jsem jen trochu zklamaná, že se přes to lidé ještě nepřenesli,“ připustila.

Bancroft se po Absolventovi několik let filmu skutečně vyhýbala, neznamenalo to však konec jejího herectví. Pracovala v televizi a na divadle.

V roce 1970 vznikl televizní hudební speciál Annie, The Women in the Life of a Man. A přišel další velký triumf. Po Oscarovi a dvou cenách Tony získala také cenu Emmy. Patřila tak do exkluzivní skupiny herců, kteří získali tři nejvýznamnější americké herecké ceny – filmového Oscara, divadelního Tonyho a televizní Emmy.

O několik let později pak opět dokázala, že paní Robinsonová nebyla vrcholem jejích možností. Za The Turning Point z roku 1977 získala další oscarovou nominaci. A v roce 1985 následovala pátá a poslední za drama Agnes of God. Celkem tedy byla na Oscara nominována pětkrát. Jednou ho vyhrála.

Její soukromý život měl přitom k cynické paní Robinsonové hodně daleko. Osudovým mužem Anne Bancroft se stal Mel Brooks. Potkali se v roce 1961 při zkoušce televizního pořadu Perryho Coma.

Brooks seděl v hledišti. Bancroft vyšla na scénu v bílých šatech a začala zpívat. A Mel Brooks udělal přesně to, co by člověk od Mela Brookse čekal. Po skončení čísla na ni z hlediště zakřičel: „Anne Bancroft, miluju tě!“ Ona odpověděla: „Kdo jste?“ „Jsem Mel Brooks!“

Brooks se do ní podle svých vzpomínek zamiloval prakticky okamžitě. Začal ji pronásledovat na večírky a společenské akce, až z toho nakonec skutečně vznikl vztah.

Vzali se 5. srpna 1964 na manhattanském úřadě. Ani svatba se samozřejmě neobešla bez brooksovské grotesky. Mel později vzpomínal, že proběhla během jeho polední přestávky. Neměli připraveného svědka, a tak Brooks požádal mladíka čekajícího v předsálí, zda by jim nešel za svědka.

Neměl dokonce ani klasický snubní prsten. Bancroft měla starou tenkou stříbrnou náušnici, kterou Brooks ohnul a použil místo něj. Po obřadu se musel vrátit do práce. Večer mu novomanželka uvařila špagety. Manželství vydrželo až do její smrti. Jedenačtyřicet let. V roce 1972 se jim narodil syn Max Brooks, který se později stal spisovatelem a proslavil se mimo jiné románem Světová válka Z.

Na začátku nového tisíciletí Anne Bancroft vážně onemocněla. Měla rakovinu dělohy. Dne 6. června 2005 zemřela v nemocnici Mount Sinai v New Yorku. Bylo jí 73 let. Zůstali po ní Mel Brooks, syn Max, její matka, sestry a vnuk.

https://www.vanityfair.com/news/2008/03/graduate200803

https://www.theguardian.com/film/2013/feb/01/linda-gray-leg-graduate-poster

https://www.theguardian.com/film/2005/jun/08/obituaries.news

https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-anne-bancroft-20050608–20160602-snap-story.html

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2005-jun-08-me-bancroft8-story.html

https://projects.latimes.com/hollywood/star-walk/anne-bancroft/

https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/1963

https://www.festival-cannes.com/en/retrospective/1964/awards/

https://www.televisionacademy.com/bios/anne-bancroft

https://www.cbsnews.com/news/mel-brooks-on-the-love-of-his-life-anne-bancroft-and-comedy-thats-not-pc/

https://www.pbs.org/wnet/americanmasters/archive/interview/mel-brooks-interview-3/

https://goldenglobes.com/articles/oral-history-anne-bancroft-and-the-art-of-fighting-with-mel-brooks/

https://en.wikipedia.org/wiki/Anne_Bancroft