Článek
„Pracovala jsem čtyři roky v Dairy Queen, měla jsem samé jedničky a byla jsem hrozně stydlivá. S kluky jsem vlastně nechodila. Když jsem poprvé letěla do Los Angeles fotit pro Playboy, seděla jsem v letadle poprvé v životě. Heslem Playboye je dívka odvedle. Hledají holky, které jsou zdravé, svěží, mladé a naivní.“ — Dorothy Stratten v rozhovoru pro kanadskou televizi BCTV
Ve čtvrtek 14. srpna 1980 zvonil celé odpoledne telefon v dvoupatrovém domě na Clarkson Road v západním Los Angeles. Nahoře bydlel mladý lékař Stephen Cushner, dole v zadní ložnici jeho spolubydlící Paul Snider. Telefon nikdo nebral. Kolem páté se domů vrátila sedmnáctiletá Patti, kterou si Snider nedávno nastěhoval, a s ní kamarádka. Před domem stál Dorothyin starý mercury a vedle něj Sniderův mercedes s poznávací značkou STAR 80. Dveře dolní ložnice byly zavřené a za nimi bylo ticho. Obě dívky usoudily, že se manželé konečně usmířili, a odjely bruslit.
V sedm už byl doma i Cushner. Také on slyšel, jak dole marně vyzvání telefon, a na dvorku za ložnicí přecházel sem a tam a kňučel německý ovčák. Před půlnocí zavolal soukromý detektiv Marc Goldstein, kterého si Snider najal, a chtěl, aby někdo zkusil zaklepat. Patti se k tomu neměla, a tak šel Cushner, který prý už na schodech tušil, že je zle. Otevřel dveře a hned je zase zabouchl. „Vypadalo to jako horor. Jako natočený horor s figurínami a umělou krví. Ten obraz mi zůstal v hlavě navždy,“ vzpomínala po letech Patti Laurmanová v dokumentu televize ABC.
V ložnici ležela mrtvá Dorothy Stratten, dvacetiletá Playmate roku 1980, o které Playboy ještě v červnu psal jako o „jedné z mála vycházejících bohyň nového desetiletí“. U ní ležel její manžel. Muž, který ji kdysi vytáhl zpoza pultu se zmrzlinou, udělal z ní hvězdu a pak nesnesl, že mu utekla.
„Ta holka mi vydělá hodně peněz!“
Dorothy Ruth Hoogstraten se narodila 28. února 1960 ve Vancouveru rodičům, kteří krátce předtím přišli z Nizozemska. Otec rodinu brzy opustil a peněz nebylo nikdy nazbyt. Vyrůstala v Coquitlamu, předměstí, které je od centra Vancouveru asi tak daleko jako Říčany od Prahy. Už jako školačka chodila na brigádu do bufetu Dairy Queen, aby pomohla matce, která pracovala ve školní jídelně, a za pultem vydržela čtyři roky.
Sama o sobě říkala, že je „obyčejná a má velké ruce“. Psala naivní básničky a toužila po místě sekretářky. V šestnácti se jí změnila postava, ale co s tím, netušila. Než potkala Paula, chodila jen s jedním klukem.
Paul Snider byl o devět let starší a vyrostl ve vancouverském East Endu, drsné čtvrti, kde se cenily svaly a drzost. Ve škole skončil v sedmé třídě a jako hubený kluk, který se styděl za své tělo, se vrhl na posilování. Živil se pořádáním výstav aut a motorek, jenže na jeho vkus to vynášelo málo, a tak si přivydělával jako pasák. Nosil norkový kožich, jezdil černou corvettou a na krku mu visel přívěsek posázený kamínky.
Opravdové podsvětí jím prý pohrdalo. Jeden z jeho známých vyprávěl novinářce Terese Carpenterové, že Snider dlužil lichvářům a ti ho pověsili za kotníky z třicátého patra hotelu. Po pár letech kšeftování v Los Angeles se kolem roku 1977 vrátil do Vancouveru s tím, že už bude „čistý“. Strašně se totiž bál vězení. Jedné dívce tehdy řekl, že se radši zabije, než aby šel sedět.
