Článek
Koncem června 2014 se v domově seniorů v Libochovicích na Litoměřicku zastavila návštěva z Tlustic u Berouna. Přijela starostka Helena Kaššová, čtyřiaosmdesátiletý kamarád z dětství Václav Červenka a spolužák Miroslav Hrabák. V tašce vezli staré fotografie ze školy.
Osmasedmdesátiletý herec si k nim objednal dvojku modrého portugalu a začal listovat snímky. Většinu tváří už nepoznával. Dojetím se rozplakal. Když se loučili, kladl jim na srdce, ať doma pozdravují všechny rodáky. „Chtěl ale ještě jednou aspoň na skok domů,“ vzpomínal Červenka. Do Tlustic se Václav Sloup už nepodíval. Za necelý měsíc byl mrtvý. A dům, ve kterém vyrůstal, stejně dávno nepatřil rodině.
Za herectví mohla nuda v kasárnách
Narodil se 1. března 1936 v Tlusticích na Berounsku do dělnické rodiny. Jeho otce znali jako tesaře široko daleko. Sloupovi zpočátku bydleli v nájmu, jenže tatínek považoval za věc cti postavit dětem, Václavovi a jeho sestře Květoslavě, vlastní střechu nad hlavou. Dům vyrostl na samém okraji obce. Krovy pak stavěl i sousedům, takže jeho práce byla po vsi vidět na každém kroku.
Syn měl jednou převzít sekeru a pokračovat v rodinném řemesle. Václav ale zamířil na gymnázium a po maturitě skončil v berounských slévárnách. Podle kamaráda Červenky si zkusil i práci u geologů a brigádu na statku. O herectví nepadlo doma ani slovo. Slovo herec tam podle něj znělo skoro jako nadávka.
Maminka se ho od mládí snažila uchránit před pitím. Varovala ho historkou o muži z vesnice, který propil celý statek. Václav jí s kamennou tváří odpověděl, že oni žádný statek nemají, takže nemá co propít.
Kdo by čekal, že kluka z tesařské rodiny přivede k divadlu nuda na vojně? Aby nějak zabil čas, nadrtil se Wolkerovu Baladu o námořníkovi a vystoupil s ní na recitační soutěži. Porota mu prý poradila, ať to zkusí na herectví. Na vojně si zapálil i první cigaretu a už se jí nevzdal. V posledních letech vykouřil krabičku denně.
Po návratu do civilu podal přihlášku na DAMU a vzali ho napoprvé. Dostal se do třídy profesora Miloše Nedbala, který si ho oblíbil, přestože z něj vzorný student nebyl. Zval ho dokonce na nedělní oběd ke své ženě do vily na Barrandově, což se mezi pedagogy a studenty běžně nedělalo. Ročník to byl silný: Jiří Krampol, Josef Abrhám, Ladislav Mrkvička, Petr Čepek nebo Jana Drbohlavová. S Krampolem ho pojilo přátelství na celý život.
Doma v Tlusticích se ale nadšení nekonalo. Otec se synem přestal mluvit. Václav si ještě ve stáří pamatoval, co mu tenkrát řekl: „Herec? No, to snad nemyslíš vážně!“ Maminka se otcovým názorem navenek řídila, synovi ale potichu radila, ať si to nebere tak k srdci. Led roztál až po letech, když se rodiče přijeli podívat na jedno z jeho představení.
Blbec, který jedl mouchy
Před kamerou se objevil ještě během studia, nejprve jako drobný kopečkář ve filmu Král Šumavy. Pak mu režisér Jaroslav Balík svěřil první hlavní roli. Ve snímku Blbec z Xeenemünde (1962) podle povídky Josefa Nesvadby hrál šestnáctiletého Bruna Habichta, syna německého konstruktéra raket. Okolí ho má za hlupáka, ve skutečnosti je to matematický génius, který každého posměváčka odstraní přesně mířenou raketou.
Sloup roli po přečtení scénáře odmítl, hrát blázna se mu nechtělo. Když se to doneslo jeho profesorovi, poradil mu, ať si za ni nevezme honorář a odehraje ji jako studijní úkol. Ve slavném záběru Bruno chytí mouchu a sní ji, herec si ve skutečnosti k ústům přikládal jen prázdnou dlaň. Jan Pivec v roli majora Schwarze si zase vymohl, že Bruna nezastřelí před kamerou a výstřel zazní jen z vedlejší místnosti.
