Článek
Byl to náš třetí večer. Seděli jsme u mě v obýváku u stolu, před námi skleničky vína a já měla pocit, že tohle je po dlouhé době rande, kde mi je fakt dobře. Povídali jsme si plynule, bez nutnosti hledat témata, a já si párkrát všimla, jak se přistihuji, že si v hlavě dělám malý seznam plusů. Sympatický, vtipný, poslouchá, nepřerušuje. A někde vzadu jsem měla i tu myšlenku, že už nejsem úplně dvacítka a že takhle normální chlap se mi dlouho neozval. Byla jsem natěšená, jak to ten večer dopadne, ale zároveň jsem byla příjemně překvapená, že na mě nijak netlačí. Byla v tom zvláštní směs klidu a nervozity, protože jsem cítila, že dneska by se to opravdu mohlo posunout dál.
Po nějaké době jsme se přesunuli na gauč. Bylo to takové to přirozené přesednutí, žádné trapné přemlouvání. Pustili jsme si něco v televizi, ale spíš nám běželo v pozadí, moc jsme ho nevnímali. Seděli jsme blíž, ramena se o sebe lehce otírala, až z toho nakonec vzešel první delší polibek toho večera. Cítila jsem vzrušení a zároveň úlevu, že to mezi námi fakt funguje i fyzicky. V hlavě mi problesklo: konečně někdo, s kým je to takhle jednoduché. Když se líbání začalo stávat intenzivnějším, ruce nám trochu zabloudily pod trička, už jsem si v duchu říkala, jestli mám jít pro kondom, nebo to ještě chvíli nechat plynout. A přesně v ten moment se najednou odtáhl a řekl, že mi ještě něco chce ukázat. Vstal, šel ke dveřím k batohu a já v tu chvíli přemýšlela, co se děje. Jestli je to nějaké překvapení, čokoláda, nebo nedejbože kytka, kterou vytáhne o tři hodiny později.
Moment, kdy se večer zlomil nečekaným směrem
Sedl si zpátky ke mně, ale ten předešlý uvolněný výraz se mu změnil. Vypadal vážně, až trochu úředně. Podal mi složený papír. Rozložila jsem ho a chvíli mi trvalo, než mi došlo, na co koukám. Bylo to potvrzení od lékaře. Testy na různé pohlavní choroby, vše negativní, několikrát orazítkované. Chvíli jsem na ty řádky jen zírala a v hlavě mi bylo úplně prázdno. To ticho, kdy nevíte, co máte cítit, protože to nedává smysl. On mezitím začal vysvětlovat, že se nechává pravidelně testovat, že to tak má nastavené, protože měl kdysi špatnou zkušenost. Vnímala jsem jen útržky, víc než jeho slova na mě působil způsob, jakým o tom mluví – jako by mi ukazoval technickou zprávu, ne něco osobního.
Pak docela samozřejmě dodal, že by teď rád viděl i moje potvrzení, „abychom byli oba v klidu“. Rozhodilo mě to. Ne proto, že bych testy jako takové považovala za něco špatného, ale vůbec mě nikdy nenapadlo, že tohle může být součástí večera, který začal vínem a líbáním na gauči. Vyhrkla jsem, že žádné takové potvrzení u sebe nemám, že chodím na gyndu pravidelně a že používám kondomy. Navenek jsem to řekla docela věcně, ale uvnitř jsem cítila, jak mě to bodlo. Měla jsem pocit, jako by mě najednou zařadil do nějaké rizikové kategorie, ze které se teď musím papírově vyvinit. Nebyla v tom hádka, spíš zvláštní stud. Najednou jsem přemýšlela sama o sobě způsobem, kterým jsem nikdy nepřemýšlela.
Když se intimita změní v kontrolní seznam
Snažila jsem se to odlehčit, aby se ta situace nějak rozpustila. Řekla jsem, že kondom je samozřejmost a že pokud chce, klidně si na ty testy dojdu, ale že fakt nenosím po kapsách potvrzení o svém zdravotním stavu. Doufala jsem, že se tomu společně zasmějeme a tím se to uzavře. On ale klidným, skoro neutrálním tónem zopakoval, že bez potvrzení do toho dál nepůjde, že to má takhle nastavené a že to není nic osobního. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak rychle se atmosféra změnila. Ještě před pár minutami jsme byli v napětí, které mě bavilo, a teď jsem měla pocit, že spolu vyjednáváme podmínky smlouvy. Hrálo se o to, jestli splňuju požadavek, ne jestli se chceme jeden druhému přiblížit.
Zbytek večera byl rozpačitý. Ještě jsme chvíli seděli, povídali si o tom, jak k tomu kdo přistupuje, on vysvětloval, že takhle má prostě větší pocit bezpečí, já říkala, že to chápu, ale že mě ta situace překvapila. Mluvili jsme klidně, nikdo na nikoho nekřičel, přesto jsem cítila, jak mezi námi stojí něco, co tam před půl hodinou nebylo. Jakmile jsem si uvědomila, že abych s ním spala, musím nejdřív něco doložit, ten večer pro mě přestal být intimní. On se po nějaké době zvedl, slušně se rozloučil, řekl, že rád počká, až budu mít svoje výsledky, a odešel dřív, než jsem čekala. Zavřely se za ním dveře a já si v bytě připadala divně prázdně, jako bych se vrátila z nějakého nepovedeného pohovoru.
Co zůstalo po muži s razítkem jistoty
V dalších dnech mi psal. Nebyl dotěrný, jen připomínal, že to myslí vážně, že rád počká, až si na testy dojdu, že se mu se mnou líbí. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to prostě nezkousnu, nedomluvím si termín a nepošlu mu fotku razítka. Pár kamarádek mi říkalo, že je to vlastně zodpovědné a že bych to mohla brát jako plus. Jenže já jsem v sobě cítila, že se ve mně něco zlomilo. Nešlo o ty testy samotné, ale o to, jak to proběhlo. Ta spontánnost toho večera zmizela ve chvíli, kdy se z něj stal kontrolní bod. Nakonec jsem mu napsala, že z toho nemám dobrý pocit a že to asi nechám být. Od té doby jsme se neviděli. Zůstalo mi z toho hlavně uvědomění, že někdy může zcela racionální potřeba jistoty zničit něco, co se teprve chystalo vzniknout.