Jednoho večera začátkem roku 1978 zašel s kamarádem do Dairy Queen ve východním Vancouveru. Za pultem stála vysoká blondýnka, která vypadala jako holka, ale chovala se jako zralá žena. Snider se otočil ke kamarádovi a pronesl větu: „Ta holka by mi mohla vydělat hodně peněz.“ Číslo vyloudil z jiné servírky a zavolal jí domů.
Dorothy se jeho drzosti později smála, ale imponoval jí. Byl starší, znal svět a nabídl, že se o ni postará. Kupoval jí šaty, daroval jí prsten s topazem a diamanty, vařil jí večeře a hrál jí na kytaru. Na maturitní ples jí koupil bílé šaty s volány a sám ji tam doprovodil. Romantika jako z červené knihovny? „Když si na něj vzpomenete, vybaví se vám vlk, který stopuje svou kořist,“ řekla o něm po letech herečka Mariel Hemingwayová, která Dorothy hrála ve filmu.
„Dělejte, co chcete“
Na ulici ji Snider zřejmě nikdy neposlal. Poznal, že tahle dívka je zboží vyšší třídy a dá se z ní vytěžit mnohem víc. Nejdřív ji vzal na portrét k fotografovi Uwemu Meyerovi, o měsíc později ji přemluvil k aktům u sebe v bytě. Podle jejích slov mu to trvalo dva týdny. „Chtěla se zalíbit. Bál jsem se jí upravit prsa, abych ji nevyděsil, a ona řekla: Dělejte, co chcete,“ vzpomínal Meyer.
Snider sázel na jistotu a vzal ji ještě k fotografovi Kenu Honeymu, který měl u Playboye jméno. Honey nejdřív váhal, protože Dorothy ještě nebylo devatenáct a v Britské Kolumbii potřebovala souhlas rodičů. Podle Carpenterové nakonec matce všechno přiznala a ta podepsala, podle jiných zdrojů podpis padělal Snider. Playboy tehdy hledal dívku do čísla k pětadvacátým narozeninám časopisu a fotoeditorka Playboye Marilyn Grabowská ji po prvních snímcích chtěla v nejbližším letadle.
V srpnu 1978 tak Dorothy poprvé v životě seděla v letadle i v limuzíně. Fotograf Mario Casilli jí začal říkat žena-dítě, protože na pohled to byla krásná žena, ale jakmile promluvila, byla to malá holka. Titul výroční playmate nakonec získala jiná dívka, Dorothy si ale Playboy nechal pro srpen 1979. Z nevyslovitelného příjmení Hoogstraten se stalo Stratten, ostříhali jí vlasy a na rozdíl od jiných playmate nepotřebovala žádnou plastiku.
O tom, co se stalo ve vile Hugha Hefnera v prvních týdnech, se vedou spory dodnes. Její pozdější partner Peter Bogdanovich napsal, že ji Hefner hned po prvním dni focení svedl, a v rukopise prý původně stálo „znásilnil“. Hefner přiznal jen společnou nahou koupel ve vířivce a objetí. „Ne. A pro pořádek, nikdy jsem se o to ani nepokusil,“ odpověděl v roce 1985 na otázku, jestli ji svedl. V roce 2022 sice jeho bývalý komorník v dokumentu tvrdil opak, Hefner se ale už bránit nemohl, zemřel v roce 2017.
„Tohle město ji zničí!“
V Playboy Clubu v Century City dělala zajíčka, ale nalévat alkohol prý nesměla, protože jí bylo teprve osmnáct. Vítala tedy hosty u dveří. Snider za ní přiletěl v říjnu 1978 a začal ji tlačit do svatby, mluvil o jejich „doživotní dohodě“. Kamarádky ji přemlouvaly, že si zničí kariéru, ona jim ale odpovídala, že si nedovede představit, že by byla s jiným mužem než s Paulem.
