Ukradli rakev s mrtvým kámošem, polili ji benzínem a zapálili v poušti. A dostali pokutu 300 dolarů

Z dechu je cítit alkohol a s neuvěřitelnou drzostí tvrdí zaměstnanci letiště, že zastupují rodinu a potřebují okamžitě převzít rakev se slavným šestadvacetiletým hudebníkem. Chlápek za přepážkou chvíli tápe, pak uvěří historce o změně pohřebních plánů a oba kumpáni nacpou rakev do vypůjčeného cadillacu přestavěného na pohřební vůz, který nemá ani registrační značky.

Cíl jejich bizarní jízdy? Joshua Tree, pět galonů benzínu a splnění slibu, který si s mrtvým kamarádem dali pár měsíců předtím na pohřbu kytaristy Clarence Whitea: Kdo zemře první, toho druhý odveze do pouště, dá si pár drinků a spálí ho. Posmrtná odysea Grama Parsonse vešla do dějin rock'n'rollu stejně pevně jako jeho hudba.

Píše se 20. září 1973 a na letišti v Los Angeles vládne klasický provozní zmatek. V rakvi čeká na převoz tělo šestadvacetiletého mladíka jménem Ingram Cecil Connor III., kterému nikdo v hudebním světě neřekl jinak než Gram Parsons. O den dřív zemřel po předávkování morfinem v kombinaci s alkoholem. Z Joshua Tree Inn ho sanitka převezla do nemocnice v Yucca Valley, kde byl prohlášen za mrtvého.

Jeho nevlastní otec Bob Parsons už zařizuje převoz těla do Louisiany a soukromý rodinný pohřeb. V pozadí byly navíc spory o Parsonsovu pozůstalost a rodinné jmění. Gramova matka Avis pocházela z bohaté rodiny Snivelyových, která vydělala obrovské peníze na floridském citrusovém průmyslu, a vztah mezi Gramem a nevlastním otcem nebyl zrovna idylický. Tělo má každopádně z Los Angeles pokračovat do New Orleans.

Jenže na scénu přichází Phil Kaufman. Road manager, parťák a chlápek, který měl v hlavě všechno možné, jen ne respekt k úřadům a zákonům.

Kaufman si totiž vzpomněl na pakt, který s Parsonsem uzavřeli jen pár měsíců předtím po pohřbu kytaristy Clarence Whitea z The Byrds. Parsons byl z tradičního pohřebního rituálu znechucený a řekl Kaufmanovi, že něco takového pro sebe nechce. Dohodli se, že pokud jeden z nich zemře, druhý odveze jeho tělo do Joshua Tree, dá si pár drinků a spálí ho. Kaufman mu to tehdy odkýval. A slovo hodlal dodržet.

Sehnal kamaráda Michaela Martina a vypůjčili si starý Cadillac upravený na pohřební vůz, který patřil Martinově přítelkyni Dale McElroyové. Ta ho běžně používala i na kempování. Auto mělo rozbitá okna, nemělo registrační značky a rozhodně nepůsobilo jako profesionální pohřební vůz. Kaufman s Martinem do něj naložili alkohol a vyrazili na letiště.

Scéna na nákladní rampě byla čistá groteska. Kaufman začal tvrdit, že rodina na poslední chvíli změnila plány a rakev se má převézt k soukromému letadlu na jiné letiště. Zaměstnanec nakonec historce uvěřil. Situaci ještě korunoval policista, který autem zablokoval výjezd z hangáru, ale místo zatčení jim ochotně pomohl s těžkou rakví. Martin pak při odjezdu pohřebákem narazil do stěny hangáru. Ani to nikomu nepřišlo natolik podezřelé, aby je zastavil. Rakev v hodnotě 708 dolarů skončila v autě a Cadillac vyrazil do pouštní noci.

Trasa vedla přímo na východ, do vyprahlé pustiny Joshua Tree, která tehdy ještě nebyla národním parkem, ale národní památkou Joshua Tree National Monument. Právě sem Parsons rád jezdil s přáteli, pil, bral drogy a trávil dlouhé noci uprostřed pouštní krajiny.

Kaufman s Martinem cestou koupili velký kanystr a naplnili ho zhruba 10 litry benzínu. Dojeli do oblasti Cap Rocku a podle Kaufmanových pozdějších vzpomínek zastavili hlavně proto, že byli příliš opilí na to, aby pokračovali dál. Nešlo tedy o žádný přesně naplánovaný obřad na Parsonsově „posvátném místě“, jak později často tvrdily povídačky.

Vytáhli těžkou rakev, otevřeli ji a dovnitř nalili benzín. Kaufman škrtl sirkou a hodil ji dovnitř. Bum! Z rakve vyšlehl obří ohnivý sloup, který ozářil noční poušť.

Jenže romantická představa o mystickém obřadu a vznešeném rozptylu popela vzala okamžitě za své. Tělo uvnitř samozřejmě neshořelo celé. Benzín vytvořil prudký požár, ale improvizovaná kremace zůstala nedokončená.