Kritika mladého herce chválila, doma ale film způsobil pohromu. Maminka se za syna, který na plátně hrál pomateného kluka v kalhotách na kšandách, prý styděla tak, že čtrnáct dní nevystrčila paty z domu. Rozpadl se mu i vztah s dívkou. A Václavu Sloupovi se přilepila nálepka bodrých prosťáčků, kterou už nikdy nesmyl.
Hned po absolutoriu v roce 1962 nastoupil do Divadla Na zábradlí, které tehdy pod vedením režiséra Jana Grossmana psalo dějiny českého absurdního divadla. Zakotvil tu na patnáct let a hrál mimo jiné v Havlově Zahradní slavnosti, v Králi Ubu a v Čekání na Godota. Právě Godot mu přirostl k srdci nejvíc.
Herci po představeních často mizeli v barech a vraceli se až s rozbřeskem. Sloup tvrdil, že kvůli tomu nikdy nezmeškal představení. Jednou ale po flámu zazvonil telefon: musí okamžitě hrát Godota, kterého soubor delší dobu neuváděl. V hlavě přitom nosil úplně jiný text. Ze šlamastyky ho na jevišti vytáhl kolega Jan Libíček.
V divadelním klubu potkal i svou budoucí ženu Alenu. Ze začátku mu dávala najevo, že jí leze na nervy. Bydlela ale kousek za Karlovým mostem a on hrál na Zábradlí, takže si cestu zkřížili znovu a znovu. Alena nebyla z branže, tvořila umělecké gobelíny a jezdila s nimi do světa, třeba do Belgie. Narodila se jim dcera Věra.
Mažňák a koktavý Heinrich
Nejvíc ho ale proslavila televizní obrazovka. Režisér Hynek Bočan natáčel od prosince 1968 do léta 1969 podle Foglara seriál Záhada hlavolamu a Sloupovi svěřil Mažňáka, vůdce party ze Stínadel. Herci bylo tehdy třiatřicet let. Obsazení dospělých chlapů do rolí výrostků se později stalo terčem posměchu, dětské diváky ale Mažňák dokázal pořádně vyděsit. Seriál běžel o Vánocích 1969 a pak na dlouhá léta zmizel z obrazovky. Popularita se ale herce držela celý život. Sám říkal, že kdo tvrdí, že netouží být známý, ten si protiřečí.
Stejně houževnatě se ho držel koktavý německý blázen Heinrich z dílu Vyznavači ohně seriálu Třicet případů majora Zemana. Heinrich žebral u Zemana o cigarety větou „Ta… ta… tabák, máš?“ a lidé ji pak na herce pokřikovali přes ulici. Dlouho si ho s ní dobírali i kolegové. Koktání prý zahrát nebylo nijak těžké. Mnohem víc si pamatoval, jak se s Vladimírem Brabcem nasmáli, když točili pořád tentýž záběr. „…tak ze mě začal taky koktat!“ vzpomínal.
V roce 1975 ho režisér František Filip obsadil do seriálu Chalupáři jako Láďu Brabce. „Byl to osobitý herec, přesně se hodil na tu postavu jednoduchého člověka,“ řekl o něm Filip. Podle něj Sloup skvěle zapadl do party kolem Jiřího Sováka, Stelly Zázvorkové, Josefa Beyvla a Josefa Hlinomaze.
Natáčení si užíval i daleko od kamery. Se Sovákem zažil spoustu legrace a na Chalupáře ze všech svých rolí vzpomínal nejraději. Jednou spolu s Vladimírem Menšíkem usnuli přímo v baru. Když se za rozbřesku probírali, Menšík mu oznámil: „Václave, v chlastu jsi machr. Od dneška mi můžeš tykat…“
Malí diváci ho znali jako řidiče náklaďáku Čahouna, který po boku Tomáše Holého brázdil cesty ve filmech Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980). Desítky dalších figurek rozdal v pohádkách a seriálech. Hlavním hrdinou byl jen výjimečně.
Na letišti ho měli za špiona
V roce 1977 odešel ze Zábradlí do Divadla S. K. Neumanna a od roku 1983 patřil k souboru Divadla na Vinohradech. Jan Grossman ho tu ještě téhož roku obsadil do titulní role Švejka. Mezi hvězdy vinohradského pánského souboru prý úplně nezapadl. Zato jako úředník Kohoutek ve Zlodějské komedii (1986) přišel s nápadem, na který se nezapomínalo: při výslechu pradleny Wolfové si vyzul polobotku a mlátil s ní do stolu, jako kdysi Chruščov v OSN. V Mistrovi a Markétce (1989) pak hrál kocoura Kňoura.