Hefner nechal Snidera prověřit u kanadské policie a Dorothy řekl, že má „pasácké rysy“. Ve vile se Snider líbal s jinými dívkami, až ho ochranka vyvedla s tím, že dál ho pustí jen s manželkou. Herec Max Baer mladší, Sniderův kamarád, ho prý tehdy vzal stranou. „Řekl jsem mu: Jestli ti na ní záleží, odvez ji zpátky do Vancouveru. Sem nepatří. Je hodná, krásná a tohle město ji zničí,“ vzpomínal.
Snider neposlechl. Vzali se 1. června 1979 v Las Vegas, potichu, protože Playboy si přál, aby nová hvězda vypadala svobodná. Proč si vzala muže, před kterým ji varoval kdekdo? Podle kamarádek byla přesvědčená, že všechno krásné, co ji potkalo, přišlo díky Paulovi, a nedokázala z toho vycouvat.
Kariéra se rozjela rychleji, než kdo čekal. V seriálu Buck Rogers ve 25. století hrála nejdokonalejší ženu vesmíru, ve sci-fi komedii Galaxina titulní robotku. V kanadském filmu Autumn Born ztvárnila sirotu, kterou unese a týrá vlastní strýc, a kanadskému novináři přiznala, že se tam hlavně kouká, jak tu holku někdo mlátí. Na place ji přepadala úzkost a nechala si předepsat Valium, prý kvůli hádkám s Paulem.
Snider zaplnil dům na Clarkson Road jejími fotkami a na nový mercedes si nechal udělat značku STAR-80. Když měl v sobě pár sklenek vína, zpíval: „Jsme na raketě k Měsíci!“ Až to prorazí, přestěhují se prý do Bel Air, kde bydlí velcí producenti. Dorothy z toho bylo úzko. Kamarádkám se svěřila, že ji Paul staví do situace, kdy nemůže selhat, aby nepadli oba.
V prosinci 1979 ji Hefner vybral jako Playmate roku 1980. K titulu dostala hotovost a dárky za dvě stě tisíc dolarů, dnes zhruba sedmnáct milionů korun, mezi nimi jaguára. Na slavnostním obědě ve vile 30. dubna 1980 Hefnerovi děkovala, že z ní udělal „asi nejšťastnější holku na světě“. Snider chtěl mít kontrolu nad každým jejím dolarem i nad každou rolí a nutil ji koupit za výhru dům, ona ale na každém něco našla. Tušila, že jí chce na život přidat další zástavu.
Pak se ve vile objevil Peter Bogdanovich, režisér slavného Posledního představení, Papírového měsíce a komedie Co dál, doktore?. Kariéra se mu po sérii propadáků sypala pod rukama a teď sháněl obsazení pro romantickou komedii They All Laughed (u nás nevyšla) s Audrey Hepburnovou, Benem Gazzarou a Johnem Ritterem. Na jednom večírku u Hefnera prý podle jejího agenta zvolal: „Proboha, ta je pro tu roli jako stvořená. Nechci ji kvůli prsům a zadku. Chci někoho, kdo umí hrát.“ Dostala roli nešťastně vdané mladé ženy, kterou sleduje soukromý detektiv, a Bogdanovich později přiznal, že ji psal podle jejího manželství.
Snider chtěl letět s ní do New Yorku, Dorothy ho ale odbyla, že plac je pro cizí uzavřený. Na letiště ji 22. března 1980 odvezl vypůjčeným rolls-roycem, aby z Hollywoodu odjížděla jako královna, a pak doma trucoval. Dorothy se v New Yorku brzy nenápadně přestěhovala do Bogdanovichova apartmá v hotelu Plaza.
Štáb Bogdanoviche nesnášel jako sobeckého megalomana, herci ho zbožňovali. Jednou k ní přišel, když na gauči žvýkala, a pokáral ji, že je ve žvýkačce cukr. Vyndala si ji z pusy a s úsměvem mu ji vložila do dlaně. Herečce Colleen Camp se pak svěřil, že je do Dorothy šíleně zamilovaný. Varovala ho, ať je opatrný, protože neví, kdo je ten chlap, od kterého odešla.
