Hlavní obsah
Lidé a společnost

Za vzorné chování dostal opušťák a zabil dva malé kluky. Kulíka „dopadl“ traktor, když spal na poli

Foto: By Bundesarchiv, Bild 183-B0629-0004-001 / CC-BY-SA 3.0,, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5360235

Zetor 50 Super, ilustrační foto

Čtyři dny hledaly dva kluky z Pardubic vojenští potápěči, vrtulníky a desítky esenbáků. Vrah Josef Kulík mezitím seděl ve vlaku a vyprávěl o vraždě mladé studentce. „Dopadl“ ho traktor na poli a režim se postaral, aby se o případu co nejméně mluvilo.

Článek

V pondělí 29. července 1963 večer přišli na Veřejnou bezpečnost v Pardubicích dva starší muži. Byli to dědové dvou kluků, kteří u nich trávili prázdniny, a ti se nevrátili domů. Šestiletý Vladimír Drtina byl z pardubického Svítkova, devítiletý Oldřich Křenek, kterému všichni říkali Olin, přijel na léto z Olomouce. Odpoledne vyrazili na kolech k Labi. Chtěli chytat ryby na pytlačku a prozkoumat staré vagony montážního vlaku, ke kterým si prý sehnali univerzální klíče.

První myšlenka byla nasnadě. Kluci chodili k řece často, a tak mohli utonout. Ještě ten večer se na Labe vydal vyloďovací člun armády s vojenskými potápěči. Nenašli nic. Kriminalisté vyslýchali desítky lidí a do pátrání nasadili i dva vrtulníky. Několik lidí kluky odpoledne vidělo jet na kolech. Kam ale zmizeli, nevěděl nikdo.

„Nepřišli domů“

Pátrání trvalo čtyři dny. V pátek 2. srpna našli pátrači na kraji močálu u náspu odstavné koleje mezi Pardubicemi a Rosicemi nad Labem, kousek za novým nadjezdem, dámské kolo. Bylo Vláďovo. Kolem se válely pilka na železo, kladivo, součástky z kola a ramínka na šaty.

Tři příslušníci Veřejné bezpečnosti dostali za úkol prohlédnout odstavený pracovní vlak. Stál na kusé koleji v kopřivách a jeho starý obytný vagon kdysi sloužil jako ubytovna pro železničáře. „Při prohlídce této soupravy si všimli, že z obytného vagonu je cítit zápach a okolo komínu se rojí hejno much,“ stojí ve spisu. Kolem druhé hodiny odpoledne vagon otevřeli. „Ve vagoně nalezli mrtvoly obou pohřešovaných hochů ve značném stádiu rozkladu.“

Kluci byli zavražděni sekyrou a nožem. Pachatel z jejich těl vyňal některé orgány. Víc podrobností z vagonu tu není třeba opakovat, kdo je chce znát, najde je jinde. Kriminalisté ale z té hrůzy dokázali vyčíst, kdo by mohl být vrah.

Krev byla všude, na stěnách, na lůžkovinách i na stropě, a v kalužích na podlaze zůstaly otisky bot. Kriminalisté zajistili otisky prstů i vlasy. „Jde o osobu, která není věkově příliš stará, protože při provádění činu musela vyvinout určitou fyzickou sílu. Tomu nasvědčuje rovněž motiv, a to pravděpodobně buď sadismus a nebo pohlavní zvrácenost. Pachatel musel být značně zakrvácen,“ napsali do spisu.

Pak začal hon, jaký Pardubice nepamatovaly. Esenbáci prověřovali všechny lidi, které měli v evidenci jako „pohlavně úchylné“. Obešli všechny čistírny ve městě a ptali se, jestli jim někdo nepřinesl zakrvácené oblečení. A když zjistili, že se v okolí scházeli homosexuálové, vyslýchali podle spisu všechny homosexuály v Pardubicích. Pátrání se rozšířilo na celou republiku.

Policie dokonce zadržela muže, který byl v evidenci veden jako sexuálně úchylný a kterého někdo viděl poblíž kluků. Odvezli ho do věznice v Hradci Králové a pustili ho až ve chvíli, kdy byl obviněn skutečný vrah.

Kriminalisté navíc řešili ještě jednu stopu. Ve druhé polovině července někdo u Kladna zavraždil těhotnou ženu, kterou o měsíc dříve propustili z pardubické věznice. Její rozčtvrcené tělo našli v močálu a i jí chyběly některé orgány. Na chvíli se zdálo, že po Československu chodí vrah, který zabíjí znovu a znovu.

Jako by to četl v novinách

Vrah přitom nebyl v Pardubicích. Jmenoval se Josef Kulík a byl vojákem základní služby. Narodil se v září 1930 na Litoměřicku. Matku nepoznal, otec se o něj nestaral, vychodil čtyři třídy obecné školy a dětství strávil u pěstounů a v ústavech. Od šestnácti let ho soudy trestaly znovu a znovu. V roce 1951 se na Sušicku pokusil zavraždit ženu. „Měl jsem pocit, že musím do ní bodat,“ vypověděl tehdy.

