Článek
Narodila se 27. dubna 1956 jako nejmladší ze tří dětí. Její matka Věra Patrasová zpívala ve filharmonickém sboru a otec Karel Patras patřil k absolutní hudební špičce v zemi.
V rodině hrála hudba zásadní roli. Malá Dáda chodila na klavír, zpívala v Kühnově dětském sboru a věnovala se také dalším uměleckým aktivitám. K tomu od čtyř let přidala sportovní gymnastiku a atletiku.
Všechno muselo být dokonalé, bezchybné a podřízené poctivé práci. Jenže dospívající dívku stále více než hudební kariéra fascinoval svět divadla a filmu.
Tajně hltala představení divadla Semafor, od dětství obdivovala Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra a snila o tom, že bude hrát a zpívat před publikem.
Když jí bylo patnáct let a končila základní školu, rozhodla se pro riskantní krok. Bez otcova vědomí se přihlásila na hudebně-dramatický obor Státní konzervatoře v Praze.
Moc dobře věděla, že otec by s její volbou nesouhlasil. Přijímací zkoušky proto absolvovala tajně a během nich se snažila nepotkat otce, který ve škole ve stejné době zkoušel mladé harfisty.
Utajit se to nakonec nepodařilo. O jejím úspěchu se Karel Patras dozvěděl dokonce dříve než samotná dcera. Když pak přišla domů, vypukla rodinná bouře. A otcův následný odchod z konzervatoře byl jen začátkem jejího boje o vlastní místo na slunci.
„Jsi příliš atraktivní!“
Studium na pražské konzervatoři přineslo mladé Patrasové nejen vytouženou svobodu, ale také první zásadní setkání s filmovými osobnostmi.
V roce 1973 debutovala před kamerou jako jedna ze studentek v hudební komedii Třicet panen a Pythagoras. Hlavní mužskou roli mladého profesora v ní hrál oscarový režisér Jiří Menzel.
Právě Menzel jí tehdy řekl větu, která jí utkvěla v paměti: „Ty si moc nezahraješ. Jsi příliš atraktivní, nikdo ti neuvěří, že jsi prodavačka.“
Zároveň jí však dal radu, která měla cenu zlata. Upozornil ji, že legendární pražské divadlo Semafor pořádá konkurz. Pro Patrasovou to bylo splnění dětského snu.
Na konkurz přišla ještě jako studentka konzervatoře. V hledišti seděl samotný Jiří Suchý. Konkurzem prošla a ještě během studií se stala součástí Suchého skupiny v Semaforu. Začala jedna z nejšťastnějších a nejdůležitějších etap jejího mladého života.
Atmosféra v Semaforu na počátku její kariéry byla pro mladou dívku jako z jiného světa.
Jiří Suchý byl pro ni nejen šéfem, ale také velkým mentorem, učitelem a člověkem, kterého obdivovala už od dětství.
Účinkovala například ve Sladkém životě blázna Vincka a postupně v celé řadě dalších semaforských pořadů.
Na jevišti hrála a zpívala po boku Jiřího Suchého, Jitky Molavcové, Jiřího Datla Novotného a dalších výrazných tváří Semaforu.
Diváci Semafor milovali a lístky se sháněly přes známé a pod pultem. Jenže za oponou se nad divadlem stahovaly temné mraky normalizační represe. Jiří Suchý byl pro komunistické funkcionáře trnem v oku.
V roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov a později odmítal odvolat své postoje či se přizpůsobit tomu, co po něm normalizační aparát požadoval. Důsledky byly tvrdé.
Na mnoho let se mu uzavřela cesta do Československé televize i rozhlasu, gramofonové desky vycházely jen velmi sporadicky a jeho knihy téměř vůbec.
Cenzoři zasahovali do textů a samotný Semafor dokonce na počátku normalizace na čas dostal zákaz činnosti.
Jiří Suchý byl vytlačen z velké části oficiálního kulturního prostoru a přežíval především díky svému divadlu a věrnému publiku.
Mladá Dagmar Patrasová sledovala toto ponižování svého principála s bolestí. V té době ještě netušila, že přijde den, kdy mu bude moci jeho pomoc alespoň částečně oplatit.
Sexsymbol národa
Zatímco Jiří Suchý čelil normalizačním omezením, filmová kariéra Dagmar Patrasové zažívala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let raketový vzestup.
Menzelova předpověď o její kráse se beze zbytku naplnila. Režiséři ji začali obsazovat do rolí výrazných, smyslných a nedostupných žen.
V roce 1979 hrála v drsném kriminálním dramatu Smrt stopařek. V roce 1980 jí režisér Ladislav Smoljak svěřil roli Manuly v nesmrtelné komedii Vrchní, prchni!.
Legendární scéna ve vaně, v níž Josef Abrhám myje Patrasové záda a do koupelny nečekaně vstoupí Zdeněk Svěrák, z ní udělala jeden ze sexsymbolů československého filmu počátku osmdesátých let.
Muži po ní šíleli a její výrazná podoba se nesmazatelně zapsala do paměti diváků. Následovala role zlé princezny Xenie v kultovním seriálu Arabela a v roce 1983 přišla role vědkyně Káti v legendárním sci-fi seriálu Návštěvníci.
Patrasová byla na vrcholu filmové slávy. Její věhlas překročil hranice republiky a začala dostávat příležitosti také ve východoněmeckých produkcích.
Pro společnost DEFA natočila mimo jiné film o Vincentu van Goghovi a později také velkou historickou minisérii Hotel Polan und seine Gäste.