V roce 1986 převzal předsednictví divadelní organizace KSČ. Podle kolegy Jana Vedrala ale funkci využil i k tomu, že divadlo mohlo angažovat lidi, kteří byli režimu nepohodlní, a v červnu 1989 uvést hru chartisty Josefa Topola.
V roce 1988 odletěla vinohradská delegace do Moskvy. Měla tam domluvit hostování sovětských umělců, kteří měli v Praze nastudovat Šolochovův Tichý Don. Sloup v roli funkcionáře pomohl jednání stočit jinam a místo Tichého Donu se dohodl Lov divokých kachen od Vampilova.
Na zpáteční cestě ho na letišti Šeremeťjevo při pasové kontrole odvedli uniformovaní muži stranou. Hrozilo, že delegace kvůli němu přijde o let. Uniformy ho přivedly až na poslední chvíli, rovnou k nástupnímu „chobotu“ do letadla. Kolegům pak vysvětlil, co se stalo: byl prý pohraničníkům povědomý a mysleli si, že ho znají z fotek stíhaných špionů a zločinců. Až jeden z nich si vzpomněl na Blbce z Xeenemünde. Někteří herci prý chodí v Cannes po červeném koberci, poznamenal Sloup. „…a tohle je zase, pánové, moje herecká sláva!“ Na Vinohradech zůstal až do roku 1998.
Řezníci ho začali zdravit
Manželství s Alenou po zhruba dvaadvaceti letech skončilo rozvodem. Vyčítala mu, že doma skoro nebyl. Sloup se z Vinohrad, odkud to měl do divadla pár kroků, přestěhoval na Žižkov. Nejdřív si myslel, že si tu nikdy nezvykne. Zlom přišel, když ho začali zdravit řezníci. Nakonec tu prožil přes pětadvacet let.
Jeho druhým obývákem se stala kavárna U Pavlínky, kousek od domu. Objednával si tam deci červeného a pokuřoval. Mobil na noc raději vypínal, protože kamarádi byli schopní zazvonit ve dvě ráno, ať se okamžitě zvedne a dorazí za nimi do baru. A když zrovna neseděl v kavárně, zavrtal se do knížek. Dcera a vnučky ho lákaly k sobě do Mělníka, on ale chtěl zůstat v Praze, kde měl klid a všechny kamarády.
Na jedné akci, kam ho pozvala Dagmar Havlová, potkal Roberta, syna ženy, se kterou kdysi nějaký čas žil. Kluk, kterého tenkrát vychovával, mezitím vyrostl ve vysokoškoláka a studoval v anglickém Birminghamu.
V seriálu Ulice hrál hrobníka Bartáka, role ho ale brzy přestala bavit, protože podle něj přešlapovala na místě. Začal ztrácet sluch a musel na operaci ucha. A na Žižkově se pak o dům, kde bydlel, přihlásil majitel. Přišly tahanice, které Sloup nesnášel.
O Vánocích 2010 byl u dcery v Mělníku, vyzáblý a bez několika zubů. Najednou se zhroutil. V nemocnici vyšlo najevo, že trpí těžkou cukrovkou a půl roku si potají nepíchal inzulin. „Podepsal si tím svůj ortel,“ řekla později jeho bývalá manželka Alena.
Sám se o sebe už postarat nemohl. Dvacátého osmého prosince 2010 se přestěhoval do domova seniorů v Libochovicích. Novinářům to podával po svém: potřebuje péči čtyřiadvacet hodin denně a dceru otravovat nechce. Zpočátku o jeho stěhování věděla jen rodina. Když se začalo šuškat, že trpí demencí a neví, kde je, ohradil se: „rozhodně nejsem dementní stařec, co si nic nepamatuje.“
V září 2011 odvysílala Česká televize Čapkovu povídku Zmizení herce Bendy ze seriálu Čapkovy kapsy. Sloup se v ní mihl jako okresní lékař. Byla to jeho poslední role před kamerou.
Kozy pod oknem
Bydlel v pokoji s balkonem, odkud viděl na výběh s malými černými kozami. Nejradši ale vysedával v kavárně v přízemí, kde se smělo kouřit a vařili dobrou kávu. Sestřičky, které o něj pečovaly jako o poklad, přezdíval svým harémem.
Řidičák dobrovolně odevzdal a auto prodal. Chodil pomalu, s plátěnou taškou v ruce, a z kopce k výběhu už nesešel. Občas si zaplaval v bazénu, četl na balkoně a těšil se na návštěvy. Když přišla řeč na staré časy, zalily se mu oči slzami. Psali mu i fanoušci, přestože netušil, jak jeho adresu vypátrali.
