Mýty a předsudky vůči zrakově postiženým

Lidé si často myslí, že nevidomí vnímají svět jen jako temnou prázdnotu. Každý, kdo ztratil zrak, má jiný způsob vnímání. Někteří lidé s vážným poškozením zraku mohou vnímat světla, stíny nebo barvy. Málokdo vidí naprostou černotu, která se ve skutečnosti nedá charakterizovat jako černá, spíše jako nic. Proto je třeba slepotu chápat jako spektrum různých úrovní vidění: https://www.blindicka.com/2024/06/zrakove-postizeni-barvy-sny-zrakova.html

Nevidomí údajně automaticky kompenzují ztrátu zraku tím, že mají „supersluch“ nebo „superhmat“. Je pravda, že nevidomí lidé často věnují více pozornosti sluchu, hmatu nebo čichu. Tyto schopnosti však nejsou přirozeně „nadpřirozené“. Jsou výsledkem dlouhodobého tréninku, vědomé pozornosti a praxe: https://www.blindicka.com/2022/06/od-vizualniho-k-hlasovemu-aneb-prechod.html

Lidé si často myslí, že nevidomí nejsou schopni vykonávat práci mimo úzký okruh specializovaných oborů (např. maséři). Zrakově postižení mohou úspěšně vykonávat řadu povolání, od učitelů a právníků po programátory nebo podnikatele. Důležité jsou správné asistivní technologie a přístup zaměstnavatelů: https://www.blindicka.com/2024/05/prace-s-vypocetni-technikou-bez-zrakove.html

Nevidomí prý potřebují neustálý dohled a podporu, aby se vůbec pohybovali nebo fungovali v běžném životě. Díky moderním technologiím, jako jsou mluvící pomůcky, různorodé aplikace a možnost kurzu samostatného pohybu a orientace v prostoru, jsou nevidomí velmi soběstační a nezávislí: https://www.youtube.com/watch?v=VRLPS0Ry8_U&list=PLts9YHy4530dm6cQgmvsf1PoShkXOPphg

Lidé často předpokládají, že nevidomí umí Braillovo písmo a používají ho ke čtení a psaní. Ve skutečnosti jen menší část nevidomých pravidelně používá bodové písmo. Většina zrakově postižených spoléhá na hlasové výstupy svých počítačů a další výpočetní techniky. Častým názorem je, že Braillova gramotnost není v dnešní době vždy nutností: https://www.blindicka.com/2021/10/vyuka-potreba-braillova-bodoveho-pisma.html

Lidé si myslí, že sport a aktivní pohyb jsou pro nevidomé nedostupné. Nevidomí lidé se věnují celé škále sportů, od běhu a plavání po judo, fotbal nebo lyžování. Mnoho sportů má upravená pravidla nebo používá speciální vybavení (např. míče s rolničkami pro fotbal): https://www.youtube.com/watch?v=ZMmoBZC4VP4&t=71s

Lidé si myslí, že zrakově postižení asi nemají představu o věcech, jako jsou barvy, obrazy nebo geometrické tvary. I lidé, kteří se narodili bez zrakové kontroly, mohou rozvíjet abstraktní vnímání vizuálních konceptů. Navíc ti, kteří zrak ztratili později, si často uchovávají vzpomínky na barvy nebo tvary. Učitelé používají různé metody, aby žákům pomohli porozumět vizuálním pojmům prostřednictvím hmatových pomůcek: https://www.blindicka.com/2024/07/hapticke-mapy-zobrazeni-pro-nevidome.html

Představy okolí jsou takové, že nevidomí buď „nadlidsky zvládají“ své postižení a jsou inspirativní, nebo naopak vedou velmi omezený a smutný život. Zrakově postižení však mají stejnou škálu emocí jako kdokoli jiný. Nejsou neustále pozitivní nebo zoufalí. Způsob, jakým se vyrovnávají se svým postižením, závisí na individuálních zkušenostech a podpoře okolí: https://www.blindicka.com/2022/01/pozitivni-pohled-na-svet-i-pres-zrakovy.html

Lidé si myslí, že vodicí pes nevidomého vede a určuje trasu, zatímco psovod se ho jen drží.  Vodicí pes určitě nepřebírá kontrolu nad pohybem nevidomého. Majitel musí znát trasu a dávat psovi pokyny, kam jít. Pes pomáhá s překážkami a bezpečností, ale orientace a navigace jsou odpovědností majitele psa: https://www.blindicka.com/2022/07/vodici-pes-prostorova-orientace.html

Lidé často komunikují s nevidomými prostřednictvím jejich doprovodů, místo aby se obrátili přímo na ně. Nevidomí lidé jsou plnohodnotní účastníci konverzace. Pokud hovoříte s nevidomým, vždy se obracejte přímo na něj. Pokud je zapotřebí něco vysvětlit nebo objasnit, nechte to na nevidomém samotném: https://www.blindicka.com/2021/06/doprovod-zrakove-postizeneho-neni-jeho.html

Překonávání těchto mýtů a předsudků začíná lepší informovaností, respektem a ochotou učit se o realitě života lidí se zrakovým postižením.