Článek
Píše se 13. červenec 1967 a třináctá etapa Tour de France míří z Marseille do Carpentrasu přes obávaný Mont Ventoux. Teplota se na otevřených svazích pohybuje přes čtyřicet stupňů. Mezi nejlepšími jede devětadvacetiletý Brit Tom Simpson – mistr světa, vítěz Kolem Flander, Milán–San Remo i Kolem Lombardie a první Brit, který kdy oblékl žlutý dres Tour. Jenže několik dní trpí žaludečními problémy a průjmem, je dehydratovaný a v těle má stimulanty.
Bílý kámen, žár a žádný úkryt
Etapa z Marseille do Carpentrasu měřila přibližně 211 kilometrů a Mont Ventoux byl její nejtěžší překážkou. Závodníci přijeli k hoře po hodinách v letním vedru a před nimi se zvedalo více než dvacet kilometrů stoupání. Nejtěžší část začíná v lese za Bédoinem, ale skutečnou tvář Ventoux ukáže teprve za Chalet Reynard. Stromy náhle zmizí, silnice se vine mezi bělavým kamením a jezdec zůstane bez stínu vydaný větru, slunci a vlastní únavě. Právě tady toho dne teploty vystoupaly na mimořádné hodnoty; dobové i pozdější prameny hovoří o více než čtyřiceti stupních a některé až o zhruba 49 °C.
Dnešní profesionální cyklista má k dispozici týmové vozy, bidony s přesně namíchanými nápoji, led, ochlazovací vesty a celý systém lidí starajících se o hydrataci. V šedesátých letech vypadal svět Tour jinak. Pravidla dlouho omezovala počet nápojů, které bylo možné během etapy oficiálně získat.
Ještě v této éře se jezdilo s dvěma bidony na kole a dalšími dvěma z občerstvovací zóny. Závodníci proto v horkých etapách zastavovali u fontán nebo posílali fanoušky pro lahve do hospod a obchodů. Alkohol přitom nebyl v tehdejším pelotonu ničím výjimečným a mezi cyklisty stále přežívaly i představy, že přílišné pití člověka při výkonu zpomaluje.
Tom Simpson navíc na Ventoux nepřijel zdravý. Několik dní trpěl zažívacími problémy a prudkým průjmem. Jeho mechanik později vzpomínal, že po předchozích horských etapách museli čistit následky nemoci přímo z kola. Přesto Simpson pokračoval. V celkovém pořadí byl před osudným dnem sedmý a chtěl se na Tour konečně prosadit výsledkem, který odpovídal jeho pověsti jednoho z nejlepších klasikářů své generace. Profesionální cyklistika tehdy navíc fungovala tak, že výsledek na Tour rozhodoval o lukrativních smlouvách a startovném na závodech po zbytek sezony.
Na předních pozicích se toho dne pohybovali mimo jiné Julio Jiménez, Raymond Poulidor, Jan Janssen, Roger Pingeon a Felice Gimondi. Simpson se po většinu stoupání držel vysoko v pořadí, ale s blížícím se vrcholem začal ztrácet. Pohyb kola přestal být plynulý. Brit kličkoval po silnici a bylo stále zřejmější, že s jeho organismem není něco v pořádku. Přesto šlapal dál, zatímco kolem něj stály tisíce diváků a těsně za ním postupovalo doprovodné vozidlo britského národního týmu.
Několik kilometrů pod vrcholem už nedokázal udržet kolo rovně. Ztratil rovnováhu a spadl. Mechanik Harry Hall vyskočil z týmového vozu a dostal se k němu prakticky okamžitě. Simpson však nechtěl skončit. Hall později popisoval, že se jej snažil přesvědčit, aby pokračování vzdal, ale jezdec trval na tom, že chce jet dál. Mechanik mu tedy pomohl zpátky do sedla a Simpson znovu vyrazil vzhůru.
Potom přišel konec
Po prvním pádu ujel Simpson už jen několik set metrů. Znovu se začal kymácet, přestal ovládat kolo a nakonec se sesunul. Diváci jej chvíli podpírali, ale Simpson už nebyl schopen pokračovat. Tentokrát bylo jasné, že se nedívají na běžnou sportovní krizi.
K jezdci se dostal lékař Tour Pierre Dumas. Simpson nereagoval a na silnici začala dlouhá resuscitace. Přivolaný policejní vrtulník jej nakonec dopravil do nemocnice v Avignonu, ale bylo už příliš pozdě. Tom Simpson zemřel ve věku devětadvaceti let. Stal se prvním závodníkem, který zemřel během samotného závodu Tour de France.
Peloton mezitím dojel do cíle v Carpentrasu. Etapu vyhrál Jan Janssen. Informace o Simpsonově smrti se mezi jezdci a novináři šířila až po dojezdu a následující den nastoupila Tour do čtrnácté etapy v hlubokém smutku. Závodníci se dohodli, že Britům umožní zvítězit na jeho památku. Z pelotonu proto v závěru odjel Simpsonův krajan Barry Hoban a jako první projel cílem v Sète.
Po tragédii přišlo vyšetřování. V Simpsonových kapsách byly nalezeny tuby se stimulanty s amfetaminy a pitva potvrdila přítomnost alkoholu. Právě tato kombinace společně s extrémním vedrem, fyzickým vyčerpáním, předchozími zažívacími problémy a dehydratací vytvořila smrtící koktejl. Jeho organismus se zhroutil pod souběhem několika faktorů, z nichž stimulanty sehrály zásadní roli tím, že mu umožňovaly pokračovat daleko za hranicí, na které by zdravý ochranný mechanismus těla člověka donutil zastavit.
Amfetaminy, alkohol i další látky byly v pelotonu známé dávno před rokem 1967 a jejich používání nebylo tajemstvím. UCI už v roce 1965 vytvořila seznam zakázaných látek a první antidopingové testy na Tour de France proběhly v roce 1966. Byly však jednoduché, jejich možnosti omezené a kultura profesionální cyklistiky se rozhodně nezměnila přes noc.
Smrt světového šampiona přímo před televizními kamerami ale dala problému úplně jinou tvář. Najednou už doping nebyl jen tajnou pomůckou v kapsách unavených jezdců nebo tématem hospodských historek z pelotonu. Ležel mrtvý na svahu Mont Ventoux. Následující měsíce přinesly další zpřísňování pravidel a kontrol a Mezinárodní olympijský výbor zavedl dopingové testy na zimních olympijských hrách v Grenoblu roku 1968.
https://www.cyclist.co.uk/in-depth/remembering-tom-simpson-50-years-on
https://www.rouleur.cc/es-us/blogs/the-rouleur-journal/mont-ventoux-fear-and-the-mountain
https://www.britishcycling.org.uk/news/article/bc-50-Years-Of-British-Cycling-News-The-60s
https://www.britishcycling.org.uk/search/article/bc-50th-The-day-I-met-Tom-Simpson
https://www.bbc.co.uk/sport/sports-personality/19587151
https://tepas.mmsh.fr/ressources_tepas/doc-0009-009/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2657503/
https://faseb.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1096/fj.12-1001ufm
https://en.wikipedia.org/wiki/Tom_Simpson
https://en.wikipedia.org/wiki/Death_of_Tom_Simpson