Odseděl si deset let a na začátku šedesátých let ho pustili. Psychiatrické posouzení nikdo nenařídil. Protože kvůli vězení nestihl vojnu, odvedli ho ve dvaatřiceti k odloučenému útvaru 4400 v Přelouči. „Nebyly s ním problémy,“ řekl později jeho velitel. Kulík se choval tak vzorně, že 25. července 1963 dostal za odměnu třídenní opušťák.

Domů na Litoměřicko odjel, ale k útvaru se nevrátil. Ve vlaku cestou zpátky usnul, přejel Přelouč a vystoupil až v Pardubicích. Začal se potloukat kolem nádraží a vloupal se do odstaveného vagonu za Rosicemi, kde přemýšlel, co dál. V pondělí odpoledne uslyšel dětské hlasy.

Po činu se Kulík choval chladnokrevně. Přespal v pardubických Polabinách, kolo jednoho z kluků hodil do křoví u mostu a nasedl na vlak domů. Z místa činu si navíc odnesl chlapcovy dětské hodinky značky Kama (které pak u něj našli při zadržení spolu s notesem). Cestou se dal do řeči s mladičkou studentkou Dagmarou. A dopodrobna jí vylíčil, jak u Pardubic někdo zavraždil dva kluky. Vyprávěl to, jako by o tom četl v novinách.

U sebe měl sešitek. Pologramotný Kulík si do něj zapisoval, co udělal, i se všemi podrobnostmi, a přidal k tomu i fantazie o dalších vraždách mužů a žen. Ty naštěstí nespáchal.

Traktor u Brníkova

Kulík se pak na Litoměřicku skrýval po polích. V pátek 2. srpna se uložil ke spánku přímo na pole u Brníkova nedaleko Mšeného-lázní. O půl třetí odpoledne ho přejel traktor. Těžce zraněný muž se ještě stačil odplazit, brzy ho ale zajistili esenbáci. Když zjistili, že je to hledaný vojenský zběh, odvezli ho do nemocnice v Roudnici nad Labem. Od té chvíle u něj stála stráž.

Dne 7. srpna 1963, deset dní po vraždě, byl Kulík ještě na nemocničním lůžku obviněn z vraždy a zběhnutí a druhý den vzat do vazby. Nějakou dobu nebyl kvůli zraněním schopen vypovídat. Pak se přiznal. „K trestné činnosti se doznal a je usvědčován vlastními zápisky, stopy prstů a obuvi, které byly zajištěny na místě činu,“ zapsali kriminalisté. Na jeho kontě navíc přibylo vyloupení budovy Vojenských staveb v místě jeho útvaru.

Josef Kulík byl voják socialistické armády. A to pro režim znamenalo problém. Podle dobových popisů byl celý případ poznamenán snahou oficiálních míst o utajení a proces před vojenským obvodovým soudem v Pardubicích byl neveřejný. Lékaři ho popsali jako sadistického homosexuálního pedofila s prvky kanibalismu. Za své činy byl ale právně odpovědný.

Pár dní před Vánocemi roku 1963 soud vynesl rozsudek, který se dal čekat: trest smrti provazem. Kulík požádal prezidenta Antonína Novotného o milost, neuspěl. V pátek 7. února 1964 v 8:45 ho na Pankráci oběsili. Bylo mu třiatřicet.

„Domnívám se, že činy Josefa Kulíka se svou bestialitou natolik vymykají běžné kriminální praxi, že jeho popravu schválí drtivá většina občanů, s výjimkou absolutních odpůrců trestu smrti,“ řekl o případu vojenský historik Ivo Pejčoch, který se zločiny vojáků zabýval a sepsal knihu Vojáci na popravišti.

Kde chybí pravda, rodí se legendy. Protože se o procesu skoro nic nevědělo, začaly se mezi lidmi šířit historky. Nejznámější z nich říkala, že malý Vláďa vraždu kamaráda viděl a hrůzou mu zbělely vlasy. Ožila i stará pověra, že esenbáci vyfotografovali zornici mrtvého chlapce a v ní uviděli tvář vraha. Kvůli téhle pověře zločinci dřív svým obětem poškozovali oči, aby je nikdo nemohl vypátrat.

U trati za pardubickým nádražím léta stával nenápadný pomníček. „V těchto místech rukou vraha zahynuli 29. VII. 1963 Vladimír Drtina ve stáří 6 roků a Olin Křenek ve stáří 9 roků,“ stálo na desce. Po rekonstrukci železnice se na místo už nevrátil.

Zdroje:

https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/cerna-historie-pardubic-muz-zavrazdil-dva-chlapce-jejich-organy-pote-snedl-20210.html

https://denik.cz/krimi/pripad-kanibal-josef-kulik.html

https://zeleznicar.cd.cz/zeleznicar/historie/pribeh-plny-hruzy-a-desu-z-pardubickeho-nadrazi/-550/24,0,,/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kul%C3%ADk

https://kriminalistika.eu/muzeumzla/kulik/kulik.html

https://nasregion.cz/male-chlapce-nalakal-do-vagonu-pak-je-brutalne-zavrazdil-vojak-a-kanibal-josef-kulik-41255/

https://ustecky.denik.cz/z-regionu/kanibal-vrah-josef-kulik-hrdly-20220821.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz