Novoroční setkání se zrakově postiženými dětmi

Koncem roku 2024 mi zavolala jedna moc milá paní, která mě potěšila svojí energií a velmi lidským a přátelským přístupem. Je to paní učitelka Klára ze školky pro děti s vadami zraku v Českých Budějovicích. Jedná se o Mateřskou školu pro zrakově postižené v Zachariášově ulici ve zmíněném městě. Tato školka je jedinou mateřskou školou tohoto druhu v Jihočeském kraji.

Školka nabízí program činností odpovídající běžným mateřským školám, avšak přizpůsobený potřebám dětí se zrakovým postižením. Vytváří podnětné prostředí pro děti se všemi stupni a typy zrakových vad, s možností individuálního uspořádání prostředí a programu dle aktuálních potřeb dítěte. Díky menšímu počtu dětí ve třídách je zajištěn individuální přístup ke každému dítěti. Školka také úzce spolupracuje s rodiči a dbá na bezproblémový přechod dítěte do běžné základní školy. Péči o děti zajišťuje tým odborníků, včetně speciálních pedagogů, psycholožky, asistentů pedagoga, ortoptických sester, logopedky a fyzioterapeutky. Školka také organizuje různé aktivity, jako jsou bruslení, plavání, keramika, angličtina, karnevaly a tvůrčí odpoledne s rodiči. Třídy jsou vybaveny speciálními pomůckami a hračkami pro děti se zrakovým postižením, včetně světelných panelů, televizních kamerových lup, tabletů pro stimulaci zraku a pomůcek pro rozvoj hmatového vnímání.

Více informací o školce: www.ocnims.cz

A právě paní učitelka ze třídy Lišek organizovala novoroční setkání dětí, rodičů a přátel školky. A tak chtěla pozvat hosty, kteří mají také zrakový hendikep, aby jejich zkušenosti a dovednosti mohly být inspirativní pro děti, a hlavně jejich rodiče, kteří by mohli takto vidět, že lidé se zrakovým postižením žijí plnohodnotný a naplněný život. A věnují se různým aktivitám. Jedním z hostí byl zpěvák Radek Žalud, který je sám bývalým žákem školky. A protože paní učitelka chtěla pozvat někoho, kdo by se věnoval nějakým způsobem umění se zrakovým postižením, tak internet ji navedl na můj blog a na moji velmi amatérskou, leč s nadšením tvořenou, výtvarnou tvorbu v podobě abstraktních kreseb. Slovo dalo slovo a domluvily jsme se s paní Klárou na spolupráci.

Musím říci, že telefonát a celá myšlenka novoročního setkání mě tak potěšila, že mi vzpomínka vykouzlí úsměv na tváři ještě teď, když píšu tyto řádky. Pro mě je velkou ctí to, že někomu se líbí to, co tvořím pro radost ve volných chvílích natolik, že by chtěl mojí tvorbou vyzdobit právě událost dětičkám se zrakovým postižením.

Dohodly jsme se tedy, že obrazy doplní vizuální atmosféru setkání a Radek Žalud svým zvučným hlasem v písničkách. Nechtěly jsme nechat nic náhodě, jelikož akce se konala v půlce ledna, kdy velmi často obchází různé nemoci, tak obrazy raději na místo určení cestovaly Českou poštou. A pokud bude u nás doma vše v pořádku, budeme zdrávi a schopní dorazit do Budějovic, tak se v daný den události všichni potkáme i osobně.

Kdo má malé děti, ví, že u nich je to s nástupem chorob z minuty na minutu, a tak moje účast nebyla jistá vlastně  do posledního dne. Obrazy byly na místě, sice s komplikacemi, ale ani to nezkazilo nadšení z blížící se akce. Já měla obrovskou radost, že obrazy jsou k dispozici a že budou součástí na tak magickém místě. Zmiňovaná událost totiž se konala v kostele sv. Rodiny, což je novogotická stavba nacházející se na rohu ulice Karla IV. v Českých Budějovicích. Kostel byl postaven v letech 1886 až 1888 jako součást klášterního komplexu Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, který zahrnoval také sirotčinec. Kostel je jednolodní stavbou s malou věží a bohatou vnitřní výzdobou v beuronském stylu, charakteristickou především rostlinnými a geometrickými motivy. Nad vstupními dveřmi se nachází vitráž zobrazující ruku Boží. Po obnově slouží kostel jako duchovní prostor nejen pro studenty sousedícího Biskupského gymnázia, ale i pro širokou veřejnost. Od konce roku 2014 je opět otevřen pro bohoslužby, kulturní a vzdělávací akce.

