Článek
Bílá pastelka je tradiční každoroční sbírka Pořádá se již od roku 2000. Sbírku pořádá Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, zapsaný spolek (SONS ČR, z. s.). S realizací od počátku sbírky pomáhají dceřiné společnosti, Tyfloservis, o. p. s. a krajská TyfloCentra.
SONS ČR, založena roku 1996, je spolkem hájícím práva a zájmy nevidomých a zrakově postižených osob v ČR a zároveň realizuje řadu dlouhodobých projektů, například Středisko výcviku vodicích psů, vydavatelství periodik, Navigační centrum, Centrum pro odstraňování bariér a další.
Obecně prospěšná společnost Tyfloservis nabízí podporu, informace a nácvik dovedností lidem, kteří přes vážné zrakové potíže hledají cestu k co možná nejsamostatnějšímu životu. Působí též na společnost, aby dokázala k jejich samostatnosti přispívat a pomohla tam, kde je to třeba. Je dceřinou společností SONS ČR a založena byla roku 2000.
TyfloCentra, dceřiné společnosti SONS ČR, jsou obecně prospěšné společnosti poskytující sociální služby v jednotlivých krajích České republiky. Ve svých krajích poskytují zrakově postiženým komplex sociálních služeb stejného druhu a charakteru. Jde zejména o školící střediska PC pomůcek včetně technického poradenství při výběru PC pomůcek a denní centra sociálních služeb (aktivizační a vzdělávací programy, předčitatelská a průvodcovská služba).
První ročník Bílé pastelky se v ČR uskutečnil v roce 2000. Byl první velkou veřejnou sbírkou formou kasiček pro zrakově postižené v ČR. Pro její konání byl zvolen datum inspirovaný Dnem bílé hole, tedy 15. říjen. Od roku 2020 je sbírka třídenní.
Prodejce bílých pastelek, rovněž v několika barevných variacích, naleznete ve dnech sbírky v takřka 200 městech a obcích. Většinou jde o dobrovolníky z řad středoškoláků, ale pravidelně se zapojují také pracovníci oblastních odboček SONS, krajských středisek Tyfloservis a krajských TyfloCenter. K pastelce je nabídnut také kalendářík Bílé pastelky na příslušný rok. Minimální cena pastelky je 30 Kč.
Prodejci jsou označeni tričkem s logem Bílé pastelky. Pokladničky, do nichž přispěvatelé vkládají svůj příspěvek, jsou opatřeny registračním číslem. Zároveň každá dvojice prodejců je vybavena plnou mocí od SONS, která prokazuje oprávněnost účasti na této akci. Pokladničky jsou po akci z celé republiky svezeny do Prahy, kde jsou otevírány a jejich obsah počítán.
Finanční dar podpoří:
- nácvik chůze s bílou holí
- výcvik vodících psů pro nevidomé
- zaměstnávání lidí se zrakovým postižením
- výuka práce na počítači pro nevidomé
- knihovna digitálních dokumentů
Další informace: Bilapastelka.cz
Moje zkušenosti s Bílou pastelkou
Sbírku Bílá pastelka jsem vedla v patrnosti víceméně pasivně již od jejích počátků. Vždy jsem se snažila potkat prodejce a finanční částkou a koupí podpořit všechny zrakově postižené, a vlastně tím i sebe. Když jsem začala navštěvovat Tyfloservis za účelem absolvování kurzů, díky kterým jsem chtěla získat nové dovednosti a znalosti, tak jsem se v roce 2006 prvně účastnila i sbírkového dne.