Při práci v Německé demokratické republice se Patrasová seznámila s významným východoněmeckým režisérem Horstem Seemannem. Seemann připravoval monumentální třídílnou televizní minisérii Hotel Polan und seine Gäste (Hotel Polan a jeho hosté).
Byl to nákladný historický projekt mapující osudy několika generací židovské hoteliérské rodiny v Čechách od počátku dvacátého století až k nacistické perzekuci. Patrasová měla v projektu sama získat roli Channeh Koberové.
Jednou pozvala Horsta Seemanna do Prahy na své představení v Semaforu. Chtěla mu ukázat divadlo, které pro ni tolik znamenalo, a především jej seznámit s Jiřím Suchým.
Seemann sledoval Suchého na jevišti a jeho výkon ho zaujal. Po představení se oba muži díky Patrasové setkali. A právě tehdy se východoněmecký režisér dozvěděl, že Jiří Suchý je v Československu na indexu a jeho možnosti vystupovat ve filmu, televizi a rozhlase jsou výrazně omezené. Seemann na to zareagoval tím nejlepším možným způsobem. Nabídl Suchému roli ve svém novém seriálu.
Nečekaný životní obrat
Horst Seemann svůj záměr skutečně uskutečnil. Jiřího Suchého obsadil do role Saši v minisérii Hotel Polan und seine Gäste, která vznikla pro východoněmeckou televizi a poprvé se vysílala v roce 1982.
Vedle Suchého v projektu hrála také Dagmar Patrasová a další českoslovenští herci, například Vlastimil Brodský a Václav Voska. Pro Suchého šlo v době domácích normalizačních omezení o velmi neobvyklou možnost znovu se objevit v rozsáhlé filmové produkci.
Zatímco doma zůstával pro velkou část televize a filmu nežádoucí, ve „spřátelené“ Německé demokratické republice se před kameru postavit mohl. A na počátku celého řetězce náhod stála právě Dagmar Patrasová, která Horsta Seemanna přivedla do Semaforu a oba muže seznámila.
Mladá herečka tak mohla svému divadelnímu principálovi alespoň částečně vrátit to, co pro ni na začátku kariéry udělal. Sama Patrasová na tuto historku později vzpomínala s velkou radostí.
V polovině osmdesátých let byla Dagmar Patrasová na vrcholu filmové popularity. Každý mohl předpokládat, že bude dál rozvíjet svou kariéru výrazné a atraktivní ženy českého filmu.
V jejím soukromém životě však došlo k zásadnímu zlomu. V roce 1983 se provdala za slavného saxofonistu a hudebníka Felixe Slováčka a téhož roku se jim narodil syn Felix. Později přišla na svět dcera Anička.
Mateřství i hudební spolupráce s manželem postupně nasměrovaly její kariéru úplně jinam. Felixe Slováčka napadlo, aby natočila album písniček pro děti. V roce 1987 vyšla deska Pasu, pasu písničky.
A následovalo něco, co nikdo nečekal. Album se prodávalo ve statisícových nákladech a jedním z jeho největších hitů se stala píseň Chytila jsem na pasece žížalu.
Právě z ní postupně vyrostla také populární postavička žížaly Jůlie. Z Patrasové se stala Dáda – královna dětských srdcí. Její desky s dětskými písničkami se prodávaly ve statisícových nákladech a řada nahrávek získala zlatá či platinová ocenění.
Vyprodávala velké sály, kde tisíce dětí zpívaly její písničky a rodiče stáli fronty na její podpis. Našla kariéru, kterou od krásné dívky ze Semaforu nikdo nečekal, ale která jí přinesla mimořádnou popularitu u několika generací dětí.
Pozlátko pohádkové královny však v pozdějších letech vystřídala tvrdá osobní dramata, která po celá desetiletí plnila stránky bulvárních médií.
Její manželství s Felixem Slováčkem prošlo hlubokými krizemi, veřejně propíranými nevěrami a vleklými spory, které manželé řešili před zraky celé země.
Patrasová musela čelit obrovskému psychickému tlaku, samotě i vlastním problémům. Nejhorší a nejkrutější zkouška však přišla v podobě onkologického onemocnění její milované dcery Anny Julie Slováčkové.
Poprvé jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu v roce 2019. Po léčbě se nemoc vrátila a mladá zpěvačka s ní několik let otevřeně bojovala.
Dne 6. dubna 2025 Anna Julie Slováčková ve věku pouhých devětadvaceti let zemřela. Pro rodiče to byla rána, kterou žádný životní úspěch ani kariéra nedokáže vyvážit.
https://www.patrasova.cz/profil/
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/dagmar-patrasova-rozhovor.A131230_121612_spolecnost_jup
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-dagmar-patrasova-posledni-rok-a-pul-nechci-opakovat-353542
https://www.ahaonline.cz/clanek/malery/95473/dagmar-patrasova-valka-v-rodine.html
https://www.filmportal.de/film/hotel-polan-und-seine-gaeste_c31b4e69f3834f6a80ce1a7e3623ccfe
https://www.filmpolski.pl/fp/index.php/1211036
https://www.defa-stiftung.de/filme/filme-suchen/besuch-bei-van-gogh-ein-utopischer-film/
https://www.pametnaroda.cz/cs/suchy-jiri-1931
https://vltava.rozhlas.cz/osudy-jiriho-sucheho-poslechnete-si-rozhlasove-vzpominky-herce-zpevaka-a-8579626
