Winona Ryder: Spolužáci ji zmlátili, protože si mysleli, že je kluk. Díky tomu je herečkou

Dvanáctého prosince 2001 natáčelo šedesát kamer obchodního domu Saks Fifth Avenue v Beverly Hills drobnou tmavovlasou ženu, která už přes hodinu procházela tři patra s náručí plnou šatů. Na hlavě měla klobouk, na kterém se ještě houpala cenovka. Chvílemi jí něco vypadlo z rukou, klekla si na zem a drobnosti pak strkala do jiného klobouku. Šéf ochranky později u soudu vypověděl, že nevěděl, kdo to je, a bylo mu to jedno. Byla to Winona Ryder, tvář celé jedné generace a hvězda Beetlejuice i Střihorukého Edwarda. Český Blesk tehdy napsal, že „kradla v obchodě a ještě se z toho chtěla vykroutit pomocí ubohé výmluvy“. Celý svět si kladl stejnou otázku: proč krade žena, která si to všechno mohla bez problémů koupit?

Narodila se 29. října 1971 na farmě u městečka Winona v Minnesotě a jméno dostala právě po něm. Celým jménem Winona Laura Horowitz, doma jí ale nikdo neřekl jinak než Noni. Prostřední jméno měla po Lauře Huxleyové, vdově po spisovateli Aldousi Huxleym, s níž se rodiče přátelili, a mladšího bratra pojmenovali Uri na počest Jurije Gagarina. Otec Michael Horowitz byl antikvář a vydavatel a vedl archiv Timothyho Learyho, harvardského psychologa, který proslul jako apoštol LSD. Leary se stal jejím kmotrem. Ke kuchyňskému stolu Horowitzových chodil i beatnický básník Allen Ginsberg nebo autor vědecké fantastiky Philip K. Dick.

Když jí bylo sedm, přestěhovala se rodina do komunity zvané Rainbow na divokém severokalifornském pobřeží. Na sto dvaceti hektarech tam žilo osm rodin bez elektřiny a bez televize. Malá Noni proto četla, co jí přišlo pod ruku, nejraději Salingerova Kdo chytá v žitě. Slovu komuna se později bránila, protože jí připomínalo sekty, a o rodičích tvrdila, že to nebyli hipíci, ale spisovatelé. Jiný svět jí ukazovala babička z Brooklynu, za kterou jezdili každé jaro na židovské Velikonoce. Ukazovala jí fotografie příbuzných, kteří zahynuli v nacistických táborech. Mezi nimi byla i sestřenice z Ruska, herečka, která vypadala skoro jako Winona a zemřela zhruba v jejím věku. Winona o ní později mluvila jako o tiché průvodkyni, která ji provázela celým životem.

Když jí bylo deset, usadili se Horowitzovi v Petaluma, maloměstě asi šedesát kilometrů severně od San Franciska, zhruba jako je Mladá Boleslav od Prahy. Winona nosila krátké vlasy a starý chlapecký oblek z obchodu Armády spásy. Třetí den v sedmé třídě šla prázdnou chodbou, když za sebou uslyšela „Hej, bu*erante!“ a vůbec ji nenapadlo, že to patří jí. Tři kluci ji chytili a mrštili s ní o skříňku. „Křičela jsem: Já jsem holka!“ vzpomínala. Skončila se šesti stehy v hlavě a naraženým žebrem. Na cestě domů od školní sestry si prý obvaz schválně tiskla k hlavě, aby to vypadalo dramatičtěji, a v duchu si mluvila hlasem Humphreyho Bogarta, jako by byla drsňák ze starého gangsterského filmu. Jinak by se podle svých slov asi strašně bála.

Podle Winony ji pak škola požádala, aby odešla, protože prý ostatní rozptyluje. Škola si to ale pamatuje jinak. Když to v roce 1996 zopakovala v rozhovoru, místní noviny obvolaly její bývalou poradkyni a ta jakékoli vyhazování rázně popřela. Bití na chodbě se podle ní stát mohlo, nikdo si ho ale nepamatoval a na domácí výuku dceru přihlásili rodiče sami. Poradkyně si vybavila jen to, že se Noni ve škole cítila velmi nesvá a jednomu učiteli prohlásila „Nebudu klon“. Domácí výuka každopádně uvolnila Winoně odpoledne a rodiče ji poslali do herecké školy v San Francisku. „Kdyby mě nezmlátili, nikdy bych se k herectví nedostala,“ tvrdila.