„Nech ptáčka letět!“
Snider volal do New Yorku a slyšel v jejím hlase chlad. Řekl „miluju tě“ a odpověď nepřišla, pak už mu ji ani nepřepojovali. Na propagačním turné po Kanadě se na ni v květnu rozzuřil do telefonu jen proto, že chtěla víc volnosti. Ve Vancouveru, kam přiletěla na svatbu své matky, se pak proti její vůli ubytoval ve stejném hotelu. Prosila ho, ať ji pustí ze svého sevření: „Nech ptáčka letět.“
Pohádali se a oba se rozplakali. Podle Snidera se pak milovali, Dorothy to nikdy nepotvrdila. Kamarádce ale řekla, že mu tehdy nabídla, že se Hollywoodu vzdá a vrátí se s ním domů. On nechtěl.
Koncem června dostal dopis, že jsou od té chvíle fyzicky i finančně odloučeni. Společné účty zanikly a peníze mu posílala přes svého manažera. Bez zelené karty nesměl pracovat, a tak pod cenou rozprodával její výhry, jaguára nevyjímaje. .
A pak zkusil vyrobit novou Dorothy. Sedmnáctiletou pokladní Patti Laurmanovou objevil na výstavě aut, učil ji chodit, oblékat se i česat jako Dorothy a nastěhoval ji k sobě. Playboy o tu kopii nestál, a tak mu aspoň doma poslouchala písničky, které na kytaru skládal pro Dorothy.
Snider tehdy najal detektiva Goldsteina, chtěl doložit nevěru a žalovat Bogdanovicha. Mezi Dorothyinými věcmi našel režisérovy milostné dopisy, plakal do telefonu a červenou fixou psal láskyplné vzkazy, které nikdy neodeslal. Dorothy se 30. července vrátila s Bogdanovichem z dovolené v Anglii a oficiálně si pronajala byt v Beverly Hills. Ve skutečnosti se nastěhovala do jeho vily v Bel Air. Přesně tam, kde bydlí velcí producenti.
V noci na 31. července se Snider s vypůjčeným revolverem skrýval ve tmě před vilou a chtěl zastřelit každého, kdo vyjde ven. Po několika hodinách to vzdal a odjel do kopců nad městem. Později kamarádovi přiznal, že tam myslel na sebevraždu.
„Musím vysát koberec, královna se vrací!“
V pátek 8. srpna spolu měli po třech měsících obědvat. Snider byl večer předtím s kamarády zase ten starý chvástal a rozjařeně hlásil: „Musím vysát koberec. Královna se vrací!“ Oběd ale dopadl katastrofálně. Dorothy přiznala, že miluje Bogdanovicha, a chtěla se dohodnout na vyrovnání. Vybrala si ze skříně šaty, které chtěla, a zbytek ať prý dá Patti.
Ještě to odpoledne musel Snider vrátit vypůjčený revolver a dalších pět dní nemyslel na nic jiného než na novou zbraň. V obchodě mu jako Kanaďanovi nic neprodali a detektiva marně prosil o samopal „na ochranu domu“. V inzerátech pak našel brokovnici a prodejce mu na staveništi ukázal, jak ji nabít. Zbraň si odvezl 13. srpna 1980, přesně dva roky poté, co Dorothy poprvé přiletěla do Los Angeles.
Ten večer se stavil u známého fotografa a byl v báječné náladě. Mimochodem prohodil, že si koupil zbraň, a pak začal mluvit o Claudii Jenningsové, bývalé playmate, která zahynula uprostřed natáčení. Některé playmate prostě umřou, uvažoval nahlas, a pak kolem toho vznikne velký zmatek. Nikomu to tehdy nepřišlo divné.
Ráno 14. srpna seděla Dorothy u manažera a probírali, kolik Paulovi nabídne. Manažer jí radil, ať všechno předá právníkovi a s manželem se už nevídá. „Chci zůstat jeho kamarádkou,“ odpověděla. Hefner i Bogdanovich ji od schůzky odrazovali. „Zakázali jí to. Musela se tam vyplížit, musela lhát. Měla jednu malou chybu: neviděla v lidech zlo,“ řekla později playmate Jeana Keoughová.