Kaufman pak spatřil v dálce světla auta a usoudil, že se blíží policie. S Martinem naskočili do Cadillacu a od hořící rakve ujeli. Stále doutnající ostatky objevili následující ráno okolo projíždějící lidé.

Když se zjistilo, komu ohořelé tělo patří, rozjelo se pátrání po dvou mužích, kteří dokázali odvézt mrtvého muzikanta přímo z letiště. Kaufman s Martinem ale nebyli profesionální zločinci a jejich identita dlouho tajemstvím nezůstala.

Kdo vlastně byl ten kluk, kvůli kterému jeho kámoši kradli mrtvoly z letištního terminálu? Žádný chudý muzikant, co by třel bídu s nouzí a hrál na ulici o drobné. Gram Parsons se narodil 5. listopadu 1946 ve Winter Haven na Floridě. Jeho matka Avis byla dědičkou rodiny Snivelyových, která vybudovala značné bohatství.

Parsons vyrůstal v prostředí, kde peníze rozhodně nebyly hlavní problém. Tragédií ale bylo dost: jeho otec spáchal sebevraždu, když bylo Gramovi dvanáct, a matka zemřela na následky alkoholismu právě v době, kdy dokončoval střední školu.

Zapsal se na Harvard, ale vydržel tam jen jeden semestr. Hudba ho zajímala nesrovnatelně víc než univerzitní přednášky a díky rodinným penězům měl možnost kupovat nástroje, zakládat kapely a nahrávat v době, kdy si většina začínajících muzikantů podobný luxus dovolit nemohla.

Nechal si také vytvořit jeden z nejslavnějších kostýmů rockové historie. Sněhobílý „Nudie suit“ navržený v dílně Nudieho Cohna byl vyšitý marihuanovými listy, pilulkami, máky, nahými ženami a velkým křížem. Parsons v něm pózoval na obalu debutového alba Flying Burrito Brothers The Gilded Palace of Sin.

Když se seznámil s Keithem Richardsem z The Rolling Stones, padli si do noty hudebně i životním stylem. Parsons se pohyboval kolem Stones také během jejich pobytu ve Francii na začátku sedmdesátých let. Alkohol a drogy byly v jeho životě dlouhodobým problémem. V září 1973 po dokončení svého druhého sólového alba Grievous Angel odjel do Joshua Tree. Po dnech pití a užívání drog přišla dávka morfinu v kombinaci s alkoholem, kterou jeho tělo nezvládlo. Bylo mu šestadvacet.

Když úřady našly ohořelé ostatky, začalo pátrání po pachatelích. Kaufman a Martin byli brzy identifikováni. A v tu chvíli propukla jedna z nejbizarnějších právních epizod celé kauzy.

Prokuratura narazila na problém: podle tehdejšího kalifornského práva nebylo možné lidské tělo jednoduše posuzovat jako ukradený majetek s nějakou peněžní hodnotou. Muži tak nakonec čelili postihu především kvůli rakvi, kterou odvezli spolu s mrtvým Parsonsem.

Oba se přiznali k přestupku spojenému s odcizením rakve. Každý dostal pokutu 300 dolarů a společně museli pohřebnímu ústavu nahradit 708 dolarů za zničenou rakev.

Kaufman pak uspořádal benefiční večírek, kterým se snažil získat peníze na pokuty a náklady celé aféry. Z bizarního zločinu se během chvíle stala další kapitola losangeleského rock'n'rollového folklóru a Kaufman získal pověst člověka, který byl ochoten zajít při plnění slibu kamarádovi absurdně daleko.

A jak dopadl samotný Gram Parsons? Přesně tak, jak si podle Kaufmanova vyprávění nepřál. Ohořelé ostatky byly vráceny rodině a nakonec pohřbeny na hřbitově Garden of Memories v Metairie na předměstí New Orleans v Louisianě. Pokus o pouštní kremaci tedy Kaufmanovi vyšel jen napůl. Část Parsonsových ostatků shořela v Joshua Tree, zbytek skončil v rodinném hrobě.

https://www.latimes.com/lifestyle/story/2023-04-10/legacy-of-gram-parsons-joshua-tree

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2004-jun-18-et-grand18-story.html

https://www.theguardian.com/media/2004/mar/06/tvandradio.television

https://www.history.com/this-day-in-history/September-19/country-rock-pioneer-gram-parsons-dies

https://www.rockhall.com/inductees/gram-parsons/

https://www.georgiaencyclopedia.org/articles/arts-culture/gram-parsons-1946-1973/

https://www.allmusic.com/artist/gram-parsons-mn0000987491

https://www.desertusa.com/dusablog/the-strange-tale-of-gram-parsons-funeral-in-joshua-tree/

https://joshuatreevoice.com/who-was-gram-parsons/

https://en.wikipedia.org/wiki/Death_of_Gram_Parsons