Nabídky ještě chodily. Měl hrát ve filmu Školní výlet po boku Stanislava Zindulky a Jiřiny Jiráskové, nakonec ale z účasti sešlo. Nešlo prý o peníze, jak se psalo. Vadilo mu, že se termíny natáčení měnily i den předem a všechno se řešilo jen po telefonu.
Den prý většinou prospal, protože se za celý život nestihl vyspat. Jednou se po hodinovém povídání a třech cigaretách loučil s novináři v jednu hodinu odpoledne. Se smíchem jim popřál: „Tak dobrou noc!“
Z hereckých kolegů za ním jezdil hlavně Jiří Krampol. Do Libochovic vyrazil hned, jakmile si v novinách přečetl, kde jeho spolužák skončil. Smál se, že se mu tu dlouho líbit nebude, protože tamní ženské nejsou jeho věková kategorie. Honorář z televizního pořadu Prostřeno, který měli účinkující věnovat na dobročinné účely, poslal do domova. „Alespoň bude mít Vašek na cigára a víno,“ vysvětlil.
Zatímco Václav žil v domově, přišel i o poslední místo, které mohl považovat za domov. Zhruba v roce 2010 prodala jeho sestra Květoslava dům, který jim kdysi postavil otec. Václav s prodejem nesouhlasil. Sourozenci se rozhádali a od té doby spolu prakticky nemluvili.
Podle sousedů ho to hluboce mrzelo. Opustil byt na Žižkově a pak mu zmizela i střecha nad hlavou v Tlusticích. Trápilo ho to, přestože věděl, že se z domova seniorů už nevrátí. Nový majitel se mezitím pustil do přestavby. Sestra se po bratrově smrti odmítla o něm s novináři bavit a zabouchla za sebou dveře.
Na jaře 2014 se Sloupovi pootevřela ještě jedna cesta ven. Producent a moderátor Michal Herzán, který ho v domově navštěvoval, oprášil hru Liga proti nevěře, kterou kdysi napsal Zdeněk Podskalský pro Jiřinu Jiráskovou, Janu Brejchovou a Vlastimila Brodského. „Všiml jsem si, že touží po roli,“ vysvětlil Herzán.
Ve hře vystupuje postava, která pronese jen tři věty na samém konci. Právě ty ale rozluští celý děj. Podskalský si ji kdysi schoval pro sebe, Herzán ji nabídl Sloupovi. Herec měl radost. Vozit ho chtěli jen do blízkých divadel, například do Litoměřic. Kromě toho slíbil, že přijde na besedu do Hořovic, kousek od rodných Tlustic.
Nejvíc se ale těšil na svatbu vnučky. Žil jí celý rok. „Měl připravený i sváteční oblek,“ vzpomínala Alena. Začátkem července ještě vyrazil na jednu ze společenských akcí domova.
Pak se mu udělalo zle. Upadl na obličej a poranil se. Podle bývalé manželky šlo o mrtvici, kterou v nemocnici nerozpoznali, a herce poslali zpátky do Libochovic. O dva dny později ho sanitka vezla znovu do nemocnice v Litoměřicích. Tam Václav Sloup 18. července 2014 zemřel, ve městě, kde měl hrát svou poslední premiéru. Do svatby vnučky zbývalo čtrnáct dní.
Jiří Krampol, který mu sliboval další návštěvu, zprávu přijal sklesle a jen poznamenal, že jejich generace vymírá. Hlavní sestra domova Andrea Hřebínková o něm řekla, že byl pro všechny sluníčkem.
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/48542/chalupar-vaclav-sloup-74-v-ulici-na-nove-me-to-nebavilo.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/99038/umrti-herce-vaclav-sloupa-proc-se-za-nej-mama-stydela.html
https://bulletiny.divadlonavinohradech.com/m2014-09/portret.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/263978/zesnuly-herec-sloup-78-z-chaluparu-posledni-prani-se-mu-nesplnilo.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/99159/sest-dnu-od-smrti-vaclava-sloupa-hadky-o-majetek-prasklo-nechutne-tajemstvi.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/266546/exmanzelka-vaclava-sloupa-78-odmital-si-lecit-smrtelnou-nemoc.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/99074/zesnuly-vaclav-sloup-78-jak-probihaly-jeho-posledni-tydny.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/99210/vaclav-sloup-78-mel-prani-ale-smrt-prisla-drive.html