Kolem poledne zaparkovala před domem na Clarkson Road. Nesla nabídku jednorázového vyrovnání sedm a půl tisíce dolarů a v kabelce tisíc sto dolarů v hotovosti. Goldstein ji viděl vcházet a krátce nato Sniderovi zavolal. Snider smluveným kódem odpověděl, že je všechno v pořádku. Pak už telefon nebral.
Co se dělo v následující hodině, nikdo přesně neví. Kabelka zůstala ležet otevřená v obývacím pokoji, v ní lístek Sniderovým písmem, že potřebuje, aby ho živila. Pak oba sešli dolů do ložnice. Policie dospěla k závěru, že ji Snider znásilnil a zastřelil brokovnicí do obličeje. Oba byli nazí, u postele stál jeho podomácku vyrobený stojan a v ruce svíral pramen jejích blond vlasů.
Asi o hodinu později obrátil zbraň proti sobě. „Myslím, že pochopil, že bez ní nemá žádnou budoucnost, a nechtěl, aby ji s ní měl kdokoli jiný,“ řekl detektiv losangeleské policie Richard DeAnda. Snider kdysi tvrdil, že by radši umřel, než šel do vězení. Slovo dodržel.
„Mýlila se“
Goldstein dorazil dřív než policie a hned volal do vily Playboye. Hefner si myslel, že jde o hloupý žert, a chtěl nejdřív číslo odznaku policisty na místě. Pak zavolal Bogdanovichovi, který se zhroutil a musel dostat sedativa. Režisér později vydal prohlášení, které končilo větami: „Dívala se na svět s láskou a věřila, že všichni lidé jsou v hloubi duše dobří. Mýlila se, ale je to jeden z nejšlechetnějších omylů, jakých se můžeme dopustit.“
Pohřbili ji na hřbitově Westwood Village, kde leží i Marilyn Monroe. Na náhrobek dal Bogdanovich úryvek z Hemingwayova románu Sbohem, armádo!: „Svět zabíjí ty nejhodnější, ty nejlaskavější a ty nejstatečnější bez rozdílu.“ O tři roky později ji ve filmu Boba Fosse Star 80, pojmenovaném podle Sniderovy poznávací značky, hrála právě Hemingwayova vnučka Mariel a Snidera Eric Roberts, bratr Julie Robertsové. U nás tehdy o Dorothy skoro nikdo neslyšel, první české číslo Playboye vyšlo až v dubnu 1991.
Bogdanovich se z její smrti nevzpamatoval. Za vlastní peníze znovu uvedl do kin film They All Laughed, utopil v tom přes pět milionů dolarů a v roce 1985 zbankrotoval. V knize Zabití jednorožce obvinil z její smrti Hefnera a celou filozofii Playboye. Hefner odpověděl tiskovou konferencí, na které s Dorothyiným nevlastním otcem tvrdil, že režisér svedl její třináctiletou sestru Louise. Louise je zažalovala za pomluvu, žaloba byla po pěti měsících stažena. V prosinci 1988 si devětačtyřicetiletý Bogdanovich dvacetiletou Louise vzal. Zemřel v lednu 2022 a pohřbili ho vedle Dorothy.
https://www.villagevoice.com/from-the-voice-archives-death-of-a-playmate/
https://abcnews.com/Entertainment/horrific-murder-playboy-playmate-verge-hollywood-stardom-flaw/story?id=66193166
https://globalnews.ca/news/7273712/dorothy-stratten-murder-40-years/
https://allthatsinteresting.com/paul-snider
https://www.upi.com/Archives/1985/03/30/The-feud-over-a-Playmates-death/6496481006800/
https://www.upi.com/amp/Archives/1985/04/08/The-mother-and-sister-of-1980-Playmate-of-the/5519481784400/
https://archive.clivejames.com/books/bogdanovich.htm
https://sixfeetunderhollywood.blogspot.com/2022/01/dorothy-stratten.html
https://www.iamnotastalker.com/2014/10/10/dorothy-strattens-former-house
https://www.mediaguru.cz/magazin-playboy-po-34-letech-na-ceskem-trhu-konci
