Článek
Jednoho prosincového odpoledne roku 1967, někdy mezi třetí a čtvrtou, scházel redaktor ČTK Jan Krčmář po Václavském náměstí. U Domu módy si všiml dvou mužů, kteří šli proti němu. Jeden s kulatým obličejem a rozcuchanými vlasy mluvil na svého společníka, nenápadného muže ve světlém baloňáku a klobouku. Ochranka, pokud tam nějaká byla, se držela hodně v pozadí. Nikdo z kolemjdoucích si jich nevšímal. Krčmář ustoupil stranou a kývl na pozdrav. Leonid Brežněv se na něj krátce podíval a šel dál. Antonín Novotný ho nevzal na vědomí. Oba pokračovali nahoru k Muzeu.
Redaktor si v Pramenu koupil láhev vína a vrátil se do redakce. Kolegům oznámil, že právě pozdravil generálního tajemníka sovětských komunistů a prezidenta republiky. Jejich první otázka podle jeho vzpomínek v týdeníku Respekt zněla, kolik toho už vypil. Kolegové prošli domácí zpravodajství, o návštěvě Brežněva ale nebylo nikde ani slovo. Krčmář usoudil, že se v šeru spletl.
Nespletl se. Dne 11. prosince vydala ČTK zprávu, že sovětský vůdce byl o dva dny dříve v Praze na přátelské návštěvě. Přátelská ale nebyla. Novotný si Brežněva pozval, protože potřeboval pomoc. Proti prvnímu tajemníkovi KSČ a prezidentovi republiky v jedné osobě se v ústředním výboru zvedala vlna odporu a Novotný věřil, že ji slovo mocného muže z Kremlu rozpustí.
Brežněv měl na Prahu zhruba čtyřiadvacet hodin a rozhovory nedopadly podle Novotného představ. Jeho blízký spolupracovník Jiří Hendrych sovětského hosta překvapil tím, že je ochoten funkci prvního tajemníka převzít sám. S Alexandrem Dubčekem, který proti Novotnému vedl útok, mluvil Brežněv asi hodinu. Ptal se, poslouchal, ale svůj názor neprozradil.
Pak odletěl domů. Podle toho, co se o návštěvě později vyprávělo, si nad Novotného problémy umyl ruce jako Pilát a pronesl větu, ze které se stala slavnou: „Eto vaše dělo.“ To je vaše věc. Byla to věta, která Novotného stála kariéru. Muž, kterého do čela strany a později na Hrad dostala Moskva, zůstal sám. Do tří a půl měsíce přišel o obě funkce a v květnu 1968 mu pozastavili i členství ve straně. Když v roce 1975 zemřel, jeho pohřbu si skoro nikdo nevšiml.
Zámečník z Letňan, který přežil Mauthausen
Antonín Novotný se narodil 10. prosince 1904 v Letňanech u Prahy v dělnické rodině. Vyučil se strojním zámečníkem a pracoval ve výrobním družstvu Včela ve Vysočanech. Do komunistické strany vstoupil jako šestnáctiletý v roce 1921, hned po jejím založení. Brzy se z něj stal placený funkcionář. Od roku 1929 se živil prací pro stranu, v roce 1935 jel jako delegát na kongres Kominterny do Moskvy a koncem 30. let vedl krajskou organizaci KSČ v Hodoníně.
Po okupaci patřil k vedení ilegální strany v Praze. V září 1941 ho zatklo gestapo a poslalo do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku. Přežil tam téměř čtyři roky. Osvobodili ho američtí vojáci 5. května 1945. Po válce se Novotný vrátil do Prahy a v roce 1946 už seděl v ústředním výboru strany. Mezi nejmocnější muže země se ale dostal až díky tomu, co přišlo po komunistickém převratu: politickým procesům.
Když v listopadu 1951 zatkli generálního tajemníka Rudolfa Slánského, uvolnilo se místo nahoře a Novotný se stal jedním z nejvlivnějších mužů v politbyru. Ministr vnitra Rudolf Barák o něm řekl, že „procesům přímo fandil“. V březnu 1953 zemřel Klement Gottwald. Vedení strany pak rozhodlo, že stranu povede Novotný. Podle historiků to tehdy nečekal skoro nikdo, a podle historika Stanislava Sikory ani on sám. Měl prý velké obavy, měl strach jestli funkci zvládne, a soudruzi mu museli slíbit podporu.
V listopadu 1957 zemřel prezident Antonín Zápotocký. Většina lidí čekala, že na Hrad půjde předseda vlády Viliam Široký. Do volby ale zasáhla Moskva. Sovětský vůdce Nikita Chruščov chtěl Novotného, se kterým měl podle historika Oldřicha Tůmy nadstandardní vztah.
Šest dní po Zápotockého smrti zvedlo všech 353 přítomných poslanců ruku pro Novotného. Od té chvíle držel v rukou obě nejvyšší funkce ve státě. Byl prvním tajemníkem strany i prezidentem republiky.