Ke své tiché pomstě se dostala o mnoho let později, když ji na ulici požádala o autogram žena, ve které poznala bývalou dívku jednoho z útočníků. Zeptala se jí, jestli si pamatuje, jak tehdy ve škole zmlátili jednoho kluka. „Jo, toho buzeranta, pamatuju,“ odpověděla fanynka a Winona jí klidně oznámila, že to byla ona. Dívka zrudla až po uši a autogram samozřejmě nedostala.

V roce 1985 poslala na konkurz videokazetu, na které recitovala monolog ze Salingerovy knihy Franny a Zooey. Roli nedostala, režisér ji ale vybral do dospívajícího dramatu Lucas. Když se jí produkce zeptala, pod jakým jménem ji má uvést v titulcích, doma zrovna hrála otcova deska rockového zpěváka Mitche Rydera, a tak vznikla Winona Ryder. Po Lucasovi si jí všiml Tim Burton a obsadil ji do Beetlejuice jako zasmušilou gotickou dívku Lydii, která vidí duchy. Byl to obrovský hit a Winona doufala, že ji ve škole konečně nechají být. „Bylo to ale ještě horší. Říkali mi čarodějnice,“ vzpomínala.

Pak přišel scénář černé komedie Heathers o dívce, která se se svým klukem pustí do vraždění nejoblíbenějších spolužáků. Velká studia ho odmítla a rodiče mladých herců také. Patnáctiletá Winona se do něj ale doslova zamilovala. Její tehdejší agentka podle producentky klekla na kolena a prosila ji, ať roli nebere. Film je prý příliš temný a ona už nikdy nebude pracovat. Winona ji neposlechla. Film v kinech propadl, kritici ji ale nazvali nejpůsobivější mladou hvězdou Hollywoodu a Heathers se postupně staly kultem. Agentka přitom měla zčásti pravdu. Tvůrci komedie Nováček s Marlonem Brandem jí po premiéře už nabídnutou roli zase vzali. V roce 1989 pak hrála třináctiletou nevěstu rokenrolového divocha Jerryho Lee Lewise a na premiéře toho filmu poprvé potkala Johnnyho Deppa.

Konec osmdesátých let byl pro ni jeden nekonečný maraton. Z natáčení Mořských panen s Cher v Bostonu odletěla rovnou do Říma, kde ji čekala role Mary Corleone v Kmotrovi III po boku Al Pacina. Po příletu se zhroutila. Lékaři, které za ní produkce poslala, jí diagnostikovali nervové vyčerpání. Roli místo ní dostala osmnáctiletá Sofia Coppola, režisérova dcera, kterou za ni pak kritici nemilosrdně roznesli.

O rok později, v devatenácti, se Winona sama přihlásila na psychiatrii. Trpěla úzkostnými záchvaty a nemohla spát. Zůstala tam pět dní a o místě mluvila jako o holém a strašidelném prostoru, kde vám všechno seberou. „V tom věku si myslíte, že dospělí mají všechny odpovědi a že když zaplatíte dost peněz, dají vám prášek. Odpověď byla přitom prostá: pracovala jsem příliš moc a spala příliš málo,“ svěřila se v roce 2000. Nemocnice jí podle ní nepomohla, z krize ji nakonec dostal až dobrý psychiatr a čas.

S Deppem je znovu seznámil společný kamarád v únoru 1990. Jí bylo osmnáct, jemu šestadvacet a za pět měsíců byli zasnoubení. Na place Burtonova Střihorukého Edwarda si Depp nechal na paži vytetovat nápis Winona forever, tedy Winona navždy. Bulvár je pronásledoval na každém kroku a Depp později přiznal, že udělali chybu, když byli tak otevření. „Myslel jsem si, že když budeme upřímní, zničí to tu zvědavou obludu. Místo toho jsme ji krmili,“ řekl. V červnu 1993 se rozešli a Depp si z tetování nechal odstranit dvě písmena. Z „Winona navždy“ se stalo „Wino forever“, volně přeloženo opilec navždy. Tim Burton tehdy řekl, že jako by mu Winona vzala duši.

