Kudlanky dobývají Česko. A jejich milostný život je zajímavější, než říká známý mýtus.

Ještě na konci 20. století by cesta za kudlankou znamenala výlet do nejteplejších částí jižní Moravy. Dnes na ni můžete narazit v Praze, Polabí i v kdejakém podhůří. Současný trend rozšiřování jejího areálu je v českých mapovacích datech velmi výrazný, a přitahuje tak pozornost nejen entomologů.

Asi vás napadne, že za to může klimatická změna a oteplování. Ale není to zase tak jednoduché. Teplejší klima kudlance určitě otevírá cestu na nová území, kde by dříve měla problém přežít zimu, ale rychlost šíření zřejmě podporuje také člověk a doprava. U kudlanek se v souvislosti s prvním větším rozšířením zmiňují hlavně odolné ootéky – snůšky vajíček. Mezi odbornou komunitou panuje názor, že kudlanky překonaly studenou Vysočinu stejně jako běžný Brňan, který riskuje výlet do Prahy – pomocí vlaku. Samotní dospělci by přes hory asi nepřešly nebo by jim to trvalo mnohem déle, ale ootéka přilepená na vlakové soupravě tento problém hladce vyřešila. Malé kudlanky se pak na jaře vylíhly již v krásně teplém Polabí. Jestli je tato teorie správná už se asi nedozvíme, ale fakt, že kudlanky lepí své ootéky na různá místa, je nesporný. Tak proč ne třeba na vlak nebo kamion?

Co je ootéka už víme, ale jak vlastně během roku kudlanky žijí? Na konci léta a v brzkém podzimu se dospělci páří a samice vytváří onu ootéku – pěnovitou hmotu obsahující vajíčka, která po ztvrdnutí vytvoří poměrně odolný obal. Nejeden chtivý pozorovatel přírody už si ji spletl se zapomenutým kouskem montážní pěny. V této podobě kudlanky přečkávají zimu.

Na jaře se líhnou drobné nymfy. Vypadají trochu jako zmenšené kudlanky, ale ještě nemají plně vyvinutá křídla. To nám napovídá, že kudlanky patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou a nemají tedy žádnou kuklu. Během léta několikrát svlékají pokožku, postupně rostou a po posledním svleku se jim vyvinou funkční křídla. Až koncem léta se objevuje generace dospělců, kterých si nejčastěji všimneme díky nápadnému letu a s radostí je fotografujeme.

Kudlanka nábožná je barevně poměrně variabilní – můžete narazit na jasně zelené, béžové i hnědavé jedince. Nejde přitom o různé druhy. Variabilita zbarvení pomáhá kudlankám splývat s okolní vegetací. O tom, jakou bude mít kudlanka barvu, pravděpodobně spolurozhodují teplota, vlhkost a světelné podmínky. Za teplých a suchých podmínek bývají častější hnědí jedinci, za chladnějších a vlhčích spíše zelení.

Dospělci se samozřejmě s radostí páří a lidi je u toho rádi pozorují. Nejeden pozorovatel si tak všiml, že samice kudlanky svého partnera sežere, a díky této bizarní záležitosti patří kudlanky po právu mezi nejznámější zástupce hmyzí říše. Jenže, není to tak jednoduché! K dekapitaci samce a následnému sežrání dochází často v zajetí, kde samec nemá šanci samičce uniknout. Vědci ale zjistili, že v přírodě k sexuálnímu kanibalismu dochází asi jen ve třetině pozorovaných páření.

Pravděpodobnost kanibalismu ovlivňuje mimo jiné kondice a hlad samice. Navíc se samci riziku aktivně snaží vyhnout. Vybírají si spíše „tlustější“ samičky, které jsou pravděpodobněji sytější. Každopádně mýtus, že samec se obětuje pro dobro druhu, je nesmyslný. Když to jen trochu jde, tak samec po aktu zmizne hezky po anglicku.

Kudlanka je téměř dokonalý predátor. Svou kořist ale nikde bláznivě nenahání. Hezky si počká a zaútočí ze zálohy. Dokáže dlouho, téměř nehybně čekat a kořist sleduje pohyblivou hlavou. Jakmile se dostane na vhodnou vzdálenost, vystřelí dopředu předními loupeživými končetinami, jejichž trny kořist sevřou. Ty „modlící se ruce“, podle kterých kudlanky dostaly své jméno, jsou tedy ve skutečnosti sofistikovaný chytací aparát.

