Článek
Když jsme s manželem vyrazili do Polska
Za volant jsem sedla s trochu rozporuplným pocitem. Bylo sobotní ráno, manžel Marek mě přemlouval už několik týdnů: „Marie, pojďme do Polska, ušetříme. Všichni z práce tam jezdí.“ Přikývla jsem, i když ve mně hlodala zvědavost i pocit zrady. Přeci jen jsem vždycky ráda podporovala české obchody a farmáře.
Šok už u prvních regálů
Hned při vstupu do prvního polského supermarketu mě omráčil obrovský výběr i ztichlé napětí ostatních českých rodin. Skoro to připomínalo hon na poklad: „Podívej na máslo, o polovinu levnější!“ šeptl Marek s nevěřícným úsměvem. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo cítit provinile.
Srovnávám ceny jako posedlá
V ruce jsem pevně svírala mobil a srovnávala ceny v české aplikaci. Jogurty, mléko, sýr. Některé produkty byly jen o pár korun levnější, jiné mě skoro urazily tím rozdílem. Sleduji, jak Češi kolem nás zběsile nakládají vozíky, a znovu si kladu otázku: Kdo jsme, když s radostí přebíháme hranice za úsporou?
Nechtěné pocity viny
Najednou mě přepadla tíha svědomí. Představila jsem si Jirku, našeho známého, který má malou prodejnu na vsi. Přepadla mě obava, že mu svým dnešním činem vlastně podrážím nohy. Snažila jsem se přesvědčit, že jedna návštěva neuškodí, ale pocity viny mi svíraly žaludek.
Když padaly první výčitky
U pokladny jsem dlouho váhala, jestli některé věci nepotřebuji, nebo si je beru jen proto, že jsou levné. „Marie, přece nepřejdeš k pokladně s prázdným vozíkem, když jsme sem jeli přes hodinu,“ poznamenal Marek lehce podrážděně. Chtěla jsem mu odseknout, ale nakonec jsem jen smutně sklopila oči a podala další jogurty.
Cesta zpět a nespokojené svědomí
V autě byla zvláštní atmosféra. Měli jsme kufr plný nákupu a oba jsme mlčeli. „Stálo to vůbec za to? Nebudeme kvůli tomu nakonec sami sobě připadat horší?“ vybafla jsem po chvíli na Marka. Chvíli bylo ticho, pak odpověděl: „Já jen nechci dávat tisíce navíc, když to jde jinak. Ale chápu tě.“
Měníme pohled na běžné nákupy
Doma jsem vykládala tašky a přemítala, co vlastně chceme. Chceme výhodu, ale i pocit, že jsme fér. Možná přijde někdy čas, kdy budou potraviny dostupné i u nás a nebude třeba podobná rozhodnutí dělat. Ale zatím ten vnitřní boj v sobě nosím a upřímně – není lehké si přiznat chybu nebo změnit názor.
Svědomí nad slevou
Zní to dramaticky, ale každý slevový leták v poště mi teď připomíná plné auto z Polska a rozpor mezi peněženkou a srdcem. Nevím, jestli se vyplatí honit levné ceny, pokud zradíme sami sebe a své sousedy. Ale jedno vím jistě – podobný nákup už pro mě nikdy nebude jen věc racionální volby.
Redakce příběh redakčně zpracovala a anonymizovala. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