Při natáčení Domu duchů, kde hrála ženu mučenou ve vězení, jí terapeutka poradila, ať si představí sama sebe jako malou holčičku. Dívala se pak do zrcadla na maskérské modřiny a řezné rány a ptala se, jestli by se k té holčičce chovala tak, jak se chová sama k sobě. Michelle Pfeifferová jí na place Věku nevinnosti opakovala, že tohle přejde. „Ale já to neslyšela,“ řekla Winona.

Navenek to přitom byly nejslavnější roky její kariéry. Za Věk nevinnosti dostala Zlatý glóbus a první nominaci na Oscara, o rok později přišla druhá za hlavní roli v Malých ženách. Prvního října 1993 do jejího života vtrhla zpráva z Petaluma. Muž s nožem tam vnikl do domu, kde dvanáctiletá Polly Klaasová pořádala s kamarádkami přespávací večírek, a odvedl ji z ložnice. Polly chodila do stejné školy jako kdysi Winona. Herečka, která se jinak publicitě vyhýbala, se zapojila do pátrání. Dobrovolníci tam v Pollyině oblíbené fialové obsluhovali telefony. Winona vypsala odměnu dvě stě tisíc dolarů, v tehdejším kurzu skoro šest milionů korun, za její bezpečný návrat.

Polly našli v prosinci mrtvou. Její nejoblíbenější knihou byly Malé ženy, i u nás klasika dívčího čtení, a Winona film o rok později věnovala její památce. Když vraha odsoudili k trestu smrti, přiznala, že pochází z hodně liberálních kořenů, ale tentokrát cítila úlevu. „Tenhle člověk mi chybět nebude,“ řekla.

Krátce poté přivedla umírajícího Timothyho Learyho na pracovní projekci Čarodějek ze Salemu, protože sám prý zažil hon na čarodějnice. Pak šest let prosazovala film Narušení podle memoáru Susanny Kaysenové o dívce zavřené na psychiatrii. Sama ho produkovala a tři měsíce ho točila ve skutečném psychiatrickém pavilonu, kde se jí úzkosti vrátily. Film ji měl vrátit na vrchol, Oscara za něj ale nakonec dostala Angelina Jolie.

Ten prosincový den roku 2001 ji kamery v Saks sledovaly téměř hodinu a půl, ale nikdo z prodavačů ji neoslovil. Když nakonec zamířila do kabinky, vešla za ní ochranka Colleen Raineyová, která se vydávala za zákaznici. Podle své výpovědi viděla škvírami ve dveřích, jak Winona klečí na zemi, vytahuje z tašky nůžky a stříhá z oblečení bezpečnostní čipy. Klobouky, ponožky a sponky do vlasů pak balila do hedvábného papíru a cpala je do nákupní tašky. Přitom se řízla do prstu a na malé bílé kabelce, ze které se jí čip odstřihnout nepodařilo, zůstaly dvě kapky krve. Kabelku nechala v kabince.

V taškách měla bílé hedvábné šaty Gucci s třásněmi za 1 595 dolarů, svetr Marc Jacobs za 760 dolarů, ozdoby do vlasů za 600 dolarů, značkové halenky, kabelky i ponožky za patnáct dolarů. Dohromady 5 560 dolarů, tehdy přes dvě stě tisíc korun. U východu ji zastavili tři lidé z ochrany. „Myslela jsem, že to zaplatila moje asistentka. Moc se omlouvám,“ odpověděla jim, žádná asistentka se ale na záznamu kamer neobjevila. Když za ní přišel šéf ochranky, vstala, chytila ho za ruku a řekla: „Omlouvám se za to, co jsem udělala. Režisér mi řekl, ať kradu, připravuji se na roli.“

Vedení obchodu pak dlouho nevědělo, co s ní. Šéf ochranky telefonoval s centrálou v New Yorku i s oddělením pro styk s veřejností, protože zadrželi slavnou osobu, a policii směl zavolat, až se rozhodnou. Detektiv, který ji pak vyslýchal, popsal, že se usmívala, hodně mluvila a vysvětlovala mu, že si zkouší roli kleptomanky. V kabelce měla osm různých léků proti bolesti a na uklidnění, na všechny ale později doložila recept a obvinění z držení drog padlo.

Losangeleský okresní prokurátor postavil na případ tým osmi žalobců a podal čtyři obvinění z trestných činů. Odmítl dokonce i žádost samotného obchodu, aby případ stáhl, a trval na tom, že nejde o přestupek, ale o zločin. U nás je krádež nad deset tisíc korun také trestným činem, Winoně ale hrozily až tři roky vězení. Proces začal v den jejích jednatřicátých narozenin a soudní síň připomínala spíš filmovou premiéru. V porotě seděl Peter Guber, bývalý šéf studia Sony Pictures, pod kterým natočila Drákulu i Věk nevinnosti, a k němu dva zaměstnanci dalších velkých studií. Soudce porotcům během procesu zakázal chodit nakupovat do Saks.

Prokurátorka Ann Rundleová tvrdila, že si Winona zavedla vlastní „bonusový program dva za jedno“ a za každou zaplacenou věc si jednu vzala. Obhájce Mark Geragos naopak mluvil o ochrance, která se utrhla ze řetězu, a o ženě, které bylo strašně ublíženo. Winona chodila k soudu v šatech od Marca Jacobse a mlčela. Šestého listopadu 2002 ji porota uznala vinnou z krádeže a vandalismu, zprostila ji ale obžaloby z vloupání.

Dostala tři roky podmínky, 480 hodin obecně prospěšných prací, pokuty, náhradu škody a povinné psychologické a protidrogové poradenství. „Jestli znovu něco ukradnete, půjdete do vězení. Rozumíte?“ zeptal se jí soudce a ona tiše odpověděla, že rozumí.

Svět se rozdělil na dva tábory. Fanoušci nosili trička s nápisem Free Winona. Marc Jacobs, jehož svetr měla v tašce, ji na jaře 2003 obsadil do své reklamní kampaně a na jedné z fotek vypadá jako vyděšená zákaznice přistižená v kabince. Když odpracovala všech 480 hodin, soud jí v roce 2004 zločiny překvalifikoval na přestupky. Hollywood ale tak velkorysý nebyl. Woody Allen ji chtěl spolu s Robertem Downeym Jr. obsadit do filmu Melinda a Melinda. Pojišťovny ale oba herce odmítly krýt, a bez pojištění hlavních představitelů žádný film nezíská peníze na natáčení.

Winona se stáhla do San Francisca. Co se v obchodním domě vlastně stalo, nikdy podrobně nevysvětlila. Mluvila o zlomené ruce a o lécích proti bolesti, kterých jí lékař předepsal příliš mnoho. Tomu lékaři kalifornská lékařská komora později odebrala licenci. „Psychicky jsem musela být někde, kde jsem prostě chtěla přestat. Nebudu rozebírat, co se stalo, ale nebylo to tak, jak si lidi myslí. A nebyl to zločin století!“ řekla v roce 2016. Celé to tehdy brala jako papírování a nechápala, když jí právníci oznámili, že může jít do vězení.

Návrat byl pomalý. Ve Star Treku si zahrála Spockovu matku, v Černé labuti stárnoucí primabalerínu, kterou vystrnadí mladší tanečnice. V roce 2015 ji castingová ředitelka navrhla dvěma tehdy neznámým bratrům, kteří chystali seriál pro Netflix. Matt a Ross Dufferovi s ní strávili čtyři hodiny u čaje. Odcházeli s jistotou, že našli svou Joyce Byersovou, matku z malého městečka, které beze stopy zmizí syn. „Joyce nebyla zajímavá postava, dokud jsme neobsadili Winonu,“ přiznal Matt Duffer. V létě 2016 měly Stranger Things premiéru a z Winony byla znovu hvězda.

https://www.esquire.com/uk/culture/a61825922/winona-ryder-interview-2024/

https://www.harpersbazaar.com/culture/film-tv/a40240885/winona-ryder-is-still-processing/

https://www.interviewmagazine.com/film/winona-ryder

https://www.vogue.co.uk/arts-and-lifestyle/article/winona-ryder-90s-interview

https://ew.com/winona-ryder-lost-marlon-brando-movie-role-heathers-backlash-11778784

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2002-oct-31-me-ryder31-story.html

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2002-dec-07-me-ryder7-story.html

https://www.etonline.com/news/194723_winona_ryder_speaks_out_about_2001_shoplifting_arrest_it_wasn_t_the_crime_of_the_century