Byl to velmi příjemný a slunný říjnový den, počasí přálo, což v této době není tak běžné. Tyfloservis měl postavený stánek před, dnes již bývalým, Domem kultury v Plzni, vlastně na nejvíce frekventovaném plzeňském místě. Ve stánku byly nejrůznější pomůcky, které využívají zrakově postižení ke své soběstačnosti a samostatnosti. Lidé nás ve stánku navštěvovali, prohlíželi si pomůcky, předváděli jsme jim je. Ukazovali, jak se píše na Pichtově psacím stroji, jak vypadá Braillova abeceda, jak si lze zalít vroucí tekutinu bez kontroly zraku a další užitečné věci. Kolemjdoucí byli velmi nadšení, povídali si s námi, zakoupili pastelku a vyzkoušeli si nové věci. Tyfloservis pozval více svých klientů, tak jsme se mohli ve stánku všichni potkat, seznámit se, vyměnit si poznatky a prostě poklábosit. Byl to pro mě velmi příjemně strávený den, kdy jsem mohla být aktivně součástí sbírky, ale také získat nové zkušenosti a přátele.
Další zkušenost se sbírkou jsem měla až v roce 2013, kdy jsme se rozhodli s manželem, že budeme do kasičky sbírat společně. Provedení bylo trochu netradiční, nechodili jsme po městě jako většina dvojic, ale do kasičky jsme vybírali v rámci Knihovny města Plzně, v Obvodní knihovně Skvrňany. Manžel v knihovně pracuje, a tak půjčoval knihy čtenářům, já a můj vodicí pes Cilka jsme prodávali pastelku těm, kdo měli zájem. Co si budeme vyprávět, vodicí pes, který leží uprostřed knihovny a vedle sebe má kasičku s pastelkou, neunikl žádné pozornosti. A tak se lidé ptali, co je to za psa, k čemu slouží, já jim vyprávěla o práci vodicího psa, o zrakovém postižení, a lidé rádi do kasičky přispěli. Bylo to velmi zajímavé, že hodně lidí se nikdy nepotkalo s někým, kdo má zrakové postižení, nevidělo vodicího psa, a když mohli mít konkrétní, a ještě osobní zkušenost, tak rádi do sbírky přispěli. Ten rok bylo zrovna počasí nepřející venkovní aktivitě, tak praktikovat sbírku ve vyhřáté knihovně bylo velkým benefitem. Naše sbírkové snažení bylo velmi plodné, jelikož naše kasička obsahovala hotovost přes 1500 Kč, což je velmi povedený příspěvek. Dodnes mi vzpomínka dokáže vykouzlit úsměv na rtech.
Již jako zaměstnanec Tyfloservisu jsem vyrazila do ulic zatím naposledy v roce 2016. Rozhodly jsme se vlastně spontánně s kolegyní, že půjdeme podpořit studenty v prodeji a samy zkusíme také pár pastelek prodat. V tom roce 2016 máme na fotkách již zimní čepice a bundy, byla opravdu zima. Zatímco vzpomínka na knihovnu ve mně vzbuzuje příjemné pocity, tato mi vybaví pouze nehorázně zmrzlé nohy, které mi nešly hodiny zahřát ani v teple kanceláře. Nicméně, i přes nepřízeň počasí, jsme s kolegyní byly úspěšné. Když lidé viděli, že jsem sama zrakově hendikepovaná, tak se zeptali na věci, které je zajímaly, řekli, že jsou rádi, že vidí někoho, na koho je sbírka určena. A tak, i když jsme vymrzly, tak naše kasička nezůstala prázdná.
Původně jsme si myslely, že jdeme ven jen na chvilku. Nebraly jsme tedy s sebou žádné osobní věci, pouze kasičku a dokumenty potřebné ke sbírce, a tak když jsme chtěly jít za odměnu na kávu, měly jsme pouze mizernou hotovost, která nám stačila na jeden čaj a společný dortík. Působily jsme komicky, když jsme chtěly k jednomu dortu dvě vidličky. Opravdu jsme si to užily s jedním zákuskem a jedním hrnkem čaje, jelikož to bylo vlastně za odměnu.
Proto pokud chcete podpořit zrakově postižené, kupte si následující dny od prodejců pastelku. Svým příspěvkem přispějete na dobrou, dnes již tradiční, sbírku.