Musím říci, že jsem stále doufala, že nemoci k nám budou milosrdné a my budeme moci vyrazit na výlet. Pravda je, že to byl výlet spíše na otočku, jelikož cesta z Plzně do Budějovic je cca na dvě a půl hodiny. Začátek akce byl avizován na 17. hodinu odpolední. Bohužel nebylo možné vyrazit dříve kvůli pracovním povinnostem mého muže, který nás na místo odvezl. Dcera sice zvolila variantu u babičky právě kvůli dlouhé době v autě, ale my s manželem jsme vyrazili vstříc novým zážitkům.

Nejprve jsme po cestě potkali hned několik meteorologických jevů od mlhy, přes sníh, sníh s deštěm až po náznak slunce. Nicméně zhruba za tři minuty 17 hodin jsme otevírali dveře kostela.

Kostel není nikterak obrovský, tak akorát, děti štěbetaly, dospělí si povídali, zkrátka to tam žilo. Přivítaly jsme se s paní učitelkou, s paní ředitelkou školky, a samozřejmě i s Radkem, kterého znám již několik let.

V kostele se nacházelo jakoby malé podium, na které se vcházelo po třech schodech. Uspořádané bylo do půlkruhu, po jehož obvodu byly rozestavěny moje obrazy. Obrazů bylo deset plus informační tabule s textem o mně. Manžel hned chválil, jak to vypadá moc dobře. Byla jsem nadšená. Sice jsem měla již výstavy, ale to bylo tady v Plzni, zkrátka tohle mi přišlo jak vernisáž významného umělce, ještě v kontextu atmosféry kostela. Akce tedy mohla začít.

Proběhlo přivítání všech zúčastněných. I já se představila a řekla pár slov o sobě. Radek zazpíval úvodní píseň. A už pódium patřilo těm, pro které akce byla připravená, a to dětičkám. Děti zpívaly různé písničky, napřed třída předškoláků, posléze se k nim přidaly i ostatní dětičky ze zbývajících tříd. Malí zpěváčci byli moc šikovní, protože, jak bylo zřejmé, mají velmi nadané pedagožky, které je doprovázely zpěvem a hrou na hudební nástroje.  Poslední píseň byla o světýlkách, kdy se na konci rozsvítil i světelný řetěz, který byl obtočen okolo mých děl, a tak na nich světlo utvářelo ještě větší posvátnou atmosféru. Na závěr opět Radek nechal kostelem rozezvučet svůj silný hlas. Po oficiálním konci akce se děti rozprchly po prostoru. Některé jsem poslouchala u mých obrazů, jak je hodnotily. Pro mě to bylo velmi emotivní, protože si tam vykládaly, který z nich se komu líbí nejvíc, a porovnávaly si , zda to mají stejně. Dětské nekritické myšlení je zkrátka úžasné.

Akce byla nabitá pozitivní energií ze všech těch skvělých lidí a malých dětí. Čas strávený na místě utekl neskutečně rychle. Pobyli jsme ještě s mužem pár minut v družném hovoru s těmi, kteří zůstali. Ale i pro nás nastal čas jet domů, leč bych vydržela sedět hodiny a klábosit. Jenže byla před námi minimálně dvouhodinová cesta zpět. Naštěstí zpáteční cesta byla kratší časově a více pohodlná stran provozu a počasí.

Děkuji za příležitost poznat nové lidi, získat nové zážitky a vzpomínky, které jsou pro mě velmi cenné a nepřekonatelné. Děkuji paní učitelce Kláře, že mě našla a oslovila. A děkuji i vám všem, co čtete moje řádky zde na blogu.