„Maso bude vbrzku“
V roce 1960 Novotný prosadil novou ústavu, podle které v Československu zvítězil socialismus. Stát dostal nový název Československá socialistická republika. Lidé si z písmene S navíc dělali legraci, ale na jejich životech se nic nezměnilo.
Ve stejném roce vyhlásil prezident velkou amnestii, díky níž se z vězení dostaly stovky politických vězňů z 50. let. Mezi propuštěnými byl i Gustáv Husák. Krátce nato se ale země propadla do hospodářské krize, kterou komunistické plánování nedokázalo zvládnout.
Novotný nebyl řečník. Neměl jiné vzdělání než stranické kurzy a podle Zdeňka Mlynáře si cizí slova v projevech psal foneticky, aby je dokázal vyslovit. Po jednom prvomájovém projevu, ve kterém slíbil, že „maso bude vbrzku“, se lidé prý posměšně ptali, kde to Brzko leží.
Krize ho ale donutila povolit víc, než by sám chtěl. V 60. letech povolil uvolnění v kultuře i ekonomické reformy, ze kterých později vyrostlo pražské jaro. Historik Petr Čornej jeho vládu shrnul jako „zvláštní směsici politického diletantismu a pragmatismu“.
Novotného pozice stála na Chruščovovi. Když v říjnu 1964 Chruščova jeho soudruzi v Kremlu sesadili, ztratil Novotný v Moskvě nejsilnějšího spojence. Navíc to Brežněvovi neodpustil a sesazení Chruščova mu vyčítal. Brežněv to nezapomněl. Novotného považoval za Chruščovova člověka a chtěl ho mít z cesty. Novotného nesnášel ani východoněmecký vůdce Walter Ulbricht. Když se v roce 1967 dostal do potíží, neměl v Moskvě nikoho, kdo by ho podržel.
Nejtěžší ránu si ale Novotný zasadil sám, a to na Slovensku. V srpnu 1967 přijel s manželkou Boženou do Martina na oslavy Matice slovenské, nejvýznamnější slovenské kulturní instituce. Do kanceláře správce Matice Juraje Pašky vešel neohlášeně a pustil se do něj. Vyčítal Matici, že se stýká se Slováky v zahraničí, protože to podle něj patřilo pražskému úřadu. Paška se bránil, že spolupráci chtějí sami krajané. Novotný se na odchodu otočil k manželce se slovy „Božo, jdi!“ a vedení Matice pohrozil, že za všechno ponese následky.
Podle Alexandra Dubčeka se návštěva změnila v řetěz urážek, po kterém se se Slováky prakticky nedalo mluvit. Historik Karel Kaplan Novotného označil za protislovenského šovinistu. Pověst muže, který Slováky přehlíží, ho dohnala o dva měsíce později.
Na zasedání ústředního výboru koncem října 1967 vystoupil první tajemník slovenských komunistů Alexander Dubček. Kritizoval, že nejvyšší funkce drží v rukou jeden člověk. Jméno nevyslovil, všichni ale věděli, o koho jde. Novotný byl prvním tajemníkem, prezidentem a k tomu řídil i stranický aparát.
V Dubčekově vystoupení viděl Novotný slovenský nacionalismus a obavu z federalizace. Rozjel proti němu kampaň a na začátku prosince pro jeho případ ustavil zvláštní komisi. Ve stejných dnech vyšli na Strahově do ulic studenti, kterým na kolejích neustále vypínali proud. Jejich heslo „Chceme světlo“ se brzy začalo číst i jinak. Novotný potřeboval spojence. Proto pozval do Prahy Brežněva.
Rozhodnutí odložili kvůli cukroví
Brežněv odletěl a po jeho návštěvě se všechno rozjelo rychle. Na schůzi předsednictva strany Dubček znovu otevřel otázku hromadění funkcí. K jeho názoru se přidal i Hendrych a další člen vedení Vladimír Koucký. Předsednictvo se rozdělilo napůl, pět hlasů proti pěti.
Mezitím Brežněv 13. prosince telefonoval s maďarským vůdcem Jánosem Kádárem. Za hlavní příčinu problémů československé strany označil to, že Novotný neví, co je kolektivní vedení. V Moskvě už podle dostupných zpráv zvažovali jeho nástupce. Mezi jmény byli Hendrych, Dubček i Oldřich Černík.
Dne 19. prosince se sešel ústřední výbor. Ekonom Ota Šik před ním prohlásil, že hlavní překážkou obnovy je „nesmírná kumulace moci“ v rukou Novotného, a navrhl, aby ho požádali o odstoupení z čela strany. K výzvám k odstoupení se přidalo několik dalších řečníků, mezi nimi Vasil Biľak, tehdy ještě na Dubčekově straně.
Dne 21. prosince museli členové užšího vedení říct, na čí straně stojí. Z patnácti se za Novotného postavili už jen čtyři. Novotný dal svou funkci „k dispozici ústřednímu výboru“, ale rozhodnutí se odložilo na nový rok. Jedna z členek ÚV, Ladislava Kleňhová-Besserová, to zdůvodnila podle slovenských historiků prostě: „Potřebuji napéct vánoční cukroví.“
Dne 5. ledna 1968 Novotný z čela strany odešel. Prvním tajemníkem se stal Alexandr Dubček. Podle některých zdrojů ho navrhl sám Novotný.
Prezidentem republiky ale Novotný zůstal a doufal, že se z otřesu vzpamatuje. Poslední ránu mu zasadil muž z jeho vlastního okolí. Generál Jan Šejna byl jeho chráněnec. Do armády nastoupil v roce 1950 a díky stranickým funkcím se stal nejmladším generálem v zemi, přestože neměl vojenské vzdělání. Novotný o něm v roce 1956 prohlásil, že mu jako jediný podává pravdivé informace o armádě. Šejna se navíc kamarádil s Novotného synem.
V lednu 1968 začalo vyšetřování podvodů s osivem jetele a vojtěšky, které Šejna z armádních nákupů prodával zemědělským družstvům. Kolovaly navíc zvěsti, že generál v prosinci zvažoval nasadit armádu na Novotného obranu. Šejna to později popřel: „Neměl jsem právo dát komukoli rozkaz k použití vojska.“
Dne 26. ledna 1968 zatkli Šejnova spolupracovníka, podplukovníka Jaroslava Moravce. Jeho výpovědi přispěly k odhalení Šejnova podílu na podvodech a prokuratura následně požádala o Šejnovo vydání k trestnímu stíhání. V noci z 25. na 26. února 1968 utekl přes Maďarsko a Jugoslávii do Itálie, kde požádal o azyl na americkém konzulátu. Pro Američany se stal jedním z nejvýše postavených přeběhlíků studené války. Pro Novotného to byl další hřebík do rakve. Na předsednictvu strany se od svého chráněnce marně snažil distancovat.
„Já vám ty ruský tanky nezavolal“
Na jaře 1968 se v Československu poprvé po dvaceti letech uvolnila cenzura a noviny začaly psát o tom, o čem se dosud jen šeptalo. Novotný se stal symbolem všeho, co bylo špatně. Kampaň proti němu vyvrcholila 20. března na velkém shromáždění, kde ho ostře napadl i Gustáv Husák, kterého Novotný v 50. letech nechal ve vězení.
O dva dny později, 22. března 1968, Antonín Novotný abdikoval. V dubnu ho vyloučili z předsednictva strany a v květnu musel odejít z ústředního výboru. Strana mu pozastavila členství za podíl na politických procesech a za brzdění rehabilitací jejich obětí.
V srpnu 1968 přijely do Československa sovětské tanky. Brežněv, který Novotného nechal padnout, teď přišel zastavit to, co začalo právě jeho pádem.
Novotný byl v té době už jen penzista. V hospodách prý potom říkal: „Vidíte, já vám ty ruský tanky nezavolal.“ Na počátku 70. let se mezi mladými objevily odznaky s nápisem „Sorry, Tony!“. S nástupem normalizace se Novotného doba najednou nezdála tak zlá.
Normalizační vedení mu v roce 1971 tajným usnesením vrátilo členství ve straně. Do ústředního výboru ani do významných politických funkcí se však už nevrátil. Byl nemocný a Husák ho podle historika Jiřího Pernese neměl rád.
Antonín Novotný zemřel na infarkt 28. ledna 1975 ve Státním sanatoriu v Praze. Bylo mu sedmdesát let. Poslední rozloučení se konalo 1. února 1975 ve strašnickém krematoriu bez státních poct. Zúčastnila se ho však také stranická delegace vedená členem ÚV KSČ Emilem Mertlem. ČTK o něm vydala jen krátkou zprávu. Muž, který čtrnáct let vládl Československu, leží v koutě hřbitova Malvazinky na pražském Smíchově pod obyčejnou šedou mramorovou deskou.
Do posledních let prý čekal, že ho rehabilituje Sovětský svaz, kterému sloužil skoro celý život. Nedočkal se.
https://www.respekt.cz/spolecnost/jak-jsem-potkal-brezneva-aneb-kratke-jaro
https://www.pravda.sk/spravy/neznama-historia/clanok/450409-aj-prazskej-jari-predchadzala-zima
https://www.denik.cz/historie/prezident-antonin-novotny-smrt-cssr.html
https://www.echo24.cz/a/HJieE/zpravy-domov-rusko-tanky-antonin-novotny-vyroci-nejhezci-prezident
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/nejkrasnejsi-prezident-208166
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/seminkovy-general-sejna-podvodnik-ci-politicky-uprchlik-283633
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/pohrby-prezidentu-268116
https://eurozpravy.cz/komentar/antonin-novotny-se-chopil-moci-pred-70-lety-nevahal-potlacovat-oponenty-diktaturu-ksc-ale-promenil.mq7tbyaf
https://www.teraz.sk/magazin/ceskoslovensky-prezident-antonin-novotny/109821-clanok.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Novotn%C3%BD
https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/antonin-novotny