To celé si kudlanky mohou dovolit díky, na hmyzí poměry, perfektnímu zraku. Kudlanky patří mezi hmyz, u něhož bylo experimentálně prokázáno stereoskopické vnímání hloubky – tedy schopnost využívat rozdíly mezi obrazy z obou očí k odhadu vzdálenosti. U nich je to mimořádně užitečné právě proto, že při útoku potřebují velmi přesně odhadnout, zda je kořist v dosahu. A co tedy vlastně loví? Na chuť jim přijde ostatní neopatrný hmyz – kobylky, sarančata, mouchy a podobně.

Jako téměř každý hmyz můžou kudlanky skončit jako potrava ptáků a některých plazů. Ostatní hmyz si však na dospělce kudlanky spíše netroufne. To však neznamená, že jsou v bezpečí. Na vajíčka kudlanek se specializují drobné parazitoidní vosičky, mimo jiné krásenky rodu Podagrion. Samice parazitoida naklade vajíčka do kudlančí ootéky a larvy pak využívají její obsah ke svému vývoji. Jako každý původní druh je tak důležitou součástí ekosystému a nějakého masivního přemnožení se bát nemusíme.

Kudlanka nábožná je současně jediným zástupcem svého rodu v Česku, ale již kousek od našich hranic je diverzita kudlanek mnohem větší. V posledních letech se na kontinentu navíc šíří několik druhů původem z jižních nebo východních oblastí.

Jedním z nejnápadnějších je velký druh rodu Hierodula, s českým názvem kudlanka zakavkazská. Studie modelující její klimatickou niku ukázala rozsáhlá vhodná území v jižní a jihovýchodní Evropě a šíření je pravděpodobně kombinací přirozené expanze a zavlékání člověkem. Tento druh už byl zaznamenán v Rakousku nedaleko českých hranic, takže jeho výskyt u nás není nereálný. Dalším druhem, který se z jihu Evropy šíří, je malá kudlanka Spallanzaniho (Ameles spallanzania). Samice mají zkrácená křídla a zavalité tělo, samci jsou naopak plně okřídlení a hubení. Odrostlé nymfy a samice se navíc pohybují nápadnými poskoky.

Příroda se před našima očima rychle mění. Změny v přírodě je klíčové sledovat, protože nám poskytují důležité informace o tom, jak svět funguje a jak třeba může v budoucnu vypadat. Informace o tom, jak se šíří kudlanky, mohou být klíčové třeba při potenciálním boji s invazí druhu, který už nemusí být tak neškodný jako kudlanka nábožná. A jestli se na něčem vědci shodují, tak na tom, že s klimatickou změnou a propojeností světa člověkem bude k posunům druhů do jiných oblastí docházet stále častěji.

A proto Česká společnost entomologická ve spolupráci s Národním muzeem spustila na letošní rok mapovací výzvu zaměřenou na kudlanky v ČR. Každý, kdo vloží fotku a místo nálezu kudlanky do aplikace iNaturalist, se podílí na vzniku jedinečné databáze, která může pomoci odpovědět třeba na tyto klíčové otázky:

Tak koukejme kolem sebe a pomozme výzkumu tohoto úžasného hmyzího tvora!

Zdroje:

 Šípek, Sommer & Damaška (2026): Kudlanka nábožná hmyzem roku 2026, Živa – rozšíření v ČR, životní cyklus, parazitoidi, nové druhy kudlanek a mapování. Živa – Kudlanka nábožná hmyzem roku 2026

 Česká společnost entomologická: Hmyz roku 2026 – kudlanka – oficiální stránka letošní iniciativy. Česká společnost entomologická – Hmyz roku 2026

 Fakta o klimatu: Průměrná roční teplota v ČR – vývoj teplot v Česku. Fakta o klimatu – Teplota v ČR

 Battiston & Fontana (2010): Colour change and habitat preferences in Mantis religiosa – zbarvení a jeho změny. Colour change and habitat preferences in Mantis religiosa

 Lawrence (1992): Sexual cannibalism in the praying mantid, Mantis religiosa: a field study – terénní studie sexuálního kanibalismu. Sexual cannibalism in Mantis religiosa – ScienceDirect

 Nityananda et al. (2018): A Novel Form of Stereo Vision in the Praying Mantis – stereoskopické vidění kudlanek. A Novel Form of Stereo Vision in the Praying Mantis